Tři druhy zákonů
Podstatná náprava teologických chyb v článku proběhla: 26.1.2021
V kapitole Římanům 7-8, Pavel z Tarsu mluví o zákoně. Slovo nomos v řečtině má jednak obecný význam, také zákony dané tehdejšími zákonodárci či císaři, pro židy ale může mít také význam zákona Mojžíšova. Proto je třeba rozlišovat kontext, o kterém zákoně Pavel zrovna mluví. Existuje jeden vadný překlad bible, který se jmenuje Tree of life translation a ten je poněkud překroucen tak, aby vyhovoval lidem, kteří kladou silný důraz na judaismus. Osobně tento překlad považuji za heretický. Poprvé jsem na něj narazil když jsem si prohlížel jedno video od Philia Ministries, kde byli výtažky z tohoto překladu.
Ř 7:16-8:2 NBK
Římanům 7:16 Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
Pavel zde mluví o Božím Zákonu, který dal Bůh Mojžíšovi, čili o Tóře.17 Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
18-20 Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic dobrého. Neboť chtění mám u sebe pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám. Jestliže pak dělám to, co nechci, pak to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21 Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám u sebe pohotově zlo.
Pavel zde mluví o zákonu hříchu, dnešní češtinou bychom mohli mluvit o "zákonitosti k páchání zla". Slovy bible ale mluvíme o "otroctví hříchu".
23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
Zde Pavel jasně napsal, že existuje více zákonů a tak nemůžeme slovo nomos automaticky překládat jako Tóra.7:24-25,8:1 Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu. A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha.
8:2 Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.
Poslední verš mluví o zákonu svobody, tj. třetí zákon, tj. že jsme zadarmo vysvobozeni z hříchu díky víře v Ježíše Krista. Přesto kontext celého listu Římanům jasně říká, že ospravedlněni sice jsme zadarmo, ale neznamená to, že smíme i nadále hřešit (a přesto to jako křesťané děláme).
Vždyť cílem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze Zákona, toto: "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ." Ř 10:4-5
OPRAVENÝ TEXT (26.1.2021):
Pokud jsme v pasti hříchu ze které nemůžeme ven, máme asi dvě až tři možnosti.
1. Může s hříchem začít bojovat pomocí toho, že plně spoléháme na bibli a jednáme podle ni a modlíme se za to ... ale je ještě lepší přibrat k tomu staršího spolubratra (ženy pak starší spolusestru)
2. Najít si někoho opravdu důvěryhodného komu se se svým problémem můžeme svěřit a o kterém víme, že se s námi bude za danou věc modlit nebo mám může smysluplně vysvětlil bibli. Tady je důležité aby ten člověk rozuměl 3. bodu:
3. Je třeba jasně chápat, že Bůh nám odpouští naše hříchy, když usilujeme o nápravu jednání a o to se vymanit z hříchu - tomu se říká pokání. Pokání totiž není jen to, že hříchu litujeme, ale vyjadřujeme i svou touhu, toho hříchu zanechat - ať už na to fyzicky máme nebo se cítíme v této věci být nedostateční! To není ospravedlnění na základě skutků. Naše skutky nestačí k ospravedlnění na základě naších nedostatečných činů. Ale Ježíšova dokonalá oběť na to stačí, pokud jsme ovšem uvěřili v pravé evangelium, v Božskou podstatu Ježíše Krista, který svou obětí dokázal nás vykoupit z našich hříchů. Kdyby totiž Kristus nebyl Bůh, ale pouhé stvoření, pak by jeho oběť nemohla být dokonalá a nemohla by z nás učinit Boží děti, svaté Boží děti, Bohem ospravedlněné. Jen díky tomu, že Kristus je Bohem, svým božstvím roven Otci a přesto ne s Otcem totožný ve smyslu osobnosti. Pokud bychom neuvěřili této milosti zadarmo, pak by nás zákon hříchu ničil a svazoval a tížil by nás tak, že bychom se nemohli ani nadechnout. A to je přesně to co satan chce: abychom se nemohli nadechnout, abychom nemohli povstat jako silní v Kristu, abychom si nemohli uvědomit svou identitu Božího ospravedlněného dítěte - syna či dcery. Jakmile však k tomuto ospravedlnění dospějeme, pak máme sílu začít na sobě pracovat a usilovat o více pokory i o to, aby naše skutky více odpovídaly Božím záměrům.
Výše uvedený verš, který mluvil o otroctví hříchu, nás má motivovat k tomu, abychom se dobrovolně nepouštěli do hříšného jednání. Další verš Ř 10:4-5 nás má motivovat k tomu, abychom usilovali o dobré skutky - abychom mohli být světlem pro druhé a ne tmou. Není to o tom, že by nás tyto skutky měly ospravedlnit. Další věc je být si vědom drahé krvi Ježíše Krista, a toho co vše musel vytrpět pro nás, abychom se znovu neuchylovali k věcem, ze kterých jsme byli vysvobozeni. Pro to pak nemáme výmluvu, protože bychom se do toho pustili vědomě. Je pak těžké žádat odpuštění, když hřích pácháme dobrovolně... Přes to vše, pokud jsme nepřestali bojovat s hříchem v dané oblasti, stále tu platí ta Kristova oběť. Celkově vzato téma odpuštění a přijetí odpuštění a zároveň potřeba bojovat s hříchem či "usilovat o svatost bez níž nikdo nespatří Pána," (Žd 12:14) má být naše povinnost. Pokud by nám scházel smysl pro tuto povinnost, pak to znamená, že nejsme znovuzrození křesťané (tím by nebylo naše spasení jisté).
Cesta křesťana je neustálý boj i zápas s pokušením a hříchem a spasením si můžeme být doopravdy jisti jen pokud Boha uctíváme celým srdcem a ze všech sil. To je to první přikázání, o kterém je celá Tóra.