Cizoložství, potupa a odhalené vlasy

Úsek z 5. kapitoly 4., Mojžíšovi a tam se píše, že ne vždy byl za cizoložství trest. To konkrétně v případě, že neexistoval svědek. Někdo říkal, že svědci museli být tři (nevím kde se to píše). Zajímavý je popis trestu pro ženu, která byla obviněna z cizoložství, když ji obvinil její muž. Zajímavé je, že ve v. 13 se píše, že to platí pouze v případě, že ten cizoložný muž došel k vyvrcholení.... To naznačuje, že manžel obviňující ženu, vychází z nějakého konkrétního důkazu, kterým je početí dítěte, které nemohlo být jeho. Žárlivý manžel tedy vznáší obvinění, když žena počala dítě s cizím mužem v době, kdy s ní neměl intimní styk. Tato zmínka o semeni ve v. 13 je tedy velmi důležitá, neboť muž nemohl jen tak bez důkazů obvinit svou ženu, jen na základě chorobné žárlivosti ke které neexistuje objektivní důvod.

Můj další postřeh k tomuto tématu se týká Božího milosrdenství. Vidíme, že Bůh usiluje o objektivní spravedlnost a dává také milosrdenství k hříšníkům, místo, aby jim odplatil smrtí ukamenováním nebo bolestným pálením!

Věrolomně jednal Juda, když chtěl upálit svou těhotnou snachu v Genesis 38:24. Juda, nejen že neprozkoumal důkazy, ani neproběhl soud a on nad ní vyřkl soud upálením (což snad se ani nenachází v Tóře pokud vím!). Přečtěme si tedy jaký trest doopravdy náleží ženě obviněné z cizoložství, když má z toho dítě... Ještě před samotným "trestem" manžel obětuje ječnou mouku v. 15 - kvůli své žárlivost. Je to jakési usmíření s Bohem, říká tím něco jako "Bože odpust, že si dovoluji k tobě přijít, vzplanul jsem hněvem vůči své ženě a obviňuji ji ..."

(12) Promluv k synům Izraele a řekni jim: Kdyby žena nějakého muže sešla na scestí a zpronevěřila se vůči němu věrolomností, (13) takže by s ní ležel muž a došlo k výronu semene, ale bylo by to skryto před očima jejího muže, zůstala by ukryta, ačkoliv se poskvrnila, protože proti ní nebyl svědek a nebyla chycena, (14) jestliže potom na muže přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě a ona se poskvrnila anebo na něj přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě, ale ona se neposkvrnila, (15) ten muž přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni obětní dar: desetinu éfy ječné mouky. Nevyleje na ni olej ani na ni nedá kadidlo, protože je to obětní dar žárlivosti, obětní dar památky připomínající vinu. (16) Kněz ji přivede a postaví ji před Hospodina. (17) Kněz vezme svatou vodu do hliněné nádoby. Pak vezme kněz trochu prachu, který bude na podlaze příbytku, a dá jej do vody. (18) Kněz postaví tu ženu před Hospodina, rozpustí hlavu* té ženy a dá jí do ruky připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. A v rukou kněze bude hořká voda působící prokletí. (19) Kněz ji zapřisáhne a řekne ženě: Jestliže s tebou neležel muž a jestliže jsi nesešla na scestí nečistoty, zatímco podléháš svému muži, buď zproštěna účinku této hořké vody působící prokletí. (20) Jestliže jsi však sešla na scestí, zatímco podléháš svému muži, jestliže ses poskvrnila a měl s tebou pohlavní styk někdo kromě tvého muže -- (21) kněz zapřisáhne tu ženu přísahou prokletí a řekne ženě -- ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní prokletím a přísahou, když ti dá Hospodin propadlá bedra a vyduté lůno. (22) Ať tato voda působící prokletí pronikne do tvých vnitřností, aby tvé lůno vydulo a tvá bedra propadla. A žena řekne: Amen, Amen. (23) Kněz napíše tato prokletí do knihy a pak je smyje do hořké vody. (24) Dá ženě vypít tu hořkou vodu působící prokletí a voda působící prokletí vejde do ní k hořkosti. (25) Potom vezme kněz z rukou ženy obětní dar žárlivosti, zamává obětním darem před Hospodinem a přinese ho na oltář. (26) Kněz vezme z obětního daru hrst jako pamětní dar a obětuje ho na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu. (27) Když jí dá vypít tu vodu, stane se, že jestliže se poskvrnila a zpronevěřila vůči svému muži věrolomností, vejde do ní voda působící prokletí a způsobí hořkost, její břicho bude vyduté a její bedra propadlá. I stane se ta žena prokletím uprostřed svého lidu. (28) Jestliže se však ta žena neposkvrnila a je čistá, zůstane bez trestu a schopná mít potomstvo. (29) Toto je zákon o žárlivosti, když žena sejde na scestí, zatímco podléhá svému muži, a poskvrní se, anebo muž, na kterého přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě -- ať postaví ženu před Hospodina a kněz s ní naloží podle tohoto zákona. (31) Muž bude zproštěn viny, ale ta žena ponese svou vinu." Numeri 5:12-31

ČSP, * - slovíčko vlasy se nenachází v hebrejském textu. Drobná modifikace (oprava směrem k doslovnému znění). Hebrejský text naznačuje, že co bylo ženě rozpuštěno byl účes - úplet vlasů nebo zahalení vlasů, tj. šátek. V této souvislosti zapletené vlasy, očividně přikryté šátkem jak zmiňuje apoštol Pavel, byly znamením ctnosti pro ženu, odrazem Boží slávy a autoritou před anděly. Žena tedy nemohla přijít se zapletenými, tj. přikrytými vlasy, protože by tím tupila Boha a bylo by to nesvaté, pyšné chování, pokud se opravdu dopustila toho hříchu. Text 4. Mojžíšovy jasně ukazuje, že rozpuštěné vlasy znamenají pro ženu potupu nebo ponížení v tom smyslu, jako by od ní odstoupila Boží sláva. Pro nás křesťany je to těžko pochopitelné, nicméně toto je v souladu s tím o čem mluvil apoštol Pavel v listu 1. Korintským 11. Tam je řeč o holení hlavy (nezahalené vlasy u ženy jsou jako oholená hlava). Soud s obviněnou ženou byl pro ženu jistě ponižující, ale nebylo to tak velké ponížení jako kdyby ji tu hlavu skutečně oholili.

Zajímavé tedy je, že pokud se žena dopustila smilstva, v tomto případě neumírá, ale "jen" je postižena neplodností. Ale žije. Je to velmi zajímavé, protože i kdyby s ní muž zase spal, tak ona už nemůže mít dítě. Kdyby totiž ten její muž s ní měl dítě, tak by to bylo jako by bylo ze smilstva, protože jeho žena v minulosti smilnila.