Může mít křesťan démona?
Zkušenost s obsazením
Předchozí články
Úvodní slovo - Křesťan a démoni
II. Jakou roli hraje vyznání víry v uznání argumentů:
Zkušenost s obsazením křesťana démonem
Zkušenost s obsazením křesťana démonem
V první řadě, bychom si měli ujasnit, že některé křesťanské církve mají odlišné vyznání víry. Tyto věci jsou rozhodující v otázce pochopení a připuštění možnosti, že křesťan může mít démona neboli možnosti být démonicky obsazený. Termín "démonické posednutí" nepoužíváme, protože vyvolává dojem, že dotyčná osoba by měla být zcela nepříčetná a nevědět co dělá...
Otázka zkušenosti s démonickým obsazením je důležitá ve věci víry, protože se jedná o zkušenost s Bohem, s Boží mocí a Duchem Svatým. Církve a lidé, které neuznávají tyto zkušenosti, řadím do kategorie "nevěřící Tomáš". Například baptistické církve se hlásí k vyznání Sola scriptura, a vlastně říkají, že jediné co přijímají je písmo. Takže mají nějaký svůj pevně daný výklad a tento výklad není možné změnit na základě zkušenosti. To znemožňuje vývoj nebo posun. Jinými slovy, když baptisté nevěří, že křesťan může mít démona, i kdyby křesťan skutečně démona měl, oni to budou odmítat a nehnou pro osvobození toho člověka ani prstem.
Pojďme si ujasnit, které církve věří v Prima scriptura a které ne.
Čemu věříme? Prima scriptura nebo Sola scriptura?
Prima skriptura je křesťanská doktrína, která říká, že kanonizované Písmo je "první" nebo "nad všechny" ostatní zdroje božského zjevení. To znamená, že tento pohled připouští, že kromě kanonizovaného Písma existují ještě další vodítka, kterým by věřící měl věřit a měl by se jimi ve svém životě řídit, jako například: řád při stvoření, tradice, charismatické dary, mystický vhled, andělské navštívení / zjevení anděla, svědomí, zdravý rozum, odborný pohled nebo dohled odborníků, duch časů nebo něco jiného. Prima scriptura tvrdí, že způsoby, jakými lze Boha poznat nebo pochopit jeho vůli, nepochází z kanonizovaného Písma a mohou být pomocné při interpretování písma, ale jsou ověřitelné a opravitelné kanonem, pokud se zdá, že odporují písmům.
Oproti tomu sola scriptura, odmítá jakoukoliv neomylnou autoritu, kromě bible. V tomto pohledu je veškerá druhořadá autorita odvozena od Písma a musí se tedy podřídit reformě pokud je porovnávána s učením bible. Církevní rady, kazatelé, bibličtí komentátoři, soukromá zjevení nebo vzkaz údajně od anděla nebo apoštola, nejsou původní autoritou vedle bible.
Anglikánská církev a metodisté prosazují přístup prima scriptura. Drží se posvátné tradice, rozumu, zkušenosti, které jsou zdrojem křesťanské doktríny, ale jsou také poddány autoritě bible. (zdroj 1, zdroj 2)
Luteráni, reformované církve (Kalvínisti) a také Baptisti zastávají vyznání sola scriptura.
Oproti tomu katolická církev má velmi odlišný přístup a nepovažuje se za "náboženství knihy". Benedikt XVI prohlásil:
"zatímco v [katolické] církvi velmi ctíme posvátná písma, křesťanská víra není 'náboženstvím knihy': křesťanství je 'náboženství Božího slova' ... spolu s živou tradicí církve, [Písmo] představuje nejvyšší vládu víry." (zdroj: Joseph Ratzinger (30 September 2010). "Verbum Domini: Post-Synodal Apostolic Exhortation on the Word of God in the Life and Mission of the Church". Vatican.va.)
Katolická církev
"... Posvátná doktrína ... správně používá autoritu kanonických písem jako nezvratný důkaz a autoritu doktorů Církve jako něco, co lze řádně použít, ale pouze jako pravděpodobný. Neboť naše víra spočívá na zjevení, kterého se dostalo apoštolům a prorokům, kteří psali kanonické knihy, a nikoli na zjeveních (pokud taková existují) učiněných jiným doktorům." Text je nesrozumitelný, ale je řeč o tom, že autorita je tvořena písmem a katolickou církví dosazenými vzdělanými autoritami. - Zdroj: Thomas Aquinas, Summa Theologica, 1:1:8 (Article 8. Whether sacred doctrine is a matter of argument?) Pozn. - zajimavá poznámka je ve zdroji v článku 1.
Vysvětlení těsného vztahu tradice a písma katolické církve:
Zdroj: Dei verbum: Věroučná konstituce o Božím zjevení, kapitola 2:9 - Vzájemný vztah mezi tradicí a písmem
"Posvátná tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi vjedno a směřuje k témuž cíli. Písmo svaté je totiž Boží řeč, písemně zaznamenaná z vnuknutí Ducha svatého; posvátná tradice pak předává Boží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duch svatý apoštolům, bez porušení jejich nástupcům, aby je osvěcováni Duchem pravdy ve svém hlásání věrně uchovávali, vykládali a šířili. A to je důvod, proč církev nečerpá svou jistotu o všem, co bylo zjeveno, pouze z Písma svatého. Proto se má obojí přijímat a ctít se stejnou láskou a vážností. (6)((6/Srov. Trid. koncil, č. zas., Dekret o kanonických Písmech: Denz. 783 (1501).))"
Ortodoxní církev
"Je důležité si uvědomit, že v pravoslavné tradici se výraz 'Slovo Boží'
v první řadě týká osoby. 'Božím slovem' je Ježíš Kristus, jak sv. Jan svědčí ve svém evangeliu, 'a Slovo se stalo tělem'
(sv. Jan 1:14). Zatímco Kristus je Božím slovem, Bible obsahuje Boží zjevení vyjádřené písemnou formou, zakušené a zaznamenané svatými. ... pravoslavní křesťané neukazují na Bibli jako na konečné a jediné Boží
zjevení. Křesťané poukazují na Ježíše Krista, Boha, který se manifestoval v těle (1. Timoteovi 3:16), jako konečné Boží zjevení.
Mnoho křesťanů nesprávně vnímá Bibli jako jediný zdroj a základ křesťanské víry a zapomíná, že Kristus je zdrojem a základem křesťanské víry. Každý řádek v Písmu svatém je o Kristu a jeho díle na záchraně lidstva. Písmo svaté, které je nedílnou součástí tradice církve, je písemným záznamem o zjevení Božím. ... na Bibli se nahlíží jako na jediné vyjádření Božího zjevení. Kromě svědectví víry v Písmu je to vyjádřeno v eucharistii, v uctívání, modlitbách, žalmech, ikonách, ekumenických radách, dogmatech, vyznáních - všechno prožívané v životě církve mocí Ducha svatého. Přesněji řečeno, Písmo mělo organické propojení s církevními tradicemi. Písmo proto není nad ani pod tradicí; Písmo je součástí písemné tradice Církve. Jak píše akademický znalec Nového zákona Theodore Stylianopoulos: 'Knihy bible mají autoritu, protože byly součástí tradice, to z důvodu jejich přijetí a použití v místních církvích.' (Nový zákon: Pravoslavná perspektiva, sv. I , str. 58)." Zdroj: Scripture & Tradition, Rev. Dn. Abraham (Abey) George
Stejný zdroj (Abraham George) se dále dále pokouší obhájit tradici na základě teologického textu církevního otce Irenea (datace údajně 180 n.l.), avšak využívá tendenčního překladu se slovíčkem "systém", které se v latinském znění nenachází. Píše:
"Nelze oddělit Písmo svaté od posvátných tradic Církve. Autorita písemných i nepsaných tradic církve získává svou hodnotu na základě skutečnosti, že se vracejí ke Kristovým přikázáním a naukám, předávají se svým učedníkům, chráněným a vyučovaným v jedné svaté katolické a apoštolské církvi. Iránský biskup z 2. století, žák sv. Polycarpa ze Smyrny, který byl přímým žákem svatého Jana, píše proti herezím:" (následuje překlad z nepřesného anglického textu)
" 'Kázání církve skutečně pokračuje beze změny a je všude stejné a má svědectví proroků a apoštolů a všech svých učedníků. To, v co máme víru, je pevný systém zaměřený na spasení lidí; a protože to bylo přijato církví, hlídáme ji.' - Největší hereze (3, 24, 1)" (konec A. George)
Citace Ben C. Smith (23.8.2020 3:33 soukromě):
Latinské slovo, které bylo použité pro 'systém' v citaci výše je "operatio (v akutzativu, operationem), což znamená něco jako 'pracování' " (angl. working) " nebo 'práce' (angl. labor) nebo jako:" vykonání náboženských úkonů, bohoslužby, náb. slavnosti, přinesení oběti ... https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.04.0059%3Aentry%3Doperatio
Nyní překlad od Ben C. Smith:
Podle Irenaeuse je tedy "kázání církve skutečně všude neměnné a stejně vytrvalé a má svědectví proroků a apoštolů a všech učedníků, jak jsme ukázali od začátku, od uprostřed i od konce, celého Božího díla a také té solidní" (také: spolehlivou, řádnou) "práce, která je podle lidské spásy, která je v naší víře."
Pro "Boží dílo" Smith použil angl. dispensation, což v křesťanství v souvislosti s Božím záměrem značí Boží plán nebo Boží dílo (tj. Bohem odehrané události v čase od začátku až ke konci, ohledně Božího spasitelského díla pro člověka). Zde tedy vidíme názornou ukázku tendenčního překladu církevního textu, tak, aby podpořil teologii ortodoxní církve (nedělám si iluze, že by tomu bylo jinak u církve katolické), avšak Ireneus zde nemluví nic o systému ani tradici, ale spíš o tom, že svědectví popisovaných událostí je věruhodné (přinejmenším do roku ~180 n.l.). Z historických událostí víme, že kolem roku 325. n.l. došlo k závažným zásahům do teologie ze strany katolické církve a to na Nicejském Koncilu (angl. Council of Nicaea).
"Pluralitu první osoby ('my', 'naše') považuji za autorovo 'my', což je dost běžné. Zdá se mi, že celková myšlenka je, že doktríny, které církev káže, zejména ty, které se týkají božského plánu a účelu (operatio, 'pracující'), aby zachránily lidstvo, se těší pozitivního svědectví od těch úctyhodných (proroků, apoštolů a žáků) ze všech dob a ze všech míst." (B. C. Smith)
Vyznání Jižních baptistů:
"Basic Beliefs: The Scriptures". Southern Baptist Convention. 2018. 13. srpna 2018.
"Svatá Bible byla napsána božsky inspirovanými lidmi a je Božím zjevením sebe sama pro člověka. Je to dokonalý poklad božského vyučování. Bůh je jejím autorem, spásou i koncem a pravdou; kvůli své podstatě je bez jakékoli příměsi chyb. Proto je celé Písmo naprosto pravdivé a důvěryhodné. Odhaluje zásady, podle kterých nás Bůh soudí, a proto je a zůstane až do konce světa skutečným centrem křesťanské jednoty a nejvyšším standardem, podle něhož by se mělo zkoušet/testovat/poměřovat veškeré lidské chování, vyznání a náboženské názory. Celé Písmo je svědectvím o Kristu, který je sám ohniskem božského zjevení."
Vyznání Baptistické světové aliance
"Centennial Statement: Centenary Congress (Birmingham, United Kingdom, červenec 2005)". Baptist World Alliance. 2018. Retrieved 13 Srpen 2018.
"Prohlašujeme, že božsky inspirovaná Písma Staré a Nové smlouvy mají nejvyšší autoritu jako psané Slovo Boží a jsou plně důvěryhodné a spolehlivé pro víru a jednání podle nich; [...] prohlašujeme, potvrzujeme a uzavíráme smlouvu s Pánem Ježíšem Kristem a navzájem, věříme v pravdu, která je v něm nalezena a zjevena v Písmu. My [...] směle prohlašujeme, že věříme, že pravda je nalezena v Ježíši Kristu, jak je zjeveno v Písmu svatém. Protože v Něho máme víru a důvěru, rozhodujeme se tuto víru hlásat a prokazovat celému světu."
Vyznání Amerických baptistů
"Identity Statement: "We Are American Baptists"". American Baptist Churches USA. 1998. Retrieved 8 srpen 2019.
Američtí baptisté věří, že Bible, složená ze Staré a Nové smlouvy, je božsky inspirovaným Božím Slovem, konečnou písemnou autoritou a je důvěryhodná a spolehlivá pro víru a praxi. Má být vykládána odpovědně pod vedením Ducha svatého v rámci společenství víry. Primárním účelem Bible je poukázat na Ježíše Krista, živého Pána Církve. Přestože baptisté přišli s mnoha vyznáními, aby vyjádřili naše společné chápání křesťanské víry, jako konečnou autoritu považujeme Písma - Starou a Novou smlouvu. Nepřijímáme žádné lidsky vymýšlené vyznání ani přesvědčení jako závazné."
Poslední větu jsem zdůraznil, protože vylučuje lidskou zkušenost, i když je to zkušenost s Bohem a Duchem svatým.
Luteránské vyznání
"Methodist Beliefs: In what ways are Lutherans different from United Methodists?".
Wisconsin Evangelical Lutheran Synod. 2014. Retrieved 22 květen 2014.
"Spojení metodisté vidí Písmo jako primární zdroj a kritérium pro křesťanskou doktrínu. Zdůrazňují důležitost tradice, zkušenosti a rozumu pro křesťanskou doktrínu. Luteráni učí, že Bible je jediným zdrojem křesťanské doktríny. Pravdy Písma nemusí být ověřovány tradicí, lidskou zkušeností nebo rozumem. Písmo je autentické a je samo o sobě pravdivé."
Spojení metodisté
Metodisté vyznávají Prima scriptura.
"Věříme, že Bible Svatá, Stará a Nová smlouva, odhaluje Boží Slovo, pokud je to nezbytné pro naši spásu. Má být přijímána skrze Ducha svatého jako pravé měřítko a průvodce vírou a praxí. Cokoliv není zjeveno ani stanoveno v Písmu svatém, nesmí být uvedeno do praxe víry ani učeno jako nezbytná podmínka ke spasení."
"Wesleyan Quadrilateral". The United Methodist Church. Retrieved 2007-06-24.
"Písmo je považováno za primární zdroj a standard křesťanské doktríny. Tradice je zkušenost a svědek vývoje a růstu víry v minulých stoletích a v mnoha zemích a kulturách. Zkušenost je chápání a přivlastňování víry jednotlivcem ve světle jeho vlastního života. Prostřednictvím rozumu se křesťan jakožto jednotlivec snaží ovlivnit křesťanskou víru rozlišující a přesvědčivé myšlení. Tyto čtyři prvky společně přivádějí každého jednotlivého křesťana k vyzrálému a naplňujícímu porozumění křesťanské víry a k požadované reakci v uctívání a službě."