Znovuzrozený křesťan

Základní definici znovuzrozeného křesťana čerpají protestanté ze setkání Ježíše a učitele židovského zákona:

Jan 3:1 Mezi farizeji pak byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. Ten přišel k Ježíši v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, neboť nikdo nemůže dělat znamení, která děláš ty, není-li Bůh s ním."
Ježíš mu odpověděl a řekl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království."
Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když je starý? Může snad vejít podruhé do lůna své matky a narodit se?"
Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."

Objasněme si nejdříve situaci, ke které došlo. Farizej přišel s tím, že věří, že Ježíš je Boží posel. Ježíš ho ale znal a ukázal na jeho problém. Ježíš v podstatě řekl, že nestačí jenom věřit v to, že ty zázraky, které Ježíš dělá jsou od Boha. I démoni to vědí, ale to z nich nedělá služebníky Božího království. V tradičních církvích je mnoho lidí, kteří si myslí, že stačí "věřit" v Ježíše a na základě této víry jsou spaseni. Ježíš ale naznačil, že člověk musí být opravdově obrácený uvnitř, a ne jen naoko. Vyplývá to z toho, že aby člověk mohl být spasen (tj. přijít do Božího království) musí se obrátit ve svém duchu, tzn. celou svou bytostí.

Nestačí jen věřit v Ježíše a přitom nedělat to co Ježíš přikazuje. Tyto slova lze ověřit na základě Ježíšova výroku: "Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě." Jan 4:23

Co přikazuje Ježíš? Celá Ježíšova služba je shrnutím Tóry, neboli Staré smlouvy. Ve svém vyučování jasně vyučoval dodržovat Mojžíšův Zákon ve smyslu desatera... Jsou však i další přikázání, které jsou součástí Mojžíšova Zákona, které znovuzrozený křesťan přirozeně dodržuje: například vyhýbá se smilstvu, tj. modlářství, sexuálně nevhodnému jednání zejména cizoložství nebo předmanželský sex. Znovuzrozený křesťan poznal Boží milost a je plný Ducha Svatého, takže se přirozeně touží vyhnout hříchu a nežít stejně jako ostatní lidé ve světě. Neměl by tedy více krást, neměl by více lhát nebo podvádět. Je však možné, že člověk, který se právě obrátil o těchto chybách neví a potřebuje být o nich vyučen. Proto je nutné zejména na začátku cesty víry, poznat starší křesťany a být jimi vyučen. Na začátku cesty víry je dobré kontaktovat místní křesťanský sbor, ovšem současně je nutné si dát pozor na církve, které učí hereze, o čemž více pojednávám v sekci "Zachraňte se!".

Význam pojmu "znovuzrozený" křesťan

Protestantské církve, došli k závěru, že aby člověk mohl být spasen, musí sám o své vlastní vůli vyznat, že zhřešil, musí činit pokání ze svých hříchů, tzn. přestat hřešit. To je to duchovní znovuzrození. Jelikož novorozeňata nemohou dělat toto rozhodnutí, jejich křest není platný. Podle katolického katechismu (podle spisu Didaché*) katolíci by se měli dva až tři dny postit před tím než podstoupí křest. Spis didaché tedy potvrzuje, že novorozeňata nemohou být pokřtěni. Platný křest kromě pokání zahrnuje také ponoření do vody. Spis Didaché navíc uvádí, že voda musí být tekoucí, tedy řekla; možnost křtu politím vodou se uvádí až jako vedlejší možnost, pokud není možné provést plné ponoření do řeky.

* - datován do 1. stol. n.l.; jejich učení se za tu dobu změnilo; osobně současný katolický katechismus odmítám jako herezi; katolictví je podlě mě modlářství plné okultismu, jejich učení je závadné a nebiblické.

Protestantské církve se však rozchází v definici toho, zda křest má hluboký a zásadní význam, nebo je jeho význam jen symbolický. Bible uvádí, že křest ponořením je zcela zásadní. Uvádí zcela konkrétní příklady, křtění v řece Jordán a jiné příležitosti, kde se nacházela voda a bylo nutné sestoupit do vody.

Potom mluvil Pánův anděl k Filipovi: "Vstaň a jdi k jihu na cestu, která vede z Jeruzaléma dolů do Gázy. Je to pustina." Vstal tedy a šel. A hle, muž z Etiopie, mocný komorník Kandaké, etiopské královny, který spravoval všechny její poklady a který se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu, se právě vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch tedy řekl Filipovi: "Jdi blíž a připoj se k tomu vozu." A když Filip přiběhl, uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše, a řekl: "Rozumíš snad tomu, co čteš? A on řekl: "Jak bych mohl? Jedině, kdyby mě někdo vedl." A prosil Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu. A to místo v Písmu, které četl, bylo: "Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa. Ve svém ponížení byl zbaven práva a kdo vylíčí jeho rod? Vždyť jeho život je vzat ze země." Komorník tedy řekl Filipovi: "Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě nebo o někom jiném?" Filip tedy otevřel ústa a počínaje tímto místem Písma mu začal kázat Ježíše. A jak jeli, přijeli cestou k jakési vodě a ten komorník řekl: "Pohleď, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?" Filip tedy řekl: "Jestliže věříš z celého srdce, je to možné." A on odpověděl: "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn!" Poručil, aby vůz zastavil, a oba sestoupili do té vody, Filip i komorník, a pokřtil ho. Když pak vystoupili z vody, Pánův Duch uchvátil Filipa a komorník ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se. Filip pak byl nalezen v Azotu. Procházel všechna města a kázal jim evangelium, až přišel do Cesareje. Skutky apoštolské 8:26-40

Na případu bohatého komorníka vidíme, jakým způsobem byl pokřtěn, nevidíme ale jestli byl spasen, protože Ježíš na jiném místě řekl: "Amen, říkám vám, že pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. A říkám vám znovu: Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království."

Podle definice protestantských církví znovuzrozený člověk, je takový, který činil pokání ze svých hříchů a byl pokřtěn do vody ponořením ve jméno Ježíše Krista. Z příkladu komorníka však není jasné, jestli komorník činil pokání. Předpokládáme jen, že Filip jako zkušený kazatel Božího slova neudělal chybu a vedl komorníka k pokání. Jenže je tu ještě ten problém s bohatstvím. Ježíš totiž kázal, že boháči nemohou být spaseni, protože ti kdo věří v Ježíše ho musí cele následovat a mají se zbavit všeho majetku, který nepotřebují při kázání Božího slova. Zkrátka a jasně, Ježíš povolává své učedníky k tomu aby kázali slovo Boží a nesli mnoho ovoce (Jan 15), ne jen aby seděli v církvi a poslouchali kázání.

Kdy je člověk spasený?

Z výše uvedeného vyplývá, že tzv. znovuzrození křesťana ještě neznamená, že člověk je doopravdy spasen! Člověk musí nejprve projít důkladným pokáním, opustit vše co má a poté sloužit Božímu království. Mohli bychom říct, že nelze tak vysoké nároky klást na čerstvě obráceného křesťana, jenže první církev je kladla. Ve Skutcích apoštolských totiž čteme: 

A když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratři?"
Petr jim tedy řekl: "Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého. To zaslíbení totiž platí vám i vašim potomkům i všem, kdo jsou daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh." Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!"

Ti, kteří ochotně přijali jeho slova, tedy byli pokřtěni. V ten den se připojilo okolo tří tisíc duší a zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Na každou duši tedy přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení. Všichni věřící pak byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali je všem, jak kdo potřeboval. Každý den také zůstávali v chrámu a po domech lámali chléb a přijímali pokrm s radostí a prostotou srdce; Skutky apoštolské 2:37-46

Z výše uvedeného je jasné, že pokání zahrnovalo prodej pozemků, nemovitostí. V dnešní době by obrácený člověk, který chce činit poctivé pokání, zřejmě prodával vše nadbytečné jako auto aj. a zachoval by si jen věci, které nezbytně potřebuje ke komunikaci s lidma jako mobilní telefon, oblečení, jídlo a vše co potřebuje ke své vlastní obživě. Každý ať se však řídí svým vlastním svědomím. Dále se dočteme, že toto prodávání majetku nebo jeho rozdávání nebylo povinné, bylo to dobrovolné. Dneska se tyhle věci nedějou, protože dáváme lidem více času. Je třeba si uvědomit, že evangelium je radikální, už ono prohlášení že boháči nebudou spaseni je velice drsné, ale pravdivé. Ztěží však Filip mohl komorníka nutit k tomu, aby prodal svůj majetek. Tohle rozhodnutí má přijít až na popud Ducha svatého a na základě naší poslušnosti Bohu.

Skutečný význam pojmu "znovuzrozený"

Z výše uvedeného se zdá, že pojem znovuzrozený křesťan je velmi zavádějící pojem. Znovuzrozený neznamená spasený. Z 15. kapitoly Janova evangeliua a z podobenství o zrnu a čtyřech typech půdy, vyplývá, že spasený člověk je ten, který nese ovoce.

"Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo je. Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu." Když to řekl, volal: "Kdo má uši k slyšení, ať slyší!"
Jeho učedníci se ho tedy ptali: "Co je to za podobenství?"
On řekl: "Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, aby `hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli´."
"To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere Slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.
Ti na skále jsou ti, kteří když slyší Slovo, s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají.
To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek.
Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší Slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek." Lukáš 8:5-15