Hinduismus:

Kognitivní teorie (12)

Úvod

Cílem tohoto článku je prokázat škodlivost a nebezpečnost vizualizačních a meditačních technik a to zejména s ohledem na křesťanskou věrouku. Veškeré informace v tomto článku jsou interpretovány z pohledu bible, z pohledu fundamentálního křesťanského pohledu. Tento článek se opírá o dílo "Visualization in Hindu Practice", autor Sthaneshwar Timalsina, zveřejněno květen 2017 na academia.edu. Autorem tohoto článku, včetně překladu jsou Křesťanské stránky (lokalizované na webnode.cz a FB: Křesťanské stránky webnode).

V předchozím díle byla řeč o transformaci osobnosti. U toho ještě zůstaneme.

Význam barev

Oranžová tučná v citované části je varující. Červená tučná v citované části je velmi závažné tvrzení, někdy až šokující. Žlutou tučnou barvou jsou věci, které jsou vhodné k zapamatování. Tmavě modrou barvou tučně jsou části, které jsou zajímavé pro pochopení hinduismu, ale pro další studium v souvislosti s meditacemi a vizualizacemi v New Age nebo v křesťanství, už není nutné si je pamatovat. Fialovou barvou tučnou je text, se kterým nemohu souhlasit.

Kognitivní teorie

Výpisky ze str. 16-17, "Theoretical Assumptions Underlying

Visualization Practices".

Debata ohledně reprezentace reality během procesu lidského vnímání řeší otázku, zda představy jsou nutné k poznání reality či nikoliv.

"První postoj tvrdí, že to, co jednotlivci poznají jsou ve skutečnosti otisk nebo reprezentace, doslova 'představy' (akara)"
"Druhé stanovisko tvrdí, že vědomí přímo chápe realitu bez jakéhokoli zprostředkování obrazů."

"Současné kognitivní teorie využívají k analýze představy tři přístupy.

První tvrdí, že mentální představy jsou podobné obrazům nebo analogové.
Další platí, že neexistují žádné představy, ale spíše popisy nebo návrhy.
Třetí "enaktivní teorie" vychází z pochopení, že vize není věcí informací, které proudí do mozku očima, ale aktivního vyhledávání a získávání požadovaných informací.[30]"

Teorie vědomí

"Z hlediska indické filosofie může vědomí mít nebo nemusí mít reprezentace 'představ-jako' a současně případy poznání mohou být či nemusí být udržovány vědomím vyššího řádu. Dokonce i když uvažujeme o vědomí druhého řádu, může nebo nemusí existovat samo vylučování vědomí vyššího řádu. Tyto možnosti umožňují vznik řady teorií."

Rekapitulace "představ-jako", bylo probráno zde, je přiřazení jiného významu než obvyklého, náboženského či rituálního, přiřazení "vyššího" významu představě.

Teorie obrazu

Je "nejoblíbenější mezi teoriemi představ, víceméně stejným způsobem jako to dělají obrazy. TOTO STANOVISKO SE OPÍRÁ O PODOBNOST, subjektivní vztah vytvořený, když se vědomá mysl na něco soustředí." (str. 16)

Výklad této citace bych si dovolil prostřednictvím toho co bylo řečeno v předchozích oddílech a článcích o vizualizaci (a je to tím pádem odbočka od studované tématiky):

"Akt představivosti může také znamenat spíše předpokládat nebo věřit nepravdivě, než vizualizovat; může to také znamenat předstírat..." (str. 16, 2. věta).

Jinými slovy vizualizace se neopírá o skutečnost či realitu, ale staví na něčem co není skutečné. To, že se Teorie obrazu opírá o podobnost v tomto kontextu podporuje vztah mezi Zákonem podobnosti, která je známá z magie, jak bylo popsáno zde, cituji:

Základním předpokladem magického rituálu je to, že pokud si představujete okolnost nebo ve své mysli vykonáváte činnost (děj) stane se to ve světě."[22] V čarodějnictví (tzv. magie) se to někdy nazývá "Zákon podobnosti".[23] Tento princip je založen na víře, že všechny koncepty a objekty jsou živé a že jelikož jsme Bůh nebo Boží, jsme schopni tvořit a ovládat prostřednictvím své mysli a(nebo) slovy."[24]

Zdroje k této citaci:

22 Donald Tyson, The Truth About Ritual Magic (St. Paul: Llewellyn, 1994), 29.
23 tamtéž; Bill Whitcomb, The Magicians Companion (St. Paul: Llewellyn, 1994), 14.
24 Tyson, 9, 10; Whitcomb, 12-16.

V jiném článku jsem také popisoval významnou osobu v historii jménem P. P. Quimby, který byl spoluzakladatelem hnutí New Thought [njú fót, njú sót] a tvrdil, že má jasnovidecké schopnosti a dokáže působit na své "pacienty" na dálku (diagnostikovat je a léčit). Pokud by výše uvedený předpoklad, že poznávání reality nefunguje přímo, ale na základě podobnosti, na základě subjektivního vztahu, je výše uvedená 2. věta ze str. 16 vysvětlením pro úspěšnost Quimbyho pokusů, podobně i u všech léčitelů vírou, hnutí víry apod. Ve zkratce: Quimby léčil pacienty na základě toho, že jejich mysl uvedl v přesvědčení, že jejich nemoc byla způsobena klamem společnosti čili je důsledkem společenských lží a klamů. Paradoxně, Quimbyho léčení stálo na principu popírání reality, ale podle vzdělance Barryho Mortona z academyca.edu, Quimby si své pacienty pečlivě vybíral, takže v podstatě léčil jen psychosomatické pacienty. Morton se ke Quimbymu vyjadřuje v dokumentu "Invention of modern healing" v oddílu "Phineas Quimby and the Evolution of the Secular Mind Cure" a vyjadřuje se: "Klíčem k úspěšnému uzdravení vírou nebo uzdravení mysli je identifikace osob trpících psychosomatickými nemocemi a vytvoření atmosféry vedoucí k jejich okamžitému uzdravení.". Jediná nesrovnalost, kterou jsem zde našel je tvrzení, že Quimby byl nábožensky založený. Ve skutečnosti Quimby popíral smysl jak náboženství tak smysl lékařství a věřil jen v sílu mysli nebo moudrosti. Slovo Bůh bylo v jeho slovní zásobě totožné s největším klamem lidstva. O rituálech a náboženství nemůže být ani řeč.

Pokud si smíme něco odnést z článku o Quimbyho filosofii a Mortonově studii Johna Alexandera Dowieho, pak je to toto: J. A. Dowie nejdříve působil jako spiritista a od roku 1883 byl úspěšným léčitelem vírou, kde pomocí víry v možnost uzdravení, dokázal lidi přimět k psychosomatickému uzdravení, což bylo navenek často podvodným způsobem prezentováno jako zázračné uzdravení Ježíše Krista. Byl v podstatě heretikem, který sám sebe nazýval novým apoštolem (zde počátek Nové Apoštolské Reformace), ale díky svým podvodům, trikům a manipulacím působil jako někdo kdo opravdu má přístup k uzdravující moci. Svou náboženskou činnost však dokázal dobře zpoplatnit a udělat z ní výnosný obchod: zde vidíme kořeny letničního hnutí a hnutí víry.

Zpět k teorii obrazu

"Zatímco někteří (zejména buddhisté jógy) tvrdí, že poznání jsou sebereflexivní, většina indických filosofů nesouhlasí. Co mají představy použité ve vizualizačních postupech společného s vědomím? V duchu Kosslynových argumentů je pravděpodobné, že vizuální vědomí vzniká, když člověk vnímá vnější obraz, a vědomí vložené do představ vzniká, když mysl zpracovává vizuální informace. Problém v tomto návrhu je však v tom, že se jedná o dichotomii mezi vnějším a vnitřním a do jisté míry odpovídá kartézskému modelu. Díky tomu by tantrické tradice, které se identifikují jako neduální prostřednictvím a skrze ně, byly obětí stejné formy dualismu."

"Problém stále zůstává nevyřešen: Jak se mohou bezvědomé reprezentace proměnit v vědomé zkušenosti?" (str. 17)

"Samotné uvažování o představách jako o "živých", které jsou společné všem vizualizačním praktikám, však naznačuje, že vizuální představy nejsou pouze neživými replikami něčeho vnějšího. Naopak, subjektivní doména nebo osobní fantazie a představivost a objektivní realita nebo vstup z vnějších podnětů jsou společně vytvářejícími představy v tvůrčím procesu vizualizace." (str. 17)

Zde mám problém rozlišit, co je fixe hinduismu a co by mohla být pravda. Pokud jsou vnější představy tohoto světa živé, pak by to znamenalo připustit démonický vliv vnějších představ - a to za předpokladu, že o nich smýšlíme o jako "představách jako", že je prakticky uctíváme a věříme, že mají schopnost nás ovlivnit. Za tohoto předpokladu, pokud necháte tyto vnější představy vstoupit do své mysli jako živé, pak je necháváte na sebe působit jako živé duchovní bytosti neboli duchy či démony.

Pokud jsou však představy neživé a nemají duchovní vliv, i tak stále podle hinduismu mají moc ovlivnit naši mysl, duši i tělo. Navíc se jedná o vymyšlené představy, které nemají reálný základ, není tedy důvod jim věřit a nechat svou mysl takto "uklouznout"... Jako křesťan se však přikláním k možnosti, že právě vizualizací a meditací se člověk dopouští modlářství a otevírá se těmto duchovním entitám - vystavuje se jejich vlivu. Vysvětluje to totiž nadpřirozené schopnosti jako telepatii a jasnozřivost a ty jsou podle bible démonického původu (apoštol Pavel například vymítl věšteckého démona ze služebnice, která svým pánům přinášela nemalé zisky).

Proces vizualizace božstva a kontemplativní modlitba

"Proces aktivního budování mentálních představ spočívá v recitaci nebo vzpomínce na vyprávění / verše, které nastíňují končetiny božstva nebo části mandaly. I po "konstrukci" představ, jazyk doprovází představu ve formě manter. Ještě důležitější je, že proces aktivního představování božstva zahrnuje dešifrování symboliky, popisný proces paralelní s vytvářením představ. Konstrukce končetin božstva v mentálním prostoru zahrnuje vybavení si v mysli význam končetin, zbraní, pozadí nebo nástrojů."

"Ve všech ohledech je PRO VIZUALIZAČNÍ PRAKTIKY ROZHODUJÍCÍ ROZJÍMÁNÍ O VÝZNAMU VŠECH DANÝCH PŘEDSTAV." (str. 18, 2. odst.)

Zde angl. slovo "contemplation" = rozjímání.

Touto částí se dostáváme do tématiky, která má co dělat s podstatou kontemplativní modlitby. Víme, že katoličtí mystici, kteří zavedli nebo propagovali kontemplativní modlitbu využívají podobného principu jako čteme zde ohledně hinduismu: "Pochopení významu nebo procesu dešifrování se v tomto paradigmatu považuje za nedílnou součást praxe, která dává subjektům přímé setkání s božstvem. V náboženském kontextu se symboly stávají něčím víc než jen tím co znamenají. Rituály v tomto paradigmatu fungují jako diskuse/rozprava s božstvem, představou nebo jeho zástupným symbolem.". U kontemplativní modlitby se odehrává to, že meditující vezme část verše nebo jeho část, nějakým vlastním způsobem si to interpretuje podle svých představ a věříc této představě a jejímu významu pak může verš opakovat a meditovat nad jeho významem. Nedílnou součástí tedy je víra v to, že tato činnost má nějaký uctívací charakter, že člověk věří, že se tím přibližuje k Bohu nebo že takto může odkrýt božství v sobě. Základní filosofie je tedy velmi blízká buddhismu, zen-buddhismus a hinduismu a kromě toho jsme dospěli do bodu, kdy vidíme, že i hinduismus sám tento proces má ve svém repertoáru. Mám-li tedy shrnout podstatu kontemplativní modlitby:

vzít slovo s náboženským významem
interpretovat ho ("dešifrovat") pomocí symbolického výkladu
soustředit se na tuto představu, opakovat slovo tak dlouho dokud nesplyneme s touto představou, kterou identifikujeme jako božství

Srovnejme s hinduistickou praktikou uctívání:

sledovat obraz nebo si ho představovat
interpretovat ho ("dešifrovat") jednotlivé symboly
soustředit se a vytvářet tyto představy ve své mysli

Rozdíl se zdá být, že vizualizace hinduistického božstva se týká pouhé fantazie, ale tyto vizualizace se prakticky podporují mantrami, opakovanými zvuky, které se také následně vizualizují a zapojují do tvorby představy božstva. Navíc v hinduismu je možné podobně pracovat i s hudbou, protože jejich hudba má také specifický náboženský význam, tak jako mají křesťané svou uctívací hudbu, tak má i hinduismus. Hudba a zvuky tedy dokáží v obou náboženstvích podporovat meditativní atmosféru. Také v hinduismu je pochopitelně cílem dosáhnout tohoto spojení vědomí s představou.

"Rituály, ve kterých se představa podílí na obětování, jsou místem, kde se jak texty, tak představy vzájemně prolínají při kultivaci transformační zkušenosti,"

Z této jedné věty lze také mnoho vyčíst. Zaprvé rituály, texty i představy mají-li uctívací charakter, mají také transformační schopnost. Změní tedy osobnost člověka a mají kapacitu měnit i fungování těla nebo psychických/"nadpřirozených" schopností. Jelikož jsme výše došli k závěru, že meditace či vizualizace ať už v hinduismu nebo mimo hinduistické prostředí má téže základ, čili stojí na stejných principech, jsou-li tyto principy dodrženy, pak bude také účinek stejný. Křesťany je tedy třeba důrazně varovat před meditacemi a vizualizacemi, protože se jedná o modlářství, které působí osobnostní změnu, změnu náboženského přesvědčení, ovlivňuje náhled na bibli negativním způsobem, odchyluje člověka od Pravdy a od zdravé schopnosti interpretovat bibli správně, vede k liberalismu a mysticismu, zbavuje člověka zdravého rozumového úsudku a v konečném důsledku odděluje člověka od Boha.

S níže uvedenou větou však nesouhlasím:

"Podobně jako běžný jazyk je význam představ vlastní kultuře a dešifrování představ nalezených v jedné kultuře vypůjčením kulturních parametrů z jiného je stejně směšné jako přiřazení významu slovům jednoho jazyka zadáním podobně znějících slov v jiném jazyce."

Osobně jsem přesvědčen, že význam symbolů v hinduismu je nad slunce jasnější, podíváme-li se na něj zdravým rozumovým úsudkem, oproštěny od hinduistického klamu, vždyť hinduismus sám v jádru svého náboženství přiznává, že vizualizace je klam a víra ve věci, jež nejsou skutečné! Bible je kniha knih, jediná spolehlivá Cesta a Pravda, té se tedy držme, věřme jí a řiďme se jí, ať jsme schopni rozlišovat pravdu od lži. Chceme-li poznat pravdu o hinduismu, rozhodně se nemůžeme spokojit s výkladem z pohledu hinduismu, musíme se oprostit od tohoto klamu a podívat co říká bible.

"Díky síle mentální obrazotvornosti při vytváření a formování vnější reality jsou představy velitelskými zařízeními."

Toto tvrzení je opět velmi podobné tomu co známe již ze zmíněné magie, hnutí New Thought a evangelia prosperity, jako ho známe z Hnutí víry. Hnutí víry totiž věří v to, že máme-li nějakou víru a chceme něčeho dosáhnout, je třeba tuto představu o realitě potvrzovat tím, že je nahlas prohlašujeme jako pravdu, aby se ty věci staly. Ve hnutí New Apostolic Reformation [njú ap~stalik reformejšn] (NAR) se také objevuje víra v to, že křesťané mohou svým výrokem vytvářet věci neexistující, anglicky se této praxi říká "speak things into existance". Doslova je vytvářet... Víme však, že tyto věci jsou v rozporu s biblí, neboť vytvářet věci smí jenom Bůh. Bůh je ten kdo vytváří věci, Stvořitel. Hereze tedy spočívá v tvrzení, že člověk je jako Bůh (satanova lež Genesis 3:5 "budete jako Bůh") a smí takto promlouvat, aby svým slovem věci vytvářel nadpřirozeným způsobem, tj. z ničeho, aby vytvořil něco.

"Vizualizace je v podstatě složitý kognitivní proces, který integruje pozornost, paměť a představivost. Zatímco koncepty, zejména představy těla, hrají v rituální vizualizaci ústřední roli, proces také zamění emoční a kognitivní reakci člověka."

Toto je jen rekapitulace toho co jsme již probrali v díle Transformační účinek vizualizace. Závěrem tedy je, že nezáleží na tom v jaké formě se vizualizace podávájí, jestli jsou předány ve formě uctívání hinduistických božstev, v New Thought, New Age, relaxačních cvičeních na zmírnění stresu, praktik Hnutí víry či NAR, jejich podstata a cíl je zřejmý. Z pohledu teoretického je v rozporu s biblí a z pohledu praktického existují lidé, kteří tyto věci praktikovali během svého pobytu ve hnutí New Age - jsou to lidé jako Jessica Smith, Doreen Virtue a mnoho jiných, kteří vydávají svědectví o škodlivosti a nebezpečnosti těchto praktik a po obrácení tyto věci zcela opustili, aby našli toho jediného pravého Boha a Spasitele Ježíše Krista.