Duchovní vysvobození

Editace: 26.1.2021 proběhla podstatná editace kvůli opravě teologie "spasený člověk je svatý a proto nemůže hřešit". Jsem si vědom, že tyto teologické chyby v mých starých článkách je třeba opravit, ale jejich vyhledání není lehké. V případě, že tuto chybu někde zaregistujete, dejte mi prosím vědět. Co se týče vymítání démonů, tam to není tak jisté, protože jsem poznal, že osvobozování lze provádět na základě modlitby bez vkládání rukou, tedy i na dálku. Omlouvám se pokud dřívější článek z toku 2019 někoho poškodil.

Toto jsem vlastně chtěl napsat hned do článku Životní cesta křesťana. Chtěl jsem napsat něco co bylo pro mě zásadně důležité a co bylo pro mě mezníkem v mém křesťanském životě. Dlouho jsem totiž chodil do církve a ačkoliv jsem byl pokřtěný ponořením do vody i v Duchu Svatém, toužil jsem po Bohu, ale nezažíval jeho osobní blízkost v každodenním životě. Vše se omezovalo jen na nedělní bohoslužbu nebo na čas uctívání při kytaře, kdy to bylo sice krásné, ale Ježíš chce, abychom s ním byli 24 hodin 7 dní v týdnu. Místo toho jsem během týdne zápasil s hříchem a různými špatnými psychickými stavy. Můj život v církvi bych rozdělil na dvě části, před a potom. "Před tím" to bylo dlouhé období. Nemyslím před obrácením, ale před tím "zlomem".

Před obrácením (ještě jako nekřesťan) jsem prošel New Age, buddhismem a jógou, zapletl jsem se s duchovnem. Během svého času jsem se po letech dozvěděl, že potřebuju projít nějakým duchovním vysvobozením. Což probíhalo tak, že jsem vyznal tyto hříchy a pak se za mě modlili a pocítil jsem úlevu. Jednalo se o to, že Duch Svatý mi ukázal, že mě trápí čarodějnický duch. Bůh mi to ukázal prostřednictvím snu, který nebyl příjemný, ale pochopil jsem z toho snu, že je něco v nepořádku. Pastoři se za mě tedy modlili a z této věci jsem byl vysvobozený. Nicméně, byly stále nevyřešené věci v mém životě, které mě trápily, ale já si neuvědomoval, že je něco špatně. To trvalo dlouho. Jednalo se o různé věci z minulosti, co mě potkaly. Vlastně se to týkalo té neschopnosti přestat hřešit v určitých oblastech mého života. Bible jasně říká, že kdo hřeší je otrokem hříchu, kdo hřeší nepoznal Boha a také že hřích nás odděluje od Boha. Takže na jednu stranu je tu kolotoč vyznávání hříchů, ale jelikož se člověk furt zaplétá do hříchu znova a znova není skutečně svobodný. Dost věcí ohledně toho problému vysvětloval Torben Sondergaard ve škole průkopníků (The Pioneer School, The Last Reformation - najdete na youtube). Torben Sondergaard ale není zrovna nejspolehlivější zdroj, pokud hledáte zdravou teologii a chcete najít cestu z tohoto kruhu. Nicméně v té době, to byla právě tato online škola, která mi pomohla. Nebyly všechny věci úplně v pořádku, ale pomohlo mi to dostat se z kolotoče hříchu a bezvýchodného, nikam nevedoucího, mrtvého křesťanství, v kterém jsem kdysi dávno už jednou uvízl.

Ještě bych sem hodil editační poznámku, protože s odstupem času po přečtení svědectví, vlastně vidím, že jsem nechápal základní teologické věci, které jsou nutné pro život křesťana. Které jsme sice rozebírali na teologické, ale stejně jsem je nepochopil, ostatně nebyl jsem sám kdo to tak měl... Ta problematika kolotoče vyznávání hříchů se ve škole průkopníků nevysvětlila nebo ne pořádně (protože teologie je teorie, ne praxe). Místo toho, kdo má podobný problém, může shlédnout teologické základy podle Johna Wesleyho, které zpracoval Timothy Merritt: Křesťanův průvodce. Který mi pomohl tu teologii správně pochopit a tím si vyřešit tenhle duchovní konflikt.

Duchovně jsem vyrostl v prostředí letniční církve, konkrétně Apoštolské. Přestože jsem tam byl takovou dobu, nedostalo se mi toho správného učení a pochopení, které jsem potřeboval, aby se toto prokletí v mém životě zlomilo. Pastor na kázáních do nás furt hustil, že máme chodit Duchem a umrtvovat skutky těla, zahodit ten starý způsob života, pohřbít tělo atd. 

O tom tématu, které jsem tolik let řešil pojednává list Římanům 7-8. Toto téma je, ale bohužel tak komplikované, že ho rozumem pochopit nelze. Byl jsem i na teologické škole, kde jsme se to učili, ale nebyl jsem schopen to pochopit. Není to moje oblíbená četba, Pavel tam skáče z tématu na téma a podle mě, je ten text prostě guláš.

Římanům 6

Náš cíl, kterého jako spasení křesťané chceme dosáhnout je tento:

"Také nevydávejte své údy hříchu za nástroje nepravosti, ale vydejte se Bohu jako ti, kdo ožili z mrtvých a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti." Římanům 6:13

Jako klíč k cestě ven z hříchu by nám měl posloužit tento verš:

"Neboť hřích nad vámi nebude panovat, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí." Římanům 6:14

Pozn. Fialovou barvu textu jsem zvolil pro ty verše, které mohou snadno posloužit k nedorozumění (je totiž třeba správně rozumět kontextu: fialovou barvou jsem zvýraznil verše, které se netýkají všech křesťanů).

Když 1. Janův usvědčuje z hříchu

Ale problém je v tom, zda skutečně jsme pod milostí, nebo si to jen nalháváme? V kontrastu s výše uvedeným textem totiž stojí slavný 1. Janův dopis:

1 Janův 2:4-6 Kdo říká: "Znám ho," a nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravda. Kdokoli však zachovává jeho slovo, v tom Boží láska opravdu došla k dokonalosti. Podle toho víme, že jsme v něm. Kdo říká, že zůstává v něm, ten má také chodit tak, jak chodil on.

1 Janův 2:9 Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, je až dosud v temnotě.

1 Janův 2:11 Ale kdo svého bratra nenávidí, je v temnotě a v temnotě chodí a neví, kam jde, neboť jeho oči oslepila temnota.

Oprava chybné teologie 26.1.2021

Níže uvedený text, který jsem napsal, zřejmě na jaře 2019, je vadný. V té době jsem podlehl extremistické teologii Torbena Sondergaarda, který ve své škole Pionýrů v podstatě učí, že být znovuzrozený křesťan znamená, být chodit Duchem a nehřešit. Přitom jsem však nerozuměl kontextu 1. listu Janova, že Jan psal o těch "bratrech", kteří se zdáli být bratry, ale ukázalo se pak, že jimi nebyli, protože "odpadli" a vystupovali jako anti-kristé proti křesťanům. V tomto jednání tedy může být udávání a zrazování křesťanů prvního století. A proti těm kdo nenávidí Boží církev, Jan psal tyto slova... Tedy Jan to nemyslel, tak, že křesťan znovuzrozený z Ducha, nemůže hřešit a mít problém s neodpuštěním, ale mluvil o konkrétních nenávistnících, kteří se staví proti pravé a jediné Boží církvi (nikoliv proti těm falešným učitelům, svůdcům a kazatelům jiného evangelia, která první církev odsuzovala a zatracovala).

Ruším tedy tento text, ale nejde přeškrtnout:

"Další verš mluví o tom, že vám jsou odpuštěny hříchy, ale z kontextu vyplývá, že hříchy jsou odpuštěny jen těm, kdo dokázali odpustit a dokáží milovat. Těm kdo nedokázali odpustit a nedokáží milovat odpuštěny nejsou (protože nejsou v Pravdě, kdyby byli v pravdě, byli by svobodní a ne zajatci hříchu). Je to vysoce postavená laťka, která je daná v tomto dopise.

Takže když Jan píše: "Píši vám, otcové, že jste poznali Toho, který je od počátku. Píši vám, mladíci, že jste zvítězili nad tím zlým. Píši vám, děti, že jste poznaly Otce." Myslí opravdu jen ty, kteří chodí Duchem a nehřeší, neboť kdo hřeší, ti nepoznali Boha a není v nich Pravda. Očividně se tedy tento problém nevztahoval na mě, ale mohl jsem uvěřit tomu, že se na mě vztahuje. Z toho důvodu jsem se nedokázal vymanit z dlouhotrvajících problémů, oklamán náboženstvím. Jde o to, že pokud by mi byly odpuštěny hříchy, hřích by nade mnou nemohl panovat (viz Ř 6:14 výše) a měl bych svobodu nehřešit. Mluvit že jsem svobodný, když očividně svobodný nejsem prostě nikam nevede."

Pokud jde o chování, není velkého rozdílu mezi křesťanem a nekřesťanem, protože křesťan je omezen ve svém poznání a poznávání bible; a svých vlastních chyb dlouho trvá... Je to boj na celý život. Není tedy správné myslet si, že křesťan je dokonalý, bezchybný, bez nedostatků a nevěřící (či heretici), jsou něčím méně... 

NBK jak je napsáno: "Není spravedlivého, není ani jednoho. Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali neužitečnými; není, kdo by konal dobro, není ani jeden." "Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky podváděli." "Pod jejich rty je hadí jed." "Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti." "Jejich nohy jsou rychlé k prolití krve; zkáza a bída je na jejich cestách a cestu pokoje nepoznali." "Před jejich očima není Boží bázně." (Římanům 3:10-18)

Takže zatímco křesťan dochází ospravedlnění na základě milost, nekřesťan tuto milost ke spasení nenalézá. Ovšem to křesťanovi nedává nadpřirozenou schopnost vidět své vlastní chyby, ke kterým mohou pomoci vidět je jak křesťané, tak nekřesťan, případně psychologové, kteří se zabývají naukou o lidském chování... Takže zatímco bible dává obecné rady, psychologie může dát užitečnou radu a vést k prohlédnutí vlastních chyb, pokud nepodlehnete falešnému učení psychologií šířenou jako je ideologie New Age, esoterika, která se dostala i do tohoto oboru.

Dále:

1. Janův 3:6-10, +15 Žádný, kdo v něm zůstává, tedy nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal.... Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. ... Žádný, kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává jeho símě a nemůže hřešit, neboť je narozen z Boha. Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: žádný, kdo nepůsobí spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. ... 15 Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá věčný život, který by v něm zůstával.

1. Janův 3:8 sice obsahuje návod jak zvítězit: "Na to je zjeven Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla.", ale zde konkrétně není návod co přesně je třeba udělat, jen cíl...

Věčně nepochopený list Římanům 7

1. Janův to prostě zabíjí.

Následuje část, která mate podobně jako 1. Jan 2:13

A tak jste i vy, moji bratři, skrze Kristovo tělo umrtveni Zákonu, abyste se oddali jinému - Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých - abychom mohli nést ovoce Bohu." Římanům 7:4

Problém je v tom, že Pavel předpokládá, že adresát, kterému je tento text určen nehřeší, ale chodí v Pravdě a je již svobodný od hříchu. Potvrzují to následující dva verše:

Když jsme totiž byli v těle, vášně hříchů, probouzené skrze Zákon, působily v našich údech k plození ovoce smrti. Nyní jsme však zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili Bohu v novosti Ducha a ne ve starobě litery." Římanům 7:5-6

Matoucí je to pro ty lidi, kteří stále bojují s hříchem a nedokáží se z něho sami bez pomoci ostatních vymanit. Vysvobození totiž dělá Duch Svatý a kdo je zajatý nedokáže sám sebe pomoci. Toto vysvětlení se mi ovšem v čase mého zajetí nedostalo. Místo toho jsem poslouchal ony výše zmíněné kázání o tom, že máme umřít nebo chodit duchem... Představte si že máte posluchárnu, ve které je jedna polovina posluchačů vysvobozených z hříchu a chodí duchem, druhá polovina vysvobozená není, stále žije v zajetí hříchu a nedokáží si sami pomoci. Kazatel či pastor káže Pavlovo kázání na téma Římanům 7-8 pro obě skupiny. Té první skupině je to k užitku, té druhé je to úplně k ničemu, protože je to pro ně bez Ducha jen mrtvé slovo. To co asi v této chvíli schází je slovo poznání, které by vedlo k tomu, máme tady takový a takový problém, jsou tu lidi, kteří potřebují vysvobodit z otroctví hříchu a za ty se v Duchu svatém modlit.

Dobře mi nahrál Torben Søndergaard ve svém videu nazvaném "Transgender set free by Jesus! (from Jayson back to Jessie)", ve kterém popisuje tento problém s hříchem. Jedná se o ten úsek od 3:24.

"Chtěl bych dodat, že jak je to dnes nastavené v církvi a to je smutné. My víme co je třeba udělat, ale nezprostředkujeme lidem tu sílu vedoucí ke změně."

Království Boží nefunguje tak, že člověk se dokáže sám od sebe změnit. Nemůže zajít za člověkem a říct mu: "Hele, měl bys se sebou vážně něco udělat." Pokud se cítíte silnější a chodíte Duchem Svatým, pak by to mělo být právě na vás, udělat nějaký krok kdy se za toho člověka budete modlit v Duchu Svatém a necháte Ducha Svatého udělat tu práci, totiž vysvobodit ho z otroctví z hříchu.

"Člověk nemůže jen přestat hřešit. Bible říká, že jsme otroci hříchu a to je právě to, proč potřebujeme Boží moc Ježíše Krista, aby nás vysvobodila a obnovila v nás nový život. A je to smutné, že na člověka uvalujeme Boží nároky, bez toho, že bychom jim pomohli a zmocnili je k tomu."

Tohle je něco co se nedá udělat bez Ducha Svatého. Každý kdo byl pokřtěn Duchem Svatým, má i autoritu (exúsia) k tomu, aby jednal a právě modlitbou v Duchu Svatém, zejména při vkládání rukou, se uvolňuje tato Boží moc (dynamis). Pokud jste ale nebyli pokřtěni v Duchu Svatém pak tuto moc nemáte a sami potřebujete být pokřtěni v Duchu Svatém, aby vás Duch Svatý mohl mocně použít. Duch Svatý totiž není jen pro starší, je přeci psáno, že dokud je dědic nedospělý, je otrokem hříchu. Pavel píše o chození v Duchu Svatém, ale jak bychom mohli chodit v Duchu Svatém, když jsme ještě nebyli pokřtěni?

Můj problém tedy dlouhá léta spočíval v tom, že jsem sice byl pokřtěn v Duchu Svatém, ale nikdo se za mě nemodlil, aby mi pomohl dostat se z otroctví hříchu. Což je naprosto šílené, když si uvědomíte v jakém stavu jsou církve (byl jsem vlastně ve třech letničních církvích/sborech). Církev je malomyslná, ne-li malomocná. A proč tomu tak je? Protože starší nevedou níže postavené členy sboru k tomu, aby dosáhli plnosti Ducha a samostatnosti v Kristu a nedělají učedníky.

Římanům 7 a 8

Kapitola Římanům 7 není jediný problém, podobné verše se týkají Římanům 8. To podstatné jsem už vysvětlil v předchozích odstavcích, byla by ale škoda nepodívat se znova na verše, které mě takovou dobu mátly.

První úsek seznamuje se zákonem hříchu, ale kromě zjištění, že jsem otrokem hříchu, když nejsem schopen přestat hřešit, nepřináší žádné nové zjištění a pro mě žádný užitek:

"Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá. Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic dobrého. Neboť chtění mám u sebe pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám. Jestliže pak dělám to, co nechci, pak to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá. Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám u sebe pohotově zlo. Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech." Římanům 7:17-23

Další část, která by měla přinést nějaké řešení, vlastně žádným řešením není, ačkoliv se tak podle formulace věty tváří:

A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha." Římanům 8:1

Zde jsme zjistili jen to co už víme z 1. a 2. kapitoly 1. Janova dopisu, že kdo chodí Duchem nekoná hřích. Není zde ale žádný návod, jak se z toho zajetí hříchu vymanit. 1. Janův dosvědčuje, že kdo hřeší Boha nepoznal a není v něm pravda, tzn. že kdo hřeší nechodí Duchem, není Duchem naplněn, kdyby byl - nemohl by hřešit. To je důkaz, že Ř 8:1 nepřináší žádné řešení situace. Ale to jsem v době "před tím" nevěděl tudíž jsem byl oklamán (Čím? Listem Římanům? Kázáním?) v domnění, že je možné chodit Duchem i když jsem ještě nebyl vysvobozen z koloběhu "hříchu a smrti".

Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti." Římanům 8:2

Snažím se pochopit proč Pavel psal tento text. Jediné vysvětlení pro mě je to, že píše o své osobní zkušenosti. Zažil tedy nadpřirozené vysvobození z hříchu, ale stále platí to co se píše v 1. Jan 2. a 3. kapitole. Kdo nebyl vysvobozen, nad tím stále vládne hřích. Zde Pavel tvrdí, že vysvobozen byl. Dobře pro něj. Ne pro toho, kdo vysvobozen ještě nebyl. Toto rozdělení křesťanů na dvě skupiny se znovu potvrzuje v Římanům 8:4 "aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale podle Ducha." Mluví tedy o jedné skupině křesťanů, kteří zažili vysvobození.

Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho." Římanům 8:9

Věta "již nejste v těle" má stejný význam jako říct "již nežijete podle těla" nebo "již nežijete podle žádostí těla" čili "již nehřešíte". A dodává: Jestliže nemáte Kristova Ducha, pak ho nemáte... Či-li v tom případě pak nedokážete přestat hřešit a žijete dál v hříchu, protože nejste pod nadvládou ducha, ale těla. Chápejte, pokud nemáte Kristova Ducha, pak nedokážete přestat hřešit! Můžete si říkat, že umrtvujete své pozemské údy jak chcete, stejně vám to nepomůže! I když vám budou v církvi opakovat furt dookola, že máte umřít sami sobě a žít Kristu, bez Kristova Ducha to nejde!

Pavel v listu Římanům jinými slovy opakuje to co Jan:

Žádný, kdo v něm zůstává, tedy nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. 1. Janův 3:6-10, +15

Další problematický text, který jsem k tomuto verši v roce 2019 napsal:

Je to to samé jako říct: "Kdo hřeší, není v Pravdě, nebyl ještě vysvobozen od hříchu a nepoznal Boha." nebo "Kdo hřeší, nebyl vymaněn ze zákona hříchu a smrti." Být otrokem hříchu je to samé jako být otrokem zákona. Jestli se člověk rozhodne uvěřit v odpuštění hříchů a přijmout toto odpuštění nehraje roli. Maximálně vás přestane trápit svědomí, ale nejste osvobozeni ze zajetí hříchu. Takže jakmile zase zhřešíte, zase se ozve svědomí a všechny zlé následky, které to sebou nese. Kdo hřeší není doopravdy svobodný. Neznamená to, že by vám nebyly hříchy odpuštěny, ale že stále nejste svobodni od hříchu."

Podstatné na tom verši 1. J 3:6-10, +15 je, že mluví o těch lidech, kteří odešli z církve nebo zradili Krista a nenávidí nebo pronásledují Boží církev. Aspoň takto tomu dnes rozumím. Tudíž Janovi verše, které mě kdysy odsuzovali z hříšnosti, veskutečnosti nejsou ani tak namířeny proti znovuzrozenýmu křesťanovi, který chce najít Pána. Platí však stále, že by křesťan měl mít bibli a Pána na prvním místě a nehledat si skulinky a důvody pro to proč hřešit a proč si ospravedlňovat hřích, protože hřích člověka zotročuje a často škodí mezilidským vztahům. Jde tedy o to, že znovuzrozený křesťan, který celým srdcem touží najít Pána a spasení a myslí to upřímně, může čerpat odpočinek na základě spasení, které je mu poskytnuto díky Boží milosti zadarmo, tedy bez úsilí a bez výčitek.

Tělesné projevy v Boží přítomnosti

Nový Zákon také vysvětluje, že není možné, aby v jednom těle sídlil Duch Svatý a zároveň duch hříchu. Jiní křesťané a teologové mají jiný názor, toto je prostě moje přesvědčení, které vychází z mé osobní zkušenosti. Duch Svatý nesdílí obydlí s démony. Proto, aby se Duch Svatý mohl nastěhovat je nejprve třeba vyčistit obydlí, tzn. je třeba vyhnat ty duchy, které se v těle usídlily. To bylo také důvodem, proč jsem jako křesťan nemluvil jazyky - tenhle dar u mě začal fungovat až po vysvobození. Jinými slovy Duch Svatý je ten, kdo vás dokáže vysvobodit z hříchu. To se ale obvykle neděje samo od sebe. Pavel měl asi jinou zkušenost. Jenže Pavel byl žid, ne pohan. O židech je známo, že usilovali o zbožný život a snažili se žít spravedlivým životem. Měli své oběti v chrámu a očišťovací rituály, atd. Kdežto Samařané, hříšníci a pohané, ti byli otroky hříchu. Právě mezi nimi se Ježíš nejvíce pohyboval a osvobozoval je od démonů. Vyhánění démonů je součástí nového zákona. Ježíš vyháněl démony z hříšníků, je tedy logické, že když se obrátí hříšník, potřebuje osvobodit od démonů. To jsem ovšem v době svého obrácení nevěděl. Pocházím původně z církve Slovo Života, ve které mě ale v té době nikdo nic takového neřekl. Pak jsem se dostal do apoštolské církve, kde se mi občas stávalo, že jsem během toho jak se za mě někdo modlil upadl, myslel jsem, že je to normální projev Ducha svatého, nikdo mi neřekl, že je to projev démonů. Takovéto padání z ničeho nic.

O padání čteme například v prorockých knihách, kde prorok upadl v Boží přítomnosti a třásl se strachem, protože byl hříšník. Také ve Skutcích čteme, že Saul z Tarsu upadl když se mu zjevil Ježíš. Jelikož pronásledoval křesťany, ač farizej, byl hříšník. Také čteme v evangeliích o vojácích jak upadli v Ježíšově přítomnosti, když ho přišli zatknout do zahrady v Getseman. V Boží přítomnosti prostě lidé padají. Později jsem ale zjistil, že se takto hlavně projevují démoni, kteří se do těla nastěhují když člověk hřeší. Pokud je tělo očištěné od hříchů a nesídlí tam žádný démon, jen Duch Svatý, tak není důvod k samovolnému padání.

Myslel jsem si tedy, že to padání je projev Boží přítomnosti. Zpětně se teď velice podivuji jak je možné, že mě nikdo nic nevysvětlil a vlastně ani nepomohl. Jediné vysvětlení, které pro to mám, že v té církvi prostě nedokážou (nebo nedokázali v té době) rozpoznávat duchy. Žil jsem tedy v duchovním zajetí ještě mnoho let, než jsem pochopil, že něco není v pořádku a musím to řešit.

• Ukázka: vymítání démonů při křtu v církvi christforgiveness. Vymítání démonů není nic nového, funguje to přesně tak jak je popsáno v evangeliích (Mk 9:26). V letničních církvích se praktikuje často, ale ne tak často jak je třeba. Běžné vymítání obvykle probíhá v časovém rozsahu 2-5 minut a na venek vypadá mnohem hrozivěji než ve skutečnosti je.
  

Bod zlomu: uvědomění problému

Zajímavé je, že k tomuto poznání jsem došel až když jsem odešel z Apoštolské církve. Během uctívání při jiné křesťanské příležitosti kde byla velká svoboda, radost a pokoj (projevy Ducha Svatého, žádné manifestace démonů), mi to došlo (možná až poté co jsem se vrátil domů z oné křesťanské akce). Mé uvědomění kořene problému tedy přišlo díky Duchu Svatému. Nevím jestli je to vůbec jinak možné.

Měl bych ještě jednou zdůraznit, že pokřtěný jsem byl ponořením jak do vody tak do Ducha Svatého, z toho důvodu jsem určité vedení Duchem Svatým měl. Znamená to ale, že jsem Ducha Svatého měl vždy při sobě? Že jsem ho doopravdy přijal? Já o tom dost pochybuji, protože můj život po vysvobození vypadá úplně jinak, než když jsem Duchem Svatým údajně pokřtěn byl, ale vysvobozen jsem nebyl, takže jsem nezvládal ani modlitby v soukromí, protože jsem nevěděl jak a za co se modlit. Prostě mé snahy byly tělesné a ne z Ducha.

Zde je tedy jak tomu rozumím já: Každý křesťan, který věří v Ježíše jakožto svého Spasitele, má určitou schopnost přijít do styku s Duchem Svatým. Dokud démoni obývají tělo, Duch Svatý nemůže vejít. I když při křtu Duchem Svatým - Duch svatý je mocen vyhnat duchy, ale je třeba se modlit v Duchu a je třeba těm Duchům přikázat aby odešly. Dokud jste tedy nepřijali Ducha Svatého, Duch Svatý může přijít k vám, ale ne do vás. Přijde, osvětlí vám verš z písma, usvědčí vás z hříchu, poskytne vám nějaké vedení atd. Ale není to to samé jako kdyby člověk byl naplněn Duchem Svatým, protože pokud člověk zažije křest Duchem a naplnění Duchem Svatým, Duch Svatý v něm zůstává a ten člověk dál nehřeší. Navíc máte touhu po Bohu, touhu číst bibli, učit se rozumět a měnit svůj život. Také máte větší touhu sloužit Bohu a dáváte Bohu celé srdce. Už se nezabýváte malichernostmi, nepochybujete o smyslu vašeho života nebo o cíli vašeho života, protože se radujete a žijete z Ježíše ve vás. S Duchem Svatým také přijímáte duchovní dary jako dar mluvení v jazycích nebo dar prorokování. Dar porozumění, slovo poznání, dar moudrosti (podto bych zařadil třeba dar výkladů) atd. Křesťané, kteří tuto zkušenost měli to popisovali, že po obrácení se celý jejich život změnil, měli nové srdce a mluvili cizími jazyky jak jim Duch Svatý dává promlouvat. Toto jsem já po křtu neprožil.

Když jsem to vše konečně pochopil, chtěl jsem ten problém řešit. Zvláštní ale je fakt, že já vlastně původně nevěděl, že můj problém je tak vážný. Začalo to tím, že jsem hledal církev. Při té příležitosti jsem si pročítal stránky křesťanských církví a na jedné jsem našel odkaz na videa od Torbena Søndergaarda na youtube. Jednalo se o film

The Last Reformation - The Beginning (2016) - FULL MOVIE

The Last Reformation: The Life (2018) - FULL MOVIE

Pak jsem začal sledovat jejich školu The Pioneer School, která pro mě byla velmi přínosným biblickým vyučováním. Následně jsem se ocitl v jednom křesťanském letničním sboru, kde jsem šel na výzvu dopředu, ale kvůli něčemu úplně jinému. Chtěl jsem modlitbu za uzdravení a dopadlo to tak, že jsem se tam svalil na zem a měl jsem manifestace nějakých démonů. Něco ze mě vyšlo, ale bylo toho více a nedalo se to všechno najednou, protože při vyhánění démonů člověk potřebuje vědět co vlastně vyhání (jakého hříchu se to týká). Obvykle předchází rozhovor s člověkem, ale tu to bylo nečekané.

Doma mě pak Duch Svatý sám vedl do minulosti a ukázal mi spoustu problémů, zranění, neodpuštění, prostě věci které jsem nedokázal z vlastních sil překonat. Toto uvědomění bylo klíčové, protože díky daru rozpoznávání duchů, jsem dokázal ty démony buďto přímo pojmenovat, nebo alespoň jsem uměl popsat problém, kterého se týkaly.

Konečně vysvobození, jak to probíhá

Na pastoračním pohovoru, který jsem měl domluvený s pastorem dané církve jsme pak situaci probrali a bylo pak už snadné se za tu situaci modlit. Musím zde ale velmi důrazně upozornit, že klíčový rozdíl mezi tím co bylo "před tím" a "po tom" je právě to jak probíhalo to duchovní vysvobození.

1. Vysvobozuje člověk, který by sám měl být vysvobozený od démonů a měl by být pokřtěný a naplněný Duchem Svatým. To zaručuje, že vyhnání démonů provádí Duch Svatý. Nic jiného totiž nemůže vysvobození přinést.

2. Jsem-li obrácený člověk, sám mám autoritu se vzepřít ďáblu a poddat se Bohu. Je tedy dobré, když člověk vyzná svůj hřích, ale navíc se v autoritě Ježíše Krista vzepře démonu. Toto tvrzení má oporu na dvou místech bible:

Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. ..." Jakubův 4:7-8

Potom ještě 1 Petrův 5:8-9, ale tam je to trochu v jiném kontextu: "Buďte střízliví, bděte; neboť váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá, koho by spolkl. Vzepřete se mu jakožto silní ve víře a vězte, že tatáž utrpení se dějí vašim bratrům na celém světě." Zde je to myšleno spíš jako prevence. Pokud se řídíte Jakubovým listem 4:7-8 tak to podstatně může usnadnit a urychlit onen proces vysvobozování.

Probíhá to tak, že potřebujete, aby přišel Duch Svatý. Čekáte na Boží přítomnost, to obvykle vyžaduje jít do modlitby celým srdcem a ze vší síly. Ale asi to záleží i na tom kdo to dělá nebo jaká je celkově duchovní atmosféra. Když se začne démon manifestovat (viz. škola TLR) tak ho prostě vymítnete. Boj to obvykle není dlouhý, je to otázka maximálně několika minut (např. 1-3 minuty). Ale je fakt, že v mém případě toho bylo víc, protože jsem měl připravený fakt dlouhý seznam duchovních problémů.

3. Důležité je abych zmínil také to, že duchovní vysvobození může probíhat různě. Chci zmínit také práci Todda White, který má na internetu taktéž své videa. Todd White se prohlašuje za křesťana na plný úvazek 24/7, svědčí o Bohu kde může, modlí se za lidi, které potkává v každodenním životě. Lidi jsou uzdravováni a obracejí se na víru, kolikrát jsou uzdraveni vnitřně, protože při setkání s Boží láskou tváří v tvář nedokážou ovládnout slzy. Zde jsou lidé ovládnutí láskou. Většinou na jeho videích nejsou vidět křty, ale občas i křty. Na jednom jediném videu u něj jsem viděl vymítání démona, konkrétně čarodějnictví. V tomto případě byly projevy klasické  - upadnutí na zem a třes těla. Torben natočil zajímavé video s Nikolou, který svědčí o svém vysvobození ze závislosti na hraní počítačových her. Vypovídá o tom jak jednoho dne, když chtěl s hraním přestat, uviděl na židli démona, který ho přemlouval k tomu, aby pokračoval v hraní. Toto vysvobození probíhalo zase úplně jinak, ale fascinující je jak popsal probíhání toho duchovního boje. Za zmínku stojí i to, že jeho matka byla křesťanka a modlila se za něj.

4. Je důležité projít určitým školením a vyzráním charakteru než se křesťan může pustit do vymítání a hlavně potřebuje křest Duchem Svatým, protože hlavní práci odvádí Duch Svatý. Duch Svatý je v centru celého dění. Není to o jednom člověku, který se chce zviditelnit nebo dělat divadlo. Motivace musí být upřímná a to touha dotyčnému pomoci. Torben Søndergaard v tomto směru nabízí školení (jednu lekci), které je součástí školy Pionýrů, viz výše. Má ale ještě další videa ze seminářů zvaných kickstart a ty mají podobně hodnotný přínos.

5. Pro zkušeného člověka osvobození probíhá poměrně rychle, ale i pro nezkušeného, pokud postupuje správně pod vedením Ducha Svatého. Bavíme se zde obvykle o 2-3 minutách. Probíhá to tak, že když přijde Boží přítomnost, nečistý duch nemůže jeho přítomnost vystát a tak se vzpírá. Křesťan nařídí duchovy, aby odešel ve jménu Ježíše Krista což se může projevit tak, že člověk například nečekaně něco vykřikne a ucítí, že ho něco opustilo nebo tak, že se stoupající Boží přítomností a Jeho mocí se tělo vzpírá či jakoby stáhne směrem do klubíčka... Pak hned následuje uvolnění, ale šok těla může způsobit že se tělo dále chvěje. To je důležité vědět, aby křesťan uměl ten okamžik, rozpoznat, že démon už je pryč, protože i když se tělo potom ještě chvěje, démonické projevy rychle ustupují a pak je třeba se modlit za pokoj a naplnění Božím Duchem a Boží láskou pro toho člověka. Je dobré ho povzbuzovat slovem od Ducha Svatého.

6. Ať takovéto vysvobození vypadá na videjích sebehrozivěji, nejedná se o žádné týrání. Ve skutečnosti je to úplně jinak. Vše probíhá v Boží přítomnosti a tam kde je Duch Svatý, i když tam probíhá fyzicky vyčerpávající boj, po duchovní stránce to pro člověka není vyčerpávající, ale osvobozující. Člověk najde novou svobodu a sílu zvítězit nad ďáblem.

Nezasvěcení diváci bohužel často nemají ani ponětí jakým duševním peklem si daná osoba musela projít, jakým trýzněním satana po mnoho let. Sám jsem byl takto osvobozen od mnoha problémů, ještě ten měsíc jsem se zúčastnil Kickstartu od Poslední reformace (TLR) a tam jsem se chtěl modlit za poslední problém, který mi Bůh ukázal. Vyhledal jsem tedy jednoho vedoucího pracovníka od TLR a s ním jsem situaci probral. Modlil se za mě a dopadlo to dobře. Paradoxem je, že ačkoliv se dotyčnému může zdát, že to trvalo třeba dvacet minut, ve skutečnosti to mohlo být třeba 5-7 minut. Ten čas subjektivně nejde vůbec posoudit. Ono vždycky závisí na tom jak zkušený ten křesťan je. Všichni jsme učedníci a učíme se. K tomu duševnímu trápení, to trvalo opravdu dlouhá léta a lidi si neumí představit tu bolest, kterou jsem procházel v důsledku oklamání satanem. Z toho důvodu nějakých sedm nebo dvacet minut duchovního boje v mém případě bylo úplně zanedbatelné, protože jsem byl vysvobozen z tolika věcí, se kterými jsem celý svůj křesťanský život marně bojoval. K tomu boji patřilo i to, že jsem prakticky nebyl schopen doma se modlit ale v církvi to šlo. Necítil jsem Boží blízkost. Vše se změnilo až po tom mém vysvobození. Takže lidé, kteří nevěří v pravdivost Božího slova, si mohou říkat co chtějí, je mi to jedno. Pro mě je podstatné ukončení mnohaletého trápení, nalezení nové svobody a radosti v Kristu. Je to pro mě vítězství, které mě posunulo dál a umožnilo mi stát se aktivním křesťanem, který nyní zase pomáhá jiným lidem.

Rekapitulace mou zkušeností ve zkratce

Ještě bych tu svou zkušenost chtěl rekapitulovat, aby nedošlo k nepochopení. Poprvé se za mě modlil pastor ve sboru a údajně jsem měl zažít nějaké vysvobození (bylo to dávno tak si moc nepamatuji jak to probíhalo). Taky mi Bůh jednou dal podivný sen, který nebyl od Boha a ten mě tak vyděsil, že jsem došel k závěru, že jde o ducha čarodějnictví. Následně byl nějaký sborový relaxační pobyt kde se za mě pastoři modlili ohledně ducha čarodějnictví (ačkoliv čarodějnictvím jsem se aktivně nezabýval - čarodějnictví však obecně znamená touhu po nadpřirozené moci na základě sobeckých ambicí) a byl jsem od toho vysvobozen. Jindy ale když jsem se modlil s jiným člověkem tak jsem v duchu rozpoznal, že tam něco je a taky jsem upadl na zem. Pastor mi řekl, že nic nevidí... a proto jsem to neřešil...  Po mnoho let tak moje problémy přetrvávali dál. Nakonec jsem ten jejich sbor opustil a časem narazil na videa od TLR, kde jsem byl vyučen ve zbytku věcí, které jsem ještě nevěděl. Pak jsem se dostal do jistého sboru, kde se za mě modlili, já nečekaně upadl a oni zjistili, že něco tam je. O tom ale člověk neví, prostě si myslíte, že fungujete normálně jako každý jiný křesťan. S pastorem toho sboru jsem si domluvil pohovor a protože Bůh mi během dvou dnů ukázal v čem je problém, vše jsem pochopil a pastorovi řekl za co je třeba se modlit, co chci vyznat a proti čemu se chci vzepřít. Byl jsem tedy vysvobozen od věcí týkajících se New Age a buddhismu. Ale úplně poslední věc jsem dořešil až na tom Kickstartu.

Já také nevím jestli všechno co se vyhánělo byly duchové z New Age nebo v tom bylo něco co bylo do mě impartováno (předáno) během mého pobytu v Apoštolské církvi. V té době se totiž dělaly různé "uzdravovací" konference nebo konference ohně, během kterých jsem taky mohl něco přijmout. Tam bylo také padání na zem a takové kraviny, které nebyly od Boha, ale od satanského učení Kenetha Hagina. V té době jsem byl křesťan nováček a těmto věcem jsem nerozuměl. Takže vidíte, že ta cesta byla zdlouhavá, ale to neznamená, že musí být zdlouhavá pro vás, pokud podobný problém máte. Prostě je třeba identifikovat problém a pak se mu postavit (Jk 4:7-8).

Nenechte se oklamat

Nenechte si ukrást svou svobodu, nenechte se oklamat, že tyhle věci už dneska neexistují nebo že neexistuje duchovní svět. Nenechte se oklamat klamnými naukami nebo pomluvami, které se šíří proti Ježíšovým učedníkům a poslední reformaci. Pronásledování a lži jsou součástí kampaně, která byla nastražena proti Ježíši, proti apoštolům, proti prvním učedníkům církve i proti všem těm, kteří zachovávají jeho slovo a aktivně vedou boj proti duchovním silám temnoty. Jistě existuje mnoho sekt, jako Hnutí víry, kterým je třeba se vyhnout z důvodu praktikování spiritismu a šíření nebiblických nauk, ale vždy je třeba se podívat na to jestli strom nese ovoce, jestli zvěstuje Ježíše Krista, evangelium a dělá učedníky. Jen podle toho dokážeme posoudit jestli se jedná o učedníky Krista nebo o následovníky ďábla.

Videa

Rozhovory o falešných duchách v církvi nebo o vysvobození z duchovního zajetí či útlaku.