Útěk přes Rudé moře
Datum prvního zveřejnění článku: 27.4.2006, autorství: Křesťanské stránky
Obsah
- Pobyt Izraelců v Egyptě
- Mojžíšův odchod do Midjánu
- Útěk z Egypta
- Kde je hora Sinaj?
- Suezský záliv
- Kudy šli Izraelci
- Kde Izraelci přecházeli Rudé moře?
- Jak se dostali Izraelci přes Rudé moře?
- Nálezy v Akabském zálivu
- Vysvětlení zázraku
- Záhuba vojsk
- Objev svaté hory
Pobyt Izraelců v Egyptě
Izraelci se dostali do Egypta, když jejich zemi byl hlad. Když se Josef,
potomek Abrahama, dostal k moci, mohli Izraelci přebývat v Egyptě, pod
jeho záštitou. Když ale zemřel, chopil se moci faraón, který viděl, že
se Izraelci rozmnožili. Ten s nimi nakládal tvrdě a zotročil je. Jelikož
se nepřestávali množit, poručil faraón zabíjet mužské potomky Izraelců,
což ale služebníci ze strachu odmítli.
Když se narodil Mojžíš, byl ukrýván dokud to šlo. Jeho matka ho pak položila u břehu Nilu. Našla ho faraónova dcera, a ta ho adoptovala. Přitom ho odkojila jeho vlastní matka. Zdá se, že Mojžíš měl před sebou slibnou kariéru. Tu si ale pokazil, když zabil Egypťana, když se chtěl zastal někoho ze svého rodu. A tak musel opustit Egypt.
'Farao o tom vskutku uslyšel a chtěl dát Mojžíše zavraždit. Ale Mojžíš před faraónem uprchl a usadil se v midjánské zemi; posadil se u studny. Midjánský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, vážily vodu a plnily žlaby, aby napojily stádo svého otce. Tu přišli pastýři a odháněli je. Ale Mojžíš vstal, ochránil je a napojil jejich stádo. Když přišly ke svému otci Reúelovi, zeptal se: "Jak to, že jste dnes přišly tak brzo?" Odpověděly: "Nějaký Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Také nám ochotně navážil vodu a napojil stádo." Reúel se zeptal svých dcer: "Kde je? Proč jste tam toho muže nechaly? Zavolejte ho, ať pojí chléb!" Mojžíš se rozhodl, že u toho muže zůstane, a on mu dal svou dceru Siporu za manželku. Ta porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršom (to je Hostem-tam). Řekl: "Byl jsem hostem v cizí zemi." ' (Ex 2:15-22)
Mojžíšův odchod do Midjánu
Mojžíš odešel do země Midjánské, to je v západní Arábii. Mimochodem,
Midján byl syn Abrahama. Mojžíš se v Midjánu oženil se Siporou, dcerou
midjánského kněze Jitra (potomek Ezaua, zvaného Edóm) a našel v té zemi
útočiště. V bibli jsou o Sipoře kupodivu jen tři zmínky. Mojžíš měl se
Siporou dva syny - Geršoma a Elíezera. Později ho Bůh povolal, aby se
vrátil do Egypta a vyvedl svůj lid. To se stalo u hory Choréb (Sinaj) v
Midjánu (Ex 3:1).
Galatským 4:25 říká, že hora Sinaj se nachází v Arábii, nikoliv na poloostrově, který dnes nazýváme Sinajský.
Mojžíš byl úplně obyčejný, ustrašený člověk, proto se mu do toho úkolu moc nechtělo. Přesto nakonec udělal, co Bůh nařídil.
Hospodin stihl Egypt deseti pohromami, protože faraón nechtěl Izraelce
propustit. Ze všeho nejhorší byla smrt všech prvorozených v celé
egyptské říši. Zemřeli nejen prvorození z lidí, ale i ze zvířat. Zemřel i
faraónův syn. Teprve potom Egypt propustil Izraelce. Tak Bůh vykonal
pomstu nad těmi, kteří po dlouhou dobu utiskovali jeho lid.
Útěk z Egypta
Když Mojžíš vyváděl Izraelce z Egypta, prchajíce před egyptskými vojsky, museli přejít přes poloostrov Sinaj. Tam však zůstat nemohli, protože poloostrov Sinaj spadal pod egyptskou nadvládu. Do země Kananejské (dnešní stát Izrael) také nemohli jít, protože tam taktéž byly Egypťané. Proto se Mojžíš se svým lidem ubíral do Midjánu. Jak později vyplyne z archeologických nálezů, Mojžíš se ubíral směrem k Rudému moři, přes Akabský záliv. Hora Choréb leží v Saudské Arábii, nikoliv na Sinajském poloostrově, jak jsme se původně domnívali. Na Chorébu Mojžíš obdržel od Boha Zákon.
Kde je hora Sinaj?
Poutníci, věřící a turisti navštěvovali tradiční horu Sinaj (Jebel Musa -
Hora Mojžíšova) více než 1600 let. Ve 4. století n.l. římský císař
Konstantin požádal svou matku Helenu, aby našla horu, kterou by
pojmenovali Sinaj. Když vykonala pouť na východ někdy mezi 381 a 384
roku .n.l., navštívila horu, o které se domnívala, že je to hora Sinaj
(Jebel Musa). V polovině šestého století tam nechal byzantský císař
Justinián postavit klášter svaté Kateřiny. Od té doby se vycházelo z
toho, že Jebel Musa je pravá hora Sinaj, ačkoliv pro to nebyly podklady.
Vědci identifikovali celkem třináct možných míst, kde by se mohla pravá
hora Sinaj nacházet. Nakonec přišel Ron Wyatt s objevem hory "Jebel
al-Lawz" jako hory Sinaj, a škrtl tím ten dlouhý předchozí seznam.
Suezský záliv
"Izraelci vytáhli z Ramesesu do Sukótu, kolem šesti set tisíc pěších mužů kromě dětí." (Ex 12:37)
Sukót se také nazýval Tharu, T'aru, nebo Takut. V době starověkého
Egypta existoval kanál, který spojoval Suezský průplav a Středozemní
moře. Podél něho stála linie střežených pevností. V místě, kudy se dalo
vyjít z Egypta do (dnešní) Sinajské pouště stála pevnost a most Tharu. V
tomto místě se shromažďovali Egyptská vojska, když táhly na sever.
Egyptská vojska byla obrovská a proto potřebovali velký prostor, aby se
mohli seřadit.
Kudy šli Izraelci
'Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou
směřující do země Pelištejců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: "Aby
lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta."
Proto Bůh vedl lid oklikou, cestou přes poušť k Rákosovému moři.
Izraelci vytáhli z egyptské země rozděleni do bojových útvarů.' (Ex 13:17-18)
Do zaslíbené země směřovaly dvě cesty. Jedna vedla severně a stáčela se
na východ do země Pelištejců (Filištínů). Tam měl mít údajně Faraon své
posádky. Bůh nechtěl, aby se Izraelci museli utkat s egyptskými vojsky.
Zřejmě věděl, že by dostali strach a možná by prohráli.
Izraelci procházeli dnešní Sinajský poloostrov přes starou obchodní
cestu (která je i dnes viditelná). Ta cesta vede z jednoho konce
poloostrova na druhý a pak se stáčí na sever.
Kde Izraelci přecházeli Rudé moře?
"Izraelci vytáhli z Ramesesu do Sukótu, kolem šesti set tisíc pěších mužů kromě dětí." (Ex 12:37)
V bibli je historický záznam o tom, že než Izraelci přecházeli přes Rudé
moře byli již v Sukótu, což je za dnešním Suezským průplavem. Proto
nemohli Rudé moře přecházet v tomto místě (Suezský průplav), protože už
byli z Egyptu venku (nebo za kanálem). Ani při kopání Suezského průplavu
nebyly nalezeny žádné archeologické nálezy dokazující, že by to bylo v
těchto místech (nevím o nich). Proto je pravděpodobnější, že přecházeli
moře až v Akabském zálivu.
'Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Rozkaž Izraelcům,
aby se obrátili a utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem;
utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři. Farao si o
Izraelcích řekne: Bloudí v zemi, zavřela se za nimi poušť.' (Ex 14:1-3)
Bůh Izraelcům řekl, aby ze staré obchodní cesty odbočily doprava.
Nepokračovali tedy na sever, ale prošli průsmykem v horách. Tak se
dostali k rudému moři a poušť se za nimi "zavřela".
Zajímavé na tom je, že Egypťané po celou dobu věděli, kde přesně Izraelci jsou, protože Egypťané měli na horách umístěny předsunuté hlídky, které předávaly světelné signály až do hlavního města (alespoň to tvrdí Ron Wyatt). Také je zajímavé to, že po všech těch ranách se faraón nedal přesvědčit, ale opět se chtěl pomstít.
Jak se dostali Izraelci přes Rudé moře?
V místech Akabského zálivu je moře obzvláště hluboké. Nemohlo být mělké,
když se v něm měly egyptská vojska utopit. Co je ovšem zajímavé, že
právě v místě, kde měli Izraelci přecházet existuje mohutný nános, který
tvoří hráz mezi dvěmi břehy zálivu. Tento nános vznikl v době, když
ustupovala voda po potopě, a z hor se splavovaly masy bahna. Hráz se
sklání pod úhlem 6° do vody. Uprostřed je 300 m pod hladinou vody. Hráz
je dlouhá 13 km a je dostatečně široká, aby tím místem prošlo obrovské
množství lidí. Na obou stranách má prudký sklon 45°. V obrazové příloze
si můžete prohlédnout model dna Agabského zálivu. Samotný záliv má v
nejširším místě pouhých 30 km. Dno je široké 11-16 km.
Nálezy v Akabském zálivu
Koncem 70. let se Ron Wyatt a jeho tým potápěli v místě té hráze a našli
tam mnoho vozů a kol, mnoho lidských kostí. Všechno je však důkladně
zarostlé korály, takže se v tom hůře orientuje. Nicméně korály působily
jako ochrana proti účinkům mořské vody, takže nyní je možné vyzdvihnout
ze dna tyto nálezy. Podle počtu paprsků kola (osm) se spolehlivě
zjistilo, že vozy patří do 18. dynastie starověkého Egypta. Ron později
našel čtyř, šesti a osmipaprskové kola. Našli také zlatá kola, která
patřila kněžským vozům.
Dalším důkazem toho, že se Izrael ubíral tímto místem, jsou dva sloupy
fénického stylu, které se nachází na místě přechodu, každý na jedné
straně zálivu. Na sloupu v Arábii je zřetelný nápis ve starodávné
hebrejštině: "Tento památník je vztyčen Šalamounem, králem izraelským,
na poctu Jehovovi, jako památka překročení Rudého moře."
Král Šalomoun měl smlouvu s Féničany. Obchodoval s Týrem (král Chiran) a Sidónem. Chiran byl blízkým přítelem izraelského krále Davida i jeho syna Šalomouna a pomohl vybudovat Hospodinův chrám. Oba králové měli loďstvo v Esjón-geberu a společně obchodovali (1. Kr 9:26,10:22).
Vysvětlení zázraku
"Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře
silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v
souš. Vody byly rozpolceny." (Ex 14:21)
Pouštní obyvatelé znají přírodní zákon, který jim uprostřed pouště umožňuje vytvořit led. Postaví dlouhé stěny, mezi kterými v noci profukuje vítr. Když mezi stěny nalijí vodu, vítr ochladí vodu natolik, že zamrzne. V Arizoně také existují tzv. ledové jeskyně, ačkoliv je to uprostřed pouště. Vítr, který profukuje tunely, způsobuje, že voda zamrzá. Na stejném principu muselo být založeno to, že moře zamrzlo. Proto mohli Izraelci přejít přes moře.
Záhuba vojsk
"Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským
táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl,
postavil se za ně a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl
oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k
druhým nepřiblížili." (Ex 14:19-20)
"Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed
moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. Za jitřního bdění vyhlédl
Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v
egyptském táboře zmatek. Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů,
takže je stěží mohli ovládat." (Ex 14:23-25)
"Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro,
moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je
vehnal doprostřed moře. Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého
faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani
jediný." (Ex 14:27-28)
Musel foukat opravdu silný vítr, když dokázal zmrazit moře. Nicméně, princip se zdá být jasný a jednoduchý. Shrňme si ještě jak velkou porážku utrpěl Egypt:
'Farao dal zapřáhnout do svého válečného vozu a vzal
s sebou svůj lid. Vzal též šest set vybraných vozů, totiž všechny vozy
egyptské. Na všech byla tříčlenná osádka.' (Ex 14:6-7)
"Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva."
(Ex 15:4)
Porážka, kterou utrpěl faraón, byla opravu zdrcující. Přišel o všechny vozy z celého Egypta. Historik Josephus píše, že Egypťané měli šest set vozů, padesát tisíc jezdců a dvě stě tisíc pěších vyzbrojených vojáků. Také píše, že moře bylo obklopeno horami.
Objev svaté hory
Ron Wyatt zkoumal západní stranu břehu v roce 1984. Je třeba zmínit, že dostat se do Saudské Arábie není vůbec snadné, neboť Arabové nestojí o turisty ze západu. Během svého pobytu v Saudské Arábii měl Ron Wyatt dost problémů a byl také s spolu se svými syny zatčen a obviněn ze špionáže. Ron byl vězněn tři měsíce, než se dostal díky kamarádovi, který měl styky, ven. Nicméně vytrval; a s Boží pomocí dokázal přinést svědectví západnímu světu o tom, kde se nachází hora Choréb, zvaná Sinaj, a kde přebýval Mojžíš se svým lidem. Lze to opravdu považovat za zázrak, protože Arabové neměli zájem o zveřejnění těchto materiálů, a zkonfiskovali co se dalo. Nicméně nakonec se povedlo vše zdokumentovat a propašovat.
Ron se vydal na cestu pouští. Tamní beduín ho nasměroval kde je Jebel el Lawz (Hora Zákona) neboli Jebel Musa (Hora Mojžíšova). Je to pustá kamenitá krajina. Nicméně v době Mojžíše ta krajina nebyla tak pustá, neboť tam Mojžíš pásl ovce.
Našel místo Élim, kde bylo dvanáct vodních pramenů a 70 palem (Ex 15:27). Arabové později postavili kolem těch studní obruby, aby je trosky nezasypaly.
Dále byl nalezen Refídim, kde je skála Choréb, ze které vytryskla voda, když lid žíznil (Ex 17). Jsou tam dva velké balvany, mezi nimiž tekl veliký proud vody. Mezi balvany pak vyrostl strom. Na tomto místě také bojoval Amálek s Izraelem. Mojžíš se modlil a měl vztažené ruce k nebi. Áron a Chúr mu podpírali ruce až do západu slunce (Ex 17:8). Po bitvě vybudoval Mojžíš oltář Hospodinu. Tento oltář je vzdálen několik set metrů od hory Choréb. Na širokém prostranství jsou kruhové příbytky z kamenů a základy nějaké stavby, možná stanu setkávání. Vrcholek hory Choréb je zakouřený. V úpatí hory je vytyčena hranice z kamenů. Ron našel oltář s rytinami krav a býků egyptského stylu. Pozůstatky oltáře na úpatí hory (neotesané kameny), vršky sloupů o průměru 5,5 metru. Mlýnské kameny, kterým Izraelité mlely manu (Nu 11:8). Celkem 20 archeologických vodítek. Tyto památky si můžete prohlédnout v obrazové dokumentaci.