Může mít křesťan démona?
8. Být posedlý, čili démonizovaný
(K prohlášení AOG)
Předchozí články
Úvodní slovo - Křesťan a démoni
II. Jakou roli hraje vyznání víry v uznání argumentů:
Zkušenost s obsazením křesťana démonem
III. K vyjádření Assemblies of God
III. 1. Nezdravý zájem o démonologii
III. 2. Dvě absurdity
III. 5. Co je démon a jak ho poznat?
III. 6. Duchové a nemoci
III. 7. Vymítání nebo uzdravování? Mk 3:15
III. 8. Být posedlý, čili démonizovaný
Být posedlý, čili démonizovaný
"Slovo 'daimonizomai',
být posedlý, ovládaný démonem nebo prostě být démonizovaný, není (v Bibli)
úplně běžné. Jako sloveso je použito jen
jednou a to u kanaanské dívky, která byla 'těžce démonizovaná', nebo
krutě trápena démonem. Kdekoliv jinde se nalézá jako příčestí, které by mohlo
být překládáno jako ďábelník (kraličtina). (Mat 8:28,33; 9:32; 12:22; Mk
5:15-18; Luk 8:35). A opět, v žádném z těchto příkladů není
naznačeno, že by některý z těchto "ďábelníků" (a ve většině případů tito
velmi těžce trpěli a byli postiženi dramatickou změnou osobnosti) měl správný
vztah a postoj k Bohu." Pozn. jedná se o text "A hle, z těch míst vyšla kananejská žena a křičela: 'Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.'" Mt 15:22
Nějak nechápu kam AOG směřuje. Participium je sloveso, takže jejich prohlášení není pravdivé. Je to sice zajímavý postřeh, ovšem tvar slovesa nehraje roli. Důležité je hlavně jestli je sloveso v aktivním (činném) nebo pasivním (trpném) rodu. Mimochodem, když se podíváte například na
"Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, náměsíčníky a ochrnuté a on je uzdravil." Mt 4:24 ... "and his fame went forth to all Syria, and they brought to him all having ailments, pressed with manifold sicknesses and pains, and demoniacs, and lunatics, and paralytics, and he healed them." YLT - tak vidíte, že všude jsou spojky, takže je jen těžko rozeznatelné - těžko můžeme určit, které nemoci byly způsobené démonickým obsazením (slovo posedlost nemám moc rád, vlastně ani obsazení, protože démonické obsazení se nemusí projevovat jako u zjevně posedlého, který na první pohled nemá své vlastní chování pod kontrolou). A v tom taky spočívá podstata démonického obsazení, že člověk, který má démona, nedokáže ovládat buďto své chování, nebo své vnitřní trýznivé prožitky, které ho mučí nepřirozeným způsobem. Pokud jde tedy o vnitřní prožitky, toto sebetrýznění nemusí být navenek patrné. Já osobně bych slovo posedlost použil jen v případě, kdy dotyčný je nepříčetný a zjevně nemá pod kontrolou své chování. V případě Tóry nacházíme takové příklady například zde: "Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina.", 1 S 16:14 "Jenže zlý duch od Hospodina zase napadl Saula, když seděl ve svém domě. Měl kopí v ruce a David hrál na citaru." 1 S 19:9. V tom textu je jasné, že přestože Saul, byl Boží pomazaný král, Duch Hospodinův s nim nebyl, protože Saul byl neposlušný Božích nařízení "Tu řekl Samuel: 'Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.' " 1 S 15:22-23
Díky Saulově neposlušnosti a hříšnému jednání, se ho zmocňoval zlý duch. Jeho neschopnost kontrolovat své jednání vyvrcholila pokusem zabít Davida (1 S 19:10). O posedlosti by se dalo mluvit také v případě krále Nebúkadnetcara, který přišel o rozum: "V tu hodinu se to slovo na Nebúkadnesarovi splnilo. Byl vyhnán pryč od lidí, pojídal rostliny jako dobytek, jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, až mu narostly vlasy jako peří orlům a nehty jako drápy ptákům. 'Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení.' " Dan 4:30-31. Tak jako dneska řekneme, že někdo řádí jako smyslů zbavený, nebo že pozbyl rozum, když je duševně úplně mimo, tak i o této situaci můžeme říct, že se vlastně jedná o popis té situace, kdy člověk je v zajetí démona. Jinými slovy Nebukadnesar měl démona.Co se týče té části citace, kde se uvádí, že "v žádném z těchto příkladů není naznačeno, že by některý z těchto 'ďábelníků' ... měl správný vztah a postoj k Bohu," nevím podle jakého měřítka to posuzovali, ale křesťané obecně nemají zaručený recept na "správný vztah a postoj k Bohu," protože mnoho křesťanů odpadá od víry, rozpadají se jim po čase manželství a končí v nějaké formě vážného hříchu jako je smilstvo, homosexuální nebo pedofilní chování, aj. Prostě, to že je někdo křesťan neznamená, že nemůže hřešit nebo že má správný postoj k Bohu. A právě v důsledku nesprávného postoje nebo nesprávného učení, člověk může získat takového ducha. Tzn. křesťan, který po svém obrácení nebyl osvobozen od působení těchto démonických sil nebo křesťan, který odpadá od Boha, může s tímto démonickým obsazením skončit. Věřím totiž, že postoj "jednou spasen, provždy spasen" je chybný. S takovým postojem, když si člověk myslí, že si může bezstarostně hřešit dál, jenom protože uvěřil a nechal se pokřtít, člověk nemá správný postoj k Bohu a to pak působí jako překážka, která ho od Boha vzdaluje. Takový člověk, který skončí v hříchu pak může skončit klidně s více démony a může odpadnout od Boha, jeho víra vymizí a nemusí se už k Bohu nikdy vrátit. Jakmile zvítězí nad člověkem touha po penězích nebo slávě a uznání od lidí, to může totálně zabít ten pravý a spásunosný vztah s Bohem, který má moc nás ochránit od démonů.