Věřit Bohu chce odvahu

Otcové víry: Noe

Příběh Noeho všichni známe. Zdál se mu sen, ve kterém ho navštívil Bůh. Bůh mu dal za úkol postavit archu. Samotný příběh se mi zdá poměrně strohý a velmi zjednodušený. Je přece jasné, že stavba archy tak velkých rozměrů musela trvat roky! Čteme, že do Archy vešli Noe, Šém, Chám, Jafet, synové Noeho a jeho žena a tři ženy jeho synů. Měl tedy celkem 3 syny. Předpokládám, že ti všichni lidé mu pomáhali se stavbou a určitě to musela být značná práce.

Genesis 7:13-15 Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec. Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.

Představte si co všechno to muselo obnášet: 1) plánování 2) logistika 3) dohled nad prací (Noe musel všem vysvětlit co kde má být, podle toho jak mu to Bůh zjevil 4) bylo třeba vyhledat kvalitní dřevo 5) dřevo opracovat 6) dotáhnout nebo dovést 7) nařezat 8) připravit a spojit 9) připravit také lešení nebo mechanismy, díky kterým bylo možné dřevo vytáhnout do větších výšek. Byl to projekt gigantických rozměrů.

Je jasné, že víra zde neznamenala jen to, že by Noe uvěřil Bohu a seděl se založenýma rukama. V takovém případě, by Boží zaslíbení nebo smlouva těžko mohla být realizována. Ale měl Noe na výběr? neměl, protože věděl že přijde lijavec a potopa. Nejsem si jistý, zda by se Noe dal do práce, kdyby mu Bůh nevysvětlil svůj záměr... Noe jistě musel čelit také řečem a výsměchům svého okolí. Lidé si říkali: "Podívejte na toho blázna, staví loď na souši. Široko daleko žádná voda. Prostě blázen." Všechen výsměch musela snášet i jeho rodina a všichni, kdo mu uvěřili a zapojili se do díla.

Přesně toto je situace, do které nás staví Bůh. Bůh nám dal určité zaslíbení v Božím slově, ale stavíme se věrně k jeho Slovu? Pokud ne, pokud se neřídíme co Ježíš od nás očekává, jak bychom mohli očekávat, že se k nám Otec přizná a vyslyší naše modlitby?

Ježíš řekl:

"Kdo by se totiž v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly." Marek 8:38

Je tedy třeba uvažovat o tom, zda reprezentujeme Ježíše a jeho učení na veřejnosti. Přesně to od nás Ježíš očekává.

"V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe." Jan 14:20-21

Chci říct, že pokud se za Boha stydíme a neřídíme se jeho nařízeními, pak nenaplňujeme svou část našeho závazku vzhledem ke smlouvě, kterou Bůh s námi uzavřel. Pokud tuto smlouvu neplníme, neměli bychom si stěžovat "Bože proč se mi děje toto nebo toto", "Bože, proč nevyslyšíš mou modlitbu" atd. Ježíš v Mk 8:38 však oznamuje, že se nebude hlásit k nevěrným a vyplývá z toho, že kvůli tomu budou zavrženi. Sotva se kdo hlásí k člověku, za kterého se stydí. Navíc jde také o to, že stydět se v konečném důsledku znamená neprojevovat přízeň či milost.  Takové jednání může vést až k zavržení od Boží slávy (řečeno po lidsku: Jestliže se stydíte za Ježíše nebo neprokazujete milost potřebným, nevstoupíte do Božího království).

Zavržení od Boží slávy

Pokusím se to vysvětlit na příkladu. Představte si, že narazíte na bezdomovce a vaše jednání automaticky je takové, aby vás ten bezdomovec náhodou neoslovil. Vyhnete se mu velikým obloukem. Případně se mu sice nevyhnete, ale nic pro něj neuděláte. To je to samé jako by jste neprojevili přízeň. Milosrdenství je blíže vysvětleno v Mt 25:31-46

"Když pak přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni svatí andělé, tehdy se posadí na trůnu své slávy. Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Potom Král řekne těm po své pravici: `Pojďte vy, kdo jste požehnaní od mého Otce, přijměte za své dědictví to království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a vy jste mi dali najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě. Byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.´ Tehdy mu ti spravedliví odpovědí: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového a nakrmili tě, anebo žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě, anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?´

A Král jim odpoví: `Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.´

Těm po levici však tehdy řekne: `Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly, protože jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocný a ve vězení, a vy jste mě nenavštívili.´

Tehdy mu odpovědí i oni a řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´

A on jim odpoví: `Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z těchto, to jste neudělali pro mě.´ A tak tito půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."

Víra a spravedlnost

Z výše uvedeného Ježíšova prohlášení Mk 25:45 vyplývá, že víra a spravedlnost, respektive víra a milosrdenství je spolu neoddělitelně spjaty. Neprokazování milosrdenství, nenávist a zatvrzelé srdce neodvratitelně vedou směrem od Boha, tj. do pekla. Podobně také, pokud se stydíme za Ježíše a nenapadne nás, že nevěřící lidé, ať už bohatí či chudí, ať už dobří či zlí, ať už urození či na ulici, potřebují slyšet o Cestě spasení, kterou je Ježíš Kristus. Každý kdo je silnější či vyspělejší ve víře by měl tedy logicky poskytovat milosrdenství a ukazovat na Cestu spasení. Ještě jiným slovem to mohu dokázat:

Matouš 5:13-16 "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? Není už dobrá k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Také nerozsvěcují lampu, aby ji postavili pod nádobu, ale na stojan a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak nechte své světlo zářit před lidmi, ať vidí vaše dobré skutky a vzdají slávu vašemu Otci, který je v nebesích."
Proto si každý obrácený křesťan musí uvědomit, že za Boha se nesmí stydět. Jde o všechno.

Uvědomuji si, že někdy to může být opravdu boj. Přiznat se k Bohu tak, abyste byli opravdu vidět, aby byla vidět vaše víra, ať už způsobem jakým se oblékáte nebo kázáním evangelia na veřejnosti, znamená, že dříve nebo později budete muset čelit strachu. Jenže smyslem víry je ten strach překonat. Pokud se poddáme strachu, nemáme šanci dál růst ve víře a nebudeme Bohu sloužit v tom povolání, ke kterému nás povolal. Ať se jedná strach o ztrátu pověsti, o ztrátu přítel, či zaměstnání, toto jsou opravdové výzvy, kterým každý pravý křesťan musí čelit. Křesťanství, které vede ke kompromisům se světem je ztracené, bezmocné a bezzubé. Je jako bezzubý chudák z ulice, kterého se nikdo nelekne, nikdo ho nebere vážně a obloukem se mu vyhýbá. Vírou člověk dává zadarmo druhým a s důvěrou k Bohu přijímá to riziko, že se sám může dostat do problémů, ale že Bůh se vždy o něj postará. Není evangelia bez sebeobětování, máme žít tak jako Kristus - on se pro nás obětoval celý a to samé očekává i od nás.

Pro fajnšmejkry

Doslova:

Kdokoli by/aby jestliže by_byl_zahanben_kvůli_komu(passive)  kvůli_mě a (ta) má slova v (té) generaci cizoložné a hříšné - (ten) syn (toho) člověka bude_zahanben_kvůli němu když by_přišel/příjde ve (té) slávě (toho) otce jeho s (těmi) anděli (těmi) svatými