1. List Korinťanům (Korintským)

Potvrzení Pavlovy autority (1.)

Apoštol Pavel církvi Boží

Prosím vás však, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a aby mezi vámi nebyly roztržky, ale abyste byli dokonale spojeni v téže mysli a v tomtéž úsudku." 1 K 1:10

Jak Pavel naznačuje v úvodu svého dopisu, důvod, proč píše tento dopis je ten, aby poukázal na rozpory, které vznikly v církvi v důsledku odlišné teologie, neboli chcete-li "odlišného smýšlení". Co bylo příčinou těchto třenic se dozvíme v dalších verších. Povšimněte si však ještě, že téže mysl a tentýž úsudek jsou synonyma. Není-li učení jednotné, dochází ke sporům. Cílem tohoto článku je vysvětlit jak Pavel řešil tento problém a jak ho má řešit církev podle Pavlova vzoru.

V dalším úseku, na oko se zdá, že Pavel řeší spor ohledně křtů a rozpory, které to přineslo.

Míním pak to, že každý z vás říká: "Já jsem Pavlův," "Já zase Apollův," "Já zase Kéfův" a "Já zase Kristův." Je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavla? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil, kromě Krispa a Gaia, aby někdo neřekl, že jsem křtil ve své jméno. Pokřtil jsem vlastně i Štěpánův dům. Jinak nevím, že bych pokřtil někoho dalšího. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale kázat evangelium, ne v moudrosti řeči, aby snad nebyl zmařen Kristův kříž." 1 K 1:12

Na první pohled se to tedy jeví tak, že lidé uvnitř církve se začali rozdělovat podle toho, kdo byl kým pokřtěn. Je to podobná situace jako v dnešních církvích, kdy některé církve neuznávají křest jiných církví a když tedy přijde někdo již pokřtěný do jiné církve, chtějí ho znovu pokřtít, neuznávajíc ten předchozí křest, jako by nebyl pravý. Třeba u katolické církve je to logické, pokud někdo byl pokřtěn jako dítě, nemohl se dobrovolně rozhodnout vydat život Pánu a jeho křest po narození tak nemá žádný skutečný význam. Ale v ostatních případech to vypadá jako konkurenční boj, o kterém zde Pavel píše. A později naznačuje, že se jeden chlubí před druhým a křesťané se srovnávají podle toho kdo co udělal, kdo co dokázal. Pavel se k té tématice vrací ještě později, nejdříve však pýše o moudrosti a pýše, aby vysvětlil, co je příčinou tohoto nesprávného postoje:

Napájel jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést a ani dosud nemůžete, neboť jste dosud tělesní. Když je totiž mezi vámi závist, svár a různice, nejste snad tělesní a nechodíte podle člověka? Když totiž někdo říká: "Já jsem Pavlův" a jiný "Já Apollův," nejste snad tělesní? Kdo je tedy Pavel? A kdo Apollo? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, a to každý, jak mu dal Pán. Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh působil vzrůst. A tak ani ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst." 1 K 3:2-7

Pavel tedy později říká, že on sám není nic, Apollo není nic. Říká, že se nechlubí tím co udělal, ale že mu záleží na jeho církvi, jako na vlastních dětech, protože je přivedl k víře v Pána Ježíše Krista a obětoval mnoho péče, lásky a trpělivosti, aby jim předal zdravé základy evangelia Ježíše Krista. Jiný základ není. Pavel od nich požaduje, aby podobně jako oni, ani oni nemají o sobě smýšlet vysoce, jako páni, jakoby něco byli, neboť Bůh je ten kdo působí veškerou milost toho, že člověk se obrací a nalézá spásu, Bůh je ten kdo dává porozumění písem a víru do srdce. Pavel však zde připomíná také, že má na své děti nárok jako správce Božího domu, to se však dočteme zase později.

Vraťme se zpět do 1. kapitoly.

Od 1. kapitoly, 19. verše Pavel začíná kázat o pýše a nadutosti.

Je přece napsáno: "Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu." Kde je moudrý? Kde zákoník? Kde je myslitel tohoto věku? Neobrátil Bůh moudrost tohoto světa v bláznovství? Když totiž v Boží moudrosti svět nepoznal Boha skrze moudrost, zalíbilo se Bohu spasit věřící skrze bláznivost kázání." 1 K 1:19-21

Tohle téma náramně nahrává všem gnostikům, kteří říkají, že křesťané a vůbec všichni, kteří chtějí hledat Boha, nepotřebují učitele, ale stačí jim jen Duch Svatý, kterého přijali od Boha. Oni prý byli povoláni a mají stejnou míru Ducha, k tomu aby mohli jít svou vlastní cestou a samostatně, přitom však nerozumí základům písma a nesnesou poučení od těch, kteří písmu rozumí. Pavel byl kapacita v oboru, znalec Písma a věděl o čem píše. Tito se však rozhodli, že budou panovat bez něj, pýcha jim totiž vstoupila do srdce a chtěli být moudří sami před sebou a chlubit se svými činy. To Pavel nedělal. A opravdu dneska jsou takové tendence, snadno viditelné na Facebooku, kde lidi, očividně ovlivněni gnosticismem či jinými nebiblickými učeními chtějí vyučovat, ale přitom přijímají jiné učení a jsou pyšní a moudří sami před sebou. A tady je velké riziko, které viděl Pavel; a zmiňuje to na mnoha místech, nejen on; že lidé takto samolibě a alibisticky smýšlející si myslí; že se obejdou bez Pavla, který zná písma. Dnes podobně, mnoho lidí bez církve a nevyučených do hloubky písmu, se domnívá, že tu cestu zvládnou sami a tak přijímají kdejaký závan cizího učení a jejich mysl je nestálá, takže se zmítají jako listí ve větru, sem a tam, jak vítr fouká a strhávají sebou další.

Situace ve sboru v Korintským připomíná situaci z knihy Numeri 16, kdy Lévijec Kórach strhl sebou další dva ke vzpouře proti Mojžíšovi: "přibral Dátana a Abírama". Tito pak společně způsobili takovou vzpouru, že jich bylo přes 250 (mužů) proti Mojžíšovi. Ti všichni zpochybnili jeho autoritu a autoritu Božích nařízení, protože se pro sebe dožadovali něčeho víc než měli. Ke všemu ještě nejednalo se o Izraelce s nízkým postavením, ale byli to předáci společnosti. Tito se tedy snadno nechali zmámit a mysleli si, že jsou "něco" víc než Mojžíš.

Shromáždili se proti Mojžíšovi a Áronovi a vyčítali jim: "Příliš mnoho si osobujete. Celá pospolitost, všichni v ní jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povznášíte nad Hospodinovo shromáždění?" Numeri 16:3

Pavel, podobně jako Mojžíš byl Bohem vyvolený. Nebyl to nějaký pastor od vedle, který sám sebe zvolil do funkce svého sboru, nebo kterého si zvolila církev, byli to lidé, které povolal přímo Bůh do služby. A situace se vzpourou je zde velmi výstižná.

Mojžíš dal předvolat Dátana a Abírama, ale ti odmítli se vzkazem:

To znamená, že ty a celá tvoje skupina se srocujete proti Hospodinu. Co je Áron, že proti němu reptáte?" Nato dal Mojžíš předvolat Dátana a Abírama, syny Elíabovy. Odpověděli: "Nepřijdeme. Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás umořil na poušti? To se ještě opovažuješ dělat ze sebe nad námi velitele? Ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a medem, ještě jsi nám nedal do dědictví pole ani vinice. To chceš vyloupnout těmto mužům oči? Nepřijdeme." Numeri 16:11-14

Podívejme se však jak Bůh jednal s opovážlivosti, s pýchou:

I vyklidili okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova. Dátan a Abíram však vyšli a postavili se u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny a dětmi. Mojžíš řekl: "Podle toho poznáte, že mě poslal Hospodin, abych činil všechny tyto skutky, a že nedělám nic z vlastní vůle: Jestliže tito lidé zemřou, jako umírá každý člověk, a postihne je obecný lidský úděl, neposlal mě Hospodin. Jestliže však Hospodin stvoří něco mimořádného a půda rozevře svůj chřtán a pohltí je se vším, co je jejich, takže sestoupí zaživa do podsvětí, poznáte, že tito muži znevážili Hospodina." Sotva to všechno domluvil, rozpoltila se pod nimi půda, země otevřela svůj chřtán a pohltila je i jejich obydlí a všechny lidi, kteří byli s Kórachem, i všechen majetek." Numeri 16:27-32

Příklad ukazuje, jak Bůh nenávidí pýchu a vzpouru a jak závažná to je věc. Když Bůh chce povolat svůj svatý lid, udělá to tak, že ze svého středu odstraní pýchu, vzpouru, hřích a vše co je v rozporu s Božím slovem. To že dneska žijeme v Nové smlouvě nemění nic na závažnosti daného hříchu, neboť cizí učení dokáže infikovat církev stejně, jako výše zaznamenaný hřích. Apoštol Pavel sám odkazuje na Tóru slovy, "Vyjděte z jejich středu, oddělte se, nedotýkejte se nečistého a já vás příjmu" v 2 K 6:17. Po vzoru těchto slov Pavel slibuje jednat i v případě 1. listu Korintským.

Pavel tedy dále píše o moudrosti:

Protože Boží bláznivé je moudřejší než lidé a Boží slabé je silnější než lidé. Vidíte přece své povolání, bratři, že nemnozí jsou moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození. Ale bláznivé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil moudré. A slabé tohoto světa Bůh vyvolil, aby zahanbil silné. A neurozené tohoto světa a opovržené Bůh vyvolil, ba dokonce to, co není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před ním nemohlo chlubit žádné tělo. Vy jste však z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha a také spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby bylo tak, jak je napsáno: "Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu." 1 K 1:25

To, na co Pavel naráží je, že nikdo nemůže být moudrý sám od sebe a nikdo se nemá chlubit svými činy a tím čeho dosáhl. Později však píše, kdo se chce chlubit ať se chlubí nespravedlností, bezprávím a pronásledováním, které se mu děje kvůli víře v Krista. Upozorňuje tedy na pýchu, která si myslí že něco zná, ačkoliv nic nepoznala. Pavel byl znalec písem a díky tomu, že poznal Krista, dokázal z Boží milosti tento dar užívat k vyučování druhých. Někteří však, ačkoliv bibli přečetli mnohokrát, stejně ji nerozumí, protože se nechali svést cizími učeními (jako je již zmíněný gnosticismus) a tak tvrdí, že učitelé nejsou třeba.

Pavel později píše:

Jsme přece Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle Boží milosti, jež mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ, jiný pak na něm staví. Každý však ať dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ vedle toho, který je již položen, jenž je Ježíš Kristus." 1 K 3:9-11

Pavel již podruhé připomíná, že skrze něj a Apolla církev přišla k víře a poznala Krista. Tím zatím jen naznačuje, že je za tuto církev zodpovědný a má právo ji spravovat. Apoštol Pavel položil základy stavby. Předal to co přijal, evangelium Ježíše Krista, a kdokoliv se snaží položit jiný základ, než ten který položil on, ten nemůže obstát. Pavel počítá s tím, že jiní lidé budou stavět na jeho základech, ale ten kdo povolává sám sebe, není ten kdo by měl na něm stavět. Pavel totiž očekává, že ten, kdo bude pokračovat, se nebude chlubit sám sebou a nebude doporučovat sám sebe, ale přijme nejprve Pavla jako autoritu (či snad jiného apoštola či jiného služebníka Pavlem dosazeného). To co Pavel říká, že jeho dopisy a jeho učení je učení Ježíše Krista; není to jiné učení, ale to samé. Pavlovo učení však bylo přijato apoštoly jako pravdivé a věruhodné:

Trpělivost našeho Pána pak mějte za spásu, jak vám také podle moudrosti, jež mu byla dána, psal náš milovaný bratr Pavel, jako i ve všech epištolách, v nichž mluví o těchto věcech. Jsou v nich některá nesnadno srozumitelná místa, která nevědomí a nestálí lidé ke své vlastní záhubě překrucují, tak jako i ostatní Písma. Ale vy, milovaní, protože to víte předem, chraňte se, abyste nebyli strženi bludem těch zvrhlíků a neodpadli od své stálosti. Rozrůstejte se pak v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, jemuž buď sláva nyní i na věčné časy. Amen." 2 P 3:15-18

Ovšem všimněte si, že Petr také píše o nevědomosti lidí, kteří pro neznalost Písma nedokáží (nebo nechtějí) porozumět Pavlovým dopisům. Proto je třeba stále vyučovat Písma, aby se tento nedostatek mohl napravit, viz 2 Ti 3:14-17.

V další části 1. K 3:12-15 naznačuje, že Pavel se hodlá vypořádat s těmi, kdo se vzepřeli jeho autoritě. O tom ale budu psát později. 1. K 3:16-17 a dále naznačuje, že v církvi je někdo kdo působí škodu, a Bůh si to s ním vyřídí (prostřednictvím Pavla), ovšem toto je téma na příště.