Kdokoliv pohrdl Mojžíšovým zákonem bez milosti umírá

Toto si musíte přečíst, to je šokující (alespoň pro ty z vás, kteří berou bibli - Boží slovo - vážně).

Pavel v lidu židům napsal:

Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň jeho horlivosti, který má pohltit nepřátele. Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá." Židům 10:26-28

Co přesně to znamená se dočteme v Mojžíšově knize Numeri 15:28-31 CEP:

"Kněz vykoná smírčí obřady za toho, kdo se neúmyslně prohřešil, kdo se před Hospodinem dopustil něčeho neúmyslně; vykoná za něho smírčí obřady, a bude mu odpuštěno. Budete mít tentýž řád pro domorodce mezi Izraelci i pro hosta, který pobývá mezi vámi, když se někdo něčeho dopustí neúmyslně. Ale ten, kdo něco spáchá úmyslně, ať domorodec nebo host, hanobí Hospodina. Takový bude vyobcován ze společenství svého lidu. Pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz. Takový musí být bezpodmínečně vyobcován, lpí na něm vina."

Tedy jakýkoliv hřích, který je proti Božímu zákonu (proti Tóře), který je vědomý, tzn. člověk jej vykonává opakovaně, s vědomím že opět zhřeší, případně si ho plánuje, je hanobením Boha, pohrdnutím Božím slovem a takový člověk má být vyobcován mimo společenství. Zde se domnívám, že toto vyobcování není trvalé, ale dočasné po dobu trvání nečistoty, avšak podle Božího zákona, za některé hříchy náleží smrt.

Aby to nebylo málo Hospodin dosvědčil pravdivost a vážnost svých slov na porušování dni odpočinku (jímž je logicky Šabat, tedy pátek podvečer až sobota podvečer):

Numeri 15:32-36 CEP "Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku sbíral dříví. Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše a Árona a před celou pospolitost. Dali ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost jej ukamenuje venku za táborem." Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal."

Porušování dne odpočinku je smrtelný hřích, neboť tím Bohu říkáte, že nestojíte o jeho zaslíbení: o Boží odpočinek či odpočinek s Bohem. Jenže drtivá většina křesťanů, snad kromě mesiánských či adventistů (?) nedodržují odpočinek v předepsaný den jak to stanovil Bůh. Jako výmluvu běžně nachází to, že tvrdí, že Starý Zákon byl zrušen, máme novou smlouvu, takže přikázání Tóry netřeba dodržovat. Tóra přece byla dána židům, ne křesťanům. A tak omezili přikázání na pouhých deset. S touto vypočítavostí přistupují k Božímu slovu a k Hospodinu a tím ho znevažují. Domnívají se, že mohou dál hřešit, ačkoliv Pavel, který psal dopis židům, jasně říká: Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat!

Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat: vždyť cokoli člověk rozseje, to také sklidí. Kdo totiž rozsívá svému tělu, bude z těla sklízet zkázu; kdo však rozsívá Duchu, bude z Ducha sklízet věčný život. Galatským 6:7-8

Pavel také píše, že nyní máme nejvyššího kněze Ježíše Krista, který za nás obětoval svůj život:

"Nemáme totiž nejvyššího kněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl ve všem pokoušen podobně jako my, avšak zůstal bez hříchu. Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k přijetí včasné pomoci." Židům 4:15-16

a

"Slušelo se totiž, abychom měli takovéhoto nejvyššího kněze - svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa. Ten nemusí jako tamti nejvyšší kněží každý den nejprve přinášet oběti za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe." Židům 7:26-27

Pavel tedy říká, že nemáme zneužívat jeho důvěry. Můžeme využít jeho milosti, ale nemáme se znovu zaplétat do otrockého jha ("Proto stůjte v té svobodě, ke které nás Kristus vysvobodil, a nezaplétejte se znovu do otrockého jha" Gal 5:1)). Vypadá to tak, že křesťané opravdu velmi často Žd 14:15-16 chápou tak, že hříchy stačí opakovaně vyznávat. Ovšem kdokoliv to činí, zapletl se s náboženským duchem, proti kterému Ježíš ostře vystupoval když odsuzoval farizeje a za jejich pokrytectví, totiž že nepřiznali své hříchy a odmítli se vzdát hříchu.

Pavel dál píše:

"Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti. Vždyť víme, kdo řekl: `Já budu trestat, má je odplata.´ A jinde: `Pán bude soudit svůj lid.´ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha." Židům 10:29-31

Máme dodržovat všech 613 přikázání?

Věřím, že Bůh má s obrátivším se člověkem trpělivost a nepožaduje, abychom dodržovali všech 613 nařízení Tóry, neboť velká část z nich je určená právě kněžím a popisuje obětování zvířat nebo obětin z úrody, což se nás opravdu nemůže týkat, když máme nejvyššího kněze Ježíše Krista. Přesto lze důvodně předpokládat, že Boží záměr je, že máme dodržovat jeho ustanovení a řády. Neboť toto prorokovali proroci, například prorok Ezechiel:

Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždním vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly. A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem. Ezechiel 11:17-20 CEP

Jelikož věřím, že dětmi zaslíbení jsou děti víry (Ř 9:8), věřím, že Bůh mluví ne o potomcích Izraele podle těla, ale podle víry. Tzn. ten, který činí tyto věci je jimi živ (Ř 10:5):

Budete jednat podle mých řádů a dbát na má nařízení; jimi se budete řídit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin. Leviticus 18:4-5

Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou. Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým." Mt 5:18-19

Nakonec mě nejvíce fascinuje, že je to právě Ježíš kdo na několika místech upozorňuje, že Mojžíšův Zákon nebyl zrušen, ale naplněn a že tyto přikázání máme dodržovat. Zároveň ale dodává, že naše spravedlnost nemá být náboženského charakteru jako tomu bylo u farizejů, kde příkazy lidí a nedostatek lásky převládal ve všem co dělali a tím porušovali zákon. A tak věřím tomu, že není nic špatného když říkám, že Bůh ustanovil šabat jako den odpočinku a dal příkaz ho zachovávat, jestliže se tím přibližujeme k Bohu a plníme tak jeho přikázání, pak je v naprostém pořádku, když světíme Sabat. Vyhněme se však tradicím a svátkům, které Bůh neustanovil, ale zavedli je lidé (židé) protože pak by se opravdu mohlo stát, že spadneme pod vládu náboženského ducha.

Závěr

Mě osobně velmi zaujaly ty dvě citace z numeri, jak o tom úmyslném a neúmyslném hřešení, tak o odsouzení člověka, nedodržujícího sobotu. Kdo přestupuje Boží zákon, znevažuje Hospodina a odpadl od milosti - neříkám já, ale Boží slovo. Je spoustu věcí, co jako věřící mohu ovlivnit, abych se více řídil Božími přikázáními, pokud chci. Rozhodl jsem se nejíst vepřové, abych nepřestupoval Boží přikázání a nedělal něco co se Bohu nelíbí, ne protože musím, ale protože Boha miluju a osvědčuje se mi tím má víra. Je jednodušší a pohodlnější přizpůsobit se požadavkům světa a pracovat v sobotu a dělat všechny ty věci, které dělají pohané, protože to sebou nepřináší oběť. Nikoho nesoudím pokud se rozhodl pro tu jednodušší cestu, ale pro mě poznat Pravdu znamená, pravdu následovat. Viz Exodus 31:13-16, Svěcení Šabatu/Sabatu, čili dne odpočinku je věčná smlouva pro Izraelce (Ex 31:17) a nikdo nemůže mařit Boží slovo, neboť jeho slovo je pevné a věčné. Také Jeremjáš 17:19-25 je jasné přikázání od Hospodina a je přitom řeč o věčném Jeruzalému, takže je to Boží vůle navěky. Prorok mluví o neuposlechnutí a tvrdošíjném srdci a neochotě příjmout napomenutí Jer 17:12.