Sny jako útěcha a vzdušné zámky

Vše co máme je milost od Boha, svůj život, který nám dal, to je dar. Navíc tu máme milost, že jsme poznali a uvěřili v jeho Syna Ježíše Krista, že je Bůh a Pán a díky tomu jsme spaseni. Protože kdo je pokřtěn křtem ponořením do vody je spasen a to je Boží dar. To je to nejcennější i pro Boha Otce, že jsme přijali jeho dar, že si vážíme jeho daru, té oběti jeho jednorozeného syna, co vše vytrpěl, že kvůli nám přišel na zem a snášel všechno utrpení.

Tedy tyto věci jsou pro nás i pro Boha nejcennější a stačí každému z nás. Ale hlavní věc - ta je nejdůležitější je, abychom uměli rozlišovat pravdu od klamu - a to je to, čemu Bible říká soud či úsudek. To popisuji na svých nových stránkách jak rozpoznat sektu a proč soud je důležitý.

Sny a vzdušné zámky

Citlivým duším se sny a různé nebiblické filosofie mohou stát únikem z nepříjemné každodenní reality. Angličtina má pro tento jev krásný název, kterému říká "rabit hole" [rabit houl] a je to vlastně metafora převzatá z pohádky Alenka v říši divů. Co o tom říká slovník: "Používá se zejména ve frázi 'sestupovat do králičí nory' nebo 'spadnout do králičí nory', králičí nora je metaforou něčeho, co někoho přenáší do nádherně (nebo znepokojivě) surrealistického stavu nebo situace. Na internetu králičí nora často odkazuje na nesmírně strhující a časově náročné téma." Jako mladý jsem i já propadl něčemu podobnému, akorát mými vzdušnými zámky bylo New Age. Zabýval jsem se životem po životě, četl knihy na toto téma a zajímal jsem se o buddhismus a různé věci, filosofie, a tím jsem upadl do falešného světa, který byl na hony vzdálen realitě. Pak jsem se jednoho dne setkal s křesťanem, který mi povídal o tom jak žije z Bohem a jak můj Bůh zázračně pomohl. Viděl, jsem že Bůh je skutečný a uvěřil jsem. A od té doby jsem chtěl znát pravdu. Věděl, jsem, že se musím vzdát všeho v co jsem kdysi věřil, protože mě někdo probral a ukázal na realitu toho co prožívám a tak jsem si musel připustit, že ty negativní stavy v mém životě byly skutečné. A já si řekl, že chci změnu, když oni to mají, já to chci taky. A nastalo zboření těch vzdušných zámků, protože vše čemu jsem až doposud věřil bylo špatně a nepřinášelo to ovoce. A to jsem viděl po čtyřech letech, kdy jsem byl v tom New Age. Také jsem se zaobíral svými sny, protože jsem měl všelijaké zvláštní sny a myslel jsem, že je to něco zvláštního a chtěl jsem znát jejich smysl. Když jsem to vše ale opustil, začal jsem číst bibli a srovnávat svoje scestné představy s tím co říká bible. Měl jsem spoustu otázek a to mi musel jeden křesťan vysvětlit. Chtělo to hodně trpělivosti a bylo to na dlouho. No i tak mi nevysvětlili proč je astrologie špatná, takže jsem se ji nezřekl. Řekli sice, že Bůh zakazuje věštění, ale já jsem svou astrologii nepoužíval k věštění, ale spíš jsem ji používal jako psychologickou pomůcku... Zkrátka jsem byl ovlivněn jinou filosofií a zabýval jsem se těmi symboly, což často bylo na bázi Jungových archetypů apod. Nikdo a nic mě nedokázalo přesvědčit, protože vždycky když jsem udělal někomu astrologický výklad, a byly tam minimálně dvě-tři křesťanky, tak ti lidi prostě byli v šoku, odkud to všechno vím. Takže tyhle věci seděly a mě to pomáhalo vyznat se v lidech nebo v sobě. Ale teprve až mnohem déle jsem přišel na to, že Bohu chci dát všechno a přestal jsem se těmito astrologickými výklady osobnosti člověka zabývat, protože jsem se plně věnoval uctívání, chválám a Božímu slovu. Už nebylo místo pro astrologii. Astrologie se pro mě stala modlou, spoléhal jsem na principy světa a zákonitosti, místo na to, abych měl důvěru k Bohu. To jsem opustil. Mám tedy podobnou zkušenost s astrologií jako Marcia Montenegro, jejíž články jsem překládal a zveřejnil na své stránce. Ona byla profesionální astroložkou po mnoho let, byla v tom New Age, ale Bůh ji zázračným způsobem vyvedl ven! Jen díky tomu, že se za kolega z práce vytrvale modlil na skupince s ostatními křesťany. A jsou i další lidé kolem ní jako Doreen Virtue, která se zabývala kartami, Jessica Smith, která vyučovala jógu a dělala snad i Rei-ki. A my všichni se shodneme na tom, že to co se dostalo do křesťanství, je to dnes taková fůze myšlenek a praktik New Thought a New Age a snažíme se varovat křesťany, protože neumí rozpoznávat jak škodlivé to je. Takže každý potřebujeme poznat pravdu, protože když poznáte pravdu, tak to samozřejmě v tu chvíli není nic příjemného, v tu chvíli musíte zahodit ty špatné věci, ty špatné učení a praktiky a vrátit se k základům Božího slova. Potřebujete pořádně vyučit a vykrmit Božím slovem. Kdo však dneska zvládne kvalitní výuku? Je tolik sekt a herezí, takže se tyto sny považují za duchovní dary... A není to jen o snech, někteří křesťané vidí aury nebo různá světla kolem lidí, ale to jsou přesně ty věci z New Age. Málo kdo si to nechá rozmluvit. Málo kdo snese ponaučení. Každý chce jít svou vlastní cestou v přesvědčení, že stačí věřit v Krista a ta jeho cesta ho dovede do cíle... Jenže Kristus učil, že máme jít úzkou cestičkou, která je bezpečná a do té se žádné sny nevejdou. 

Sny, jsou-li příjemné, mohou pro citlivé a zranitelné jedince představovat vysněnou realitu a dávají člověku pocit útěchy. Mohou se tam stáhnout před realitou každodenního života, kde lidé jsou odcizení a přísní... Ale Bůh nechce, abychom utíkali do vysněné reality, chce nám dát sílu, on chce tyto těžké věci projít s námi a ukázat nám, že on je mocen... Jen ho musíme poznat. Skrze sny ho nepoznáme, ale skrze Boží slovo ano.

Kdysi jsem viděl sci-fi film, kde pod zemí drželi v zajetí lidi, kteří byli pěstováni a chováni jen proto, aby mohli být zdrojem náhradních orgánů na transplantace, které měli platit movití zákazníci. Celé to zařízení bylo drženo na poušti v tajné uzavřené oblasti a měl to být snad vojenský projekt. Lidé, kteří vznikli na této tajné podzemní základně byli naprogramováni k tomu, aby byli přesvědčeni, že svět venku je zničený po jaderné katastrofě nebo že tam nejsou podmínky pro život. Podzemní sídlo tam mělo sloužit jako úkryt před nepříznivými podmínkami. Ven nebylo možné vyjít jinak než ve skafandru a to jen na velmi krátkou dobu. Toto privilegium se nedostávalo každému. Místní propaganda prováděla soutěž na zájezd na vysněný ostrov (možná tento ostrov byl mimo planetu zemi), kde měl být ráj. Mělo to být jediné neporušené místo na zemi. Výherce, který byl vylosován v loterii, však ve skutečnosti zmizel navždy, protože byl použit na "náhradní díly" pro zákazníky, kteří potřebovali něco opravit. Jeden místní muž se dal do řeči s opravářem, který měl přístup do přísně střežené zóny. Muž dával opraváři spoustu otázek a jednoho dne z něj vylezlo tajemství, že venku se dá přežít, protože dovnitř zařízení se dostal brouk, který pocházel z vnějšího prostředí. Ačkoliv budova měla být přísně izolována, tento brouk byl důkazem příznivých vnějších podmínek. Nakonec se tento muž pokusil zachránit jinou ženu z této základny a nakonec se jim povedlo prchnout a vyjít ven. Když vylezli, zdálo se, že kolem není nic než pustá krajina. Ale když vylezli, zjistili, že je to jen plátno, kterým bylo možné projít. Nebylo to skutečné. Poté co procházeli pouští, museli vyřešit základní problém jak přežít... Ale narazili na silnici po které jelo auto. Zdálo se tedy, že civilizace je nablízku.

Podobně jako v tomto příběhu, sny nebo nepravé duchovní dary, které nejsou od Boha, mají jediný cíl: držet nás zavřeny v umělé realitě, že vše je v pořádku. Drží člověka ve falešném přesvědčení, že s tím co mají si vystačí a že to je přece ono, proč žijeme nebo že to je to co potřebujeme, k tomu, abychom mohli zůstat na živu. Ale to je klam. Cíl se nachází teprve za tou falešnou oponou snů a falešných darů. Je třeba se vzdát klamů prostředí, které není původní, protože svoboda se nachází venku, za tou oponou, kterou tam narafičil satan. Sny se nesmí stát našim útočištěm, naším bezpečným místem, ani ty nepravé vize, ve kterých lidé vidí různé energie či aury, nebo další vize ve kterých komunikují s anděly nebo s duchy, tzv. "mrtvých". To vše patří k té zácloně, která má být odstraněna. Nedělám si iluze o lidech, kteří svádějí nevinné ovečky zvrácenými interpretacemi bible, jsou to slepí vůdcové slepých, kteří vytrhávají verše z kontextu (v angličtině opět krásný pojem "cherry pick") - vybírají si třešničky z písma, aby mohli odůvodnit své perverzní teorie, které jsou však postaveny na písku! Například verš: "Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná." Žalmy 16:7 - Kde, proboha, kde (?!) se v tom verši píše o tom, že David dostával prorocké sny?! Nikde. Vždyť tam je řeč o tom, že David si tak zamiloval Tóru, že ve dne v noci, o ní přemýšlí. Kdo vás svádí, jakou zvrácenou křesťanskou literaturu to čtete, že si vybírat "třešničky", jenom proto abyste si obhájili tyto tělesné touhy? Slovo ledví chápeme jako mysl. Přečtěte si například Žalm 19, abyste pochopili o čem David přemýšlí.

Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. (2) Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. (3) Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. (4) Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. (5) Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. (6) Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. (7) Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. (8) Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (9) Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. (10) Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. (11) Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. (12) Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (13) Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. (14) Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. (15) O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. (16) Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (17) Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. (18) Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého." Žalmy 119:1-18

Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. (44) Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. (45) Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. (46) O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. (47) Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval." Žalmy 119:43-47

Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. (55) V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. (56) Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (57) Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. (58) O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. (59) Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. (60) Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. (61) Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. (62) Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. (63) Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží." Žalmy 119:54-63

Atd. atd. je do velmi dlouhý žalm, ale velice krásný! Tak o čem se tam píše? David neustále hledá Boha, čte Tóru a usiluje o dodržování jeho slova. To je o čem přemýšlí, nejen ve dne, ale i v noci. Vzbudí se a modlí se, vzbudí se a zpívá jeho nařízení! Žádné prorocké sny! Píše jen, že chce střežit jeho nařízení. Když tedy nyní víme, jak David žije, můžeme v tomto kontextu interpretovat i ostatní žalmy a verše, kde se píše o tom, že David je v noci vzhůru a přemýšlí o jeho slovu...

Takže, když David v Žalmu 16:7 říká, že ho jeho ledví (mysl) napomíná, říká vlastně, že to slovo, které si stále pamatuje ho napomíná, že Tóra střeží jeho cesty. Tóra je měřítkem každého práva a každého soudu a úsudku. A lidé, kteří si chtějí jen vyzobávat to nejlepší, jeden verš nebo jedno slovo, tu a tam si něco vybrat, a podpořit tím své hereze - to dělají právě ti lidé z New Age, a dělají to i progresivní křesťané, kteří se takto snaží dokázat něco, co v bibli doopravdy není. Vytrháváním veršů z kontextu se dá ospravedlnit jakákoliv hereze, jakýkoliv blud, jakékoliv náboženství a praktika, klidně i praktikování buddhistických meditací a jógy v tzv. křesťanských církvích...

Poučení z příběhu otrokyně Hagar

Konečně se dostávám ke slovu, které mám už od rána na srdci, které jsem přijal od Pána a to je příběh otrokyně Hagar, která si myslela, že je něco, když otěhotněla a dojela na svou pýchu. Sáraj shledala otrokyni pyšnou a zlehčující svou paní, poté co měla potomka. Sáraj se tak v jejich očích stala něčím méně, protože ona je teď ta nositelka rodu Abramova... A toto se Sáraj nelíbilo a tak zasáhla. Sáraj tedy otrokyni propustila, defakto vyhnala do té vnější tmy. Sama žena v pustině, kde nic tu nic, vydána napospas nemilosrdným živlům a cizákům... Jak daleko by sama došla a jaký osud by ji asi stihl? V tomto svém pokoření, zoufalství a bídě, snad i volala k Hospodinu. Snad. Nevíme. Setkala se však s andělem od Hospodina, protože Bůh viděl ponížení a snad i kvůli otci toho dítěte, nechtěl aby dítě zahynulo.

Ale když byla na dně a nevěděla kam a jak dál, v té situaci přišel Bůh a miloval se. 

"Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin." (6) Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla. (7) Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, (8) a otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?" Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje." (9) Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." (10) Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat." (11) A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. (12) Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím." (13) I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, "Bůh vševidoucí", neboť řekla: "Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?" (14) Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi Kádešem a Beredem. (15) Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. (16) Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela." Genesis 16:5-16

Takže co vidíme v tomto příběhu s pohledu otrokyně Hagar je střed dvou nepříjemných realit. Na jednu stranu otevřená budoucnost, svoboda (!), mohla jít kam chtěla. Ale v tomto jednání by ji Bůh nepožehnal, protože nad sebou neměla žádnou ochranu a nebyla s to se sama o sebe postarat. Neměla muže, který by ji ochránil a její dítě by bylo jako bez otce. Kdoví kde by to skončilo? Našla by si Hagar jiného muže? Znásilnili by ji cizáci? Potratila by? V případě té první možnosti by se Abram dostal do hříchu, protože podle Božího Práva (které je mimochodem zmíněno v 5. verši, ale ve slovesném tvaru), není možné, aby si propuštěná vzala muže, protože to se rovná cizoložství. A Bůh tomu zabránil tím, že se zjevil Hagar v podobně posla, který ji předal vzkaz od Boha a proroctví. I tak Hagar měla dvě možnosti. Stála před volbou jít svou cestou a vzepřít se Hospodinu: prostě "zkusit štěstí" nebo poslechnout a naplnit tím to, čemu uvěřila. Toto povzbuzení, které přišlo od Boha ji umožnilo, zvládnout ještě těžší realitu, že se musela podřídit pod svou paní a musela ze svého srdce odstranit pýchu. Tento příběh, který se odehrál na stepi beru tak, jakože step pro Hagar představovala otevřenou možnost, svobodu, po které snad každý otrok touží, vysněná věc je na dosah, ale vše je to jen iluze. Bůh zde zasáhl, protože ukázal Hagar realitu, že tato cesta, tato vysněná iluze nemá pevný základ a nemá úspěšnou budoucnost. Musela se tedy vrátit - zpět do reality, kde musela zase čelit pokoření pod svou paní Sáraj. Takže, abych z toho udělal nějaký závěr: Boží řešení není vždy příjemné, vede nás k poznání pravdy a vede nás zpět do reality života a také k poznání jeho cesty. Hagar mohla spáchat sebevraždu v bezvýchodné životní situaci nebo prostě podlehnout těm nepříznivým životním podmínkám - to ale Bůh nedopustil. Její sen o svobodě se rozplynul a došla do bodu, kdy musí otočit a vrátit se do reality. Vše co měla byl její život a život jejího dítěte. A to si zachovala. Pokořila se, život zachránila, ale vlastně neodešla s prázdnou, protože Bůh je Bohem pokorných, zoufalých a ztracených v srdci a v jejím ponížení se ji rozhodl pomoci. Dal ji zaslíbení jako pevnou půdu pod nohama. Věděla, že když se vrátí, bude naplněna Boží vůle a z dítěte vyroste muž s budoucností, jakou mu Hospodin přichystal. Tímto příběhem jsem chtěl naznačit to, že vše co potřebujeme k životu je vztah s Bohem. Nepotřebujeme žádná nadpřirozená zjevení, sny a prorocké dary, ale to hlavní je zachovat si spravedlnost, která se v Nové smlouvě objevuje pod slůvkem agapé jakožto spravedlivé jednání, které se opírá o Boží Zákon - Tóru. Pod tímto měřítkem spravedlivé agapé, pod zdravým úsudkem, který vychází z Božích Zákonů - z Tóry, je možné dojít zaslíbení, které dal Bůh těm, kteří v něho uvěřili, ať už ve Staré nebo v Nové smlouvě.

Duchovní život a duševní život: dvě odlišné reality

Dost mi teď nahrál na smeč Roman Gabor, se svým vyučováním, na které jsem náhodou klikl, zrovna tam kde jsem to potřeboval. Tak abych nějak shrnul celou tu podstatu snů. Sny jsou duševní záležitostí. My však nemáme být ovládáni emocemi a duší, ale plně spoléhat na Hospodina. Duchovní život nespoléhá na emoce. Roman Gabor to tedy vyjádřil (0:18:07) takto:

"Dnes křesťanství existuje v naších kruzích (cikánských) velmi požehnaně. Velmi požehnaně. Na jednu stranu je v křesťanství jedna velká obrovská chyba, že velmi mnoho lidí, dává důraz na duševní projevy anebo na duševní způsob křesťanského života. Proč to říkám? Protože duchovní život nemá nic společné s duševním životem. Duševní život, je žít z pocitů a ze svých představ. Duchovní život je žít z Ducha Svatého a žijeme podle Kristovy mysli - " (A to je právě to o čem mluvil David v tom Žalmu 16:7) " - čili žijeme podle Božího slova - žijeme v duchu. A pokud budeme žít duševní životy, tzn. duševní život, tak budeme ignorovat z bible to co nám nepasuje."

Takže tímto moc Romanovi Gaborovi děkuji, protože díky Bohu, perfektně doplnil můj článek. Čili toto je to na co se snažím celou dobu ukazovat, takže pokud jste to nepochopili, tak tady Roman Gabor, to vyjádřil mistrovsky!