Křesťanova dokonalost:

V čem spočívá křesťanova dokonalost.

kapitola 2.b

Rejstřík: Wesleyho Křesťanský průvodce: Křesťanova dokonalost

Předchozí díl: V čem nespočívá křesťanova dokonalost

* * *

Možná jste si položili otázku, v čem tedy spočívá křesťanova dokonalost?

Zaprvé spočívá v osvobození od moci hříchu, abychom již nepáchali hřích. "Boží slovo přímo tvrdí, že ti, kteří se znovu narodili, ani v nejnižším slova smyslu, nepokračují v hříchu; že v něm nemohou déle žít, Řím 6:1-2; že jsou vysazeni společně v podobnost Kristovy smrti, že jejich 'starý člověk je s ním ukřižován, tělo hříchu je zničeno, takže nadále už neslouží hříchu; když jsou mrtví s Kristem, osvobozeni od hříchu,' že jsou 'mrtví hříchu a živý Bohu,' že 'hřích nad nimi dále nepanuje', že 'nejsou pod zákonem, ale pod milostí;' ale že toto 'osvobození od hříchu je činí služebníky spravedlnosti'", 5-18.

Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli ještě žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?" Římanům 6:1-2, NBK pozn. překl.

Jsme-li tedy sjednoceni* podobou v jeho smrti, jistě budeme i ve vzkříšení. Víme, že náš starý člověk byl ukřižován, aby bylo umlčeno hříšné tělo, abychom již dále nesloužili hříchu." Římanům 6:5-6, NBK doslovně opravený podle GB a NASB, pozn. překl.; * - symfytoj - také: ztotožněni

Svatý Petr vyjadřuje totéž: "Ten, kdo trpěl v těle, upustil od hříchu - čili by již neměl žít pro tužby lidí, ale pro ty Boží," 1 Pet. 4: 1-2. Svatý Jan říká: "Ten, kdo páchá hřích je z ďábla. Za tímto účelem se zjevil Syn Boží, aby zničil skutky ďábla. Kdo se narodil z Boha, hřích nepáchá," 1 Jan 3, 4-10.

Když tedy Kristus trpěl v těle za nás, vyzbrojte se i vy tímtéž smýšlením*, protože ten, kdo trpěl v těle, skoncoval** s hříchem, aby tak již po zbývající čas nežil v těle pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli." 1 Petrův 4:1-2 NBK * také: porozuměním; ** - nechal ukončit; en sarkí - ve (fyzickém) těle, v "masu", kontext ale nemluví o fyzickém těle, nýbrž o samostatném rozhodování člověka, jednání, které nevychází z motivace Božího ducha, ale vychází z "já" a jsou tedy egocentrické; takové jednání je živočišné a vychází z té neproměněné části našeho "já", kterou jsme Bohu nedovolili změnit; slovo sarx se používá jen v případech, které nevyjmenovávají jednotlivé části těla nebo jednotlivé jeho funkce (komentáře k sarx HELPS Word-studies a Thayer's Greek Lexicon ); pozn. překl.

Každý, kdo páchá hřích, páchá i bezzákonnost; a hřích je bezzákonnost. A víte, že on se ukázal, aby sňal naše hříchy, a žádný hřích v něm není. Žádný, kdo v něm zůstává, tedy nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. Synáčkové, ať vás nikdo nesvádí. Kdo působí spravedlnost, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Na to je zjeven Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla.9 Žádný, kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává jeho símě a nemůže hřešit, neboť je narozen z Boha.10 Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: žádný, kdo nepůsobí spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha." 1 Janův 3:4-10

Na tomto místě je nutné vložit komentář: Pro správné pochopení Janova textu však je třeba se podívat na kontext Nové smlouvy a toho co Jan doopravdy říká. Přednostně, Jan, ale podobně i Pavel jasně rozlišuje mezi bratry a lidmi ze světa. Bratry nazývají pouze ty, kteří jsou téhož smýšlení, o kterém psal Petr v 4:1. Totéž smýšlení je v těch, kteří uvěřili, že Ježíš je Kristus a zemřel za naše hříchy, že se máme milovat a souhlasíme, že je třeba žít pro něj, neboť jsme ho přijali za svého Pána, abychom měli vítězství nad hříchem. Ti kdo smýšlí jinak jsou ze světa a smýšlejí podle svého těla. Jinde Jan napsal "Vyšli z nás, ale nebyli z nás." čímž opět dělí lidi na bratry a na cizí. A Pavel pak vyzívá k oddělení od nevěřících: "Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?" 2 Kor. 6:14. Čímž opět dokazuje, že je rozdíl mezi bratry a cizími lidmi. Když Jan píše: "kdo nemiluje svého bratra, není z Boha" tak nepíše o lásce mezi bratry, ale o nelásce někoho kdo není bratr, je neobrácený člověk a nenávidí ostatní Kristovce. Jan také mluví o páchání bezzákonosti, tedy jednání, které je proti Zákonu: 1 J 3:4, čímž upřesňuje o jaký druh hříchu jde a o koho jde. Mluví o někomu, kdo ani nemá zájem Zákon (čili Boží přikázání) dodržovat. Dále v 1 J 3:7 mluví o svádění k hříchu, o svádění z cesty Ježíše Krista, podle toho také poznáváme že mluví o někoho kdo žije pohanským způsobem života. V 3:9 mluví o semeni, kterým je Boží duch v člověku, který byl pokřtěn viz Ř 6:5 a sjednocen do Ježíše Krista skrze ponoření do vody a do Ducha. Konečně v 3:13 pak mluví o nenávisti světa vůči všem bratrům, kteří jsou téhož smýšlení s Kristem. V 3:14 je tedy řeč o tom, že ti lidé, kteří neuvěřili Kristu dále žijí ve světě a žijí si podle svého. A to je jejich smrt. 3:15 Opět opakuje, že jde o tuto nenávist vrahů ze světa, kteří touží vydat Kristovy následovníky na smrt. Proto v 3:16 povzbuzuje své pronásledované bratry, aby se nebáli za druhé bratry položit svůj život a zemřít mučednickou smrtí. Nakonec v 3:17 ještě dodává, že do světa patří i lidé, kteří mají jmění a nejsou ochotni nikomu z těch pronásledovaných nebo z chudých pomoci. Navíc v 3:21 dává skvělý návod jak rozpoznat, zda náš hřích je k smrti nebo ne: pokud nás naše svědomí neodsuzuje, protože máme vztah s Bohem a věříme v Boží odpuštění hříchu, máme smělou důvěru k Bohu. Proto nás náš hřích neodsuzuje, protože hřích, o kterém nevíme nebo i víme, ale zápasíme abychom ho porazili, není k smrti. Nakonec podle Ducha poznáváme, že on je v nás a my v něm. Takže celá tato kapitola je v souladu s Ř 6:5, která rozděluje lidi na Boží děti a děti ďáblovy - Boží děti Jan nazývá bratry, a stejně tak dělal Jan Křtitel (Matouš 3:7) i Ježíš (Jan 8:37-44) řekl židům, kteří byli ve světě: "Vy jste z otce ďábla a chcete plnit touhy svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není." ale svými bratry nazval ty učedníky, kteří poslouchali jeho učení a zajímali se o jeho slova, protože mu věřili: "On však tomu, kdo mu to řekl, odpověděl: 'Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?' Ukázal rukou na své učedníky a řekl: 'Pohleď, toto je má matka a moji bratři. Kdokoli totiž koná vůli mého nebeského Otce, ten je můj bratr a sestra a matka.'" Matouš 12:48-50. Lidé bez rozlišení nevidí rozdíl mezi bratrem a člověkem ze světa, protože bible nemluví o univerzální lásce ke všem lidem, ale k lásce k bratrům téhož smýšlení v Kristu. Tuto pravdu je nutné přijmout, aby člověk dokázal správně chápat o čem Jan vlastně píše. Kontext kapitoly je, že Jan píše pronásledovaným křesťanům o nenávisti lidé ze světa, kteří jsou duchovně mrtví protože poslouchají žádosti těla a jednají podle svého otce ďábla. Nakonec fakt, že Pavel píše o tom, že podstatou křtu je totéž smýšlení Ř 6:5 neboli ztotožnění či sjednocení v Duchu což potvrzuje ve Filipským 2:5 "Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši" neznamená nic jiného, že když se čerstvě obrácený člověk nechá pokřtít nemá úplné poznání o všech svých hříších, neboť Boží slovo musí teprve studovat a jeho vůli učit se poznávat, což je na celý život. Podstatou téhož smýšlení tedy není znalost všech hříchů a důkladná znalost bible či dokonalé ovládnutí biblického jazyka, či snad vzdělání v teologickém oboru, nýbrž víra v Ježíše Krista. Tato víra z nás činí Boží děti, avšak poznání jeho se prohlubuje teprve s naším porozuměním bibli což je pak práce na celý život, abychom se dokázali odvrátit od svých hříchů, protože ztěží se někdo může obrátit od hříchů, o kterých neví nebo neví jak se od nich má obrátit. Závěrem tedy si přečtěte 1 Janův 1:7 a máte vítězství nad hříchem. (konec komentáře) pozn. překladu.

"Za druhé, tato dokonalost znamená osvobození od zlých myšlenek a zlých úmyslů. Nejdříve, od zlých nebo hříšných myšlenek. Zde však můžeme podotknout, že myšlenky týkající se zla nejsou vždy zlé myšlenky. Například člověk může myslet na vraždu, které se jiný člověk dopustil, a přesto to není zlé nebo hříšné myšlení. Takže náš požehnaný Pán nepochybně myslel nebo rozuměl věc, ke které nabádal ďábel, když řekl: "Tohle ti dám, pokud padneš a uctíš mě." Neměl však žádné zlé nebo hříšné myšlenky, ani nebyl vůbec schopen nějaké mít, protože jeho vůle byla vždy v souladu s vůlí jeho Otce. Z toho plyne, že ani žádní skuteční křesťané nemají hříšné myšlenky*. "Protože každý, kdo je dokonalý, je jako jeho Mistr," Lukáš 6:40 (dokonale vyučen, dokonale připraven, plně vytrénovaný, pozn. překl.). Opravdu tisíc myšlenek, které povstávají v našich myslích skrze vnější podněty nebo jsou podstrčeny ďáblem jsou zlé: sice jsou nepříjemné, ale nejsou hříšné když nemají souhlas vůle a srdce zůstává v pořádku před Bohem. Hříšné myšlenky vycházejí z hříšného srdce: pokud bude tedy srdce uzdraveno, budou myšlenky také dobré. "(Viz Marek 7:21 a 2 Kor. 10: 1-5, c.)

Komentář: Autor se nevyjádřil nejpřesněji, když mluví o skutečných křesťanech, v kontextu mluví o dokonalých křesťanech, ale verš, na který odkazuje mluví o dokonale vytrénovaných či dokonale připravených učednících, což je zase něco jiného - Ježíš posílal své učedníky např. v Lukášovi 10. kapitole, ačkoliv nebyli dokonalí, neměli ještě Ducha Svatého jen jednali v Ježíšově jménu. Víme také, že učedníci se mezi sebou často přeli nebo po zmrtvýchvstání Ježíše nevěřili ženě, která uviděla vzkříšeného Ježíše. Petr také třikrát zapřel Ježíše, takže rozhodně nemůžeme říct, že plně připravený učedník je dokonalý křesťan. Plně připravený učedník je ten, který je schopen pracovat pro Boží království; autor však mluví spíše o charakteru či osobnosti křesťana, které se mění celý život, jak se učíme rozumět Božímu slovu. Autor na začátku druhé kapitoly přece napsal, že naše poznání není dokonalé, tudíž ani křesťanův charakter nemůže být dokonale v souladu s Ježíšovým charakterem, přestože je téhož smýšlení a jednoho ducha. To vše naznačuje že Marek 7:21 však není myšlen tak, že by pohan po svém obrácení byl schopen to vše opustit během jednoho dne, spíš o to usiluje celý život. Pozn. překl.

Z nitra lidského srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilnění, vraždy, krádeže, lakomství, ničemnost, lest, nestydatost, závist, urážky, pýcha, bláznivost." Marek 7:21-22 NBK, pozn. překl.

Zatřetí, křesťané mohou být očištěni od těch hříšných podráždění mysli, která po ospravedlnění zůstanou v srdci. Ano, mohou být očištěni od všech hříchů, od veškeré špíny těla a ducha; ode všech tužeb nebo vlastní vůle; od veškeré pýchy, hněvu, netrpělivosti a podobně; tak, aby v nás nebyl nalezen žádný kořen hořkosti nebo hříchu, nic, co by mařilo náš pokoj nebo zarmucovalo Ducha Svatého. Staré věci budou odstraněny a všechno se stane novým. Můžeme být zcela posvěceni podle modlitby apoštola, - 1. Tesalonickým 5:23.

Sám Bůh pokoje ať vás tedy plně posvětí a zachová celého vašeho ducha, duši i tělo bez úhony k příchodu našeho Pána Ježíše Krista." 1 Tesalonickým 5:23 NBK, pozn. překl.

Ale to vše by nestačilo, kdyby to nebylo nakonec doprovázeno celou plností Boží. Nestačí být očištěn od hříchu, ale musíme být naplněni pozitivními plody Ducha, myslí, která byla v Kristu.
O tom jsme ujištěni, že to můžeme obdržet. Naše těla se tak stanou chrámy Ducha Svatého, aby Bůh - Otec, Syn a Duch Svatý v nás žili a chodili s námi (nebo: jednali v nás, pozn. překl.). Boží království, které je spravedlností, pokojem a radostí v Duchu svatém, bude v nás vytvořeno tak, aby přivedlo všechny pod Boží svrchovanost (pod podmanění Bohem, pozn. překl.). Každý z nás bude moci říci s spolu se svatým Pavlem: "Jsem ukřižován s Kristem, přesto žiji; ne však já, ale Kristus žije ve mně: a život, který nyní žiji, žiji z víry v Syna Božího, který si mě zamiloval a dal sebe za mě," Galatským 2:20.

Takový miluje Pána, svého Boha, celým svým srdcem, duší, myslí a silou, a svého souseda jako sebe sama - Bůh je jeho jediný cíl; najde v něm vše co potřebuje, dokonce i spravedlnost, sílu a mír. Veškeré muka strachu jsou z jeho mysli vyloučeny a Duch sám dosvědčuje jeho duchu, že je Božím dítětem, zcela posvěceným a vyhrazeným pro Boha. Jak práce začala a byla vykonávána a realizována (nebo: dokončena, pozn.překl.) skrze víru, tak ji vírou pevně drží; protože skrze víru chodí (neboli: žije, funguje, jedná podle ní, pozn. překl.), vírou stojí, a vírou žije, dokonce i tou vírou, která je podstatou věci, v kterou doufáme, důkazem věcí, které nejsou vidět.

* * *

Pokračování: 2.c - Svatost spočívá v lásce a nenávisti ke zlu