Noemova Archa
Datum prvního zveřejnění článku: 27.4.2006, autorství: Křesťanské stránky
Obsah
- Objev archy
- Pár údajů
- Naleziště živočichů
- Pověsti o potopě
- Nález u Araratu
- Ověřování místa nálezu
- Popis skladby dřeva a nýtovací techniky
- Předpotopní období - úplně jiná realita
Objev archy
V roce 1959 turecký pilot pořizoval fotky z pohoří Araratu ve východním Turecku. Doktor Brandenburg analyzoval letecké snímky a prohlásil, že se jedná o masivní loď v horách. Její velikost přesahuje rozměr fotbalového hřiště. Potom se tam vydala americká výprava, která ale našla "jen" kameny, podobné kusům dřeva. Došli k závěru, že tam není nic zvláštního a naleziště zcela zamítli. Jiné výpravy se snažily hledat archu přímo na hoře Ararat a domnívaly se, že je zamrzlá nahoře v ledu. Prý tam našli také kus zkamenělého dřeva, což je zmátlo. Hora Ararat je sopka, vysoká 17.000 stop (tj. 5182 m), která naposledy vybuchla asi před 200 lety. Archa se však nenachází přímo na té hoře, ale na nižším místě poblíž hory. Dovedete si představit, že by Noe sestupoval se vším tím zvířectvem z vysokých nepřístupných míst, kam mohou jen horolezci?
Po sedmnácti letech přišel na místo americký biblický archeolog Ron Wyatt. Jonathan Gray uvádí jak se Ron se svými přáteli modlil o zázrak, aby loď byla vyzdvižena ze země, aby mohla být prozkoumána. V roce 1978 zemětřesení způsobilo, že loď byla vyzdvižena o 6 m výše (nebo se sesula půda kolem).
Pár údajů
Na základě výpočtu se archa odhaduje na váhu 32 tisíc tun. Ze zhruba milionu živočišných druhů měl Noe z každého odvést určitý počet do archy. Na arše mělo být i ptactvo. Všechna zvěř by prý zabrala jen 41% místa v arše. Zbývající prostor sloužil například k uskladnění potravy.
Naleziště živočichů
Odhaduje se, že potopa mohla nastat kolem 2348 let před Kristem. Jonathan Gray uvádí teorii, že během pohromy byla nakloněna zemská osa. V zemské kůře se otevřely trhliny, sopečná činnost způsobila, že se do atmosféry dostal prach a horká voda. To popisuje i bible když říká, že "provalily všechny prameny obrovské propastné tůně" (Ge 7:11). Obrovské množství vody zaplavilo pevninu.
Existují hromadná naleziště fosílií, obrovské hromady suchozemských
živočichů, kteří byli zkonzervováni přívalem obrovského množství bahna.
Nachází se v pozicích, které svědčí o násilném umírání - těla jsou různě
deformována, ryby mají ocasy ovinuty kolem svých hlav. Zachycují jak
zvěř právě konzumuje potravu, pokouší se plavat, svíjí se ve smrtelné
křečích. Zkameněliny dinosaurů vykazují náhlou smrt při plavání.
Zkamenělé kosti se dokonce našly v trhlinách a rozsedlinách zemské kůry
(důkaz silné tektonické činnosti). Na Sibiři a na Aljašce jsou statisíce
tropických mamutů, zcela zmražených v bahně a je tam spousta kostí.
Mnohá naleziště uhlí vznikla v krátké době po náhlém hromadném úhynu
velkých stromů. Mnohdy byly v uhlí objeveny svisle stojící zkamenělé
kmeny silných stromů. Tyto ložiska nemohly vzniknout průběžně střídavým
zaplavováním a vynořováním rašelinných slatin, nýbrž najednou, při velké
pohromě.
Jonathan Gray prohlašuje, že dna oceánů se začaly prohlubovat a pevniny začaly vystupovat až po potopě. Když voda stékala, zanechala stopy, které ještě nebyly zahlazeny erozí, což svědčí o nízkém věku té katastrofy.
Pověsti o potopě
Po celém světě existuje přes 600 pověstí o potopě (z 300 různých
národů). Nejstarší zpráva o katastrofě, která hrozila zničením života na
Zemi, pochází z Mezopotámie - epos o Gilgamešovi (odhad 2000 let před
Kristem). Gilgamešovi vypravuje Babyloňan Uta - napištim, jak jej bůh Ea
varoval před osudovou katastrofou. Do velkého člunu měl Uta - napištim
naložit zlato, stříbro, svoji rodinu, domácí zvířata, jakož i po páru
každého druhu živočichů žijících v přírodě. Hustý liják trval šest dní a
člun zakotvil u vrcholku hory Nisir. (Nisir, neboli Sár či Nasár, je
opravdu starodávný název místa, kousek vzdáleného od nálezu Archy).
Asyřané (800 let p.K.) popisují jak šli prozkoumat archu a museli sestoupit do země (archa byla později unesena proudem bahna).
V řeckém mýtu je hrdina Deukalion, který byl varován, aby na malém člunu odplul se svojí ženou Pyrrhou, zvěstuje jeho boží otec Prométheus.
Indové hovoří o Manuovi, který byl varován hinduistickým bohem v rybí podobě. Postavenou loď pak táhne obrovská božská ryba až do Himálaje, kde ji přiváže ke stromu.
Perské Vidévdáty zachycují nábožného Jimu. Texty popisují, déšť a tání sněhu po tuhé zimě. Obdobné mytologické popsání této katastrofy vědci objevili rovněž v Číně, Austrálii, Polynésii. Také Mayové mají podobný příběh, kde se zachráncem stal muž Tapi. Báje Inků i severoamerických Indiánů se zmiňují o spáse na voru.
Nález u Araratu
Ron Wyatt našel obrovské tažné kameny, které sloužily ke stabilizaci
lodě v bouřlivých vodách. Tah kamene zabraňoval sklouznutí lodě bokem
proti vlnám a jejímu převrácení. Mohly být použity také jako kotvy nebo
měřidlo hloubky. Kameny měly velkou díru pro protažení masivního lana.
Uvnitř díry byl ještě prostor pro uzel a suk, aby lano neprokluzovalo.
Pomocí detektoru kovů, a radarem, byl zjištěn tvar konstrukce lodi - loď měla celkem tři paluby (což odpovídá biblickému popisu), z toho dvě horní se zhroutily. Loď vypadala moderně. Měla 72 žeber z každé strany. Vzadu na lodi jsou místo kormidla 4 stabilizátory. Byly vidět stěny, chodby, 9 oddělení, otvor pro dveře, aj. Bible uvádí délku lodě 300 loket, což odpovídá skutečnosti 300 egyptským loktům (tj. změřených 157m). Šířka je 50 loket.
Ověřování místa nálezu
Je vyloučeno, že by loď mohla patřit například Vikingům nebo Římanům, neboť v té době nebyla v té oblasti voda.
Historické názvy míst popisují, co se na tom místě stalo. Údolí s názvem "Údolí osmi" a vesnice s názvem "Místo osmi" ukazují na osmi člennou Noemovu rodinu (což také potvrzují rytiny). 2 km severovýchodně je vesnice s názvem "Krkavec nepostojí" či " Krkavec se nevrátí" (Noem vypustil krkavce, který se nakonec nevrátil). Další název místa "Kde se veslovalo nazpět" představuje zpomalení lodi.
Byly nalezeny rytiny (odhad stáří 4000 let), které ukazují staršího muže a ženu, tři muže a tři ženy. Znamení lodě, duhy, sopky, apod. - specifické symboly, popisující, co se tam dělo. Z rytin se vyvozuje teorie, že loď původně ukotvila v jiném místě, ale proud bahna způsobený sopečnou činností tu loď posunul. Loď pak narazila na skálu a bahno ji zavalilo.
Před domem, o kterém se předpokládá, že patřil Noemovi, byly náhrobky s rytinami. Zeď domu byla 1 m tlustá. Okno se rozšiřovalo, tak, že pozorovatel zevnitř měl větší výhled a z venku dovnitř bylo hůře vidět. Byly nalezeny žulové nádoby.
Popis skladby dřeva a nýtovací techniky
Dřevo z něhož se archa skládá je několikavrstvové dřevo, které bylo lepeno. Spoje uvnitř lodě jsou provedeny mohutnými nýty. Tyto nýty byly vyrobeny ze složité slitiny, asi 10 prvků (především hliník, železo, titán). Nýt má průměr 27mm a délku kolem 120 cm. Plechová podložka pod nýtem je 7mm tlustá, má 90 mm průměr.
Pár údajů týkající se množství uhlíku ve dřevu: anorganický uhlík - 0,0081%. Celkové množství uhlíku: 0,71%. Organický uhlík: 0,7019%.
Předpotopní období - úplně jiná realita
Truhla, ve které byla uložena Noemova žena byla 5,5 m dlouhá a byla z leštěné žuly. Předpokládá se, že mohla měřit 3,5 metru, protože lidé té doby žili za jiných klimatických podmínek. Stejně tak i rostliny a zvířata byly obřího vzrůstu. Byla objevena obrovská lidská čelist (lidská hlava by se do ní vešla), která by měla podle určitých indicií patřit Noemově ženě.
Roku 1968 J. F. Meister v oblasti Antelope Springs (americký stát Utah) objevil zkamenělé stopy lidské nohy (obuté) o délce 32,5 cm a šířce 11,25 cm. Dále byly v Texasu odkryty stopy chodidel člověka (dlouhé 38 cm) vedle otisků chodidla dinosaura. To jasně ukazuje na fakt, že člověk již v době dinosaurů žil.
Současné vědecké metody určování stáří hornin jsou velice nespolehlivé, neboť jsou mimo jiné závislé na faktorech atmosféry, která byla v období před potopou úplně jiná, než je ta současná. Proto je vysoce pravděpodobné, že vědci se ohledně stáří dinosaurů "přehmátli". Kromě archeologických nálezů, které tyto závěry dokládají existují také písemné záznamy z různých kultur, které mluví o vysokých lidech. Bible mimo jiné zmiňuje podstatně delší věk lidí před potopou. Vědci však ve své skepsi a nevěřícnosti odmítly biblické a jiné svědectví jako fantaskní, neboť měli svou vlastní představu, kterou se snažili obhájit i za cenu popření a zesměšnění historických důkazů. S novými archeologickými fakty se však opětovně potvrzuje, spolehlivost a věruhodnost bible.
Dočetl jsem se, že Turecká vláda uznala objev jako Noemovu loď (Noah's big Boat) a prohlásila oblast nálezu za národní park, který je vyznačen na mapě, a bylo tam zřízeno návštěvnické centrum.