Hledejte nejprve Boží království
Celá západní společnost, až na pár vyjímek, je zvyklá spoláhat sama na sebe. Ve světě běží emancipace. Většinová společnost smýšlí takto: Je správné se osamostatnit, člověk by měl prokázat že je úspěšný, zodpovědný a schopen plánovat. Jenže život s Bohem takto nefunguje. Cesta obráceného křesťana by měla probíhat tak, že budeme plně závislí na Bohu a uvědomovat si, že z vlastních sil nemůžeme nic. Naopak potřebujeme víru a důvěru v Boha, abychom viděli, že Bůh dokáže opravdové zázraky. Bohu tedy nezbývá nic než nás přimět k tomu, abychom o své materiální statky buď krátkodobě přišli nebo se jich vzdali dobrovolně. Bůh nechce abychom byli trvale fixovaní na to co se váže k jednomu místu. Chce abychom byli fixovaní na něj. Také nezdravá závislost na lidech není dobrá, třebaže vztahy plné lásky a respektu jsou třeba.
Naneštěstí nevěřící lidé, ať už ateisté, nihilisté nebo křesťané, kteří spoléhají na hmotné statky, na své schopnosti a kariéru, mají mizivou šanci doopravdy poznat Boha. Mohou o něm mluvit, mohou věřit v to, že jdou tou správnou cestou, ale dokud se člověk nenaučí člověk spoléhat na Boha místo na své vlastní schopnosti, pak není schopen dál duchovně růst. Člověk se zastaví na nějakém bodě. Můžete být sebelepší člověk, ale pokud vaše identita není postavena na tom, že Bůh je skutečný, živý, váš Otec, tak neprožíváte onu důvěru v jeho zabezpečení. Váš život je pak naplněn obavami o budoucnost a když ne o budoucnost, tak o hmotné jistoty jako je jistá a dobře placená práce, dům nebo přinejmenším byt ve vašem vlastnictví, vlastní auto, vlastní telefon, vlastní počítač. Je to ale přesný opak toho, jak žila první církev. Církev jak ji vidíme v bibli, nespoléhala na hmotné statky. Lidé se zbavovali majetku jako pozemků a nemovitostí a všechno sdíleli. Je to úžasné, protože v tom nalézali právě důvěru v Boha, který se postará o všechny jejich potřeby.
Otcové víry všechno opustili
První příklad víry nalézám u Adama a Evy. Vlastně ne, to není moc dobrý příklad :) V Genesis je psáno, že muž a žena opustí své rodiče. Takové opuštění je znakem víry, ale nemělo by se dít za cenu toho, že s nimi přerušíme vztahy. To pak svědčí spíš o nezdravé nezávislosti snad i o tom, že se takový člověk vzdálil od Boha. Ale kdo byli rodiče Adama a Evy? Podle Genesis to byl Bůh, ale pokud sledujete vývoj prvních generací, které jsou zaznamenané v Genesis, se dá usuzovat, že Adam a Eva měli své skutečné rodiče. Také třeba proto, že Adam znamená člověk a nemusí tedy označovat jednoho konkrétního člověka.
Zajimavé je číst o putování Abrama. Jeho otec Terach vyšel s ním a s dalšími z Kaldejského Uru a usadil se v Cháranu. Terach se dožil 205 let. Podle mapy, Terach putoval přes Mezopotímii z jihu podél řeky Eufrat až k jejímu severnímu výběžku. V Gn 12 čteme, že Bůh promluvil k Abramovi a poslal ho pryč ze své rodné země. Zaslíbení, které Bůh dal Abramovi:
Genesis 12:1-3 I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."
Opakuje se zde plán, který má Bůh pro člověka, stejně jako Gn 2:24. Abram vykročil do neznáma jen na základě víry. Vidíme tedy, že Abram byl ochotný něco obětovat jen pro víru v Boha. Víra není jen abstraktní pojem, ale je prokázaná skutky. Nevíme jak těžké toto rozhodnutí bylo. Pro autora spisu Genesis bylo podstatné jen to, že poslechl Boha a jednal správně. Vydal se tedy na dlouhou cestu směrem na jihozápad. Zajímavé však je, že nešel s práznou, ale se vším měním, kterého nabili, vyšli Abram a Sára se všemi lidmi, kteří byli s ním. Když Abram došel do místa, kam ho Bůh povolal, Bůh se mu znovu zjevil a znovu s ním promluvil a potvrdil své zaslíbení. Jeho cesta pak pokračovala Izraelem, a kvůli hladu na čas šel do Egypta. Když se vracel byl už velice zámožný. Poté Bůh opět promluvil k Abramovi a dal mu příkaz ať projde celou tu zemi zaslíbenou. Kromě toho Abram měl sebou synovce Lota, jehož později zachránil ze spárů nepřátel i s jeho lidem a jměním. Dále se Abramovi opět zjevil Bůh:
Genesis 15:1 Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna."
Bůh Abramovi dále slíbil potomka a že z něj vzejde nespočetný národ.
Genesis 15:6 "Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost."
Tím to ale nekončilo. Abram si vyžádal od Boha znamení. Dostal pokyn, že má připravit oběť, Abram však musel odhánět dravce až do západu slunce. A pak k němu zase promluvil Bůh a dal mu slovo poznání ohledně budoucnosti:
... Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti." V noci vyšlehl oheň, který pozřel oběť. A Bůh mu zaslíbil zemi až k řece Eufratu.
Dále však jeho manželka Sára začala zpochybňovat zaslíbení dané Bohem a tak se rozhodla dát mu otrokyni Hagar za manželku, ze které vzešel Edóm. V 99-ti letech se Abrahamovi znovu zjevil Bůh a opět mu potvrdil svou smlouvu (Gn 17). V té době Bůh nařídil Abrahamovi, aby jeho lid dodržoval obřízku, jako znamení potvrzující smlouvu s Bohem. Dále mu slíbil že jeho manželka porodí syna (zdánlivě nemožná věc). Však se nad tím také Abraham podivoval:
Genesis 17:17 Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: "Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?" Abraham Bohu prostě moc nevěřil. Poté se Abraham setkal se třebi posly od Boha, kteří řekli Abrahamovi (a Sáře, která poslouchala), kteří jim řekli, že Sára bude mít syna. Potíž však byla v tom, že oba již byli sešlí věkem, takže se taková věc člověku zdála nemožná.
Genesis 18:12-14 Zasmála se v duchu a řekla si: "Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec." Tu Hospodin Abrahamovi řekl: "Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?« Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna."
Poučení z příběhu Abrahama a Sáry
Zkrátka, jak se dalo očekávat, nedostalo se jim víry. S námi je to často velmi podobné. Snažíme se situaci řešit po svém. Vycházíme ze své vlastní zkušenosti a případně ze zkušeností nebo názorů jiných lidí. Místo, aby Sára důvěřovala Bohu, rozhodla se dát Abrahamovi syna z otrokyně. Výsledek je ten, že muslimové, potomci edómců doteď nenávidí židy a touží tento národ vyhladit. Je tedy očividné, že naše lidské uvažování, které postrádá víru nevede k ničemu dobrému. Chceme-li se Bohu opravdu přiblížit, potřebujeme věřit, že s Bohem je možné vše. Bohužel výsledku nelze dosáhnout bez toho, že bychom něco obětovali (všimněte si, že Abraham neváhal obětovat Bohu ze svého nejlepšího majetku). Toto je tedy skutečná víra: projevuje se to nejen v mysli, ale i ve slovech, postojích, rozhodnutích a ve všem co děláme. Ale stejně tak nevíra.
Nevíra se projevuje tak, že nejsme ochotni nic obětovat, chceme si zachovat naše materiální jistoty, nechceme opustit to co jsme si vydobili a na čem tolik lpíme. Své vlastní cíle považujeme za přednější než Boží cíle. Pro někoho je taková oběť velmi bolestivá. Vemte si, že když Abraham dostal za úkol obětovat svého jediného syna, byl ochotný to udělat i když se to zdálo být naprosto nelogické vzhledem k tomu co Bůh Abrahamovi slíbil. Tohle byla opravdová víra, která byla realizovaná skrze bolestivou ztrátu něčeho, co Abraham tolik miloval.
Bůh o Abrahamovi řekl:
Genesis 18:19 Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil«."
V této jediné větě je vyjádřené vše, oč Bohu běží. Bůh s námi chce mít důvěrný vztah založený na právu a spravedlnosti. Tento vztah však zahrnuje také ochotu se mu podřídit a důvěřovat jeho slovu.
Závěr
Abrahamův životní příběh je bezpochyby jedním z největších svědectví víry. Svědčí o tom i množství významných dialogů, které Bůh vedl s Abrahamem. Svědčí o tom, že Bůh má zájem o člověka, hledá však lidi, kteří jsou připraveni Bohu věřit a udělat krok směrem k němu.
Moderní člověk má sklon zpochybňovat vše co čte v bibli: kvůli své nevíře upravuje Boží slovo a degraduje ho na mytologickou pohádku o Bohu a člověku. V takovém případě, ale Slovo nemá v životě člověka moc - zaslíbení, která Bůh dal se nenaplní. Bůh naplní svá zaslíbení jen těm, kdo věří celým srdcem a podle toho přizpůsobí svůj život. S modlitbama je to úplně stejné jako s Božím slovem.
Nábožensky založený člověk, který byl vychován v určité tradici se modlí určitým způsobem a za určité věci, které si dokáže představit. Za ty, které si nedokáže představit se nemodlí. Tak či tak, není ochoten položit oběť, není ochoten vyjít ze svého světského stereotypu a oddělit se jen pro Boha jako to udělal Abraham.
PS: Zkuste v bibli hledat slovní spojení "celým srdcem" a uvidíte, kolik zaslíbení najdete. Např. "Jen se bojte Hospodina a věrně mu služte celým srdcem. Hleďte, co velikého s vámi učiní." 1 Samuelova 12:24
Pro fajnšmejkry
Gn 18:19 ki jedatíw lema'an ašer jetcawwe et-bánáw we'et-bétów acharaw wešámerú derekh ADONAJ la'asót cedáqá umišpát lema'an háví ADONAJ al-avráhám et ašer-dibber alav.
Gn 18:19 protože poznal_jsem_ho, aby (aby) přikazoval svým dětem a_jeho_domácnosti po_něm:
»aby_dodržovali cestu Hospodinovu děláním spravedlnosti a_práva/soudu, aby přinesl Hospodin Abrahamovi co řekl jemu«
1 Sa 12:24 akh jer'ú et-ADONAJ wa'avadtem ótó be'emet bekhól-levavchem kí ré'u et ašer-higdil immakhem.
Jen se_bojte/obdivujte Hospodina a_služte mu v_pravdě celým-srdcem a uvidíte/budete_chápat jaké velké_věci směrem_k_vám.