Koncepce humanismu v tóře

Obecná definice humanismu

Abych mohl začít psát tento článek tak musím nejdříve zabrousit do toho co vlastně je humanismus. Pro tuto definici nahlédnu na jinou stránku, odkud ocituji pár vět.

(...) jako vlastnímu označení sekulárního "světového názoru", který se považuje za alternativu k náboženskému pohledu na svět. Humanismus v tomto smyslu je - podle Horsta Groschoppa, současného ředitele "Humanistické akademie Berlín" - "souhrnem světonázorových směrů s racionalistickým těžištěm a sekulárním přístupem". Tato myšlenka má - podle počtu členů organizací stojících v pozadí - několik desítek tisíc příznivců.

Ústřední hodnotou humanismu je kolektiv lidstva; vycházeje od konkrétního ideálu lidstva se navrhuje společenská nebo alespoň vzdělávací utopie, která se obrací proti určitým existujícím poměrům. Tato (úmyslně velmi obecná) definice je schopná obsáhnout všechny jednotlivé koncepce, sahající od humanismu mladého Marxe přes "integrální humanismus" Jacqua Maritaina až po "socialistický humanismus" Ericha Fromma.

Zatímco každé moderní vysvětlování světa je založeno na jednom ústředním principu, z něhož se vychází při celkovém výkladu, fragmentuje postmoderna různé vzory vysvětlování na jednotlivé jazykové hry, jejichž vzájemnou neslučitelnost je třeba snášet. "V krajním zjednodušení se dá říci: postmoderna znamená, že se meta-vyprávěním nepřikládá žádná víra";6 myšlenky, které dostávají "legitimující hodnotu" jen proto, že si nárokují mít "obecnou platnost", dosloužily; jednotící síla "svobody", "osvícenství" a "socialismu" se stala neplatnou.7 Lze tedy konstatovat, že to automaticky znamená konec humanismu ve formě jeho historické sémantiky; neboť ta svým zaměřením podává nějaké blíže neurčené kolektivní utopii přímo ideální prázdnou formuli k volnému použití (...)

Ústřední hodnotou sekulárního humanismu je jednotlivý člověk uvnitř kolektivu lidstva a koloběhu přírody; vycházeje ze současné situace, která je vnímána jako deficitní, se navrhuje globální étos, jehož etablováním se má dosáhnout jen částečného zlepšení těchto poměrů.

Konec citací. Autor článku: Florian Raab - Překlad: Miloš Voplakal.

Zkrátka, autor popisuje dnešní humanismus jako soubor různorodých směrů, které jdou proti sobě a v teoretické rovině odmítají vzájemný dialog. Společným rysem těchto jednotlivých humanistických přístupů je, že nedokáží ukázat do jaké míry mohou být jejich požadavky na platnost zdůvodněny jejich předběžnými a hypotetickými závěry, protože svou vlastní výpověď relativizují tím, že vyznávají pluralismus a svobodu názorů.

Další zajímavá citace:

"Platí tak, že humanismus jako homogenní světový názor byl a je iluzí; i ve své současné formě, jako artikulace naturalistických koncepcí organizovaných nevěrců, zůstává vázán moderním vylučovacím myšlením, což má za následek právě ten exkluzivismus, který vyčítají náboženství."

A poslední věta, která mi přišla zajímavá: "Základní podmínkou jakéhokoli překonání exkluzivistického myšlení je postoj otevřený pro kritické dotazování na vlastní cestu hledání pravdy."

Humanismus jako byznys

Než jsem začal psát tento článek o humanismu a humanitárních organizacích poskytující humanitární činnost, trochu jsem tu problematiku diskutoval, abych si rozšířil obzory. Uvedu zde citaci názoru jistého anonyma, na které zdá se být také kus pravdy neboť humanitární organizace jsou často financovány buďto státem nebo firmami či slavnými osobnostmi a nelze tak mluvit o tom, že by jejich motivací bylo náboženství:

"Na druhou stranu jsem si jistej, že polovina lidí do toho jde, protože je to byznys. Na začátku jsou asi humanitární organizace motivovaný humanismem, ale dneska už je to těžký rozlišit, točí se v tom spousta peněz a je to skvělá příležitost pro oportunisty.

Náboženství u nás možná nefunguje, ale objektivně za to nás formovalo posledních přinejmenším 1000 let. Ten motiv je pocit viny, kterej společnost v lidech vzbuzuje za to, že jsou zdraví, v bezpečí, relativně zabezpečený finančně.

Všechny ideologie (včetně humanismu) mají dost podobný konstrukce a vina je silnej pilíř. Náboženství staví na vině vůči Bohu, ekologisti na vině vůči planetě, humanisti na vině vůči těm, co neměli tolik štěstí (chudý, etnicky "vyloučený", hloupý (inkluze), ženy, whatever)."

A nyní, co o humanismu říká Starý Zákon

Vůbec nic! Humanismus je antropocentrický a snaží se řešit problematiku nedostatku vlastním přičiněním a bez Boha. Je tedy v přímém protikladu s tím co vyučuje bible. Poselstvím bible je, že člověk potřebuje Boha a na něm má být závislý. Podle judaismu i podle křesťanství, má člověk sladit své záměry a své životní směřování s Božími měřítky a požadavky a této Boží vůli se přizpůsobit. Humanismus se naopak snaží o oddělení člověka a Boha, jako dvě nezávislé oblasti. Jednou z forem moderního humanismu je touha pomáhat lidem prostřednictví humanitárních organizací, které například pomáhají uprchlíkům. Existuje ale třeba také ve formě boje za práva lesbiček a homosexuálů, který je v ostrém protikladu s židovskou a křesťanskou vírou, že homosexualita je hřích. Proto také homosexuálové velmi nenávidí křesťany a podnikají různé agresivní akce, které mají kazatelům evangelia zabránit v činnosti. Tento poslední příklad je výstižným popisem jak to vypadá v praxi. Humanismus zde vede dokonce až k zatýkání křesťanů za to, že kážou evangelium. To je důsledek střetu dvou odlišných názorových směrů - jeden směr je sekulární a druhý náboženský. Takže ačkoliv humanismus sám hlásá pluralitu názorů a svobodu projevu pro každého člověka, očividně existují humanistické směry, které svými aktivitami bojují proti vyjádření víry a názoru jiných skupin.

Já bych se však rád vrátil k té humanitární činnosti. Někteří lidé z křesťanského prostředí totiž obhajují humanismus jako dobrý a předkládají citace z bible, ovšem nezajímá je celkový kontext, v kterém tyto verše jsou použity. Nezajímá je komu byly dány a za jakých historických a kulturních okolností, což je velice podstatné. Je to vlastně šikovné manipulování s informacemi ze strany obhájců humanitárních organizací. Hodí se jim vzít si verše, které zní vznešeně a krásně, ale zbytek je už moc nezajímá. Jsem toho názoru, že bibli je třeba brát vážně celou a ne si jen vytrhávat co se mi hodí, jak ostatně dělají také lidé zaobírající třeba esoterikou (jen připomínám, že to dělají lidé nevěřící v Krista, nenásledující Boha).

Jak správně vykládat pobídky k milosrdenství v SZ?

Izajáš 58:7-8 "Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva."

Tuto citaci jsem dostal od věřící humanitární pracovnice. Ačkoliv krásná a vznešená se tyto slova zdají být, smysl této citace byl použit pro obhajobu humanismu (přesněji řečeno pro obhajobu činnosti humanitární organizace). Nejprve tedy poohlédneme k tomu o čem Izajáš ve skutečnosti kázal. A že je to tlustá kniha, nejprve o čem tedy je kapitola 58. Hned předchozí verš mluví o půstu... Půst byl přece prostředkem k hledání Boha... Iz 58:6 "Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?" a co toto: Izajáš 58:4 "Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině."

Aha, takže tam jde vlastně o něco úplně jiného. Na výšině máme volat k Bohu, číst a proklamovat jeho Slovo... 

A jdu ještě o něco zpět:

Izajáš 58:1 "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině."

Takže zde se dozvídáme, že ten verš, který ona humanitární pracovnice použila k obhajobě humanismu, vlastně byl dán jako odpověď na něco úplně jiného. Šlo o to, že Boží lid se chtěl přiblížit Bohu a snažil se tak činit půstem, avšak lid hřešil, byl nevěrný Bohu a nekonal spravedlnost. Za nevěru můžeme klidně označit i to, že lidé spoléhají sami na sebe a nepotřebují hledat Boha (hříchem je tedy logicky sekulární způsob myšlení a všechny motivace ve kterých se nepočítá s Bohem). To je přesně to co Bohu leželo "v žaludku", když dával odpověď Božímu lidu veršem 58:7-8! Je to apel nejen na to, že se mají podělit o chléb s člověkem v nouzi, který žije uprostřed jejich společnosti, ale také na to, že mají spoléhat na Hospodina a konat spravedlnost.

Další velmi důležitá zmínka je o tom, že v době půstu nemají hovět svým zálibám a honit své dělníky, jinými slovy když se postí mají dát svým zaměstnancům volno! V den půstu se nepracuje! A to samé samozřejmě platí i o dodržování všech Hospodinových nařízení včetně svěcení soboty - v sobotu se nepracuje, ale odpočívá, Boží lid se schází, aby oslavoval svého Boha. Kdo takto nečiní je opět vinen hříchem proti Bohu. Nejde tedy jen o jeden nebo dva verše, ale i takové verše, které se pro činnost sekulární organizace motivované humanismem moc nehodí.

Kulturně-historický kontext

Důležité je zmínit právě to, že židovská bible (Tóra) nebyla dána pohanům, ale židům. Používáme-li Tóru či Starý zákon, měli bychom to mít na paměti. Ztěží lze obhájit, že někdo používá citace z bible vytržené z kontextu k obhajobě sekulárních cílů. Bůh povolal svůj lid, aby se oddělil od okolních národů, kteří hřešili. Povolal je, aby žili svatě a nehřešili. Ze svého středu měli vymést všechno zlo, žádné modloslužebné cizáky mezi sebou mít neměli. Pouze ty, kteří konvertovali na jejich víru. To je taky důvod, proč ono milosrdenství jak o něm čteme v bibli, je konáno k lidem stejné víry a stejného původu. To je další věc, která stojí proti humanismu, který hlásá rovnost všem. Tóra ale říká, že pohané a okolní národy nemají nárok na nezištnou pomoc, není důvod cestovat do okolních národů za účelem humanitární pomoci. V kontextu nového zákona se však mění situace a Boží jméno je zvěstováno národům a to je pak také cíl Ježíšových učedníků.

Kontext nového zákona

Co říká o humanismu Nový Zákon? Ani nový zákon nemluví o humanismu vůči cizákům či solidaritě s cizáky. Ježíš se sice pohyboval mezi hříšníky a dokonce také kázal evangelium ženě ze Samaří, jenže 1) Samaří bylo součástí Izraele - ať už hřešilo jakkoliv, Boží zaslíbení platila i pro židy ze Samaří a Bůh je chtěl přivést k sobě. 2) Ježíš sám řekl, nepřišel jsem kázat evangelium pohanům, ale židům... 3) Ježíš řekl Samařské ženě, že je Kristus a že ji dá vodu, po které již nebude mít nikdy žízeň, nemluvil však o uspokojení materiálních potřeb, ale o tom, že má věřit v něj. Co tedy nelze ignorovat je, že Ježíš v první řadě kázal evangelium, protože mu šlo a jde o spasení lidských duší až teprve v druhé řadě se zajímal o naplnění hmotných potřeb jako například nakrmení davů, které byly s ním. Přitom však současně uzdravoval, ne však jako lékař, který uzdravuje pomocí mastiček, ale který uzdravuje tím, že uvolňuje Boží moc a dělá tak nadpřirozené zázraky. Kolem činnosti Ježíše Krista se netočil žádný byznys (!), naopak si svou činností získával velkou nepopularitu u náboženských vůdců, získával tak nepřátele a stával se objektem nenávisti. Vůdcové lidu ho chtěli zabít a taky to nakonec udělali. Stejné poselství Ježíš předal svým učedníkům, že kdo chce nést jeho jméno bude zesměšňován, ponižován, nespravedlivě obviňován a vlečen před soud, odsouzen, zbit a zabit. Máme tedy charakteristiku jediného pravého křesťanství, které založil Ježíš Kristus, a jakékoliv jiné napodobeniny jaké představují například katolická církev a jiné tradiční církve, které se zcela odchýlili od původního učení jsou hodné zavržení. Jsou hodné zavržení, protože podle plodů poznáme strom. Pravé křesťanství totiž vytváří učedníky a vede je k samostatnosti ve víře, takže pak mohou nést ovoce a nesou ho mnoho.

A to je také to, z čeho bychom se měli poučit. Ježíš své učedníky neposlal, aby krmili chudé, ale především, aby kázali evangelium. A protože sami nic neměli, nemohli je krmit. Už v Mt 10 a Lk 10 čteme: "Neberte si zlato, stříbro, ani peníze do opasků, ani mošnu na cestu, ani dvě košile, ani obuv, ani hůl, protože dělník je hoden svého pokrmu." Mt 10:9 - takže biblický vzor je přesně opačný, ne že my bychom měli krmit druhé, ale měli bychom jít a kázat jim evangelium a za to být nakrmeni (zde role Božího služebníka vypadá opravdu úplně jinak než jak nám ji prezentují věřící humanitární pracovníci).

Marek 16:15-16 Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a nechá se ponořit (do vody), bude spasen, nevěrný však bude odsouzen k trestu."
Pokud jde o krmení hladovějících, zrovna teď se mi vybavují dvě zmínky. Jednak - požádá-li tě bližní o chléb, měl bys mu ho dát. No, možná je to o košilích spíš než o chlebu: Lukáš 3:11 Odpověděl jim: "Kdo má dvě košile, ať dá tomu, kdo nemá nic, a ten, kdo má jídlo, ať udělá totéž." ... a druhá zmínka "Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne. Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý." Lukáš 18:22-23

Tenhle verš by byl pro humanitární pracovníky asi krutý, protože zde není ona "humanitární činnost" motivována vlastním ziskem (dobře placeným platem) a navíc ještě mají Boží služebníci rozdat všechno co mají. Z toho tedy vyplývá že obhajovat humanismus či humanitární činnost z bible dost dobře nejde. Prostě podle Božího vzoru, Boží služebník nemá hromadit peníze.

Co říká bible proti humanismu

Lukáš 12:23 Život je víc než pokrm a tělo víc než oděv.
Lukáš 12:29-31 Nehledejte tedy, co byste jedli nebo co byste pili, ani se tím nezneklidňujte. Všechny tyto věci totiž vyhledávají národy tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete.
Hledejte raději Boží království a všechny tyto věci vám budou přidány.

Bible (Nový zákon) v podstatě říká, že naše království není zde, ale že máme usilovat o dosažení Božího království. Tím ale nedosáhneme činěním dobrých skutků a ničím z toho se Bohu nezavděčíme; co potřebujeme však je nést ovoce v podobě činění učedníků, neboť toto je to velké poslání, ke kterému byl povolán každý křesťan.

Jaký smysl má konat dobro nevěřícím, když se nedozví to podstatné proč to všechno děláte? A co jim pomůže, že zachráníte tělo, když duše půjde do pekla?

Judův 1:20-23 Ale vy, milovaní, se budujte na té své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém a zachovávejte se v Boží lásce, zatímco očekáváte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. Mějte pak rozeznání a nad některými se slitovávejte. Ale jiné zachraňujte v bázni, vytrhujíce je z ohně a nenávidíce i tu skrze tělo poskvrněnou košili.

Bible nás nevyzývá k tomu, abychom zachránili všechny chudé, ale zcela jednoznačně zachránění duše je přednější než zachránění těla. A jelikož sekulární humanismus a humanitární činnost jím motivovaná je ve vzpoře proti Bohu, nepovažuji humanitární činnost, která nemá v náplni práce evangelizaci nevěřících za přínosnou pro Boha.

Důležitá je motivace

Osobně považuji za velmi důležité rozlišovat pro jakou organizaci pracujete. Když se rozhodnete konat dobro lidem, proč ne. Jenže je třeba se podívat na to, jestli vaše motivy jsou opravdu v souladu s Božími záměry, když čteme bibli. Pokud nejste křesťan můžou vám tyto měřítka být ukradený. Pokud se ale považujete za následovníka Ježíše Krista, za pravého učedníka, který je spasený ponořením do vody a vzkříšený vynořením z vody k věčnému životu, pak byste měli brát jako bernou minci způsob života jakým žil mistr Ježíš Kristus, neboť tento je náš učitel, jdoucí nám vzorem ve všem co dělal, až do smrti svého těla na kříži... Naší ústřední motivací tedy má být Lukáš 10:

Lukáš 10:2 Řekl jim tedy: "Žeň je jistě veliká, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. Jděte. Hle, já vás posílám jako berany mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte. Do kterékoli domácnosti vejdete, nejdříve řekněte: `Pokoj tomuto domu.´ A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám. V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co mají, neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. Když pak vejdete do kteréhokoli města a přijmou vás, jezte, co vám nabídnou. A uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: `Boží království se přiblížilo k vám.´ Jestliže ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: `I ten prach z vašeho města, který na nás ulpěl, vytřásáme na vás. Avšak to vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.´ A říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než tomu městu."

V tomto popisu Ježíš neposílá své služebníky, aby rozdávali jídlo a přikrývky chudým lidem, ale posílá je uzdravovat mocí Ježíše Krista, vkládáním rukou na nemocné. To je rozdíl mezi humanitární činností motivovanou humanismem (jedno ať už sekulárním nebo náboženským, tak či tak nemá nic společného s živým a mocným Bohem). K tomu všemu z jiných částí evangelií víme, že Ježíš poslal učedníky aby dělali další učedníky a tyto aby nesli ovoce. Tímto se rozhojňuje ovoce stonásobně a vícero-stonásobně, nejedná se o plody dočasné, ale o plody věčné. Kázání evangelia má mnohem větší smysl a může být prováděno i osobním svědectvím. Kdo však může nabídnout takové svědectví?

Kdo je kompetentní k tomu, aby nesl zvěst Božího slova?

Zda-li ne ten, kdo poznal živého a mocného Boha, Ježíše Krista, který změnil celý jeho život? Zda-li ne ten, kdo odvrhl hřích jako hnus, ke kterému se již nikdy nechce vracet? Zda-li ne ten, kdo má čisté srdce a sám neklopýtá a neselhává, aby byl spolehlivým Božím služebníkem?

"Vždyť Kristova láska nás zavazuje. Máme zato, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni; a on zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami pro sebe, ale pro Toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. My tedy již od nynějška nikoho neznáme podle těla. A jestliže jsme i Krista znali podle těla, nyní ho však již takto neznáme. Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!" 2 Korintským 5:14-17

Apoštol Pavel zde, podobně jako v jiných dopisech (např. Římanům) zdůrazňuje, že pravý učedník se musí oddělit od hříchu, protože pokud se opravdově odvrátil a chce následovat Krista, pak již nepáchá hřích a k tomu je zmocněn Božím duchem, kterého přijal poté co byl ponořen do vody ve jméno Ježíše Krista.