Odpuštění a soud. Komu odpustit a komu ne.
1. Milujte své nepřátele.Ježíš řekl, máme milovat své nepřátele. To ale neznamená, že si musíme nutně nechat všechno líbit. Myslím, že hranice si každý musí určit sám... Taky každý má jinou náturu a Bůh jedná s každým jinak. Někdo bude svou situaci posuzovat podle toho co říká bible a na tom stát, jiný zas bude přemožen Boží láskou a jeho charakter dokáže zasáhnout okolí.
Když posuzujeme, tak je nutné dívat se na to co říká SZ, protože měřítka SZ jsou platné stále. V SZ je spousta případů, kdy si židé neměli nechat líbit zlo páchané pohany.
2. Podle mě Ježíš rozlišuje mezi bratry z židů a pohany, protože říká, že nepřišel kázat evangelium pohanům. Židé jsou úplně v jiném postavení než pohané, protože se mají oddělit od pohanských národů a žít svatě. Jejich společnost drží úzce při sobě. Ortodoxní židé v Izraeli se ani nestýkají s pohany a nemají dovolené společné aktivity (například židovské děti se nepodílí na aktivitách s pohanskými). Je to správné? Podle bible je. Pavel z Tarsu říká, že špatné vztahy kazí dobré mravy 1 Kor 15:33. Správná výchova dítěte by tedy měla (alespoň podle vzoru SZ) oddělit např. děti, které nemají úctu a ostatním (bible je označuje např. za posměvače) od dětí věřících rodičů uctívajících Jahveho/Hospodina. Když Ježíš říká, "Kdo je můj bratr a kdo je má matka?", promlouvá k židovské společnosti obecně, ale kromě toho také k okruhu svých učedníků. Když se učedníci ptali, kolikrát mají odpustit, Ježíš odpověděl 77x, Mt 18:21-22, ale Petr se ptal na bratry. Židé se s pohany nebratřili a nebratří: bratr je pro ně žid, kdežto pohané jsou pro ně gojim, pohan: goja. Pojmem bratr lze označit buďto blízkého příbuzného, příslušníka téže rodiny nebo příslušníka téže komunity.
Matouš 18:35 Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru...
Kdo je můj bratr? Ježíš řekl: "Kdokoli totiž koná vůli mého nebeského Otce, ten je můj bratr a sestra a matka." Mt 12:50
Nejste povinni se bratřit s pohany a řekl bych, že ono se to od nás věřících ani neočekává. Něco jiného je kázání evangelia a určitá vstřícnost k lidem, kteří naslouchají a chtějí činit pokání, a něco jiného je tolerance zla páchaného na sobě, nebo na druhých. Taky asi nikdo nebude tolerovat zlo páchané na svých dětech a říkat "Bůh vám odpouští" ... ne, spíš zasáhne aby se to nedělo. To je definice spravedlnosti zapsaná v bibli. Takže máme právo soudit co je správné a co ne a proti zlu jsme oprávněni zasáhnout.Z kontextu bible je tedy jasné, že vy jako křesťané si můžete nastavit určitou hranici či toleranci vůči zlu, které na vás páchají nevěřící lidé, kteří nejsou vaší bratři. Očekává se, že vůči souvěrcům budete mít mnohem větší trpělivost, abyste jim ukázali svou lásku. Neznamená to, že byste svou lásku neměli ukázat světu, ale sídlí-li ve vás Boží duch a máte zdravou úctu k sobě, nemusíte si nechat líbit úplně všechno... Jinými slovy, v bibli vidím mnohem více vstřícnosti k věřícím ze stejného rodu než k pohanům, o kterých SZ říká, že se máme oddělit.
Pavel z Tarsu i Jan dokazují svou přilnavost k tomuto tradičně židovskému postoji; v 1 Korintským 5:5 Pavel vyzývá, že toho člověka mají zavrhnout. Jan vyzývá v 2 Janův 1:9 "Žádný, kdo odstupuje a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha; kdo zůstává v Kristově učení, ten má Otce i Syna. Přichází-li k vám někdo a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu, ani ho nezdravte. Kdo totiž takového zdraví, účastní se jeho zlých skutků." Zcela v duchu židovského nařízení oddělovat se od pohanů. K tomu Jan i Pavel důrazně nabádají, tzn. potvrzují tím, že SZ nebyl zrušen, nýbrž se jím stále máme řídit. Bližní ani bratr pro nás není někdo, kdo nekoná Pánovu vůli a kdo šíří falešné evangelium, pokud se však někdo odkloní, máme ho nejdříve upozornit a snažit se mu domluvit! Teprve když neposlechne, máme ho zavrhnout jako pohana (to říká Ježíš v Matouš 18:17).
V biblické řečtině se pak používá slovo plésion (Mt 5:43) pro označení "bližního", které označuje osobu blízkou, například souseda, logicky také spolubydlícího a nemusí to být nutně bratr. Jak již bylo řečeno, tak židé nežili společně s pohany, proto bližní, je vlastně blízká osoba, která je s námi nějak spřízněná. Jinými slovy, druhé přikázání tóry říká, že máme milovat lidi se kterými žijeme v téže komunitě, zároveň, ale říká, že se máme oddělit od lidí, kteří nežijí podle Božích zákonů. Člověk, který uvěří v Ježíše Krista se tedy může snadno dostat do situace, kdy starý způsob života mu není příjemný a jeho osobní víra provokuje jeho blízké okolí, ve kterém i lidé, kteří byli původně blízcí začínají projevovat nenávist a chovají se nepřátelsky. Uvěří-li žid že ježíš Kristus je Mesiáš, je zavržen svou rodinou jako pohan, je vyvržen svými nejbližšími. Od svých příbuzných pak nachází jen nepochopení. Není tedy možné, aby tyto dva odlišné světy spolu existovaly jinak než v nepřátelství. O tom mluvil Ježíš když říkal:
Matouš 10:34-36 "Nemyslete si, že jsem přišel na zem přinést pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni. A nepřátelé člověka budou ti z jeho vlastní rodiny."
Pravá víra tedy obnáší i pokoření, snášení útrap a nespravedlnosti. Ježíš řekl, že máme nést svůj kříž, tedy nebát se čelit těmto problémům - nevzdát se víry, ani za cenu těchto těžkostí. Matouš 5:11-12 "Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi." S nepřátelstvím světa, bychom měli počítat a neměli se mu divit. Svět nás nikdy nepochopí a bude nás nenávidět, stejně tak i útočit proti nám a snažit se nás ponížit, společensky znemožnit, posmívat se. V těchto těžkých chvílích je dobré číst bibli, hledat útěchu například v Žalmech nebo v četných verších od proroka Izajáše. Skrze víru a křest ponořením pod vodou se počítáme k Božímu lidu a také na nás se vztahuje tento verš: "Izrael bude spasen v Hospodinu spásou věčnou. Už se nebude stydět a ani hanbit, navěky a nikdy." Izajáš 45:17
Od nepřátel je třeba se oddělit, pokud to nejde fyzicky, tak si udržovat alespoň duchovní odstup, protože pokud příjmeme falešnou identitu, kterou nám podstrkuje satan, pak nebudeme svobodní a nebudeme mít to vítězství, světlo a radost, které nám slíbil Bůh.
Jak by se k odpuštění měly postavit oběti znásilnění, opakovaného znásilňování nebo týrání psychického, fyzického nebo týrané děti?
Já vidím rozdíl mezi tím co se děje tady a teď. Věřím, že když Ježíš mluvil o odpuštění, neznamená to automaticky, úplnou toleranci zla ... Bylo by nelogické pokud by se oběť sexuálního napadení nebo fyzického týrání fyzicky nebo slovně nebránila a naopak říkala svému trýzniteli "miluji tě". V mírnějších situacích, např. když vás někdo zesměšňuje se očekává, že se budete bránit v přiměřené a rozumné míře slovně. Ježíš se taky bránil, ale jen do takové míry, do jaké to mělo smysl. Ježíš řekl:
Jan 18:23 Ježíš mu odpověděl: "Jestliže jsem mluvil zle, vydej svědectví o zlém, jestliže však dobře, proč mě biješ?"
Takže na jednu stranu je tu ta nastalá situace, která sebou přináší mnoho napětí, frustrace, úzkosti a utrpení. Toto období je třeba nějak překonat. Aby lidský duch nebyl zcela zaplaven zlem, je nutné nenechat se ovládat zlem. Takže určitý stupeň tolerance či odpuštění je nutný i v této chvíli. Ale podle mého názoru, to hlavní, to o čem mluvil Ježíš, odpuštění, se týká víceméně až potom, co tyto těžké situace skončili. V době, když bili Ježíše, ten se nebránil slovy: odpouštím ti... Nebo tvé hříchy budou odpuštěny. Ne. To by bylo zcela nelogické. Bible přece říká, že každý hřích bude po zásluze potrestán. V tu danou situaci ne.
4. Mohu odpustit za někoho jiného?
Přišlo by mi úplně absurdní, kdyby se někdo snažil odpouštět hříchy někomu, když k tomu není kompetentní. Odpustit přece může jen ten, na kom byl hřích spáchán. Toto taky Ježíš řekl svým učedníkům:
Jan 20:22-23 A když to pověděl, dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého. Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli je zadržíte, těm jsou zadrženy."
Ještě k tomu postoji vůči zlu je zmínka v L 10 - Lukáš 10:8 Když pak vejdete do kteréhokoli města a přijmou vás, jezte, co vám nabídnou. A uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: `Boží království se přiblížilo k vám.´ Jestliže ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: `I ten prach z vašeho města, který na nás ulpěl, vytřásáme na vás. Avšak to vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.´ A říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než tomu městu."
Jedná se zde o kázání evangelia, takže víme, že pokud někdo zachovává Boží slovo a káže evangelium, může mít i tento postoj, při kterém odsoudíte zlo a jdete dále. Neusilujete o to přesvědčit ty, kdo nechtějí slyšet evangelium a přijmout Boží slovo (Boží lásku). Nejste tedy vázáni k tomu, abyste odpouštěli všem a zejména ne těm z pohanů, kteří nechtějí slyšet o Ježíši Kristu. Jakkoliv se to zdá být překvapující, nahlédněte do SZ a ověřujte, že tento postoj je plně v souladu s židovskou biblí. Proč se to tedy v církvích nekáže? Odpouštět úplně všechno není správné, protože z bible se můžeme poučit, že je třeba mít určitou toleranci, která závisí na tom jestli protistrana je ochotná naslouchat nebo zachovává nepřátelský či lhostejný postoj vůči evangeliu či vůči spravedlnosti a pravdě. Pravda a právo (definované biblí) nesmí být překrucovány a potlačovány.
Zkuste si představit takovouto hypotetickou situaci. Přijde na zpověď ze farářem muž, a ten se svěřuje, že sexuálně zneužil nějakou ženu (nebo dokonce dítě!)... Farář se pomodlí a řekne ať se pomodlí zdrávas Maria a Bůh mu odpustí. Copak je toto evangelium, které kázal apoštol Pavel? Ne. To je zvrácenost. To je falešné evangelium. Tak Boží spravedlnost nefunguje. Funguje to naopak, že odpustit musí v první řadě oběť. Co zmůže Bůh, když oběť neodpustila? Bůh je spravedlivý a trestá každou nepravost - z toho vyplývá, že dotyčný je prokletý a musí snést Boží hněv (trest za hřích). Kdo však může odpustit je oběť. Pokud odpustí oběť, pak může odpustit i Bůh, pokud se pachatel rozhodne přestat páchat zlo a litovat svých hříchů před Bohem. Opět platí, že pokud pachatel pokračuje v páchání toho hříchu pak mu odpuštěno není, protože jeho obrácení nebylo uskutečněno.
5. Odpuštění? Jak pro koho.
V bibli jsou situace, kdy některým lidem nebude odpuštěno. A nemá jim být odpuštěno. Bylo by správné odpustit lidem, kteří vyhlazovali židovský národ? Pozor však!
Matouš 10:42 "A kdokoli by dal jednomu z těchto maličkých* k pití jen pohár studené vody, protože je to můj učedník, říkám vám jistě, že rozhodně neztratí svou odplatu."
* - Ježíš zde mluví o prorocích a o spravedlivých, tedy o těch, kteří přichází v Kristově jménu.
Matouš 18:6 "Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých*, kteří věří ve mne, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině."
* - Zde Ježíš mluví o dětech
Pokud si představíte, že by se největší zločinci třetí říše na konci svého života rozhodli kát a žádat Boha o opuštění, myslíte, že by mohli být spaseni? Slyšel jsem křesťanský názor, že ano. Podle mě ale takový názor není zralý. Bůh je totiž spravedlivý. Pavel z Tarsu pronásledoval křesťany a nechal je zavírat nebo zabíjet, ale poté co ho Bůh zastavil, činil pokání v tom smyslu, že zcela obrátil a snažil se plně pracovat pro Boží království. Svůj život zapřel a na sebe nedbal, jen aby druzí byli spaseni. Nesetrvával dál ve starém názoru, že křesťané by měli být zavřeni, ale sám se přidal k ním a pomáhal šířit evangelium i za cenu vlastních útrap. Jednalo se tedy o pravé obrácení. U lidí, kteří spáchají hřích (například biskupové, kteří znásilnili děti či bezbranné důvěřivé svěřenkyně) ale ve svém stáří si na nic z toho nepamatují, nebo si vykonstruují představu, že šlo jen o nevinné hraní s dětmi, nemají šanci činit opravdové pokání, protože si na svůj hřích nepamatují. Jejich obrácení i kdyby chtěli činit pokání, nemůže být pravé a nemůže být odčiněno ani odpuštěno, protože dotyčný biskup neusiloval o odpuštění u té oběti. Když církev usiluje o ututlání skandálu a předstírá, že se nic nestalo, aby si udržela dobrou pověst nebo danou věc zveličuje, nemůže být řeč o odpuštění. Dotyčné osobě se nedostalo uznání viny, nenastalo opravdové pokání ve smyslu: Jdi a smiř se... Jak pravil Ježíš:
Matouš 5:23-25 "A proto, když bys obětoval na oltáři svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar tam před oltářem a jdi a nejprve se smiř se svým bratrem a potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení."
V tom verši se mluví o obětování oběti za hřích... Bůh řekl, že taková oběť pro Boha nemá význam, pokud přetrvává nespravedlnost. Zde je obzvlášť patrné, že Bůh by neakceptoval takový dar (nebo i kdyby ho akceptoval), stejně hříšník za svůj hřích zaplatí. Příklad z bible: například král David nechal zavraždit Uriáše, aby získal jeho manželku, hřích mu sice odpuštěn byl, ale smrt se už jeho domu nevyhnula a jeho dítě muselo zemřít:
2 Samuelova 12:10-14 "Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou. Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne." David Nátanovi řekl: "Zhřešil jsem proti Hospodinu." Nátan Davidovi pravil: "Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš. Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina znevažovali, syn, který se ti narodí, musí zemřít."
z příběhu vyplývá, že i když Bůh odpustí a člověk nezemře, neznamená to automaticky že není spravedlivě potrestán. Potrestán může být protože i Pavel tvrdí: Židům 12:6 "Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna." Když tedy Bůh trestá vlastní děti, jak by mohl nepotrestat i ty ztracené?
Vložte svůj text...