Kdo je bratr, bližní a kdo pohan?

Toto je zkrácená a upravená verze článku o Odpuštění.

Ježíš a apoštolové rozlišují mezi bratry z židů a pohany. Ježíš řekl, že nepřišel kázat evangelium pohanům. Podle Starého Zákona, který Ježíš přišel potvrdit, jsou Židé v jiném postavení než pohané. Židé se mají oddělit od pohanských národů a žít svatě. To stejně platí i pro křesťany, pokud chtějí žít podle Božích přikázání a jeho měřítek spravedlnosti. Židovská společnost drží úzce při sobě. Ortodoxní židé v Izraeli se nestýkají s pohany a nemají dovolené společné aktivity (například židovské děti se nepodílí na aktivitách s pohanskými). Je to správné? Podle bible je. Pavel z Tarsu říká, že špatné vztahy kazí dobré mravy 1 Kor 15:33. Správná výchova dítěte by tedy měla (alespoň podle vzoru SZ) oddělit např. děti, které nemají úctu k ostatním (bible je označuje např. za posměvače) od dětí věřících rodičů uctívajících Jahveho/Hospodina. Když Ježíš říká, "Kdo je můj bratr a kdo je má matka?", promlouvá k židovské společnosti obecně, ale kromě toho také k okruhu svých učedníků. Když se učedníci ptali, kolikrát mají odpustit, Petr se ptal na bratry. Nebyla řeč o pohanech. Židé se s pohany nebratřili a nebratří: bratr je pro ně žid, kdežto pohané jsou pro ně gojim, pohan: goja. Pojmem bratr lze označit buďto blízkého příbuzného, příslušníka téže rodiny nebo příslušníka téže komunity.

Kdo je můj bratr? Ježíš řekl: "Kdokoli totiž koná vůli mého nebeského Otce, ten je můj bratr a sestra a matka." Mt 12:50

Podle měřítek bible se od věřících neočekává, že se budou "bratřit" či kamarádit s pohany. Nejste povinni se bratřit s pohany. Jako křesťané, jsme však povinni jim kázat evangelium, dokud jsou ochotni naslouchat (L 10). Něco jiného je kázání evangelia a určitá vstřícnost k lidem, kteří naslouchají a chtějí činit pokání, a něco jiného je tolerance zla páchaného na sobě, nebo na druhých.

Podle Bible Bůh očekává, že vůči souvěrcům (tj. bratrům) budete mít mnohem větší trpělivost, abyste jim ukázali svou lásku. Neznamená to, že byste svou lásku neměli ukázat světu ve formě kázání evangelia a modliteb za nemocné (Mk 16:15-17), což právě máme... Jinými slovy, v bibli vidím mnohem více vstřícnosti k věřícím ze stejné náboženské komunity než k pohanům, o kterých SZ říká, že se máme oddělit.

Pavel z Tarsu i Jan dokazují svou přilnavost k tomuto tradičně židovskému postoji; v 1 Korintským 5:5 Pavel vyzývá, že toho člověka mají zavrhnout. Jan vyzývá v 2 Janův 1:9 "Žádný, kdo odstupuje a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha; kdo zůstává v Kristově učení, ten má Otce i Syna. Přichází-li k vám někdo a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu, ani ho nezdravte. Kdo totiž takového zdraví, účastní se jeho zlých skutků." Zcela v duchu židovského nařízení oddělovat se od pohanů. K tomu Jan i Pavel důrazně nabádají, tzn. potvrzují tím, že SZ nebyl zrušen, nýbrž se jím stále máme řídit. Bližní ani bratr pro nás není někdo, kdo nekoná Pánovu vůli a kdo šíří falešné evangelium, pokud se však někdo odkloní, máme ho nejdříve upozornit a snažit se mu domluvit! Teprve když neposlechne, máme ho zavrhnout jako pohana (to říká Ježíš v Matouš 18:17).

V biblické řečtině se pak používá slovo plésion (Mt 5:43) pro označení "bližního", které označuje osobu blízkou, například souseda, logicky také spolubydlícího a nemusí to být nutně bratr. Jak již bylo řečeno, tak židé nežili společně s pohany, proto bližní, je vlastně blízká osoba, která je s námi nějak spřízněná. Jinými slovy, druhé přikázání tóry říká, že máme milovat lidi se kterými žijeme v téže komunitě, zároveň, ale říká, že se máme oddělit od lidí, kteří nežijí podle Božích zákonů. Člověk, který uvěří v Ježíše Krista se tedy může snadno dostat do situace, kdy starý způsob života mu není příjemný a jeho osobní víra provokuje jeho blízké okolí, ve kterém i lidé, kteří byli původně blízcí začínají projevovat nenávist a chovají se nepřátelsky. Uvěří-li žid že ježíš Kristus je Mesiáš, je zavržen svou rodinou jako pohan, je vyvržen svými nejbližšími. Od svých příbuzných pak nachází jen nepochopení. Není tedy možné, aby tyto dva odlišné světy spolu existovaly jinak než v nepřátelství. O tom mluvil Ježíš když říkal:

Matouš 10:34-36 "Nemyslete si, že jsem přišel na zem přinést pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč.  Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni. A nepřátelé člověka budou ti z jeho vlastní rodiny."

Pravá víra tedy obnáší i pokoření, snášení útrap a nespravedlnosti. Ježíš řekl, že máme nést svůj kříž, tedy nebát se čelit těmto problémům - nevzdát se víry, ani za cenu těchto těžkostí. Matouš 5:11-12 "Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi." S nepřátelstvím světa, bychom měli počítat a neměli se mu divit. Svět nás nikdy nepochopí a bude nás nenávidět, stejně tak i útočit proti nám a snažit se nás ponížit, společensky znemožnit, posmívat se. V těchto těžkých chvílích je dobré číst bibli, hledat útěchu například v Žalmech nebo v četných verších od proroka Izajáše. Skrze víru a křest ponořením pod vodou se počítáme k Božímu lidu a také na nás se vztahuje tento verš: "Izrael bude spasen v Hospodinu spásou věčnou. Už se nebude stydět a ani hanbit, navěky a nikdy." Izajáš 45:17

Od nepřátel je třeba se oddělit, pokud to nejde fyzicky, tak si udržovat alespoň duchovní odstup, protože pokud příjmeme falešnou identitu, kterou nám podstrkuje satan, pak nebudeme svobodní a nebudeme mít to vítězství, světlo a radost, které nám slíbil Bůh.