The Pagan Origin of Christmas

Mithra wasidentified with the Semitic sun-god Shamash, and his worship spread from Asia to the west where he was worshipped as Deus Sol Invictus Mithras throughout the Roman Empire in the early centuries A.D. Mithra wasoriginally known as Mitra, an Indo-Iranian sun-god. He drives across the sky in a chariot of gold, the sun being his eye. He was also known and worshipped as Apollo-Mithras, and also as Perseus, the slayer of the bull. In ancient Babylonian iconography, there is a scene of Gilgamesh (Tammuz, supposed son of Nimrod) slaying a bull, indicating that the two deities are really the same. The worship of this deity was spread by Roman soldiers throughout the Empire.

Writes historian Jack Finegan:

"In the year 274 Aurelian declared the god -- now called Deus Sol Invictus -- the official deity of the Roman Empire; he built a splendid temple of the sun in Rome, and set the sun's birthday celebration on December 25, the date then accepted for the winter solstice (also in his solar character the birthday of Mithras). In the time of Constantine the cult of Deus Sol Invictus was still at its height, and the portrait of the sun-god was on the coins of Constantine. With his defeat of Licinius in A.D. 323 he became the uncontested ruler of the empire (323-337) and was free to openly accept Christianity....Likewise it must have been in this time and with the intent to transform the significance of an existing SACRED DATE that the BIRTHDAY OF JESUS, which had been in the East celebrated on January 6, WAS PLACED IN ROME ON DECEMBER 25, THE DATE OF THE BIRTHDAY CELEBRATION OF SOL INVICTUS " (Finegan, Myth and Mystery, p. 211-212).

Alexander Hislop points out in his monumental work how a pagan celebration and holiday, a major feature of paganism, found its way stealthily into the professing Christian Church. He writes:

"Indeed, it is admitted by the most learned and candid writers of all parties that the day of our Lord's birth cannot be determined, and that within the Christian Church NO SUCH FESTIVAL AS CHRISTMAS WAS EVER HEARD OF TILL THE THIRD CENTURY, and that not till the FOURTH CENTURY was far advanced did it gain much observance. How, then, did the Romish church fix on December 25th as Christmas-day? Why, thus: Long before the fourth century, and LONG BEFORE THE CHRISTIAN ERA ITSELF, A FESTIVAL WAS CELEBRATED AMONG THE HEATHEN, AT THAT PRECISE TIME OF THE YEAR, IN HONOR OF THE BIRTH OF THE SON OF THE BABYLONIAN QUEEN OF HEAVEN; and it may fairly be presumed that, IN ORDER TO CONCILIATE THE HEATHEN, AND TO SWELL THE NUMBER OF THE NOMINAL ADHERENTS TO CHRISTIANITY, THE SAME FESTIVAL WAS ADOPTED BY THE ROMAN CHURCH, giving it the name of Christ. This tendency on the part of Christians to MEET PAGANISM HALF-WAY was very early developed" (The Two Babylons, p. 92-93).

Mithra byl ztotožněn se semitským božským sluncem Šamashem a jeho uctívání se rozšířilo z Asie na západ, kde byl v prvních stoletích našeho letopočtu uctíván jako Deus Sol Invictus Mithras v celé římské říši. Mithra byla původně známý jako Mitra, indo-íránský bůh slunce. Projíždí po obloze v kočáru ze zlata, slunce je jeho očima. Byl také známý a uctíván jako Apollo-Mithras a také jako Perseus, zabiják býka. Ve starověké babylonské ikonografii je scéna Gilgamesha (Tammuze, předpokládaného syna Nimroda), který zabil býka, což naznačuje, že obě božstva jsou opravdu stejné. Uctívání tohoto božstva bylo rozšířeno římskými vojáky po celé říši.

Píše historik Jack Finegan:

V roce 274 Aurelian prohlásil tohoto boha - nyní nazývaného Deus Sol Invictus - za oficiální božstvo Římské říše; postavil v Římě nádherný chrám slunce a datum oslavy zrození slunce posunul na 25. prosince, tedy den zimního slunovratu (a také podle jeho slunečního charakteru narozeniny Mithrase). V době Konstantina byl kult Deus Sol Invictus stále na svém vrcholu a portrét boha slunce byl na mincích Konstantina. Jeho porážkou Liciniuse v roce 323 n.l. se stal nesporným vládcem říše (323-337) a měl svobodnu k tomu aby otevřeně přijmout křesťanství .... Rovněž se v této době muselo stát, že se přetransformuje význam existujícího posvátného data, že narození Ježíše, které se na východě slavilo 6. ledna  BYLO V ŘÍMĚ POSUNUTO NA 25. prosince, DATUM NAROZENIN OSLAV Sol Invictus..

Alexander Hislop ve své monumentální práci poukazuje na to, jak pohanská slavnosti a svátek, hlavní rys pohanství, se kradmo dostal do vyznávající křesťanské církve. Napsal:

Nejuznávanější a nejupřímnější spisovatelé všech stran skutečně připouštějí, že den narození našeho Pána nelze určit, a že v křesťanské církvi NEBYLO O TAKOVÉM SVÁTKU  JAKO VÁNOCE NIKDY SLYŠENO AŽ DO TŘETÍHO STOLETÍ, a že až do čtvrtého století se nedodržoval v takové míře. Jak se to tedy stalo, že římská církev ustanovila 25. prosince jako Štědrý den?  Dlouho před čtvrtým stoletím a DLOUHO PŘED KŘESŤANSKOU EVROPOU  SE SLAVIL SVÁTEK MEZI POHANY V PŘESNÉM ROČNÍM OBDOBÍ. NA POČEST NAROZENÍ SYNA BABYLONSKÉ KRÁLOVNY NEBE:

a lze to docela dobře předpokládat, že za účelem usmíření POHANŮ A ZÍSKÁNÍ POČTU FORMÁLNÍCH STOUPENCŮ KŘESŤANSTVÍ, TENTO SVÁTEK PŘIJAT A PŘIZPŮSOBEN ŘÍMSKOU CÍRKVÍ, pojmenovaný podle Krista. 93).