Katolická tradice
přežívá v protestantských církvích
dodneška
Úvod do pohanských (rozuměj "katolických") tradic
Cílem těchto stránek je informovat o pravdě. Ježíš řekl: poznáte Pravdu a pravda vás osvobodí. A také: "Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy." Jan 16:13 Mám vám tedy zamlčovat pravdu. Mnoho věcí se dozvíte na těchto stránkách, o kterých je nepohodlné v protestantských církvích mluvit, ale já vám je řeknu. Něco se dozvíte v sekci Zachraňte se -> Falešná učení, něco v sekci Vzdělávání křesťanů.
K dnešnímu tématu. Katolická tradice a její falešné učení přežívá v protestantských církvích až dodnes. Existuje pro to několik důkazů a já půjdu hned od těch hlavních: a to jsou překlady bible a křty. Odborníci na biblickou kritiku z celého světa (pomineme-li katolické vzdělance) se s poměrně vysokou přesností shodují na tom, že katoličtí písaři během staletí upravovali bibli, tak aby to odpovídalo jejich tradici. Přidávali tam text navíc. Předmětem mého dnešního článku je podpora trojjedinosti, kterou se katolická církev rozhodla podpořit v písmu. Úpravy se projevily a dodnes projevují i v křesťanských rituálech. Jedním z těchto pohanských rituálů je křest ve jméno Otce, Syna a Ducha Svatého. Tato tradice vychází z Matoušova evangelia 28:19, který byl jak se odborníci shodují upraven. Zatímco Marek zmiňuje pouze křest:
Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (16) Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen." Marek 16:15
Katoličtí písaři nám tvrdí, že Matouš po nás chce křtít ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého. Opravdu je to tak? Znamená to tedy, že máme provádět tři ponoření do vody? Copak křesťan není spasen jen v jednom jménu? A co říkají ostatní zmínky o křtu v bibli? Ty zmiňují pouze křest ve jméno Ježíše Krista. Copak nás nezajímá kontext celé bible?
Petr jim tedy řekl: "Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého." Skutky apoštolské 2:38
Věřit ve formulaci trojice ve křtu je nejenže nebiblické, ale dokonce je náznakem fanatické - zaslepenecké víry, která odmítá vědecké důkazy. Někdo chce být až tak zbožný, že nedokáže uvěřit tomu, že překlady bible, které máme k dispozici nesou nánosy bahna, které je třeba odstranit. Jsou to nánosy falešného katolického učení.
Ještě než se pustím to toho Matouše 28:19. Chci zmínit i jiné místa, která se překládají v souladu s katolickou tradicí. Je to například překlad slova Šabat, které jako Češi a Moraváci všichni dobře známe. I nevěřící lidé, když jim řeknu o Šabatu, vědí o čem mluvím, protože si to spojují s židovským svátkem. Překladatelé se však rozhodli se od toho slova odchýlit a zavedli nepřesnou náhražku - sobota nebo den odpočinutí. Tento výraz se ale v Božím slovu nenachází. Šabat má podle Božích zákonů a podle přesně vymezeného času, podle Božího kalendáře, jenom jeden čas a to je od pátečního západu slunce do sobotního západu slunce. Pokud chcete světit den odpočinku, jak nám předkládá například Český studijní překlad:
Což hebrejsky je:Odpověděl jim: To je to, co promluvil Hospodin: Zítra bude odpočinutí -- svatá sobota Hospodinova. To, co máte napéct, napečte a to, co máte uvařit, uvařte a vše, co bude přebývat, si uložte a uchovejte do rána." Exodus 16:23
"wajjó'mer aléhem hú ašer diber Adonaj - šabátón šabat-qódeš laAdonaj máchár - ét ašer-tó'fú éfú - we'ét ašer-tevaššelú - baššélú - we'ét kol-há'ódéf - hanníchú láxem lemišmeret ad-habóqer."
To by se tedy korektně dalo přeložit takto: "A řekl jim: To je to co promluvil Hospodin: Zítra bude Šabat, Šabat svatý Hospodinu. ... " atd. Slovem zítra Bůh ale neodkazuje na sobotu, nýbrž na pátek. Příprava jídla na Šabat probíhá už v pátek, aby lid nemusel během soboty pracovat. Chápete ten rozdíl? Bůh nemohl říct: napečte jídlo, když by samotným pečením porušili Šabat. To jsou takové jemné ale podstatné nuance, které pro křesťany, kteří nechtějí dodržovat celé desatero nic neznamenají. Pro mě, ale jako pro člověka hledající pravdu to znamená hodně. Bůh neustanovil jako svatý den neděli, ale sobotu. Neděli zachováváme jenom kvůli katolické tradici, která tímto dodnes oslavuje pohanský svátek, který byl vyhrazený pro oslavu Boha Slunce. Je to přece už v anglickém názvu neděle: Sunday čili Sun-day ... Den Slunce. Ten název se zachoval až dodnes. Umíte si představit, že by židé slavili Sun-day jako Slavnostní den? Vždyť by to bylo modlářství. Ale podobně je to vlastně i s dalšími svátky: S Vánocemi, které byli také sladěny s pohanským kalendářem, který oslavoval pohanského Boha (tuším Saturna). Protože ti oslavovali Saturálie. Ačkoliv bible jasně říká, že se máme od pohanských zvyků distancovat, katolická církev ty zvyky dodržuje dodnes a protestanti katolickou tradici dodnes neopustili.
Rozhodně vás nechci odrazovat od vaší víry, spíš bych byl rád, abyste rekapitulovali čemu vlastně věříte. České překlady stále ještě obsahují některé nepřesnosti. Například pojem "Starý Zákon", který se tak dobře v katolicismu a protestantismu uchytil, vlastně odkazuje na zrušení Zákona, které vlastně nikdy nenastalo... Ale sugestivně podsouvá myšlenku, že Zákonem se nemusíme řídit. Tím správným slovem pro překlad by nebylo slovo Zákon, nýbrž Tóra, které má mnohem širší překlad než jenom Zákon. Tóra je taky učení, směr, instrukce a v tomto smyslu se dá chápat také jako cesta. Když Ježíš říká, já jsem ta Cesta, tak pochopitelně odkazuje na Zákon, říká vlastně: Já jsem ta Tóra, já jsem to učení, které dal Bůh Mojžíši... Já jsem to Slovo... Což ale nepochopíte, když v překladu čtete Zákon a význam slova Tóra se v církvi nevyučuje... Tímto svým příspěvkem bych vás chtěl spíš povzbudit k hlubšímu studování písma a učení se biblickým jazykům, což rozhodně pro nás Čechy a Moraváky není tak těžké, jako třeba pro Angličany, kteří nemají ani skloňování, ani pády. Navíc na těchto svých stránkách nabízím výuku hebrejštiny, respektive hlavně texty a doslovné překlady Božího slova v sekcích Hebrejské překlady a Starý Zákon pro křesťany. Nebylo by od věci číst také zahraniční zdroje, protože ty v češtině jsou poměrně dost limitované a nejsou tak aktuální jako zdroje psané angličtině. Sám se snažím o občasné překlady z angličtiny, ale sám na to moc nestačím.
Co říkají odborné zdroje o trojjediném křtění?
KATOLICKÁ ENCYKLOPEDIE
"Trojnásobné ponoření je v církvi nepochybně velmi staré." ... Jeho cílem je samozřejmě ctít Tři osoby Nejsvětější Trojice, v jejichž jménu je udělen. " - (str. 262)
CONYBEARE
"Exkluzivní přežití" (trojjediného křtění) " ve všech rukopisech., řeckých i latinských, nemusí způsobit překvapení. V jediných kodexech, které by dokonce mohly zachovat starší čtení, jmenovitě Sinajský Syrský " (kodex) " a nejstarší latinský rukopis, SCHÁZÍ STRÁNKY, " (jsou pryč) " které obsahovaly konec Matouše." (Jistě si všichni umíme představit kdo ty stránky odstranil a proč...) " V každém případě však konverze Eusebia na delší text po Nikajském koncilu " (tj. první koncil v roce 325 n.l.) " naznačuje, že v té době byla zavedena jako ortodoxní Šiboleth " (šibolet je jazykový prostředek, který slouží k rozlišování různých etnik či společenských skupin) " do všech kodexů. Nemáme žádný kodex starší než 400 let, pokud je tak starý; a dlouho před tímto časem byla vyřazena otázka zahrnutí Svatého Ducha za stejných podmínek do Trojice a text tak neocenitelný pro dominantní stranu se mohl bez ohledu na jeho textové příbuznosti dostat do každého kodexu. " - (Hibbert Journal)
"V případě, který byl právě zkoumán (Matouš 28:19), je třeba si povšimnout, že ani jediný rukopis, ani starověká verze nám nezachovala pravdivé čtení." To však není překvapivé, protože jak nám připomíná Dr. Gregory, jeden z největších našich textových kritiků, "řecké rukopisy textu Nového zákona byly často změněny písaři, kteří do nich vložili pro ně známá čtení", a které považovali za správné čtení. Canon a Text N T, 1907, strana 424. "
"Tato fakta hovoří sama za sebe. Naše řecké texty, nejen evangelií, ale také epištol, byly revidovány a interpolovány ortodoxními copywritery. Můžeme sledovat jejich zvrácené textové odchylky v několika případech pomocí patristických citací a starověkých verzí. Ale, musí zůstat mnoho pasáží, které nebyly tak opraveny, ale kde dnes nemůžeme podvod odhalit. Bylo nutné zdůraznit tento bod, protože Dr. Westcott a Hort říkali, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by v textu Nového zákona došlo pouze k doktrinálním změnám. To je pravý opak pravdy a takoví významní učenci jako Alfred Loisy, J. Wellhausen, Eberhard Nestle, Adolph Harnack, abychom zmínili pouze čtyři jména, se nesnažili tuto skutečnost rozpoznat. "
[I když je to naprosto pravda, přesto "existuje řada důvodů, proč se můžeme cítit sebevědomě ohledně obecné spolehlivosti našich překladů." - (Peter Watkins, "Překlenutí propasti" (angl. 'Bridging the Gap') v The Christadelphian, leden 1962, s. 4-8)
ENCYKLOPEDIE. NÁBOŽENSTVÍ A ETIKA
"Pokud se má za to, že si mnozí kritici myslí, že žádný rukopis nepředstavuje více než poměrně pozdní recese textu, je nutné se postavit za množství rukopisných důkazů o vlivu křestní praxe. Zdá se snadnější uvěřit, že tradiční text byl přinesen tímto vlivem pracujícím na "eusebiánském" textu, než ten druhý, který z vznikl z toho dřívějšího. " - (Článek Křest)
FRATERNAL VISITOR
"Codex B. (Vaticanus) by byl nejlepší ze všech existujících rukopisů, kdyby byl zcela zachován, méně poškozen, (méně) opraven, snadněji čitelný a nezměněn pozdější 'rukou'
na více než dvou tisících místech. Eusebius proto má pevnou půdu pod nohama, když obviňuje přívržence Athanasia a nově vzniklé doktríny Trojice z falšování Bible více než jedenkrát." - (Fraternal Visitor, v The Christadelphian Monatshefte, 1924, s. 148)
HAMMOND
"V NZ jsou dvě nebo tři vložky, o nichž se předpokládá, že mají svůj původ v církevním použití. Slova, o nichž bylo řečeno, byla důvěrně známa ve zvláštním spojení, byla snad zaznamenána na okraji nějaké kopie a odtud byla začleněna dalším přepisovatelem; nebo to, že transkriptorovo důvěrné obeznámení s těmito slovy, mohlo vést k jejich vložení. To je zdroj, k němuž dr. Tregelles přiřadí doxologii " (doxologie = chvalořečení) " na konci Pánovy modlitby v Matouši 6, který vyžaduje většina nejlepších autorit. Možná také Skutky apoštolské 8:37, obsahující křestní vyznání víry, které je od nejlepších autorit zcela požadován, se tímto způsobem dostalo do latinského textu." - (Hammond, textová kritika aplikovaná na NT, (1890), s. 23)
HASTINGS DICTIONARY BIBLE
"Ve východních církvích je trojjediné ponoření považováno za jedinou platnou formu křtu." - (sv. 1. s. 243 fn)
DIDACHE
"(1) Pokud jde o křest, křtěte tímto způsobem. Poté, co jste promluvili o všech těchto věcech, "křte jménem Otce a Syna a Ducha svatého" tekoucí vodou. (2) Pokud nemáte tekoucí vodu, křtěte [baptizon] v jiné vodě. Pokud nemůžete ve studené, pak v teplé. (3) Pokud ani tu nemáte, vylijte [ekcheo] vodu třikrát na hlavu "ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého". (4) Před křtem [baptizomenos] se ten kdo křtí [baptizon] a ten kdo má být pokřtěn [baptizomenos] postí, a kdokoliv ostatní, kdo mohou. Přikažte tomu, aby byl pokřtěn [baptizomenon], aby se předem den nebo dva postil."
Toto je katolická tradice. U spisu didaché se předpokládá datace mezi 100 a 150 n.l. Pokud by datace byla k roku 125, bylo by to 100 let po Kristu a 60 let po Pavlovi. To je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby se lidé odchýlili od zdravého učení. Ignatiovy spisy také ukazují odklon od zdravého učení. K tomu je ještě mnoho co říci, ale čtěte na této stránce.
OXFORDSKÝ SLOVNÍK KŘESŤANSKÉ CÍRKVE
"Ve 'Dvou cestách' Didache jsou nastíněny hlavní povinnosti zájemců o křest a způsob jeho provedení trojitým vylitím na hlavu. O tomto trojím ponoření svědčí i Tertulliuan (Adversus Prax 26). ... Nejkomplikovanější/nejpropracovanější formou obřadu v moderním západním použití je římskokatolická církev. " - (str. 125, 126)
ROBERT ROBERTS
"Athanasius ... se setkal s Flaivanem, autorem doxologie, která byla od té doby v křesťanství univerzální:" Sláva Otci a Synu atd. " To bylo vytvořeno v protikladu vůči arianské doxologii: "Sláva Otci, skrze Syna, v Duchu svatém." - (Robert Roberts, Good Company, svazek iii, s. 49)
SMITHŮV SLOVNÍK KŘESŤANSKÉHO STAROVĚKU
"Zatímco trojité ponoření bylo tedy univerzální praxí, zdá se, že Eunomius (cir. 360) jako první zavedl jednoduché ponoření" 'do Kristovy smrti'... Tato praxe byla odsouzena za cenu degradace, Canon Apost. 46 (al 50). Ale před námi to vyvstává znovu asi o sto let později ve Španělsku; ale pak to konečně považujeme za odznak ortodoxie v protikladu k praxi Arianů. Naposledy se drželi použití trojjediného ponoření, ale takovým způsobem, aby vycházeli z vlastní doktríny postupném vyjmenování tří osob. " - (Smith's Dictionary Of Christian Antiquities - Článek Křest § 50)
WHISTON
"Eusebians ... někdy pojmenoval čas, kdy, místo, kde a osoba, které oni (tj. Formy doxologie) byli poprvé představeni ... tak Philoflorgius, spisovatel toho stejného období, nás ujišťuje v FOTIUSových EXTRAKCÍCH, že V roce 34 nl 348 Flavianus, Antiochijský patriarcha, dal množství mnichů dohromady a poprvé použil tuto veřejnou doxologii: "Sláva Otci a Synu a Duchu svatému." - (Druhý dopis týkající se primitivních doxologií, 1719, s. 17)
"Určitě víme o větším počtu interpolací a závad vnesených do Písma ... Athanasiem " (Athanasius) " a vztahujících se k nauce Trojice, než v jakémkoli jiném případě." I když nemáme, z těch o kterých vím, žádné takové interpolace a závady vytvořené Eusebiánskými, ani Ariánskými. " - (Druhý dopis londýnskému biskupovi, 1719, s. 15)