Co pro mě znamená Tóra
V době kdy vznikala Tóra, respektive pentateuch (Mojžíšovy knihy) ještě nebyl sepsán nebo dokončen. Jeden výskyt slova tóra se objevuje přímo v knize Exodus a 20 výskytů je v Deuteronomiu. Slovo tóra v rámci pentateuchu chápu jako instrukce a zároveň jako Boží slovo, Boží příkaz, protože tato Tóra byla nadiktována Mojžíšovi samotným Bohem. Mojžíš ji pouze vydal. Není to tak, že by si ji vymyslel Mojžíš. Bůh je autorem Tóry. Některé výskyty používají slovo tóra ve smyslu sviteku, který nese záznam Božího slova.
V době kdy žil král David, tak ještě nebyly dokončeny knihy Samuelovy, knihy Královské a knihy Letopisů. Židé Tórou tedy rozuměli učení, které jim zprostředkoval Bůh a to především pět knih Mojžíšových, které částečně popisují historii lidského rodu, hlavně pak historii židovského národa v období před Mojžíšem až k Mojžíši. Nicméně protože význam slova Tóra znamená učení či nauku, je třeba Tórou chápat veškeré učení, které je od Boha. Pokud by existovaly ještě jiné knihy z té doby, nebo jiná učení, která nám nejsou dostupná nebo v té době nebyly ještě zaznamenány (například Přísloví), tyto věci by také byly součástí Tóry. Různá ponaučení nebo proroctví, vycházející přímo z úst Bohem povolaných soudců nebo proroků by také mohly být chápány jako tóra - učení, za předpokladu, že toto učení je ve shodě s Božím Zákonem a vede lidi k Hospodinu.
Poté co zemřel Mojžíš bylo období soudců a za proroka Samuele byl olejem pomazán první židovský král za vladaře nad Izraelským národem. To znamená, že tento král byl Bohem povolaný a dosazený. Po něm se stal pomazaným králem král David. Osobně věřím, že slova pronášená Bohem povolanými proroky často nebyly přijímány, ale pokud přijímány byly, pak byly chápány jako součást Tóry. Mohli bychom taky říct, že Tóra je vlastně cesta, totiž cesty či stezky Hospodinovy, kdo chodí po Božích spravedlivých stezkách, to je ten, kdo v srdci střeží Tóru, miluje Tóru a žije podle ni. Tóra je Boží pravda, naučení pro lidi aby se jim dobře vedlo.
V době kdy Ježíš chodil po zemi Izraelské se podle mého názoru Tórou rozumělo celé Boží učení od Mojžíšových knih, přes literaturu a proroky. V té době se neobjevovali žádní další proroci, jejichž poselství bychom měli písemně zaznamenané. 400 let nic, žádný známý prorok. První prorok, o kterém se pak začalo psát v evangeliích je Jan Křtitel, který ohlásil příchod Ježíše Krista a pokřtil ho v Jordánu. A největší prorok samozřejmě Ježíš Kristus, i když vlastně jeho proroctví nejsou písemně zaznamenaná v takovém rozsahu jako u proroků starého Zákona, rozdíl je však v tom, že Ježíš byl také učitel národa a to že byl poslaný od Boha dokazoval zázraky: uzdravoval, démony vymítal, hříšníky usvědčoval z hříchu a mluvit pravdu se nebál. Evangelia tedy popisují všechny jeho skutky. Zatímco proroci svědčili o Ježíši Kristu, tedy pomazaném králi židů a spasiteli, Ježíš už vlastně neprorokoval budoucnost, neboť oznamoval sám sebe, že on je ten vykupitel, který přišel zachránit Izrael. Tím pádem je logické, že evangelia mají úplně jiný charakter než knihy proroků. Jejich cílem je blíže seznámit lidi s osobou Ježíše Krista, ne prorokovat budoucnost.
Ačkoliv Tóra obecně znamená učení a rozumíme jí učením od Boha, já osobně slovem Tóra rozumím celý Starý Zákon, Boží slovo, učení o cestě za Bohem. Jelikož v evangeliích se Ježíš nazívá "tou cestou", nazývá se vlastně i Tórou, tj. Božím slovem. Janovo evangelium v první kapitole ztotožňuje Ježíše s vtěleným, či-li zhmotněným Božím slovem a s Bohem.