1. List Korinťanům (Korintským)

Ukradená církev (5.)

Apoštol Pavel církvi Boží

Kapitola 9 - "Ukradená církev"

V 9. kapitole Pavel navazuje na 4. kapitolu, kde psal o tom, že položil základy církve v Korintu a má na ní nárok jako otec, který miluje své děti a vychovává je. Podle toho co čteme v těchto dvou kapitolách lze chápat situaci tak, že vedení Korintské církve se rozhodlo Pavla odstranit bokem, vyloučit ho z účasti a rozhodovat samostatně. Proto tedy píše:

Nejsem snad apoštol? Nejsem snad svobodný? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše Krista? Nejste snad vy mé dílo v Pánu? Nejsem-li apoštolem pro jiné, pro vás jím však přece jsem; vždyť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu. Má obhajoba před těmi, kdo mě posuzují, je tato: Nemáme snad právo jíst a pít? Nemáme snad právo mít s sebou věřící ženu jako ostatní apoštolové, i Pánovi bratři, i Kéfas? Anebo pouze já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat? Kdo kdy bojuje na vlastní náklady? Kdo sází vinici a nejí z jejích plodů? A kdo pase stádo a nepije mléko toho stáda?" 1 K 9:1-7

K Pavlově obhajobě v podstatě není co dodat. Důkazem toho, že Pavel založil tu církev bylo to, že existovala. A jako apoštol, zakladatel a vyučující se dožaduje, aby našel u svého sboru podporu. Teď mohu jen spekulovat v čem spočívalo odmítnutí Korintských, zda se Pavel dožadoval finanční či hmotné výpomoci nebo kladného přijetí jeho spoluslužebníků.

V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: "Mlátícímu volu nezavážeš ústa." Má snad Bůh starost o voly? Anebo to říká spíše kvůli nám? Jistěže to bylo napsáno kvůli nám, protože ten, kdo oře, má orat v naději a ten, kdo mlátí, v naději, že bude mít na své naději podíl. Jestliže jsme vám my rozsívali duchovní věci, je to snad něco velikého, jestliže budeme sklízet vaše tělesné věci? Jestliže toho práva na vás požívají druzí, proč ne raději my? My jsme však tohoto práva nevyužili, ale všechno mlčky snášíme, abychom snad nedali nějakou překážku Kristovu evangeliu. Nevíte snad, že ti, kdo pracují se svatými věcmi, jedí ze svatých věcí, a ti, kdo slouží při oltáři, mají podíl z oltáře? A stejně tak Pán nařídil, aby ti, kdo kážou evangelium, z evangelia žili." 1 K 9:9-14

Ano, Tóra vždy pamatuje na to, aby každý kdo pracuje měl spravedlivý podíl, zisk ze své práce. A všimněte si, že Pavel vždy, jakékoliv kázání z písma opírá o Tóru. Tóra představuje spolehlivý základ, na kterém evangelium stojí. Kdyby nebylo Tóry, nebylo by ani evangelia, protože evangelium představuje završení Tóry. V evangeliu se dovršuje milost, milosrdenství, dobré skutky, které Tóry nazívá chesed a jsou nepostradatelnou součástí Zákona - bez toho by spravedlnost nebyla úplná! Pavel tím, že káže a vyučuje prokazuje milosrdenství, a stejného milosrdenství se dožaduje! Podobně píše v Galatským: "Ten, kdo je vyučován ve slově, ať se ve všech dobrých věcech dělí s tím, kdo ho vyučuje." Gal 6:6

Kážu-li totiž evangelium, nemám se čím chlubit - vždyť na mne doléhá nutnost a běda mně, kdybych nekázal! Dělám-li to tedy dobrovolně, mám odplatu; jestliže však ne z vlastní vůle, je mi svěřen úkol. Co je tedy mou odplatou? Abych když kážu evangelium, předložil Kristovo evangelium zdarma a svého práva v evangeliu nevyužil. Ačkoli jsem totiž svobodný ode všech, vydal jsem se všem za otroka, abych jich co nejvíce získal." 1 K 9:16-19

Podle Pavla je prospěšnější sloužit Pánu bez odměny, aby naše odměna byla o to větší až se s ním setkáme. Ale, nelze-li jinak, a toho se teď Pavel dožaduje, je třeba služebníka ve službě podpořit (aby snad nikdo nemařil Boží dílo).

Pavel však psal něco podobného Galatským:

Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat: vždyť cokoli člověk rozseje, to také sklidí. Kdo totiž rozsívá svému tělu, bude z těla sklízet zkázu; kdo však rozsívá Duchu, bude z Ducha sklízet věčný život. V konání dobrého pak nepolevujme, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. A proto, dokud máme čas, dělejme dobře všem, a zvláště členům rodiny víry." Gal 6:7-10

Korintští se zdáli být chamtiví a sobečtí, protože se s Pavlem nechtěli podělit anebo mu umožnit přístup k dobrým věcem, které plynou z provozu z boru, který on sám zavedl. Takové jednání je tělesné. Od Korintských se tedy očekával více duchovní postoj. Podobný postoj jako měl kněz Achímelek k Davidovi, když ho žádal o chleby.

Příklad milosrdenství z Tóry

David knězi Achímelekovi odvětil: "Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví nic o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekala na určeném místě. Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde." Kněz Davidovi odpověděl takto: "Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom svatý chléb. Jen jestli se družina vyvarovala styku se ženami." David odpověděl knězi ujištěním: "Jistě. Žen jsme se nedotkli už předtím. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny svatá. Cesta ovšem svatá nebyla, ale dnes bude tímto způsobem posvěcena." Kněz mu tedy dal svatý chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral." 1 Sam 21:3-7

Kněz mohl odmítnout se slovy: To jsou chleby pro Hospodina, naštěstí se však zachoval správně, protože Hospodin v první řadě stojí o milosrdenství až na druhém místě o oběti.