Spasení skrze skutky nebo zadarmo? (David Ray Wilkerson)

Autor: David Ray Wilkerson (církev: Times Square Church), zdroj

Datum:  25. Březen 25, 1996 

Pozn. pp - poznámka překladu

Existuje složitý teologický problém To rozdělilo křesťanství po staletí.

Jeden tábor cituje Galaťany a uvádí: "Pavel říká, že evangelium je pouze z víry, bez skutků." Druhý tábor ukazuje na Jakuba a říká: "Jakub říká, že víra bez skutků je mrtvá. Máme svědčit o naší víře v naše činy!" Ve skutečnosti mají obě tyto pozice pravdu. Není mezi nimi žádný rozpor. Zde se skutečně říká: 1. Práce nikoho neospravedlní ani nezíská spásu. 2. Ti, kdo horlivě konají dobré skutky, dokazují, že mají takovou víru, která ospravedlňuje. Obě jsou úžasné, životodárné biblické pravdy o povaze víry. Faktem však je, že ne všechna víra ospravedlňuje. Ne všechna víra je víra, která zachraňuje. Nechte mě to vysvětlit. Od doby, kdy byla církev Times Square (kde káže Wilkerson, pp) založen před devíti lety, zde tisíce kráčely uličkami, stály u oltáře, modlily se modlitbu hříšníků a říkali: "Pane, věřím. Zachraň mě!" Ale většina z nich se vrátila na svá místa a zpět do svých domovů nezachráněná! (Protože jim nikdo nevysvětlil co je to pokání, pp) Vrátili se ve stejném stavu, v jakém přišli. Mnoho křesťanů říká, že věří v ospravedlnění vírou. Pouhé vyslovení slov "Věřím" je však neospravedlňuje. Bible koneckonců říká, že ďáblové věří a třesou se. Takoví lidé nepřinesli Pánu spasitelnou, opravdovou víru. Pokud byste měli jít do (Amerických, pp) ulic a náhodně se lidí zeptat: "Věříte, že Ježíš byl Syn Boží? Že přišel na tuto zemi, aby sloužil? Že byl ukřižován a vzkříšen?", Drtivá většina lidí by odpověděla "Ano - tomu všemu věřím." Ale nejsou spaseni! Pouhé vyjádření duševního souhlasu s těmito věcmi nepředstavuje spasitelnou víru. Není to víra, která ospravedlňuje! Církev Ježíše Krista zoufale potřebuje prostou řeč o víře. Prostě jsme pro to příliš nadšení. Nabízíme víru lidem, kteří na to nejsou připraveni. Představujeme to, jako by to byla první splátka na novém autě. Přitom degradujeme víru na něco cennějšího než cenu v krabici Cracker Jacka! Koncept víry církve byl poškozen naší americkou kulturou. Lidé v této zemi se živili démonickým evangeliem sebeúcty, sebeúcty a svépomoci. Bylo nám řečeno: "Věř v sebe." (Nejspíš narážka na evangelium prosperity a hnutí víry, kterému Wilkerson tolik odporuje, viz dále, pozn.) K tomu přidejte naši posedlost "okamžitým vším" - instantní jídla, instantní nápoje, okamžité informace, okamžité uspokojení. Nyní zase církve nabízejí démonickou stravu vlastní vůle a důvěry v sebe sama. Kazatelé říkají: "Stačí dát duševní souhlas Božím zaslíbením. Získáte okamžité nebe, okamžitou svatost, okamžité štěstí!" To vyvolalo dočasnou falešnou víru. Lidé dnes utíkají k Božímu oltáři bez skutečného přesvědčení a říkají: "Ježíš mě zachránil. Ale nemají pravou víru. To, co mají, je domněnka! Nemůžete věřit v Boha, dokud neopustíte Důvěřování sama v sebe! Paul nemluvil o víře, dokud neztratil veškerou důvěru ve své tělo. Vzal všechno, co věděl - všechno své vzdělání, sebevědomí, schopnosti, nauky a zápal - a odhodil je stranou jako trus (to není úplně pravda, neboť se hodně opírá o citace z Tóry, cituje ji v jednom kuse, což dokazuje, že vzdělání v Tóře mu bylo prospěšné, stejně jako Timotovi, neboť oba byli vycchováváni a vzdělávání v Tóře odmalička, pp)! Mluvil o víře až poté, co řekl: "Nemám důvěru ve své tělo!" Totéž platí pro nás! Nemáme spasitelnou víru, dokud nepřijdeme na konec toho, abychom věřili, že nás může zachránit někdo nebo něco jiného než Ježíš. Dříve, než bude kdokoli schopen skutečné víry, musí si uvědomit, jak je ztracený, bezmocný a naprosto beznadějný (v tomto bodě nesouhlasím, proč by nemohl být spasen člověk, který chápe pouhou logikou víry v zázrak Božího stvoření, totiž že má svého původce?). Můžete namítnout a říct: "Téměř pokaždé, když Ježíš udělal zázrak, řekl lidem:" Pouze věřte! "" Přesto to v každém případě řekl lidem, kteří přišli na konec veškeré naděje - kteří ztratili víru v všechno ostatní. Patří sem otec, jehož syn byl démony uvržen do ohně. Patří sem také Jairus, jehož dvanáctiletá dcera zemřela. Jejich víra se zrodila z poznání, že nic jiného na světě není k ničemu. Věnovali všechno Kristu a křičeli ve víře: "Ježíši, jsi má jediná naděje. Pokud to neuděláš, nemůže to být!" Zachraňování, ospravedlňování víry však zahrnuje víc než vzdání se veškeré důvěry v tělo. Zahrnuje to také odevzdat celý svůj život Kristu celým svým srdcem. Zahrnuje pokání, které říká: "Ježíši, nemám ti co nabídnout. Nejsem nic a nemám nic. Přišel jsem se podřídit Tvé lordství!" V Římanům 10: 9 charakterizuje Pavel záchranu víry jako víru srdcem a vyznání ústy. Říká, že víra není jen pouhý mentální souhlas. Spíše je to předloženo.