Starozákonní přikázání pro křesťany

Jakkoliv mohou slova tohoto článku připadat konfrontující, pravda je taková, že je píšu s naprostým klidem, pokojem i respektem k lidem, které mám rád. Nicméně diskusi o bibli považuji za nutnou a potřebnou a emoce, které jsou součástí diskuse za přirozené. Když si dva lidé vyměňují názory, neznamená to přece ještě, že se hádají. Emoce k vášnivé diskusi patří proto, že když svou víru žiju, tak ji taky obhajuji. Tento článek není o teologii, ale o víře a věcech, které víru obživují. Včera byla sobota 31.8. a na Davidově stánku byla řeč o posvěcování potravy a žehnání. Přidal jsem se k diskusi s tím, že posvěcovat potravu nemusíme, ale je dobré rozlišovat mezi čistou a nečistou potravou. Tu vzplála diskuse jak pochodeň. Přítomné jsem konfrontoval se slovem z Ezechiele. Uvedu zde celé to slovo, aby byl zachován kontext:

Ezechiel 36:23-29 Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost. Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad.

Jak jsem už psal v úvodním článku "Starý Zákon pro křesťany", na kurzech Alfa jsem se setkal s tvrzením, které bylo zjednodušené. Oblíbená citovaná část je ta, kde se píše, že Bůh nám dá srdce masité, že odstraní srdce kamenné, vynechává se už zbytek verše: že budeme zachovávat řády a nařízení, které stanovil Hospodin, tzn. přikázání Starého zákona. Toto je většině křesťanů nepohodlné slyšet. Opakuji, zde je třeba číst s otevřeným a naprosto upřímným srdcem, protože ďábel často přichází s různými sebeklamy a výmluvami, kterými si člověk chce zjednodušit cestu a omluvit tak svou neposlušnost nebo pohodlnost. To co křesťané dělají velmi často je, že si vezmou část jeden verš, půlku verše nebo pár veršů ze Starého zákona (poezie či proroků), které byly určené židům, osekají to co jim vyhovuje a zbytek nečtou. Jedná se ale o nánosy bahna náboženské tradice. Bůh po nás chce, abychom ořezali své srdce a poslouchali jeho přikázání. Pro křesťany opravdu neplatí všech 613 přikázání Starého zákona a přesto Ježíš řekl, nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit (plérósaj - dokončit, uskutečnit - já bych řekl potvrdit, ale nebyl by to pak doslovný překlad). Zde podle mého názoru Ježíš připomíná právě Ezechiele 36, který slíbil tyto věci. Židé nebyli schopni zákon naplnit, nyní s Ježíšem to ale dokážeme. Každému je dána jiná míra zralosti, ale kdo dospívá k podobě Krista, bude logicky usilovat o to, aby byl více jako Ježíš. Všichni víme, že Ježíš byl žid, světil sobotu, v sobotu nepracoval (a přesto zachovával milosrdenství), dodržoval všechny přikázání, aby nezhřešil. Víme, že Zákon, který byl dán židům, nejenom to desatero, které křesťané převzali v osekané verzi, ale celý Zákon je dobrý a prospěšný k vyučování. Je to Boží slovo, měřítko pro to abychom rozlišovali co je dobré a prospěšné pro člověka a co naopak škodí. Ale nejenom to, Zákon taky popisuje co Boha uráží a čím na sebe přivoláváme prokletí.

V souvislosti s tím o čem jsme se bavili:

Krev

Dt 12:20 Až Hospodin, tvůj Bůh, rozšíří tvé území, jak ti slíbil, a ty řekneš: "Chtěl bych jíst maso", protože zatoužíš jíst maso, můžeš je jíst podle své chuti. 21 Když bude od tebe daleko místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam spočinulo jeho jméno, porazíš kus ze svého skotu či bravu, který ti dal Hospodin, jak jsem ti přikázal, a budeš jíst ve svých branách zcela podle své chuti. 22 Budeš je jíst tak, jak se jí gazela nebo jelen; může je jíst stejně nečistý jako čistý. 23 Jenom rozhodně odmítej jíst krev, neboť krev je život; proto nebudeš jíst s masem i život. 24 Nebudeš ji jíst, nýbrž ji vyleješ na zem jako vodu. 25 Nebudeš ji jíst, aby se dobře vedlo tobě i tvým synům po tobě, když budeš dělat, co je správné v Hospodinových očích. 26 Jen to svaté, co máš obětovat, a své záslibné dary budeš nosit na místo, které Hospodin vyvolí. 27 Připravíš své zápalné oběti, maso i krev, na oltáři Hospodina, svého Boha. Krev tvých obětí k hodům bude vylita na oltář Hospodina, tvého Boha, kdežto maso sníš. 28 Bedlivě poslouchej všechna tato slova, která ti přikazuji, aby se vždycky dobře vedlo tobě i tvým synům po tobě, když budeš dělat, co je v očích Hospodina, tvého Boha, dobré a správné. 29 Až Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyplení pronárody, které si jdeš podrobit, a až si je podrobíš a usadíš se v jejich zemi, 30 dej si pozor, abys neuvízl v léčce, která po nich zbude, až budou před tebou už vyhlazeny: abys nevyhledával jejich bohy a neřekl: "Jak sloužily tyto pronárody svým bohům, tak to budu dělat i já!"
31 Něco takového nesmíš udělat pro Hospodina, svého Boha, neboť všechno, co ony činily pro své bohy, Hospodin nenávidí jako ohavnost; vždyť ony pro své bohy spalují dokonce své syny a dcery.

Takže nám z toho vyplývá, že krev nesmíme jíst, protože je to pro Boha ohavnost. Pohanské národy to dělaly, my to ale dělat nemáme.

• Sk 15:28 Duchu Svatému i nám se totiž zdálo dobré, nevkládat na vás žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí: 29 abyste se zdržovali od toho, co bylo obětováno modlám, od krve, od masa zardoušených zvířat a od smilstva*. Budete-li se chránit těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi." * - tj. modlářská/kultovní prostituce, zahýbání, promiskuita
• Požadavek 15:28 ale neznamená, že nemáme dodržovat Zákon! Bylo to nařízení, které bylo dáno čerstvě obráceným křesťanům. Pavel v dopisech církvím píše, že máme přestat hřešit a jíst hutný pokrm (Židům 5:12-14). Takže každý křesťan má směřovat k tomu, aby naplňoval Boží zákony. V kontextu s Ez 36:23-29 tzn. že když nám to Bůh vložil na srdce, tak to dobrovolně děláme, protože v tom nacházíme požehnání a užitek.
  

To ospravedlňuje člověka, aby řekl: "Ha! Jitrnice! To jíst nebudu." Všechno je to, ale jenom o lidech, takže jak se dokáží spolu domluvit, aby se jedna strana neurazila a druhá neopovrhovala slabými křesťany, to už je věc zralosti charakteru.

Další ohavnosti

Největší ohavností jsou modly a zoná (kultovní prostituce, modlářství, zahýbání).

Dt 22:5 Žena na sebe nevezme, co patří muži, a muž neobleče, co nosí žena. Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo to činí.

Lv 18 popisuje ohavnosti pohanských národů, které Bůh nenávidí (odkrývání nahoty, zvrácené sexuální praktiky atd.). Podobně Lv 20:10-13.

Dt 13:13-19 návod jak naložit s modlářstvím ve středu Izraele. Přikázání vyhladit (v. 16) obyvatele, je drsné a pro křesťany zcela jistě neplatné z toho důvodu, že Ježíš zakázal násilí na lidech. Ale jsou jiné, ze kterých si můžeme něco vzít.

Zlato a stříbro z model

Dt 7:25 Tesané sochy jejich bohů spálíte. Nebudeš žádostiv stříbra ani zlata z nich, nevezmeš si je, abys nepadl do léčky. Před Hospodinem, tvým Bohem, je to ohavnost. 26 Nevneseš do svého domu ohavnou modlu; propadl bys klatbě jako ona. Budeš ji mít v opovržení, budeš ji mít za hnusnou ohavnost, neboť je klatá.

K tomu bych ještě dodal, že podobně je to i se zlatem a stříbrem od lidí, kteří praktikují modlářství. V bibli je příběh o Elíšovi a malomocném (2 Královská 5:27). Nemusí to být jen roztavené stříbro. Myslím, že se to dá převést do obecné roviny, že když byste se snažili obohatit z něčeho co sloužilo hříchu a zejména modlářství, tak tím na sebe uvrhujete prokletí.

Podobné varování nalézám v Dt 12:29-31, které se může týkat pohanských zvyklostí - v dnešní době to může být svěcení neděle místo sabatu/šabatu. "Něco takového nesmíš udělat pro Hospodina, svého Boha, neboť všechno, co ony činily pro své bohy, Hospodin nenávidí jako ohavnost; vždyť ony pro své bohy spalují dokonce své syny a dcery."

Je jisté, že Bůh chce, abychom se zcela oddělili od pohanských zvyků a neměli užitek z modlářské činnosti. Platí to i o penězích od pohanů, jejichž předmětem podnikání je něco hříšného (například hazard, lichva, erotický průmysl - prostituce!). "Nepřineseš nevěstčí mzdu ani odměnu prostituta do domu Hospodina, svého Boha, ať jde o jakýkoli slib, neboť obojí je Hospodinu, tvému Bohu, ohavností." Dt 23:19 (opravený CEP). Jinými slovy, peníze z prostituce nesmí jít na službu Hospodinu! Další věc by mohla platit i o penězích pocházející z "Bohem nepožehnané" činnosti - někomu jsou peníze modlou a právě proto by stejná věc mohla v duchovním smyslu: přijmeš-li peníze od nesprávného člověka, může se to pro tebe stát prokletí. Myslíte, že je dobré přijímat peníze na misijní činnost od někoho, kdo svým charitativním příspěvkem dává najevo svou moc, nadřazenost a prohlašuje sám sebe za "boha"? Věřím, že pokud takový člověk není pokorný, není v srdci pohnut Boží láskou, tak taková oběť se Bohu líbit nemůže. Jde o to zkoumat záměry srdce. Bůh si spíš použije menší charitativní příspěvek od člověka, který miluje Boha, než hodně peněz od lidí, kteří nemají otevřené a pokorné srdce a tyto peníze pak nepřinesou to kýžené ovoce. Jeden bratr mi říkal, jak jeho církev vytiskla několik tisíc letáků, nechali je rozdat po městě poštou (tj. pohanskou službou!) a pak se divili, že nepřišel ani jeden člověk. Napadá mě, že kdyby to bylo naopak, kdyby to například nebyli letáky, ale jen pár ručně malovaných pohlednic se srdíčky Bůh tě miluje, rozdaných lidem osobně, tak by to udělalo mnohem víc letáky. Jednou mi Bůh ukázal, že evangelizace se dá dělat i tak, že upečete perníkové srdíčka a na ně kuchařky vyzdobí například nápisem: Ježíš tě miluje. Už to, že to těm lidem předáte osobně předáváte něco významného. Protože ukazujete, že jste ochotni udělat něco víc. A myslím, že i ten člověk, který srdíčko příjme (zadarmo!) příjme kus Boží lásky. Haleluja! To je pro Boha čistá oběť a to může opravdu nést více ovoce než peníze od lidí, kteří sice dají, ze svého nadbytku, ale jejich srdce nehoří cele pro Pána!

Nepoctivost

Dt 25:13 Nebudeš mít ve svém váčku dvojí závaží, větší a menší. 14 Nebudeš mít ve svém domě dvojí míru, větší a menší. 15 Budeš mít správné a poctivé závaží, správnou a poctivou míru, abys byl na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 16 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo páchá něco takového, každého, kdo se dopouští bezpráví.

Poskvrňování

O poskvrňování jsem našel něco v Ezechielovi, který vlastně jen rekapituluje podstatu Starého Zákona - jsou to ty samé přikázání, které vykreslují co je pro Hospodina ohavností, a co nemáme dělat, abychom nehřešili, nejen židé, ale i křesťané:

Ezechiel 18:4 Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší. 5 Je-li někdo spravedlivý a jedná podle práva a spravedlnosti, 6 nehoduje na horách a nepozvedá oči k hnusným modlám izraelského domu, neposkvrňuje ženu svého bližního a nepřibližuje se k ženě v čase její nečistoty, 7 nikoho neutiskuje, dlužníkovi vrací jeho zástavu, nikoho neodírá, hladovému dává svůj chléb a nahého přikrývá rouchem, 8 nepůjčuje lichvářsky a nebere úrok, odvrací se od bezpráví, vykonává pravdivý soud mezi mužem a mužem, 9 řídí se mými nařízeními, zachovává mé řády a jedná věrně, takový spravedlivý jistě bude žít, je výrok Panovníka Hospodina. 10 Pokud však zplodí syna rozvratníka, který bude prolévat krev a dopouštět se proti bratru čehokoli z těchto věcí 11 a nebude činit nic z oněch věcí dobrých, ale bude hodovat na horách, poskvrňovat ženu svého bližního, 12 utiskovat utištěného ubožáka, druhého odírat, nevracet zástavu, pozvedat oči k hnusným modlám, dopouštět se ohavností, 13 půjčovat lichvářsky a brát úrok, bude žít? Nebude žít; dopouštěl se všech těchto ohavností, jistě zemře, jeho krev bude na něm. 14 Zplodí-li však syna, který uvidí všechny hříchy svého otce, jichž se dopouští, a ulekne se, nebude se jich dopouštět, 15 nebude jíst na horách a pozvedat oči k hnusným modlám izraelského domu, nebude poskvrňovat ženu svého bližního, 16 nebude nikoho utiskovat, neponechá si zástavu a nikoho nebude odírat, bude dávat hladovému svůj chléb a nahého přikrývat rouchem, 17 neodtáhne svou ruku od utištěného, nevezme lichvu ani úrok, nýbrž bude jednat podle mých řádů a řídit se mými nařízeními, ten pro nepravost svého otce nezemře, jistě bude žít. 18 Jeho otec, protože se dopouštěl útisku, odíral bratra a nekonal dobro mezi svým lidem, zemře pro svou nepravost.

Myslím, že toto je taková jednoduchá definice, ve které by se snad měli shodnout všichni křesťané na tom, že dodržovat tyto věci je správné a měl by to dělat každý křesťan. Tento výpis stručně shrnuje celý Zákon a zahrnuje nejen to co bychom dělat neměli, ale i to co bychom dělat měli. Jenže proč by tedy měly platit tyto zákony a jiné by platit neměly? Proč by měla platit jen část prorokových slov a jiná by neměla platit? To nedává smysl. Buďto věříme Slovu Božímu, že je platné v celé jeho šířce a hloubce nebo si z toho vybíráme jen to co se nám hodí a zbytek se nám nehodí do krámu. Všimněte si jakou ty slova mají hloubku, že dokáží zvrátit i dědičné prokletí! No není to škoda, dobrovolně přestupovat Hospodinovo přikázání, když víme, že by nám to prospělo a přineslo požehnání? Bavili jsme se o vepřovém masu. Je tak velký problém jíst místo vepřového masa kuřecí nebo zeleninu? Je tak velký problém udělat si jídelníček na měsíc a zkusit to bez výrobků z vepřového masa a krve? Napadají mě slova podobné k Mal 3:10 "Jenom to se mnou zkuste a uvidíte jak jsem dobrý, praví Hospodin zástupů".  Nebo Žalmy 34:9 "Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu." To je stejné jako s půstem. Někteří lidé se ptají: jak můžeš vydržet tak dlouho nejíst? No já mám na to jednoduchou odpověď: tak to zkus a uvidíš co ti to přinese! Když to nezkusíš tak tenhle článek pro tebe zůstane jen další nevyzkoušenou teorií anebo do toho můžeš jít a říct si že 14 dnů se nedotkneš vepřového masa. Když ti to nepřinese nic, tak budeš vědět, že Boží slovo se mýlí. Já věřím, že pokud člověk má upřímný postoj a to dělá proto, aby se přiblížil k Bohu, ne aby Boha k něčemu donutil, tak zcela jistě zakusí něco dobrého. I kdyby to mělo být jen otevření písma (Lukáš 24:32) a zapálení srdce pro Boha, tak to stojí za to.

Daniel 1:3 Pak rozkázal král Ašpenazovi, vrchnímu nad dvořany, aby přivedl z Izraelců, a to z královského potomstva a ze šlechty, 4 jinochy bez jakékoli vady, pěkného vzhledu, zběhlé ve veškeré moudrosti, kteří si osvojili poznání, rozumějí všemu vědění a jsou schopni stávat v královském paláci a naučit se kaldejskému písemnictví a jazyku.
5 Král pro ně určil každodenní příděl z královských lahůdek a z vína, které pil při svých hodech, a dal je vychovávat po tři roky. Po jejich uplynutí měli stávat před králem. 6 Z Judejců byli mezi nimi Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. 7 Velitel dvořanů jim změnil jména: Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego. 8 Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. Požádal velitele dvořanů, aby se nemusel poskvrňovat. 9 A Bůh dal Danielovi dojít u velitele dvořanů milosrdenství a slitování. 10 Velitel dvořanů však Danielovi řekl: "Bojím se krále, svého pána, který vám určil pokrm a nápoj. Když uvidí, že jste v tváři přepadlejší než jinoši z vašich řad, připravíte mě u krále o hlavu." 11 Daniel tedy navrhl opatrovníkovi, kterého určil velitel dvořanů nad Danielem, Chananjášem, Míšaelem a Azarjášem: 12 "Zkus to se svými služebníky po deset dní. Ať nám dávají k jídlu zeleninu a k pití vodu. 13 Potom porovnáš vzhled náš a vzhled jinochů, kteří jedli královské lahůdky, a učiň se svými služebníky podle toho, co uvidíš." 14 Opatrovník je v té věci vyslyšel a zkusil to s nimi po deset dní. 15 Po uplynutí deseti dnů se ukázalo, že jejich vzhled je lepší; byli statnější než ostatní jinoši, kteří jedli královské lahůdky. 16 Opatrovník tedy odnášel jejich lahůdky a víno, které měli pít, a dával jim zeleninu. 17 A Bůh dal těm čtyřem jinochům vědění a zběhlost ve veškerém písemnictví a moudrosti. Danielovi dal nadto porozumět všem viděním a snům. 18 Po uplynutí doby, kdy podle králova nařízení měli být předvedeni, přivedl je velitel dvořanů před Nebúkadnesara. 19 Král s nimi rozmlouval a žádný mezi nimi nebyl shledán takový jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Proto stávali před králem. 20 Pokud šlo o porozumění moudrosti, které od nich král vyžadoval, shledal, že desetkrát předčí všechny věštce a zaklínače, kteří byli v celém jeho království.

Myslím že Daniel měl obavy z toho, aby se nedopustil modloslužby. Nevíme o jaké lahůdky se jednalo, ale mohlo to být například vepřové maso, které je sice lahodné a velmi šťavnaté, ale Bohem zakázané jako nečisté. Přinejmenším nám tento příběh přináší důkaz o tom, že jíst zeleninu je požehnanější než jíst ty stejné lahůdky, které jedí pohané. Napadlo mě takové srovnání. Snad se bývalí narkomaní neurazí. Napadlo mě, že to podávání lahůdek, kterým se křesťané tak rádi oddávají (a myslím hlavně ty, na kterých to jde vidět) by se dalo srovnat jako kdyby vám do jídla někdo přidával drogu, aby jídlo bylo chutnější. Představte si například kokain nebo výtažek z koky. Po jídle se budete cítit vesele a plni energie, ale co si neuvědomujete je, že jste si vypěstovali nezdravou závislost, bez které nedokážete žít a která vás duchovně i tělesně určitým způsobem oslabuje a pomalu ničí, jenže stejně jako u jakéhokoliv jiného hříchu, si tuto destrukci neuvědomujete. A právě toho si byl Daniel vědom a odvážně, ale pokorně prosil velitele, aby se směl této nezdravé závislosti vyhnout. Pro nás, kdo jsme svobodní od drog, je to snadno pochopitelné, že drogy ničí, ale to, že také veškeré nečisté pokrmy, které Bůh zakázal ničí, to si připustit odmítáme. A já se teď modlím, aby každý kdo bude číst tento článek, si to uvědomil a byl ochotný se Bohu více přiblížit, ať už Danielovým půstem nebo klasickým půstem. Obojí je totiž přínosné, pokud se doopravdy chceme přiblížit k Bohu.

Čím Panovník opovrhuje

11. kapitola začíná výpisem nečistých zvířat: velbloud, daman, zajíc, vepř. A nyní ty verše, kde se vyskytuje slovo "opovržení".

Leviticus 11:9 Ze všeho, co je ve vodě, smíte jíst toto: Všechno ve vodách, v mořích a potocích, co má ploutve a šupiny, smíte jíst. 10 Z veškeré vodní havěti v mořích a potocích, ze všech živočichů, kteří jsou ve vodách, bude pro vás hodné opovržení všechno, co nemá ploutve ani šupiny. 11 Budou pro vás hodni opovržení. Nesmíte jíst jejich maso a jejich zdechliny budete mít v opovržení. 12 Všechno ve vodě, co nemá ploutve ani šupiny, budete mít v opovržení. 13 Z létajících živočichů budete mít v opovržení tyto, nesmějí se jíst, jsou hodni opovržení: orla, orlosupa a mořského orla, 14 luňáka a různé druhy jestřábů, 15 všechny druhy havranů, 16 pštrosa, sovu, racka a různé druhy sokolů, 17 kulicha, kormorána a výra, 18 sovu pálenou, pelikána a mrchožrouta, 19 čápa a různé druhy volavek, dudka a netopýra. 20 Všechna létající havěť chodící po čtyřech bude pro vás hodna opovržení. 21 Jen to smíte jíst z veškeré létající havěti chodící po čtyřech, co má skákavé nohy, jimiž skáče po zemi. 22 Smíte z nich jíst tyto: různé druhy kobylek, jako arbe, soleám, chargól a chágáb. 23 Ale ostatní létající čtyřnohá havěť bude pro vás hodna opovržení. 24 Tou byste se poskvrnili. Každý, kdo se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera 25 a každý, kdo by něco z jejich zdechliny nesl, vypere si šaty a bude nečistý až do večera. 26 Každé zvíře, které má rozdělená kopyta, ale ne rozpolcená úplně, a které nepřežvykuje, bude pro vás nečisté. Každý, kdo se ho dotkne, bude nečistý. 27 Také všechno ze čtyřnohých živočichů, co chodí po tlapách, bude pro vás nečisté. Každý, kdo se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera. 28 Kdo by nesl jejich zdechlinu, vypere si šaty a bude nečistý až do večera. To všechno je pro vás nečisté. 29 Dále pro vás bude nečisté z havěti hemžící se po zemi: krysa, myš, různé druhy ještěrek, 30 gekoni, scinkové a chameleón. 31 Ti jsou pro vás nečistí z veškeré havěti. Každý, kdo se jich dotkne, když pojdou, bude nečistý až do večera.

32 Také všechno, nač padne něco z nich, když pojdou, bude nečisté, ať to je dřevěný předmět nebo oděv, kůže či pytlovina, cokoli, čeho se užívá k práci; bude to vloženo do vody a bude to nečisté až do večera; pak to bude čisté. 33 Když něco z nich spadne do hliněné nádoby, bude nečisté všechno, co je uvnitř, a nádobu rozbijete. 34 Každý pokrm určený k jídlu, který přišel do styku s onou vodou, bude nečistý. Též každý nápoj, který se pije z takové nádoby, bude nečistý. 35 Zkrátka všechno, nač padne něco z těch zdechlin, bude nečisté. Pec i krb budou nečisté, musí se zbořit; budou pro vás nečisté. 36 Jen vodní pramen a jímka zadržující vodu budou čisté. Cokoli přijde do styku s těmi zdechlinami, bude nečisté. 37 Když však něco z těch zdechlin padne na semeno, určené k setí, to zůstane čisté. 38 Ale když bude na semeno nalita voda a padne na ně něco z těch zdechlin, bude pro vás nečisté. 39 Když pojde některé ze zvířat, která máte dovoleno jíst, ten, kdo se dotkne jeho zdechliny, bude nečistý až do večera. 40 Kdo z té zdechliny něco sní, vypere si šaty a bude nečistý až do večera. Též kdo by tu zdechlinu nesl, vypere si šaty a bude nečistý až do večera. 41 Všechna havěť hemžící se po zemi je hodna opovržení, nesmí se jíst. 42 Nic z veškeré havěti hemžící se po zemi, nic, co leze po břiše nebo chodí po čtyřech, ani co má více noh, nesmíte jíst, je to hodno opovržení. 43 Neuvádějte v opovržení sami sebe pro nějakou hemžící se havěť; nesmíte se jimi poskvrnit, abyste se jimi neznečistili.

Všimněte si jak je tento výpis precizní. To že si Bůh dal tu práci, aby všechno do detailu vylíčil je jednak velice cenné, ale zároveň to svědčí o důležitosti těchto nařízení. Pro mě jsou zejména  působivé červeně zvýrazněné verše, např. 33, kde se píše, že nádoba se musí zničit, aby z ní už nikdo dále nemohl jíst. Pokud byste ji jen vyhodili, nějaký bezdomovec by z ní mohl pojíst a znečistit se... Tento postup je tak ohleduplný, že bere v potaz možné dopady i na ostatní spoluobčany. Šokující je verš 35. kde se musí zbořit celá pec, jen kvůli tomu, že na něm ležela nečistá nádoba. Zajímavý je v. 37, semena k setí se to netýká (zřejmě proto, že semeno stejně musí zemřít, když se zaseje do půdy). Sám bych asi nezacházel až to takových extrémů, abych boural pec nebo vyhazoval sporák, ale považuji za užitečné přinejmenším se zamyslet nad masem, které je povolené jíst.

Ještě bych se chtěl vyjádřit k psovi. Z toho co čtu o psovy v bibli se zdá, že bible se vyjadřuje o psovi jako o nečistém zvířeti ale nepřímo, jakoby pes představoval předmět pohrdání. Např. 1 Sam 17:43, Přísloví 26:11. Předpokládám, že pes je předmětem pohrdání právě kvůli způsobům psího chování, ale tato představa se vytvořila v židovských myslích spíš než že by to bylo někde v bibli explicitně definováno. Proto nepovažuji za problém jestli někdo chová zvíře nebo si chce pohladit domácího mazlíčka.

Závěr

Křesťané často tvrdí, že Starý Zákon pro křesťany neplatí, přitom se paradoxně "drží" desatera. Proč jenom těchto deset přikázání? Když souhlasíme například s Ezechielem 18 (Ez 18:4-18), že ty přikázání jsou dobrá a prospěšné, proč tedy nedodržovat víc než těch deset (které křesťané stejně nedodržují protože nesvětí šabat). Pracovat v sobotu je smrtelný hřích, tak jak je možné, že křesťané nemají dost víry na to, aby zachovávali Boží přikázání? Když se posuneme k prorokům. Proroci se často citují v církvích, ale opět se bere jen to co se hodí do chrámu. To, že Daniel byl zbožný muž - spravedlivý, ale jeho spravedlnost se realizovala tj. naplnila právě poslušností Hospodinu tím, že se neuchýlil k modloslužbě a nejedl zakázané druhy masa. Uvědomme si, že jeho prorocké obdarování nepřišlo náhodou. Daniel byl věrný Bohu v tom, že rozlišoval mezi dobrým a zlým, mezi čistým a nečistým a Bůh se k této věrnosti přiznal. Boží vlastnosti jsou neměnné. Hospodin je stejný včera, dnes i zítra, od věků až na věky: zjistili jsme, čím Panovník opovrhuje a co je mu ohavností. Zjistili jsme jaké činnosti člověka poskvrňují, že od pohanů nemáme přebírat jejich zvyky, ani odměnu od lidí, kteří žijou modlářským způsobem života.

Bůh řekl, že máme obřezat svá neobřezaná srdce (teď nevím kde ale to teď není podstatné). Z Nové smlouvy je známá tato věta:

Římanům 10:8-10 Co tedy říká? "Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci." - to jest to slovo víry, které kážeme: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení.

Myslím, ale že v církvi se nemluví o kontextu, protože Pavel toto slovo přednášel nejspíše židům, proč by jinak opakoval slova z Tóry! Kontext je důležitý! Kde to v Tóře najdeme?

Dt 30:1 Když na tebe toto všechno přijde, požehnání i zlořečení, jež jsem ti předložil, a ty si to vezmeš k srdci, kdekoli budeš ve všech pronárodech, do kterých tě zapudí Hospodin*, tvůj Bůh, 2 a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší podle všeho, co ti dnes přikazuji, 3 změní Hospodin, tvůj Bůh, tvůj úděl, slituje se nad tebou a shromáždí tě zase ze všech národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil*. 4 Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud. 5 Hospodin, tvůj Bůh, tě uvede do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce. 6 Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. 7 Všechny tyto kletby pak vloží Hospodin, tvůj Bůh, na tvé nepřátele a na ty, kdo tě nenávistně pronásledovali. 8 Ty budeš opět poslouchat Hospodina a dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím. 9 Hospodin, tvůj Bůh, ti dá nadbytek dobrého v každé práci tvých rukou, plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role. Hospodin se bude opět nad tebou veselit k tvému dobru, jako se veselil nad tvými otci, 10 budeš-li poslouchat Hospodina, svého Boha, a dbát na jeho přikázání a nařízení, zapsaná v knize tohoto zákona, a navrátíš-li se k Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší. 11 Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. 12 Není v nebi, abys musel říkat: "Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?" 13 Ani za mořem není, abys musel říkat: "Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?" 14 Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. 15 Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; 16 když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. 17 Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, 18 oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil. 19 Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo 20 a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

* - A jsme opět u toho Ezechiele 36! No není to síla?! To zaslíbení, které Bůh dal v Ezechielovi 36 s týká smlouvy v Deuteronomiu 30. Už v 30 verši čteme, že Hospodin je zapudí a pak v Ezechielovi zase čteme, že je přivede zpět, až budou dodržovat jeho přikázání! A o kom je řeč? Ne jen o Izraeli, ale o církvi.

Důkazy máte hned dva.

1. Pastoři a kazatelé často citují Ez 36:26
2. Pavel cituje Dt 30:14 a kazatelé a evangelisté se na tento verš často odvolávají, když káží evangelium. Zbytek toho verše ale zní "abys je dodržoval!!!" Je to součást smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Izraelem.
   
3. Církev se ztotožňuje s Izraelem pomocí proroctví, které byly dány židům. Je to jejich výklad Izrael = církev. Taktéž Boží děti = dědicové Božího království = synové Izraele. Takže jestliže se církev hlásí ke svému dědictví místo potomků Jákobových na základě víry a ospravedlnění z víry skrze Ježíše Krista, který byl sice poslán židům jako Mesiáš, ale zavržený, pak Izrael = církev Ježíše Krista. Neboť Božími dětmi nejsou děti podle těla a krve, ale na základě spravedlnosti a víry (Ř 9:6-8, Gal 3:7). Na základě tohoto ztotožnění tedy zjišťujeme, že nařízení a přikázání včetně požehnání a prokletí v Dt 30 se vztahuje také na věřící z pohanů. Jinými slovy, církev má směřovat k dodržování nařízení a řádů Hospodinových, čímž jsme opět u Ez 36:27. S Božím duchem, kterého nám dal, není nemožné tyto řády dodržovat, neboť jim sami rozumíme a sami si je postupně osvojujeme s tím, jak nám Duch Svatý otvírá písmo.
4. Sám Nový zákon dosvědčuje že máme nařízení a zákon dodržovat: " Zákon však není z víry, ale: 'Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.' " (Gal 3:12)
5. Pokud se ztotožňujeme se starozákonními proroctvími o Izraeli jako o církvi, pak se nás týká také Šéma Jisra'él Dt 6:4... Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci... neboť tato smlouva je předmětem dědictví. Rozdíl je však v tom, že křesťanům Bůh dal(?)/dá tuto smlouvu do srdce, aby dodržovali jeho řády a nařízení (Ez 36:27). Tato smlouva není na základě strachu, ale na základě dobrovolnosti (Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Ř 8:15)
   

Apoštol Pavel vlastně říká, že k naplnění té smlouvy v Dt 30 dojdeme díky tomu, že přijmeme Ježíše za svého Pána a začneme ho poslouchat. Pokud jsme opravdu vysvobozeni od hříchů, tak nás Duch Svatý zmocňuje k tomu, abychom žili svatý život bez hříchu a tím pádem taky dodržovali Zákon, který je svatý a dává život. Zaslíbení dané Izraeli se vztahuje i na Ježíšovu církev. Jednoho dne se tam všichni Ježíšovi věrní sejdou, jak spasení z židů tak z pohanů, sejdou se v tom nebeském Jeruzalému. Smlouva Dt 30 tedy platí na všechny, ti podle těla (tj. hřešící) jsou však prokleti, ti podle Ducha jsou požehnaní. Ve Starém Zákoně je tolik dobrých věcí, které člověka můžou posunout více k Bohu podobně jako Daniela, když se rozhodl neznečišťovat tím, co Bůh má v opovržení. Díky této věrnosti byl požehnán. My ale dnes Bohu nevěříme a zpochybňujeme autoritu Božího slova, když říkáme, že tyto věci platili jen pro židy. Neobhajuji zde obřízku, která je znamením té staré smlouvy. My jsme přece pokřtěni ponořením do vody a přijali jsme kněžskou službu skrze Ježíše Krista. Tato služba je odlišná od služby, která byla ve starém zákoně. Proto nemusíme přebírat přikázání určené kněžím. Také jsme nebyli povoláni, abychom stavěli chrámy udělané rukama, ale abychom udržovali chrám svého těla čistý, aby v něm rád bydlel Duch Svatý a ne jen občas přišel na návštěvu.