Kontemplativní modlitba

Moudrost z východu (5/4)

(Marcia Montenegro)

Čtete 7. díl seriálu o kontemplativní modlitbě. 

Předchozí díly

Část I: Pozadí

1. Dokdy budete vy prostoduší poznání nenávidět? (Přísloví 1:22) - Úvod k článku "Kontemplativní modlitba od Marcia Montenegro".

2. Meditace ve ztišení - co říká bible. Vysvětlení některých částí Žalmů.

3. Kontemplativní modlitba - Buddhistické propojení

Část II: Je to vůbec modlitba? (Rozděleno na 4 části)

4. KM: Bez přemýšlení (2/1)

5. KM: Falešné já a pravé já (3/2)

6. KM: Speciální duchovní techniky (4/3)

Úvod

Pokračování článku od Marcia Montenegro (strana 2 z 3), překlad: Křesťanské stránky webnode.

V článku budu používat následující pojmy: Modlitba Souhlasu - angl. "Centering Prayer" - je to jiný výraz pro kontemplativní modlitbu (zkratka KM), ale v souladu s přesností překladu budu používat tyto slova tak jak je použila Marcia Montenegro ve svém původním článku v angličtině. A zkratku p.p. používám jako "poznámka překladatele". Pokud jde o citace, největší fabulace jsem označil fialovou barvou. Pokud jde o slova, které je dobré si dále samostatně dohledat na internetu, tyto jsem označil tučně a modrou barvou.

V článku je řeč o římsko-katolických mniších Thomasovi Keatingovi, o kterém je samostatný článek, zatím nepřeložený ...zde: https://www.christiananswersforthenewage.org/Articles_KeatingLecture.html

Basilovi Penningtonovi, Thomasovi Mertonovi a Quaker Richard Fosterovi.

Za hranicemi západu: moudrost z východu

Keating cituje z hlavního buddhistického textu, z Diamantové Sútry, probírá "puštění*," a říká čtenáři, že ačkoli důsledkem KM mohou být nadpřirozené síly, jako je levitace, takové síly "jsou jako poleva na dort - nemůžeme přežít z polevy samotné," apod., a pokud se čtenář zajímá o nadpřirozené jevy," má se ujistit, že je bude praktikovat pod prověřeným mistrem**."[47] Takováto varování, před svody nadpřirozených darů vyplývající z meditace jsou vydávány těmi, kdo vyučují hinduistickým a buddhistkým meditacím.

(*Pozn. překl. Angl. "letting go" - nechat odejít.

** To, že Keating čerpá z buddhistických textů a mluví o tom, že člověk může zakusit nadpřirozené jevy a potřebuje (buddhistického) mistra je naprosto šílené, že někdo může přijímat KM, když to pochází z pohanského náboženství, které je navíc z duchovního hlediska tak nebezpečné a zcela prokazatelně člověka odděluje od křesťanského Boha - což můžeme říct na základě zkušeností, lidí, kteří tyto pohanské praktiky opustili a obrátili se k Ježíši!)

Jeden autor píšící o mystice, který také probírá mnoho stejných technik jaké se používají v kontemplativní modlitbě, prohlašuje: "Copak to nevidíme v mystice? Předznamením typu vědomí, které bude stále častější, jak lidstvo stoupá výš a výš po žebříku evoluce?"[48] Tato myšlenka je paralelní s myšlenkou v New Age, která předpokládá, že jak člověk duchovně postupuje, získá rozšířené vědomí* (expanded consciousness,p.p.), které bude zahrnovat nadpřirozené nebo super-mystické síly a nahlédnutí do podstaty reality. Autor se odvolává na mystiky a praktiky středověké praxe kontemplace a tvrdí, že kontemplativ (praktikant,p.p.) má kontakt "se stejnou realitou" jako mystik a že "cítí, že obdržel čistou, přímou vizi pravdy".[49] Tento názor se nachází ve víře východní meditace, která učí člověka vnímat nebo získávat pravdu čistější formou pomocí meditačních technik a ve stavech prostých uvažování.

(*Ještě jednou uvádím odkaz na české video, kde osoba aktivně zapojená v New Age pojednává o tomto rozšířeném vědomí a důsledcích těchto meditací.)

Pennington píše o svém obdivu k "velkému jogínovi, Svámí Satchidanandajiovi" a jeho (penningtonovu) souhlasu amerického profesora, který "při hledání opravdové moudrosti*" odešel do Indie studovat pod hinduistického Svámího."[50] Uvádí, že pro "většinu hinduistů, Ježíš je jen jedním z mnoha projevů jediného Boha", ale že "každý člověk má právo mít své vlastní vybrané božstvo nebo projev Boha. Ježíš je projevem Západu."[51] Pennington také uznává, že jak Merton, tak jiná osoba viděli paralely KM se Sufistickou meditací a modlitbou, [52] a schvaluje účast křesťanů na transcendentální meditaci.[53] Píše, že KM se může učit a efektivně využívat kdokoli (tj. nekřesťané), a že "neváhal" se o to s nikým podělit**.[54]

(* Pozn. překl. Pojem shodný s Quimbyho filosofií: "opravdová moudrost".

** Tzn. U kontemplativní modlitby definitivně není třeba modlit se ke křesťanskému Bohu, Otci, Ježíši, Duchu Svatému. V této filosofii, jméno představuje jen náhražku či představu - na jménu nezáleží, je to jen objekt meditace, objekt, na nějž se upíná pozornost, aby se tento objekt nakonec rozplynul a spojil do jednoho s meditujícím. Chci říct, že princip meditace je v tom, že se zaměřujete na nějaký bod či představu a může to být, mantra, může to být obraz, cokoliv na co se soustředíte. Samotná technika spočívá v koncentraci a udržení pozornosti, nezáleží na jménu nebo formě té věci na kterou se soustředíte. Stačí v tom jen pokračovat a časem dosáhnete toho žádaného neduálního stavu mysli, o kterém se mluví v buddhismu či hinduismu.)

Dalším učitelem KM silně ovlivněným východem je Thomas Merton. Merton byl muž s velkou inteligencí, a to je zřejmé z jeho spisů. Ale píše o svých schůzkách s dalajlamou v Asii a říká, že s ním cítil "duchovní pouto"; uvedl, že našel paralely mezi meditačními koncepty a metodami katolických mnichů s tibetskými buddhisty, a dokonce diskutoval o zřízení tibetského buddhistického meditačního centra v USA.[55] Rovněž nazval tibetského buddhistického vůdce Chogyam Trungpa "moudrým" a " opravdovým duchovní mistrem."[56] Merton dokonce uvažoval o tom, že bude zasvěcen do dzogčhenu, esoterické tibetské buddhistické meditační praxe a přemýšlel o úpravě knihy buddhistických spisů.[57] Tyto projekty byly zkráceny jeho náhlou náhodnou smrtí v Asii v prosinci 1968, ačkoli předtím psal o zenovém buddhismu.

Poslední slova, která napsal v Mertonovu Asijském Žurnálu, odhalují jeho fascinaci východními vírami a praktikami. Ačkoli on sám nikdy nevykazoval sklon nahradit východní víru křesťanstvím sám, zdálo se, že východní náboženství uznal za stejně platné, a projevil ochotu přizpůsobit některé jejich přesvědčení těm jeho křesťanským. Co jiného si člověk může myslet, když píše o radu ohledně zasvěcení do dzogčhenu a přemýšlí o tom, že pomůže zřídit tibetské buddhistické meditační centrum? Většina křesťanů by místo toho usilovala o dialog s těmito buddhisty, aby jim představila Krista, nehledala zasvěcení do svých praktik nebo šířila jejich učení.[58]

Pokračování

Část II. Je to vůbec modlitba?

8. KM: Co říká Boží slovo? (6/5)

Zdroje

48 F. C. Happold, Mysticism: A Study and An Anthology (Baltimore: Penguin Books, 1964), 34.