Starý Zákon pro křesťany

Navigace ze smartphonů

Pokud čtete tuto stránku na smartphonu, klikněte nejdříve na menu vpravo nahoře a potom rolujte v menu dolů. Menu je dlouhé, takže potřebujete nejprve zobrazit menu "Starý Zákon pro křesťany" pod ním se nachází dvě sekce s hotovými rozbory - jednu z nich rozkliknete. Je tam také sekce Tisk, která je určená pro tisk, v této sekci asi moc článků nenajdete, protože tisknout jde jen jednu A4. Proto články pod Tiskem jsou zkrácené a jsou tam hlavně slovíčka hebrejské a české. Tisknout potřebujete barevně, jinak nepochopíte jaké hebrejské slovíčko odpovídá českému. Články, které ještě nebyly zařazeny do sekcí Rozbor nebo Tisk nejsou hotové, obvykle obsahují jen nepřesný text CEP nebo přepis, ale neobsahují doslovný překlad do češtiny.

Úvod

Je zvláštní, že v některých církvích se klade malý důraz na výuku ze Starého Zákona (SZ). Ohledně SZ Ježíš řekl něco zcela zásadního:

Matouš 5:17-20 "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou. Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým. Říkám vám totiž, že pokud vaše spravedlnost nebude omnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království."

Chodil jsem do církve docela dlouho ale nepamatuji si, že bylo kázání na toto téma. Zajímavé je i to, že zde Ježíš potvrzuje, že Písmo nemůže být zrušeno (například muslimové tvrdí, že bible byla zfalšována a žádná pravá bible už neexistuje, přitom nejstarší dochované kopie jsou o 2-3 století starší než Korán). Nepamatuji si ale, že by v církvi někdo předčítal kompletní desatero. Nebo jiné podstatné části Starého Zákona týkající se hříchu. Občas se na kázáních objevovali citace ze starého zákona, ale často to bylo promíchané s verši z Nového Zákona. Osobně nemám rád kázání kde se často přeskakuje mezi verši, myslím kázání toho druhu, kdy si kazatel řekne, že bude kázat na určité téma a najde si verše, které do toho kázání nasype jako z měšce... Takové kázání pak je značně chaotické a plytké, což se ale bohužel dělo velmi často, ne-li pokaždé. Pamatuji si ale že jsem byl jednou na kázání v kostele České Církve Evangelické (pokud si pamatuji správně) a tam zaznělo tak kvalitní kázání jaké jsem nikdy neslyšel. Propracované do hloubky, doplněné o ilustrace (příklady) ze života. Bylo to kázání o rodině, ale už si z toho nic nepamatuju.

Jedno z přikázání desatera zní, že máme světit sobotu. A právě toto přikázání je to, které církve nedodržují. Je to neuvěřitelné, že křesťanům je to jedno, nesvětí den odpočinku, tak jak to bylo dáno Zákonem. Říkají sice že nejsou židé, že to bylo dáno židům, ale výše Ježíš řekl, že nepřišel Zákon zrušit a to mluvíme jen o desateru. Slyšeli jste někoho, že by kdy v křesťanském shromáždění předčítal například Mojžíšovu píseň? Ne? Tak já vám ji sem přidám.

Mojžíšova píseň (Dt 32)

Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst. Ať kane jako déšť mé naučení, nechť se snáší má řeč jako rosa, jako prška na mladou trávu, jako vlahé krůpěje na bylinu. Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu!
On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny. Takto odplácíte Hospodinu, lide zbloudilý a nemoudrý? Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil. Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou:

Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele. Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob. Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka. Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl. Dovolil mu jezdit po posvátných návrších země, aby jedl, čím oplývá pole, kojil ho medem ze skaliska, olejem z křemene skály, smetanou krav a mlékem ovcí spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů; sytil ho bělí pšeničného zrna. Pil jsi i ohnivé víno, krev hroznů. Ješurún ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl. Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své spásy. Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modlami ho uráželi. Obětovali běsům, a ne Bohu, božstvům, jež ani neznali, těm novým, nedávno povstalým, před nimiž se vaši otcové nechvěli hrůzou.
Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil.
Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer. Řekl: "Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec. Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti. Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím. Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor. Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy. Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu. Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého. Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi. Ale obávám se urážek nepřítele a že to jejich protivníci nepochopí, že řeknou: »Vyvýšila se naše vlastní ruka; Hospodin nic takového nevykonal.«" Je to pronárod, jenž ztratil soudnost, nejsou schopni porozumět. Kdyby byli moudří, jednali by prozíravě, pochopili by, jak skončí. Jak to, že jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc! Ne-li proto, že je prodala jejich Skála, že je Hospodin vydal v plen?
Jejich skála není jako Skála naše, to mohou posoudit i naši nepřátelé. Jejich réva je z révy sodomské, z vinic Gomory, jejich hrozny, hrozny jedovaté, mají trpká zrnka. Jejich víno, jedovina dračí, krutý zmijí jed. "Což to není uschováno u mne, zapečetěno v mých pokladnicích? Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno."

Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit, až uzří, že ubývá sil, že je konec se zajatým i se zanechaným. Tu řekne: "Kdepak jsou jejich bohové, skála, k níž se přivinuli? Ti, kteří jídali tuk jejich obětí, popíjeli víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám skrýší!

Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky. Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky! Nabrousím-li svůj blýskavý meč, chopí-li se moje ruka soudu, vykonám nad svými protivníky pomstu, odplatím těm, kdo mě nenávidí. Opojím své šípy krví - můj meč bude požírat maso -, krví skolených a zajatých, hlavou nepřítele s vlajícími vlasy."

Pronárody, zaplesejte s jeho lidem, vždyť on pomstí krev svých služebníků, vykoná nad svými protivníky pomstu a svou zemi, svůj lid, zprostí viny.

Mojžíš předstoupil a přednesl všechna slova této písně lidu, on i Hóšea, syn Núnův.
Když Mojžíš domluvil k celému Izraeli všechna tato slova,
řekl jim: "Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji. Přikážete svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili."

Je zajímavé, že křesťané často kážou, že Zákon (přikázání) působí smrt jak se můžeme dočíst v listu Římanům. Ale zde Mojžíš tvrdí, že přikázání není prázdné, ale je život. Mojžíš kladl velký důraz na Zákon a tvrdí, že je život, ale křesťané často říkají, že byl dán židům a pro křesťany nemá stejný význam a tím zpochybňují Boží slovo.

Máme zachovávat jeho řády - Ezechiel 11:18 a 36:26

Co se v církvích nevyučuje je celý kontext Ezechiele 11:18 potažmo 36:26. Když jsem uvěřil na Kurzu Alfa ve Slově Života, často jsem se setkával s frází, že Bůh nám chce odstranit naše kamenné srdce a vyměnit ho za srdce masité. To je sice pravda, ale celý kontext tohoto veledůležitého textu říká ještě něco navíc: A budete dodržovat mé přikázání (tj. přikázání Starého zákona! Protože celý ten text byl jednoznačně určen židům!)

Ezechiel 36:23-29 Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost. Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad.

Co z toho plyne?

Plyne z toho buďto to, že text je určený pouze židům, nebo také křesťanům, pokud budou zachovávat přikázání starého zákona a odstěhují se do Izraele. Myslím, že je na každém jednotlivci jak moc si vezme k srdci tato slova.
Máme nést jeho svatost, tzn. je třeba dodržovat přikázání Starého Zákona, abychom byli svatí jako on je svatý a nesli jeho svatost. "Zákon je tedy jistě svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré." Ř 7:12, 1 Petrův 1:16 Je přece napsáno: "Buďte svatí, neboť já jsem svatý."

Tuto tématiku bych raději dovysvětlil v jiné sekci, protože je to širší téma. Křesťané bez znalosti kontextu a pod vlivem náboženské tradice mají problém to chápat. Je třeba to číst s upřímným a otevřeným srdcem, abyste to pochopili. Aktuálně jsme to řešili na našem křesťanském setkání během Davidova stánku, proto se k této tématice vrátím v sekci "Co prožívám".

Přikázání být Svatý Lv 11:42-47

Je to šokující, že se tyto věci v církvi nevyučují. Ale Boží slovo říká jasně, že máme rozlišovat mezi čistými a nečistými živočichy. Toto je uvedeno hned v tom odstavci, kde se píše o tom, že máme být svatí. Nemůžete prostě jen tak tvrdit, že bychom měli být svatí a ignorovat fakt, že Bůh na stejném místě řekl, že se nemáme znečišťovat havětí lozící po zemi. Ježíš nezrušil Zákon, ale přišel, aby ho naplnil. Proč tedy církve ruší zákon, tím že nevyučují co v Zákoně skutečně je? Pokud chceme-být více jako on, pak by každý měl usilovat o to být více jako on.

"Nic z veškeré havěti hemžící se po zemi, nic, co leze po břiše nebo chodí po čtyřech, ani co má více noh, nesmíte jíst, je to hodno opovržení. Neuvádějte v opovržení sami sebe pro nějakou hemžící se havěť; nesmíte se jimi poskvrnit, abyste se jimi neznečistili.
Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. Neposkvrňujte sami sebe žádnou havětí plazící se po zemi. Já jsem Hospodin, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Proto buďte svatí, neboť já jsem svatý." To je řád o zvířatech, o ptácích a o všech živých tvorech pohybujících se ve vodách i o všech, kteří se hemží po zemi. Je nutno rozlišovat mezi nečistým a čistým, mezi živočichy, kteří se smějí jíst, a těmi, kteří se jíst nesmějí."

Máte to dokonce i v novém zákoně:

Židům 8:10 "A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem."

Co jiného znamená, že nám dá jeho Zákony do srdce, než to, že je budeme a máme dodržovat? Dodržovat přikázání starého zákona. Běžně se vyučuje jen desatero a to ještě ne kompletně, protože povinnost světit sobotu (smlouvu s Bohem danou navěky) se vynechává. Hospodin nikde nenapsal, že svěcení (sobotního) dne odpočinku je dočasná smlouva nebo že to někdy zruší.

Být svatý = zachovávat den odpočinku - Lv 19

Potřeba být svatý je zmíněna hned před přikázáním mít v úctě rodiče a světit odpočinek.

Leviticus 19:2-3 "Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý. Každý měj v úctě svou matku a svého otce. Dbejte na mé dny odpočinku. Já jsem Hospodin, váš Bůh."

Porušení dne odpočinku je smrtelný hřích!

Exodus 31:15-17 "Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít. Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si."

Obvyklá výmluva, kterou můžeme slyšet v církvích je, že toto přikázání bylo dáno jen Izraelitům. Jenže o kousek výše jste si přečetli, že Bůh řekl, že své zákony dá do našich srdcí a že nám dá srdce masité a budeme dodržovat jeho řády a nařízení. Mít srdce masité znamená, že budeme dobrovolně dodržovat jeho nařízení a řády. Jak to vidím já: Každá církev si vytvořila určitou doktrínu či systém, který pohodlně obhajuje lidské učení. Laťka se posunula níže, tak aby křesťanské učení mohl přijmout každý. Už na počátku svého vzniku si církevní organizace stanovují určitou ústavu a doktrínu, kterou budou vyučovat. Když si tedy stanovili, že udělají kompromis a přikázání starého zákona nebudou vyučovat téměř vůbec nebo jen ve velmi omezené míře, neumožňují svým členům posunout se dál a být svatí jako je svatý on. V dopisech církvím se sice dočteme, že křesťanští adresáti jsou svatí, většinou se však jedná o židovské komunity, kteří byli povinni řídit se řády a nařízeními starého zákona. Netvrdím, zde, že bychom jako křesťané měli dodržovat úplně všechny nařízení starého zákona, to ne. Jsou věci jako oběti zápalné a oběti za hřích, které si Bůh neoblíbil (Malachiáš 1:10, Židům 10:6) a místo nich přinesl dokonalou oběť Božího syna, která byla jednou obětována a není třeba více dalších obětí! Přikázání světit sobotu nebo například rozlišovat čisté a nečisté živočichy stále trvá. Křesťané také nemají podstupovat obřízku, která byla dána židům, protože obřízka zavazuje povinností dodržovat celý zákon. Pavel z Tarsu však varuje, že křesťan, který dobrovolně postoupí obřízku odpadne od milosti kterou má v Ježíši Kristu. Obřízka znamená povinnost dodržovat celý zákon, kdežto masité srdce znamená touhu následovat Boha, usilovat o proměnu charakteru, být více jako Ježíš a dobrovolně dodržovat Boží přikázání. V kontextu Nového zákona nejsme povinni dodržovat celý starý zákon, ale měli bychom usilovat o poznání Boží vůle, rozpoznávat zlé od dobrého a na základě toho jednat. K tomu má Starý Zákon sloužit.

Sedm smrtelných hříchů podle Lv 20

První část kapitoly Leviticus 20 se týká obětování dětí modlám a proto ji sem neuvádím. Lv 20:6-24

Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých a k vědmám, aby s nimi smilnil, proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu. Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh. Dbejte na má nařízení a dodržujte je; já jsem Hospodin, já vás posvěcuji.
Kdo by zlořečil svému otci nebo své matce, musí zemřít. Svému otci a matce zlořečil, jeho krev padni na něho.
Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.
Kdo by spal s ženou svého otce, odkryl nahotu svého otce. Oba musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
Kdyby někdo spal se svou snachou, oba musejí zemřít; dopustili se zvrhlosti, jejich krev padni na ně.
Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
Kdyby někdo pojal ženu a zároveň i její matku, spáchal mrzký čin. Budou upáleni, muž i ty ženy, aby nedocházelo mezi vámi k mrzkým činům.
Kdyby muž obcoval s dobytčetem, musí zemřít. Dobytče zabijete.
Kdyby se žena přiblížila k nějakému dobytčeti, aby se s ní pářilo, zabijete ženu i dobytče. Musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
Kdyby si někdo vzal svou sestru, dceru svého otce nebo své matky, aby spatřil její nahotu a ona spatřila jeho nahotu, je to potupa; budou vyobcováni před zraky synů svého lidu. Odkryl nahotu své sestry, ponese následky své nepravosti.
Kdyby někdo spal se ženou v období její nečistoty, odkryl její nahotu a obnažil zdroj jejího krvácení a ona by nechala odkrýt zdroj svého krvácení, budou oba vyobcováni ze společenství svého lidu.
Neodkryješ nahotu sestry své matky nebo svého otce; znamenalo by to obnažit svého příbuzného. Ponesou svou vinu.
Kdo by spal se svou tetou, odkryl nahotu svého strýce. Ponesou následky svého hříchu, zemřou bezdětní.
Kdyby někdo pojal ženu svého bratra, znamená to znečištění. Odkryl nahotu svého bratra, zůstanou bezdětní. Budete dbát na všechna má nařízení a na všechny moje řády a jednat podle nich, aby vás nevyvrhla země, do které vás vedu, abyste v ní sídlili. Nebudete se řídit zvyklostmi pronároda, který před vámi vyháním. Zprotivil jsem si je, protože se toho všeho dopouštěli. Ale vám jsem řekl, že dostanete do vlastnictví jejich půdu. Vám ji dám do vlastnictví, zemi oplývající mlékem a medem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás oddělil od každého jiného lidu.

Z výše zvedených přikázání je patrné, že odkrytím nahoty se míní potupení, zostuzení a jedná se o hřích. Napočítal jsem 7 smrtelných hříchů, ale nevím jak u toho prvního, protože pokud vím ve starém zákoně se vědmi kamenovali. Je neuvěřitelné, že církev redukovala přikázání na 7 smrtelných hříchů, ale tyto z nich vynechala. Na konci 6. století papež Řehoř Veliký rozdělil hříchy do sedmi hlavních skupin: Pýcha, Hněv, Závist, Nečistota, Obžerství, Lenost, Lakomství. Ve skutečnosti všechny hříchy jsou smrtelné, ale zcela jednoznačně zákon nikde vysloveně neuvádí toto jako hřích, natož že by za to měl následovat trest smrti. Proto mi přijde absurdní, nazývat tyto hříchy "smrtelné". Přesto zákon uvádí, že máme milovat bližního jako sami sebe. Přijde mi však absurdní nechat se ovlivňovat katolickou církví, protože tato organizace má k zachovávání Božího slova hodně daleko.

Přikázání, kapitola Lv 19

Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

"Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.
Každý měj v úctě svou matku a svého otce. Dbejte na mé dny odpočinku. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Až budete obětovat Hospodinu hod oběti pokojné, obětujte jej tak, aby ve vás našel zalíbení. V den obětního hodu a v následující den se maso sní. Co by zůstalo do třetího dne, bude spáleno ohněm. Jestliže by se přece jedlo třetího dne, je závadné; Hospodin nenajde v obětníkovi zalíbení. Kdo by z něho jedl, ponese následky své nepravosti, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Bude vyobcován ze svého lidu.
Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Nebudete krást ani obelhávat a podvádět svého bližního. Nebudete křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin.
Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána.
Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin.
Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.
Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. Já jsem Hospodin.
Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu.
Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.
Dbejte na má nařízení. Když budeš připouštět dobytek, nesmíš křížit dvojí druh. Své pole nebudeš osívat dvojím druhem semene. Nebudeš nosit šaty utkané z dvojího druhu vláken.
Kdyby někdo obcoval s ženou, která jako otrokyně byla určena pro jiného, ale ještě nebyla ani vykoupena penězi ani propuštěna na svobodu, bude případ vyšetřen, ale nebudou potrestáni smrtí, protože nebyla ještě propuštěna.
Muž přinese Hospodinu svou oběť za vinu ke vchodu do stanu setkávání, berana v oběť za vinu. Obětí berana za vinu vykoná za něho kněz smírčí obřad před Hospodinem pro hřích, jehož se dopustil; hřích, kterým se prohřešil, mu bude odpuštěn.
Až přijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy, bude vám jejich ovoce nedotknutelné jako neobřízka; po tři roky bude pro vás neobřezané, nesmí se jíst. Čtvrtého léta bude všechno jejich ovoce posvěceno k oslavě Hospodina. Teprve v pátém roce budete jíst jejich ovoce, abyste nadále sklízeli bohatou úrodu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Nebudete jíst maso s krví,
nebudete se obírat hadačstvím ani věštěním.
Nebudete si přistřihovat na hlavě vlasy dokola, nezohavíš si okraj plnovousu.
Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin.
Nezneuctíš svou dceru tím, že bys ji učinil nevěstkou, aby země nepropadla smilstvu a nebyla naplněna mrzkostí.
Dbejte na mé dny odpočinku a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin.
Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmi a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin.
Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako by byl jeden z vás (narozen). Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení a odměřování. Budete mít poctivé váhy, poctivá závaží, poctivé míry velké i malé. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země. Proto dbejte na všechna má nařízení a všechny mé řády dodržujte. Já jsem Hospodin."

Přikázání - kapitola Lv 18

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k synům Izraele: Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Nechovejte se podle způsobů egyptské země, v níž jste bydleli, nechovejte se ani podle způsobů kanaánské země, do níž vás uvádím; nenásledujte jejich zvyklosti. Chovejte se podle mých zákonů, zachovávejte má pravidla a řiďte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Zachovávejte má pravidla a mé zákony. Ten, kdo je plní, díky nim bude žít. Já jsem Hospodin.
Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou. Já jsem Hospodin.
Nezostuzuj svého otce tím, že bys obcoval se svou matkou. Je to tvá matka, nesmíš s ní obcovat!
Neobcuj ani s jinou manželkou svého otce. Zostudil bys tím svého otce!
Neobcuj se svou sestrou. Ať je to dcera tvého otce nebo tvé matky, ať je zplozená ve tvé rodině nebo mimo ni, nesmíš s ní obcovat!
Neobcuj se svou vnučkou. Je to dcera tvého syna nebo tvé dcery, nesmíš s ní obcovat. Zostudil bys sám sebe!
Neobcuj s dcerou manželky svého otce. Je jako zplozená tvým otcem, je tvojí sestrou, nesmíš s ní obcovat!
Neobcuj se sestrou svého otce. Je pokrevní příbuznou tvého otce!
Neobcuj se sestrou své matky. Je přece pokrevní příbuznou tvé matky!
Nezostuzuj bratra svého otce tím, že bys obcoval s jeho manželkou. Je to tvá teta!
Neobcuj se svou snachou. Je to manželka tvého syna, nesmíš s ní obcovat!
Neobcuj s manželkou svého bratra. Zostudil bys svého bratra!
Neobcuj se ženou a její dcerou. Neber si ani její vnučku, abys s ní obcoval, ať už je to dcera jejího syna nebo její dcery. Jsou si pokrevně příbuzné, je to zvrhlost!
Neber si ženu i s její sestrou. Trápil bys jednu, když bys za jejího života obcoval s tou druhou.
Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení.
Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního, a tak se s ní poskvrňovat.
Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi - znesvětil bys tak jméno svého Boha. Já jsem Hospodin.
Nesmíš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost!
Nesmíš obcovat se žádným zvířetem, a tak se jím poskvrňovat. Ani žena se nepoddá zvířeti, aby se s ní pářilo. Je to zvrácenost!
Neposkvrňujte se žádnou z těchto věcí. Tím vším se přece poskvrňují národy, které před vámi vyháním! Sama země se jimi poskvrnila; proto ji potrestám za její hřích a země vyvrhne své obyvatele. Vy však zachovávejte má pravidla a zákony a nedopouštějte se žádné z těchto ohavností - domácí ani host, který žije u vás. Všechny tyto ohavnosti páchali lidé, kteří byli v té zemi před vámi, a tak se země poskvrnila. Pokud tu zem poskvrníte, vyvrhne i vás, tak jako vyvrhla národ, který tam byl před vámi. Kdokoli se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze svého lidu. Proto zachovávejte, co jsem vám svěřil, a nechovejte se podle ohavných zvyklostí, jež se dodržovaly před vámi. Neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh."

Předmanželský sex dle Lv 18-19

Ani v Lv 18 ani v Lv 19 se nepopisuje, že by předmanželský sex byl hříchem. Je to proto, že Zákon jako hřích posuzuje především "vlastnictví" - co komu patří. Svobodná žena je posuzována jako pracovní síla v domě otce. Nemůžete si tedy jen tak vzít ženu, která náleží do domu svého otce, protože tím její otec utrpí škodu. Rodina počítá s pracovní sílou té ženy - pomáhá s obživou rodiny a chodem domácnosti. Z toho důvodu bylo u židů žádáno věno. (Nevím zda je tomu ještě i dnes, ale v ortodoxních kruzích nejspíš ano). Věno kompenzovalo ztrátu otce. V případě, že by jste měli pohlavní poměr s dcerou, která nebyla provdána, došlo by ke zneuctění otce a celé rodiny, tím utrpí škodu. Podle Zákona by zřejmě mělo dojít k finanční kompenzaci a nápravu svatbou a to i v případě, kdy žena byla znásilněna. Něco jako potrat samozřejmě není povolen, to je vražda. Znásilnění nebo předmanželský sex ale nelze v žádném stavět na stejnou rovinu s cizoložstvím jak to dělají křesťané, protože jsou tam odlišné tresty. Trest za cizoložství je podle zákona smrt. Kdežto v případě znásilnění či předmanželského trestu je náprava sjednána finančním odškodněním a svatbou. Nepřekrucujte Boží Zákon!

V předmanželském sexu hraje velkou roli čest a důstojnost. Když se žena nechá přemluvit k předmanželskému sexu například na základě lásky, přičla o svou čest a zostudila svou rodinu. V ortodoxní židovské rodině se na ní pohlíží jako na zanah. Zanah je lehká děva. Je to osoba, která ztratila svou důstojnost, prodala se zadarmo nebo za peníze cizímu muži. Zanah označuje člověka, který jedná nezodpovědně, lehkomyslně, nemá dostatek úcty k sobě sama. Takový člověk přišel o podporu své rodiny, stal se vyvrhelem společnosti, odpadem. V naší společnosti bychom takového člověka popsali jako promiskuidního a v hovorovém jazyku by se o ní mluvilo jako o děvce, šlapce nebo k...ě.

Slovo zanah se také používá k označení promiskuidního chování, střídání partnerů, prostituci, nebo také k osobě, která slouží jako kněžka v kultu plodnosti, ale vždy vyjadřuje osobu, kterou židovská komunita opovrhuje. Slovo zanah neoznačuje jen sexuální hřích, ale také nevěru vůči Hospodinu (služba modlám v kultu plodnosti - bohům, které Bůh z duše nenávidí - nejen v tomto kultu, ale jakékoliv modly).

Nejbližší a nejvěrnější český překlad slova zanah, který mě napadá je zahýbání, nejmírnější výraz pro ženu zanah pak nevěrnice. Tyto výrazy však nevyjadřují společenské opovržení, takže pokud bychom chtěli přitvrdit mohli bychom zkusit slova děvkařství a děvka.