Pokrytectví mezi křesťany
Úvod
Tento článek patří do oblasti náboženství. Pro jeho správné pochopení je třeba, abyste se nejprve seznámili se sekcí Víra vs. náboženství případně se stránkou Náboženský duch, která vysvětluje tyto pojmy a chápe je jako synonyma pro jednu a tu samou problematiku, do které spadá i náboženské pokrytectví. Článek byl inspirován videem jednoho internetového teologa a kazatele, který se pouští do veřejných diskusí. Video se jmenovalo "This Woman is Mad at Christians" by "Wretched". Podotýkám, že neznám jméno kazatele a neshlédl jsem video do konce, ale musím reagovat na to co jsem viděl, protože kazatel selhal hned ve dvou bodech obhajoby křesťanství. Paní, která mluvila do mikrofónu ale vlastně měla pravdu, i když bohužel neznáme bližší skutečnosti, které by byly třeba k posouzení celé situace, abychom zjistili kdo z nich se chová pokrytecky. Ale nejprve se pojďme podívat co říká bible o soudu.
Soud nad lidmi
Nesuďte, abyste nebyli souzeni - nejprve kontext Mt 6
Nejprve bychom se měli podívat na kontext Mt 7. Co předcházelo za kázání? 6. kapitola píše o pokrytectví:
Matouš 6:1-4 "Dávejte si pozor, abyste nedělali své milosrdné skutky před lidmi proto, aby vás viděli. Jinak totiž nemáte odplatu u svého Otce, který je v nebesích. Proto když prokazuješ milosrdenství chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby se nechali chválit od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odplatu. Ale když ty prokazuješ milosrdenství, ať tvá levice neví, co dělá pravice, aby tvé milosrdenství bylo vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně."
Ježíš mluví o pokrytectví. A mluví zde o náboženství. Jsou zde lidé, kteří dělají své milosrdenství jen na oko, své náboženství provádí jen tak, aby si splnili svou povinnost, aby odkázali u kazatelny co je třeba (ale nikdy nejdou kázat na ulici), co chodí do církve a poslouchaj co říká kazatel, ale nikdy si doma nečtou bibli - nehledají Boha opravdově, ale jen to předstírají. Žena ve videu, která obvinila křesťana z nečinnosti, zřejmě toho kazatele nezná a neví o tomto verši, kde Ježíš říká, že své milosrdenství máme dělat vskrytu a nemáme se jím chlubit. Pokud je tedy pravda, že pan kazatel má takový zájem o lidi, jak ona zmiňuje ve své řeči, pak to vlastně ani nemůže vytrubovat, ale neměl by se ani bránit. Ale k tomu se chci dostat později. Shodneme se tedy na tom, že křesťanský postoj má být zachovávat milosrdenství, ale nedělat to jen na oko. Je velmi pravděpodobné, že lidi kolem sebe neznáme a nevíme jestli dělají něco z toho co káže Kristus.
U lidí, kteří pracují v křesťanských sociálních službách jako je Diakonie, nevíme jestli jsou lidé, kteří tam pracují, křesťané a jestli žijí opravdu takovým stylem, jaký doporučil Ježíš - jestli to dělají nezištně a zadarmo, respektive - ne pro výši mzdy, ale pro Pána. Za sebe ale mohu říct, že jsem v Diakonii pracoval a vzali mě tam bez toho aniž by se ptali zda jsem křesťan. V té době jsem sice v Boha věřil, ale nebyl jsem křesťan, ani Ježíšův učedník, protože jsem se neřídil jeho přikázáními. Pochopitelně, že tito zaměstnavatelé si nemohou vybírat, máme zákony, které znemožňují diskriminaci, ovšem to právě znamená, že i když je daná organizace řízená křesťany, neznamená to, že v ní skutečně pracují křesťané! Zásluhu z jejich činností tedy mají i nevěřící lidé a to ti, kteří tam pracují, i ti, kteří platí daně státu, i ti, kteří posílají dotace na provoz sociálních služeb. Není žádnou skrytou novinkou, že provoz sociálních zařízení je přímo úměrný na dotacích, které jim umožňují chod.
Proto u toho kazatele by mě zajímalo z jaké je církve, když se obhajuje na základě skutků druhých křesťanů. On totiž nemluví o sobě, ale o křesťanech obecně. Jak ale mám vědět, že je také vykonavatelem milosrdných skutků a nechlubí se cizím peřím? Nevím z jaké je církve, takže nevím jestli provozují nějakou charitativní nebo sociální službu...
V kapitole 6. Ježíš pokračuje v kázání o pokrytectví a vysvětluje jak se máme modlit. Z této modlitby nás může zajímat věta "odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům", která nás v případě, že neodpustíme také usvědčuje z pokrytectví a zlých náboženských postojů. Také o půstu a o hromadění majetku. V tomto směru bychom mohli položit otázku na kazatele i na ženu za mikrofónem. Pak mluví o štědrosti těch kdo něco mají: "Lampou těla je oko. Pokud je tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné." Neboli, pokud budeš k lidem přistupovat se štědrým srdcem, Bůh ti bude žehnat a budeš zdráv. Sobectví však vede k tělesným potížím, bolestem a nemocem. "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." To znamená, že není možné sloužit Bohu a zároveň satanu, žádný křesťan by neměl hřešit, neboť pokud hřeší je to hříšník, nespasený člověk, nekřesťan.
V Pavlových dopisech je toto vysvětleno, že žádný hříšník (tj. nespravedlivý) nemá podíl na Božím království (1 Kor 6:9, Zj Jan. 21:8 Ale "bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj (po)díl/úděl v jezeře, které hoří ohněm a sírou; a to je druhá smrt." Bible říká, že žádný opravdový křesťan si nemůže dovolit hřešit jinak skončí v ohnivém jezeře. Kdo byl spasen je spasen, ale pokud nedělá to co Ježíš přikazuje a dál žije jen sám pro sebe, tak to s ním špatně dopadne, protože nepochopil co znamená "Já jsem světlo, nikdo kdo mě následuje nebude chodit v temnotě". Nikdo nemůže stát jednou nohou v Božím královstvím a druhou ve světě. Ježíš jasně povolává k tomu, abychom mu odevzdali vše, abychom Bohu mu sloužili celým srdcem, celou duší a celou myslí. To je první přikázání! Kazatel ale propadl, protože sán sebe nazval hříšníkem. Bible takto o spasených jedincích nemluví. Kdo hřeší je otrokem hříchu a není svobodný. "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní." (J 8:34) Jak by tedy křesťan vysvobozený od hříchu mohl říct, že je hříšník? To říct nemůže. Je-li někdo hříšník, pak je to nespasený křesťan, člověk, který je otrokem náboženství, ale není skutečně vysvobozen Ježíšem z otroctví hříchu. Proč je tomu tak? Oblíbil si tento člověk více tmu než světlo? Jak může takový člověk vést slepé? Což není napsáno? "Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy." Mt 15:14. Paní u mikrofonu dokázala usvědčit kazatele z pokrytectví, i o ni nic nevíme a nevíme jestli něco z toho co popsala také sama dělá, aby její slova měla váhu.
Dále Ježíš mluvil o spoléhaní na Boha, že nemáme spoléhat jen sami na sebe a na svůj rozum, ale věřit Bohu, že dokáže zajistit naše potřeby, které potřebujeme v kontextu "Přijď království tvé a staň se vůle tvá". Nejvíce se mi líbí závěr: "Všechny tyto věci totiž vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno." To mluví za vše. Ježíš zde jinými slovy říká, že máme pracovat pro Boží království i za cenu "nedostatku" těch věcí, které hledají pohané: jako přebytečné věci, které nejsou skutečně potřeba pro naší službu Bohu.
Nesuďte! - Mt 7
A nyní když známe kontext kázání si můžeme vysvětlit jaký je skutečný význam té věty, kterou lidé často používají i proti křesťanům.
Matouš 7:1 "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno. Proč tedy vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? A jak můžeš říci svému bratru: `Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,´ a hle, ve tvém oku je trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra. Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly před svině, aby je snad svýma nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás."
Ježíš tady ve skutečnosti mluví o dvou druzích soudu, což vyplývá z druhé věty. Pokud zůstáváš spravedlivý, máš právo upozoroňit lidi kolem sebe, že v konkrétní věci jednají nesprávně - a to právo je dané od Boha. Bůh od křesťanů očekává zralost charakteru (viz např. Židům 6). Pokud si došel do bodu zralosti charakteru, že se dokážeš řídit Ježíšovými nařízeními, aniž by si furt hřešil, pak by si měl být schopen vyučovat ty, kteří jsou na tom hůře než ty a měl by si být schopen je varovat způsobem, který je prost nenávisti a pohrdání, způsobem kdy člověk jde příkladem jako Ježíš. Staň se jeho učedníkem, staň se světlem pro druhé: Mt 5:14-16 "Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Také nerozsvěcují lampu, aby ji postavili pod nádobu, ale na stojan a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak nechte své světlo zářit před lidmi, ať vidí vaše dobré skutky a vzdají slávu vašemu Otci, který je v nebesích." To je to povolání, ke kterému byl každý křesťan povolán: Máte být světlem pro druhé a máte to světlo šířit dál. Pokud ve vás nepřebývá světlo, tak jste ještě nedošli tam kde vás Pán chce mít. Pavel Ef 5:10 Efezským 5:10 "Rozeznávejte, co je příjemné Pánu, a neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je usvědčujte. Vždyť o tom, co oni vskrytu dělají, je hanba i jen mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno; všechno, co je zjevné, je přece světlo. Proto se říká: "Probuď se, ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus!" Dbejte tedy pečlivě na to, jak máte chodit: ne jako nemoudří, ale jako moudří. Vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale chápejte, co je Pánova vůle. Neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale buďte naplňováni Duchem."" Jestliže máte nějaké hříchy, které skrýváte a stydíte se za ně (například prohlížení pornografie, ale i dívání se po ženských, manželské hádky, agrese), je třeba tyto věci definitivně zahodit a přestat hřešit. Pomyslete na to co by si o vás lidi pomysleli, kdyby tyto věci přišly na světlo. Pokořte se a postěte se ať jste schopni zvládnout nástrahy ďábla (a neříkejte, že na půst nemáte sílu, vždyť i Ježíš byl na poušti a postil se 40 dnů, před tím než odolal satanovi - pravda však je že je třeba si na to vyhradit čas, čas pro Pána).
Z Pavlova dopisu Efezským už tedy víme, že existuje něco jako usvědčování z hříchu. Když tedy víme, že usvědčovat z hříchu je správné, pokud se ho sami nedopouštíme, pak můžeme také říct:
1 J 3:3-8 "A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, jako je čistý on. Každý, kdo páchá hřích, páchá i bezzákonnost; a hřích je bezzákonnost. A víte, že on se ukázal, aby sňal naše hříchy, a žádný hřích v něm není. Žádný, kdo v něm zůstává, tedy nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. Synáčkové, ať vás nikdo nesvádí. Kdo působí spravedlnost, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Na to je zjeven Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla.
Už tedy víme, že kazatel, který řekne: "Jsem jen hříšník," není z Boha. Takový kazatel tedy oklamává veřejnost a je doopravdy nejen pokrytcem, ale vlastně i zbloudilcem, který není schopen vést druhé. Druhé svádí na scestí, protože omlouvá hřích. Jestliže hřeší, není kompetentní kázat. Měl by nejprve činit pokání a hledat Boha. To je ale produkt náboženského života, produkt bezduché teologie. Teologické vzdělání nikomu nezaručí, že bude chodit ve světle! Evangelium je ve skutečnosti daleko prostější. Nepotřebuješ teologické vzdělání, ale žít poctivě tak jak říkal Ježíš, dělat to co dělá on, hledat Boha celým srdcem, celou duší a celou myslí.