Křest v Duchu Svatém a mluvení v jazycích

Sk 19:5-6

V minulosti, když jsem uvěřil jsem jako křesťan začínal v hnutí víry ve Slově života. Hnutí víry věří tomu, že křest ve vodě a v Duchu Svatém jsou dvě různé věci. Věří tomu, že poté co je věřící pokřtěn ve vodě na něj mají být vloženy ruce a má být naplněn Duchem Svatým. Ve skutečnosti, už to, že člověk se obrátí, uvěřil v Ježíše Krista je milost od Boha a práce - dílo Ducha Svatého, který věřícího přitáhl k Bohu. Z toho důvodu není nutné se modlit přímo za naplnění Duchem Svatým. Respektive tato praxe charismatických kruhů je velmi nebezpečná, protože v neocharismatických kruzích dochází často k přenosu démonů z věřícího na věřícího, z toho důvodu, že lidi, kteří byli oklamáni a přijali jiné evangelium jsou prokleti (Gal 1:7-9). Taktéž mnohé praktiky a učení převzaté ze světa, mají dopad na tzv. impartování démonů u lidí, kteří věří na to, že Duch Svatý je oheň a že pomazání je třeba předávat tímto způsobem z člověka na člověka, skrze vkládání rukou. Je to nebezpečná praxe. Byli jste varováni.

I já jsem byl touto doktrínou zasažen a dlouho ovlivněn. Vkládání rukou za účelem naplnění Duchem Svatým není nutné ani bezpečné.

S naplněním Duchem Svatým souvisí mluvení v jazycích či modlení v jazycích, jak se píše v: mluvení v jazycích, Letniční projevy v církvy.

Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo bude neposlušný/nevěrný, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a bude jim dobře." Marek 16:15-18

Tento článek je v (neo-)charismatických kruzích často vykládán, že toto platí pro všechny věřící. Ovšem, to je vyloučené, protože apoštol Pavel řekl, že každý křesťan má jinou službu, nemají všechny údy stejnou službu, ne každý prorokuje, ne každý mluví v jazycích. Mluvit v jazycích není podstatné, podstatné je milovat Boha, Krista a usilovat o jeho následování, dodržování Božích přikázání.

Důležitým verešem obhajující křest (ponoření do vody) je tento:

Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." Jan 3:5-8

Tento verš však neříká, že se jedna o dva různé křty, ani, že by bylo třeba člověka naplňit Duchem Svatým. Není zde napsáno, že znovuzrození z Ducha bude viditelné skrze duchovní projevy jako je mluvení jazyky. 

A když byl Apollos v Korintu, stalo se, že Pavel prošel horními kraji a přišel do Efezu. A když tam nalezl některé učedníky, řekl jim: "Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?" Ale oni mu řekli: "Nikdy jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý." Řekl jim: "Jak jste tedy pokřtěni?" A oni řekli: "Janovým křtem." Pavel tedy řekl: "Jistě, Jan křtil křtem pokání a říkal lidem, aby uvěřili v Toho, který měl přijít po něm, to jest v Krista Ježíše." Když to tedy uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali. A bylo jich celkem okolo dvanácti mužů." Skutky apoštolské 19:1-7

V tomto případě Duch Svatý sestoupil sám od sebe a oni začali prorokovat, nečteme zde nic o tom, že by se Pavel modlil za naplnění Duchem Svatým nebo prováděl křest Duchem Svatým. Takový termín ani nenacházíme v bibli. Duch Svatý vždycky sestupuje sám od sebe, není to proto, že se Pavel modlí, ale proto, že Bůh chce... Ostatně ono zde ani není napsané, že Pavel se modlil, prostě se jich jen dotkl... Není zde zrovna napsané, že by Pavel vložil ruce a po modlitbě (nebo během modlitby) Duch Svatý sestoupil... Z toho tedy taky vyplývá, že osobní kontakt mezi věřícími je docela důležitý.

I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha." Jóel 3:1-2

Tento verš bývá často zneužíván k obhajobě prorocké služby u křesťanů. Problémem je, že tento verš nemluví nic o falešných prorocích, o klamných proroctvích, svůdcích, falešných učitelích a kazatelech jiného evangelia. Pouze jen konstatuje, že to se dít bude. Nikoliv, zda skrze ně bude Bůh mluvit pravdu... Víme, že v Nové smlouvě byli proroctví, lidé mající zjevení od Boha... To je v pořádku. V dnešní době ale nevidím žádné opravdové, důvěryhodné proroky, kteří by nesváděli Boží lid. Honit se za takovými věcmi a spoléhat na schopnost prorokovat či interpretovat například sny, je nebezpečné a velmi snadno se z toho může stát modlářství. Neo-charismatici tak většinou "prorokují" z vlastní mysli (co je napadne) nebo pod vlivem anděla světla (Satan, dřívější Lucifer, se vydává za anděla světla).

Cele vás pokryji" (tj. omyji) " čistou vodou a budete čistí; očistím vás od všech vašich nečistot a od všech vašich bůžků. Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit." Ezechiel 36:25-27 ČSP

Tento verš bývá někdy vytržen z kontextu a zneužíván v charismatických kruzích. Důležité je, že kontext Ez 36:26 opravdu mluví o tom, že Duch nám bude dán, abychom dodržovali Boží přikázání, totiž přikázání Tóry. Když přišel Ježíš, tak ten tato slova naplnil. Nepřišel Tóru zrušit, ale potvrdit. On sám zopakoval a vyučoval všechny podstatné přikázání Tóry, která máme dodržovat. Kromě spiritualismu, vyvolávání duchů, věštění apod. o čemž nemluvil, ale víme všichni, že je to zlé a je to modlářství a "smilstvo" před Bohem.

Následujte lásku, mějte horlivou touhu po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. Neboť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu (nikdo mu totiž nerozumí) a duchem mluví tajemství. Avšak ten, kdo prorokuje, mluví k lidem pro jejich vybudování, povzbuzení a potěšení. Ten, kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, avšak ten, kdo prorokuje, buduje církev. Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste prorokovali. Ten, kdo prorokuje, je totiž větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by také vykládal, aby se budovala církev." 1 Korintským 14:1-5

Tento text přímo nevylučuje možnost, že jazyky je možné mluvit. Proto bychom tento dar neměli rovnou odsuzovat, ale zároveň bychom se za ním neměli hnát, stejně jako bychom se neměli hnát za prorokováním, protože Pavel o proroctví mluví jako o povzbuzování, potěšení a budování. Nevylučuje to však možno varovat člověka před hříchem, pokud by prorok dostal takové zjevení, ovšem, v neocharismatických resp. hypercharismatických kruzích, je snadné zneužít této dovednosti k manipulaci lidí. A to se také děje.

Někteří křesťané rovnou odmítají všechny dary. Nemohu mluvit za každého jednotlivce v čem je problém, že nemluví jazyky, mě to trvalo celých 16 let než jsem tohoto daru dosáhl. A v čem byl problém v mém případě? Prostě jsem svůj život nevydal cele Bohu, můj život byl ovládán hříchem a Boží blízkost jsem nenalézal. Duchovní vysvobození z tzv. duchovního zajetí jsem nenašel po mnoho let toho času v charismatické církvi, paradoxně se tak stalo až když jsem tu letniční církev opustil. Ano je to tak, byl jsem vysvobozen z náboženského ducha a teprve pak jsem byl pokřtěn Duchem Svatým, až když jsem se Bohu rozhodl odevzdat vše, celý svůj život a cele ho následovat podle prvního přikázání. Teprve tehdy bylo mé obrácení skutečné a vše se změnilo. Zažil jsem to vysvobození a naplnění duchem, můj život se změnil, mám osobní vztah s Ježíšem, znám Otce, znám jeho ochranitelskou moc, na jeho nadpřirozenou záchrannou moc se mohu spolehnout a to vše je zpečetěno Duchem Svatým.