Katolická církev jako totalitní organizace

Texty zde uvedené jsou převzaté a nejsem jejich autorem, dovolil jsem si je ale výjmečně zkopírovat na svou stránku, protože jsou výjmečně dobře napsané a klíčové pro pochopení duchovního zla, které stojí za katolickou církví (není to jen o lidech, je to o duchovním zlu v nebesích - není se ale co divit, že katolíci sami to nedokáží vidět, je těžké se vymanit ze sociálního a kulturního vlivu prostředí, ve kterém vyrostli)...

Čtu stránku: https://www.peengel.cz/inkvizice.htm a chci sem dát pár vynikajicích citací z této stránky.

"Aby mohla existovat inkvizice, museli existovat kacíři. A pokud kacíři neexistovali, musela si je církev vytvořit."

[Nebo jinak: "Je třeba si vytvořit (třídního) nepřítele, abychom mohli obhájit svoji zrůdnou ideologii."]

Petr Engel

"Někteří církevní hodnostáři a historikové vysvětlují a obhajují vznik inkvizice potřebou čelit nebezpečí, které hrozilo celé křesťanské společnosti, když jeho jednota a základy opírající se o společnou víru byly narušena odlišnými názory. Jestliže se stát vždy bránil proti narušitelům jednoty, podobně církev se dívala na kacířství (herezi) nejen jako na ohrožení jednoty, ale přímo jako na urážku Boží velebnosti."

"Je pochopitelné, že pokud církev presentovala odlišný názor (kacířství) jako projev destabilizující chod společnosti, není pak s podivem, že měla velký vliv na chod státu a tedy její představitele, ať již to byli císaři, králové či presidenti."

"Vztah občanů a orgánů a institucí státu, založený na nerespektování a trestání za jiný názor než politickou mocí deklarovaný je charakteristický pro totalitní politické režimy."

K určitému vyhrocení postoje vůči kacířství a kacířům dochází v době svatého Augustina (354 - 430). Augustin trval na tom, že hereze má být přísně trestána světskou spravedlností jako kriminální čin "rozvracení státu" (crimen lesae maiestatis), totiž za nebezpečí vůči jednotě a klidu říše, svou závažností srovnatelný s cizoložstvím nebo travičstvím. Proto byl trestán nejtěžšími tresty - vyhnanstvím, deportací a také smrtí.

Augustin nakonec dospěl v průběhu myšlenkového procesu ke své nesmiřitelnosti a k názoru, že vůči kacířům je nutné použít veškeré prostředky, včetně jejich úplného vyhlazení.

"Je lépe kacíře upálit, než je nechat, aby setrvávali v bludech."
Sám Augustin půjde vzorem jako biskup, tj. představitel "církevní exekutivy", se svým nekompromisním tažením proti kacířským donatistům[3] a zápalem i metodami se značně přiblíží pozdějším inkvizitorům.

Církev prezentuje jako totalitní organizaci, která má vstřebat společnost a stát se její páteří na všech představitelných úrovních. Podle Augustina je povinností správného náboženského vůdce křesťanskému světonázoru postupně podřídit všechny lidské instituce a činnosti.

Pokračujte zde: Počátek inkvizice