Milost vs. Soud

Křesťané, kteří nejsou pevně zakořeněni v evangeliu Ježíše Krista, a nemají dostatečnou znalost Božího slova, si vybírají z bible jen to co se jim hodí. Možná je to proto, že se dostali do vlivu lidí, kteří sami nemají dostatečnou znalost Božího slova - navenek působí zbožně a laskavě, ale potají hřeší... Je toto správně? Co o tom napsal apoštol Pavel?

"A proto, kdokoli by jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodně, bude vinen tělem a krví Pána. Ať tedy člověk prověří sám sebe a takto ať jí z toho chleba a pije z toho kalichu. Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení, jelikož nerozsuzuje Pánovo tělo. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a nemocní a mnozí usínají. Kdybychom se totiž rozsuzovali sami, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni, býváme Pánem vychováváni, abychom nebyli odsouzeni se světem." 1 Korintským 11:27-32

Biblický text ukazuje na fakt, že křesťan, který byl spasen, má usilovat o to, aby nezůstával v hříších, ze kterých byl zachráněn. Aby si vážil oběti Ježíše Krista. Pokud dobrovolně hřešíme a setrváváme v hříších, tak jsme Pánem odsuzováni a trestáni. Protože "Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna." Židům 12:6 a "Bůh nikomu nestraní" (Sk 10:34, Ř 2:11, G 2:, Ef 6:9 a Kol 3:25). 

V posledních dvou jmenovaných místech se píše: "... Zanechte výhrůžek a vězte, že i vy máte svého Pána v nebesích, a ten nestraní nikomu." ; "Ten, kdo páchá škodu však dostane odplatu za to, co spáchal. A Bůh nestraní nikomu." Dobrý je taky úsek Židům 2:2-3 "Jestliže totiž slovo oznámené skrze anděly bylo pevné a každému přestoupení a neposlušnosti se dostalo spravedlivé odplaty, jak potom unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení?" 

Pavel zde mluví ne o pohanech, ale o nás křesťanech, že nemáme zanedbát spasení. Co to znamená? To znamená být věrný Bohu a nežít prostopášně a oddávat se hříchu... Nýbrž s hříchem bojovat a usilovat o život ve zbožnosti a svatosti.

Židům 10:28-30 "Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti? Známe přece Toho, který řekl: "Má je pomsta, já odplatím," praví Pán, a znovu: "Pán bude soudit svůj lid."Židům 10:37-38 "Vždyť již velmi, velmi zakrátko přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se. Spravedlivý pak bude žít z víry; kdyby však couvl, má duše v něm nenajde zalíbení." To všechno jsou verše, které říkají, že se k milosti nemáme otáčet zády, ale odvrátit se odhříchu, jesliže jsme byli spaseni.

Kromě toho Pavel píše, že svatost není samozřejmá pro každého křesťana (ačkoliv by měla být), protože je třeba usilovat o svatost: 1 Tim 2:15

"Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Dbejte na to, aby někdo neminul Boží milost, aby vás netrápil nějaký pučící kořen hořkosti, skrze nějž by mnozí byli poskvrněni; aby někdo nebyl smilník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm." Židům 12:14-16

Zde Pavel vysloveně řekl, že Boží milost je možné minout. Není to něco automatického, protože pokud vědomě a dobrovolně zůstáváme v hříších - máme například v sobě hořkost, smilníme nebo se chováme bezbožně, můžeme minout Boží milost. Pod tím rozumím spasení.