Může mít křesťan démona?
2. Dvě absurdity
(prohlášení AOG)
Předchozí články
Úvodní slovo - Křesťan a démoni
II. Jakou roli hraje vyznání víry v uznání argumentů:
Zkušenost s obsazením křesťana démonem
III. K vyjádření Assemblies of God
III. 1. Nezdravý zájem o démonologii
III. 2. Dvě absurdity
Absurdita tvrzení o "neobsaditelnosti" křesťana
"Nezapomínejme, že démoni jsou duchovní bytosti. V příkladě v Bibli, kdy je zlý duch vyháněn z chlapce s pěnou u úst, se toto u něj projevovalo i před vymítáním a ne jen při něm." (L 9:39).
To, že se tyto epileptické záchvaty u chlapce projevovaly, není sám o sobě důkaz toho, že křesťan bez zřejmých záchvatů či pěny od úst nemůže být posedlý démonem (či lépe mít démona v sobě). Jak bylo řečeno, v čase Ježíšova působení se toho odehrálo mnoho, ale nebylo možné, aby se všechny věci zapsaly, protože by se to nevešlo do všech knihoven světa. Další věc je, že o působení ranné církve po Ježíši toho moc nevíme, nemáme žádné kroniky či články jako dnes jsou články o církvích dostupné na internetu nebo knihy... Máme jen pár dopisů, které většinou nemluví do detailu o tom jaké osobní problémy prožívali lidé ve sboru. Neznáme detailně životy lidí v církvích v Korintu, v Efezu, Galatských, atd... Takže můžeme jen "hádat" jakým způsobem ranná církev dělala některé věci nebo jak se k určitým věcem mohla stavět.
Těch absurdit tu vidím hned několik. Zaprvé. Představte si, že máte nevěřícího člověka, který se zabýval okultismem, New Age nebo čarodějnictvím, může to být třeba Filipínec nebo Malajsijec z prostředí, kde je běžná modloslužba. Ten uvěří, nechá se pokřtít ale nebyl vysvobozen od těchto démonů. Jak nyní vysvětlit, to, že po obrácení tento Filipínec zažívá například duchovní útlak, když údajně nemůže mít démona? Ten člověk přece nebyl osvobozen, protože ti kdo ho křtili, nic o vymítání nevěděli a nic neučili, ani to nedělali!!! Je tedy logické, že ten démon v něm stále zůstává. Pavel se setkal s ženou, ze které vyhnal démona, ale tento démon se neprojevoval křečemi, zmítáním nebo pěnou od úst, protože to byl jiný druh démona:
Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: "Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!" A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel už měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli z ní vyšel." Skutky apoštolské 16:16-18
Tato žena měla věšteckého ducha, který se neprojevoval, těmi výše zmíněnými projevy. Je tedy absurdní používat onen verš z Markova evangelia 9:18 k obhajobě takových tvrzení, jako by jeden verš, který popisuje epilepsii, mohl platit pro všechny ostatní situace. Pavel ani nezmiňuje, že by ta žena padla na zem, zmítala se atd., ale jen že vyšel, takže nejspíš se to odehrálo bez velkého divadla. Celé to bylo rychlé a nečekané a hlavně v Boží moci. Nyní tedy uvažte: Kdyby Pavel toho démona nevyhnal, ale řekněme, že by ji vykoupil na svobodu, a ona by se samou vděčností k Pavlovy, stala křesťankou, byla by pokřtěna, ale nikdo by toho démona nevyhnal. Mohla by snad být od tohoto démona vysvobozena? No nemohla. Víme, tedy, že ta žena měla jiného ducha a to znamená, že byl v ní!
Každopádně ale spatřuji další velkou absurditu, a to, že se vůbec mluví o "osvobozování" křesťanů. Pokud by však člověk nebyl v zajetí, proč by potřeboval pomoct? Má-li být člověk v zajetí, můžeme si obrazně představit člověka uvězněného ve vězení nebo svázaného. Jenže pokud neexistuje démonické obsazení, pak není důvod se domnívat, že člověk takové osvobození potřebuje. A to mi právě připomíná popírání reality jaké je vidět u hnutí víry: tvrdit či prohlašovat, že máme vítězství, ačkoliv to objektivně, podle popisovaných skutečností není pravda. Osoba, která prožívá pravidelně a dlouhodobě duchovní útlak, například: strach z lidí, neschopnost komunikovat s lidmi, nebo v přítomnosti druhých lidí reaguje agresivně (jako u autismu), prostě nemá svobodu a tvrdit, že ji má, je prostě lež!!! Implikuji, že u Pavlovy církve to bylo jiné, protože tam bylo zvykem démony vymítat a osvobozovat zajaté; proto Pavel mohl směle psát:
Bůh je náš Otec. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl nás do království svého milovaného Syna (Kol 1,13). V nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušní vládce nadzemských mocí, ducha, působícího doposud v těch, kteří vzdorují Bohu (Ef 2,2). Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině (Ef 2,19)."
Toto bylo přece určeno již osvobozeným křesťanům!!! Lidem, kteří byli osvobozeni, pokud to potřebovali, protože praxe vymítání se prováděla, i když z této doby (Pavlova života) o ní neexistují historicky dochované záznamy.
První církev nebyla bezmocná a zkostnatělá jako konzervativní církve dnes, kdy mnohé církve dokonce mají negativní postoj k působení Ducha Svatého (ohledně některých duchovních darů). V té době Boží duch mocně osvobozoval, protože církev byla spravována pravými a posledními apoštoly (1 Kor 4:9) - ne jako dnes, kdy některé sekty sice apoštoly mají, avšak rozhodně ne pravé.
Navíc zmíněný text nepíše nic o démonech. Je tam řeč o duchovní realitě, která nastala poté, co člověk přijal Krista, vydal mu svůj život a byl pokřtěn - čili byl spasen.
Otázka démonické obsazenosti není otázkou spasení nebo otázkou dědického práva. Vidíte tedy, že i takové významné organizace jako je AOG se dopouští slabé a chatrné argumentace.