Jak rozpoznat sektu: díl 2.
Soulad
Předchozí díl: Jak rozpoznat sektu: díl 1. Přísná disciplína
Jedním z rozpoznávacích rysů sekt (tj. církví, které šíří jiné evangelium) je přeformulování teologie o lásce. Učení o lásce se překrucuje způsobem, aby bylo možné kontrolovat a ovládat lidi.
Typicky je to toto slovo, které interpretováno způsobem, že není dovoleno vznášet otázky, které by mohli zpochybnit učení církve, vyučujícího, kazatele či pastora, člověka v autoritě:
Je jedno tělo a jeden Duch, tak jako jste také povoláni v jedné naději svého povolání; jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve vás všech." Ef 4:4-6
Učení v takové sektě pak vypadá tak, že máte jen slepě přijímat učení a nezpochybňovat nic co říká starší, nebo pastor či apoštol či prorok... Znamená to, že nemáte nad věcmi přemýšlet, ale nekriticky je přijímat. Kritické myšlení je v takové sektě chápáno jako neúcta k autoritě - existuje pro to termín "Honour Culture" - kultura cti. V takovéto kultuře, je pastor či apoštol či prorok tím nejvýše postaveným člověkem, jeho pozice je jako generál nebo otec, jehož autorita se nezpochybňuje. I k tomu má bible co říct:
A nikoho si na zemi nenazývejte `Otcem´, protože máte jednoho Otce, který je v nebi." Mt 23:9
Jedinou nezpochybnitelnou autoritou pro nás má být Bůh. Kladení otázek by mělo být normální, zvlášť pokud se účastníte vyučování nebo přednášky, měl by být prostor na otázky a tyto otázky by měly být zodpovězeny. Možná bychom zde mohli zmínit apoštola Petra:
Posvěcujte však ve svých srdcích Pána Boha a buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo vás požádá o zdůvodnění naděje, která je ve vás, a to s krotkostí a úctou ..." 1 P 3:15
Pavel píše Timoteovi, že má odmítat nerozumné otázky, které plodí sváry; to ale není případ, základních otázek, které musí být zodpovězeny na cestě za Bohem, aby člověk vůbec mohl věřit evangeliu a správně mu rozumět. Slepá poslušnost, spočívající v tom, že si člověk neověřil, zda tvrzení a instrukce jeho náboženských učitelů a vůdců jsou správné je nebezpečná; takový člověk postrádá základní kameny víry a pilíře pravdy. Bibli máme od toho, abychom rozsuzovali co je správné a co ne, ona je tou nejvyšší a konečnou autoritou, kterou se máme řídit:
Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu." 2 Ti 3:16-17
Zároveň nám bible říká, že "(...) do světa vyšlo mnoho falešných proroků." 1 J 4:1; 2 Petrův 2:1 NBK "Mezi lidem však bývali** i falešní proroci, tak jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty*. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivádějí rychlou záhubu." ... *NBK uvádí nesprávně "sekty" místo hereze. **V českých biblích u tohoto textu je problém s překladem aoristu (tučně) do minulého času, ačkoliv kontext mluví o čase přítomném (příčestí přítomné jsem podtrhl) a budoucím. Jinými slovy, text mluví v přítomném čase o tom, že falešní proroci a falešní učitelé už mezi lidmi existují a budou existovat, dokonce i takoví, kteří zapírají spasitele.
Proto tedy není možné slepě přijímat kdejaké učení, ale každé učení je třeba prověřovat kritickým způsobem, abychom ověřili, jestli nás učitel či kazatel neklame. Kultura cti s tím nemá nic společného, pastor si klidně může říkat "otec" a mluvit laskavě, ale jeho teologie může být zvrácená a on může být tím vlkem v ovčím rouše. Sladké slovo se přece přijímá nejlépe a je velice lákavé pro poslech. To co Pavel předpověděl v 2 Ti 4:3 je dnes v křesťanství realizovanáno v masovém měřítku.
Teologie souladu učí, že láska znamená, že nemáme mluvit o nikom nic negativního, protože pokud se tak děje, jedná se o pomluvy. Pravděpodobně existuje také mechanismus, který zabraňuje lidem k tomu, aby se mohli negativně vyjadřovat o čemkoliv: pozitivní myšlení. Ačkoliv pro to neexistuje žádný důvěryhodný biblický podklad, žádná tématika v bibli, která by mohla pozitivní myšlení obhájit, zastánci této víry věří, že pokud si uchováváme negativní myšlenky, nemáme víru. Pokud tyto negativní myšlenky navíc vyjadřujeme, vyhlašujeme sami nad sebou kletbu a přitahujeme zlo a negativní věci do svého života. Toto ale neodpovídá biblickému učení, je to jiné evangelium, které apoštol Pavel proklel. Proč? Protože toto učení neumožňuje mluvit pravdu. Neumožňuje, abychom se mohli otevřeně sdílet o svých problémech a modlit se za tyto věci. Jestliže se ve sboru mluví jen o dobrých věcech a popírá se každodenní realita, je to klamání, ne pravda. Tito lidé nemluví pravdu a nezůstávají v pravdě, protože chtějí mluvit jen takové věci vyhovují určitým lidem. Tzn. vždycky se najde někdo kdo bude v důsledku takové teologie trpět a vina se pak svede na něj, že ten dotyčný nemá dostatečnou víru. Ježíš řekl:
Lidé, kteří nemluví pravdu, ale mluví úlisné řeči, jsou falešní učitelé a falešní proroci. Podívejte se na proroky v bibli, ti oznamovali jak pozitivní tak negativní věci, vhod či nevhod! A přečtěte si co říká písmo o falešných prorocích:Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali." Jan 4:23
Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho." Dt 18:20-22
Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou. Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým." Mt 5:17-19
A samozřejmě takových textů v bibli, které potvrzují, že Boží slovo je věčné, že Zákon je svatý, spravedlivý a věčný je spousta (Ř 7:12). V 6. kapitole Římanům Pavel znovu potvrzuje, že nemáme hřešit, čímž připouští, že Zákon stále platí. I když nás již neodsuzuje, ale stále platí.
Co se pozitivního myšlení týče, to ignoruje realitu, popírá pravdu a nechce umožnit, aby mohli proběhnout upřímné konverzace. Je to problém, protože člověk nemůže upřímně a otevřeně mluvit o tom co má na srdci: nemá se komu sdílet. Může to sdílet leda tak s Bohem, ale upřímně, v takové sektě, pokud jste oblbnuti pozitivním myšlením, divil bych se, kdyby vám vztah s Bohem dobře fungoval. Bible říká toto:
Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?" Žalmy 12:2-5
Co jiného než spoléhání na vlastní rozum to je, pokud člověk věří, že se nesmí zaobírat negativními myšlenkami, natož o negativních věcech hovořit, přestože tyto negativní věci jsou očividným popisem skutečnosti? Ať už jde o nemoci v životě věřícího, o ztrátu zaměstnání, bouračku či ztrátu či odcizení nějakého majetku či rozpad vztahu, manželství, to jsou negativní věci, o kterých by se mělo mluvit a to proto, že apoštol Pavel také mluvil o negativních věcech a to o hříchu. Je hřích nekázat o hříchu a tvrdit že neexistuje:Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému." Přísloví 28:26
Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda." 1 Janův 1:8
Ještě k tomu pozitivnímu myšlení a honbou za požehnání:
Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek. Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk." Přísloví 28:22-23