Wesliánský arminianismus
Zdroj
https://www.sermonindex.net/modules/newbb/viewtopic.php?topic_id=45510&forum=36
Překlad diskuse.
Poznámka: Nevím z jaký pohled zastávají stoupenci diskuse, jen dělám překlad. Může se např. jednat o kalvínisty, odpůrce Weslianského arminianismu.
Proč pohled Johna Wesleye na křesťanskou dokonalost nebyl považován za vážnou herezi
Uveďme nejprve citaci, kterou použil člen Oracio:
Ze spisu Johna Wesleho s názvem "Prostý popis křesťanské dokonalosti" (kapitola 19):
Otázka: Co je křesťanská dokonalost?
Odpověď: Milovat Boha celým svým srdcem, myslí, duší a silou. To znamená, že v duši nezůstává žádné zlé rozpoložení, ani to není v rozporu s láskou; a že všechny myšlenky, slova a činy se řídí čistou láskou.
Otázka. Tvrdíte, že tato dokonalost vylučuje všechny slabosti, nevědomost a omyl?
Odpověď: Neustále potvrzuji pravý opak a vždy jsem tak činil. "
Otázka: Jak ale může být každá myšlenka, slovo a práce ovládána čistou láskou a člověk může být současně podroben nevědomosti a omylu?
Odpověď: Nevidím zde žádný rozpor: 'Muž/člověk může být naplněn čistou láskou a přesto může tíhnout k omylu.' Opravdu neočekávám, že budu osvobozen od skutečných chyb, dokud si tento smrtelník neoblékne nesmrtelnost. Věřím, že to bude přirozený důsledek pobytu duše v těle a krvi. Neboť nyní nemůžeme vůbec myslet, kromě toho co máme zprostředkováno těmito tělesnými orgány, které utrpěly stejně jako zbytek našeho těla. A proto se nemůžeme vyhnout tomu, abychom někdy nemysleli na něco zlého, dokud tento porušitelný člověk nebude mít na sobě obléknutou neporušenost.
Ale tuto myšlenku můžeme nést ještě dál. Chyba v úsudku může někdy způsobit chybu v praxi. Například: Chyba pana De Rentyho, která se dotkla povahy umrtvování, vyplývající z předsudků o vzdělání, způsobila tuto praktickou chybu, železný opasek. A tisíc takových případů může být, dokonce i u těch, kteří jsou v nejvyšším stavu milosti. Přesto, kde každé slovo a jednání pramení z lásky, taková chyba není opravdově hřích. Nemůže však snést přísnost Boží spravedlnosti, ale potřebuje smírnou krev.
Otázka: Jaký byl úsudek (soud) všech našich bratří, kteří se setkali v Bristolu v srpnu 1758, o tomto vůdci (řediteli? Nevím o kom je řeč, pp)?
Odpověď: Bylo to vyjádřeno těmito slovy: (1.) Každý se může mýlit, dokud žije. (2.) Chyba v názoru může způsobit chybu v praxi. (3.) Každá taková chyba je přestoupením dokonalého zákona. Proto (4.) Každá taková chyba, kdyby nebylo krve smíření, by byla vystavena věčnému zatracení. (5.) Z toho vyplývá, že ti nejdokonalejší neustále potřebují zásluhy Krista, dokonce za jejich skutečná přestoupení a mohou říci za sebe i za své bratry: 'Odpusť nám naše viny.'
To snadno vysvětluje to, co by se jinak mohlo zdát jako naprosto nevysvětlitelné;
(nebo: Tak je možné snadno unést tíhu té zodpovědnosti za to, co by se jinak mohlo zdát neunesitelné, pro velkou míru odpovědnosti a naší nedokonalost. Pozn. překladu + dovysvětlení.)
totiž že ti, kteří se neuráží, když mluvíme o nejvyšší míře lásky, přesto neslyší o životě bez hříchu. Důvodem je, že vědí, že všichni lidé mají tendenci se mýlit, a to jak v praxi, tak i v úsudku. Nevědí však nebo nepozorují, že to není hřích, pokud je jediným principem jednání láska.
Diskuse
Oracio napsal:
John Wesley, spoluzakladatel metodismu v osmnáctém století, věřil v to, co nazval "Křesťanská dokonalost" (angl. Christian Perfection) nebo "Úplné posvěcení" (angl. Entire Sanctification). Věřil, že věřící může dosáhnout určitého stavu duchovní dospělosti, ve kterém se řídí pouze čistou láskou k Bohu a ostatním.
Ale "křesťanskou dokonalostí" Wesley nemyslel úplnou bezhříšnou dokonalost (dosažitelnou) v tomto životě. Určité "malé" hříchy nazval "chybami", "nevědomostí" nebo "slabostmi", přičemž zároveň tyto "přestupky" uznal jako přestoupení dokonalého Božího zákona (matoucí, pokud se mě ptáte). A věřím, že právě proto se to opustil, aby ho mnozí v této oblasti jeho víry a učení považovali za naprostého heretika.
Neobhajoval závažnou herezi, kterou dnes někteří zastávají, a to úplnou bezhříšnou dokonalost v tomto životě. On však, podle mého názoru, zastával a učil nebezpečný pohled na posvěcení tím, že nazýval určité hříchy něčím jiným než hříchem. Abyste mohli vidět, že neinterpretuji nesprávně
Wesleyho přesvědčení a učení, cituji z jeho práce s názvem "Prostý popis křesťanské dokonalosti" (Kapitola 19) vyplývá následující:
(viz citace uvedená výše)
Jak vidíte, ohledně takzvaných "omylů" píše Wesley: "Kde každé slovo a jednání pramení z lásky, taková chyba není skutečně hřích."
Hned nato píše: "Nemůže však snést přísnost Boží spravedlnosti, ale potřebuje smírnou krev" a poté "Každá taková chyba je přestoupením dokonalého zákona. (4.) Každá taková chyba, kdyby nebylo krve smíření, by byla vystavena věčnému zatracení. (5.) Z toho vyplývá, že ti nejdokonalejší neustále potřebují Kristovy zásluhy, a to i pro jejich skutečné přestupky, a mohou říci za sebe i za své bratry: 'Odpusť nám naše viny.'"
Velkou obavou ohledně tohoto učení je to, že hřích je minimalizován nebo bagatelizován, když Boží slovo nikdy, nikdy minimalizuje nebo bagatelizuje jakýkoli hřích, ať už "velký" nebo "malý".
Nemohu příliš zdůraznit, jak závažný to může být podvod v životě pravých věřících i falešných obrácených.
Areadymind napsal
To, co Wesley nazval chybami, byly chyby v úsudku a nikoli porušení svatého zákona. Domnívám se, že tam, kde udělal chybu, bylo tvrdit, že potřebují Kristovu krev. To je způsobeno kalvinistickými vlivy na něj kvůli tomu, že byl členem anglikánské církve. Nevěřím tomu. Nemůžeme se zbavit chyb v úsudku, protože nejsme všemocní. A kvůli padlému stvoření nemohou naše mozky fungovat tak dobře, jak by mohly. Můžeme však být vedeni Duchem a zabránit pádu (či odpadnutí), Judův 1:23.
Wesley kvůli sporům nerad používal výraz bezhříšná dokonalost. Učil a vedl mnoho lidí, kteří věřili, že člověk může být bez hříchu, jako v dokonalém dodržování zákona.
V kritice chybí logika, že Wesley by nenazval hříchy hříchem, ale pak řekl, že by svou teologii nenazval bezhříšnou dokonalostí.
sermonindex (moderátor diskuse) napsal:
Ačkoli ve Wesleyho malé knize o Dokonalosti byla obhajoba. Důraz byl kladen na Kristovu lásku vylitou mezi lidmi v našich srdcích, abychom se navzájem milovali v Kristově těle a ve světě. Opravdu cítím, že jeho cíl byl ušlechtilý a jeho snaha přimět lidi, kteřé ve jeho době byli primárně v mrtvé anglikánské církvi, aby náboženství mohlo ovlivnit a zapálit srdce pro Boha.
Chápu, že Wesleyho následovníci v jeho době měli obrovský strach z Pána, nenávist k hříchu a svatost života. Předpokládám, že napsal tyto věci, aby povzbudil bratry, kteří intenzivně hledali Boha, protože vždy budeme mít takové hříšné chyby, nikdy nebudeme dokonalí v činu a myšlení. I tento příspěvek, který píšu, se mísí s malými dávkami hrdosti, soběstačnosti, nedostatku lásky a všech ostatních druhů nedokonalosti. Prostě si musíme uvědomit, že nejsme Bohem a vždy nedosahujeme tohoto standardu.
Věřím, že napsal tyto věci, aby povzbudil svaté, aby se nedali odradit, protože postupovali hluboko do říše posvěcení, že vždy uvidí své chyby. A tyto "chyby" a "hříchy" neškodí Božím dětem, Božímu synovi. Právem však prohlašuje, že kromě Krista jsou i mimo smírnou krev.
Takže jeho postoj k tomu, že potřebujeme a máme prosazovat Kristovu krev každodenně a každou hodinu je opravdu mnohem lepší a lepší než má dnes většina evangelikálů v této nauce. Nauka o denní důvěře v účinnost Kristovy krve byla ztracena téměř ve všech církvích v Severní Americe (protože v USA jsou velmi silně zakořeněny a rozvinuty hereze jako evangelium prosperity a nepravá hnutí jako je hnutí víry; což se pochopitelně přenáší i do Evropy a dalších kontinentů, pp).
Takže místo toho, abych v tom viděl varování, vidím mnoho dobrého, co skutečně potřebujeme obnovit. Pokud nehledáte svatost života, pak jste na nebezpečném místě. Duch Boží nás bude tímto směrem neustále směřovat. Na závěr uzavírám ukázkou článku, který jsem napsal o Georgeovi Foxovi a jeho reakci na mrtvé formální náboženství v jeho době:
--------------------
Slova svatých mužů
George Fox velmi silně učil jeden předmět, kvůli kterému čelil velkému protivenství i od těch nejzbožnějších puritánů té doby, jako jsou Owen a Bunyan, a to je čistota a svatost křesťanského života. V ten den existovali puritáni, kteří se zformovali, aby čelili tehdejší mrtvé ortodoxii a povzbuzovali své církve ke svatosti srdce a života. Přestože se toho hodně učilo o svatosti, následovníci puritánů si tyto pravdy jen málo přivlastnili, a proto se postavili proti hnutím jako kvakeři, kteří chodili v pravdách, kterým učili. Slyšte Foxův nářek nad touto opozicí vůči pravdě: "Ale nemohli vydržet slyšet o čistotě a o vítězství nad hříchem a ďáblem. Řekli, že nemohou uvěřit, že by někdo mohl být bez hříchu na této straně hrobu. Vybídnul jsem je, aby překonali blábolení o Písmu, které bylo slovy svatých mužů, zatímco prosili o bezbožnost. Pak jsem je vyzval, aby neměli zábrany mluvit o Písmu, "Protože," řekl jsem, "Svatí muži, kteří napsali Písmo žádali/usilovali o svatost v srdci, v životě a v konverzaci; ale protože prosíte o nečistotu a hřích, který je od ďábla, co máte společného se slovy svatých?"
Měl smělost před lidem, protože měl znalost o Bohu. Bál se Boha víc než lidí. A nebyl předpojatý vůči žádnému člověku (Jakubův 2:1). Proto mohl říci: "Když mě Pán poslal na svět, zakázal mi sundávat klobouk před kýmkoli, ať už s vysokým či nízkým postavením." Žít pro slávu Boží bylo jeho nejvyšší touhou než pro světskou ješitnost a úspěch. Pán promluvil přímo a jasně k jeho srdci a kráčel v tomto zjevení. Pán mi ukázal, abych jasně viděl, že nebýval v těchto chrámech, které přikázali a zřídili lidé, ale v srdcích lidí. . . Jeho lidé byli jeho chrámem a on v nich přebýval. Ach, jak potřebujeme, aby mnozí George Foxovi povstali a nebojácně hlásali ty apoštolské pravdy, které se v evangelikálních kruzích dlouho ztratily.