Odmítání darů Ducha Svatého
Tvrzení, že dary Ducha Svatého jako:
mluvení v jazycích, prorokování skončily
Úvod
Z baptistických zdrojů jsem se doslechl o některých teologických/apologetických přesvědčeních, které jsou podle mě v rozporu s tím co tvrdí bible. Je to ale téma, které potřebuju dále zkoumat, takže zatím sem uvedu jen pár poznámek.
Nikde v bibli se nepíše ...
- že duchovní dary byly dány jen apoštolům nebo že by existovaly nějaké duchovní dary vyzrazené jen pro apoštoly. Kdyby to tak bylo, tak by apoštol Pavel nevyučoval o duchovních darech
Komu byl dán Duch Svatý?
Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." Jan 3:5-8
Ježíš řekl, že aby člověk mohl vejít do Božího království musí se narodit z vody. Každému křesťanovi, který uznává, že jediný pravý křesťanský křest je ten křest ponořením do vody je jasné, o co se tady jedná. Jedná se o křest ve vodě. Druhá část pak mluví o křtu z Ducha. To známe taky. Víme, že apoštolové byli pokřtěni Duchem Svatým tak, že na ně Duch Svatý sestoupil z nebe. Druhá věc, je že apoštolové křtili v Duchu svatým tak, že vkládali ruce a modlili se za věřícího, který byl pokřtěn ve vodě. Třetí věc je tak, že občas Duch Svatý sestoupil na věřící v Krista aniž by byli pokřtěni.
Z toho tedy vyplývá několik věcí:
1. Duch Svatý se má udělovat vkládáním rukou... Není však nikde napsáno, že to mají být jen apoštolové, kdo tak mají činit. Z apoštolského učení první církve vyplývá, že je vyžadováno, aby učedníci či následovníci Ježíše Krista, kteří byli pokřtěni ve vodě byli následně pokřtěni také v Duchu Svatém.
2. Z celkové praxe první církve vyplývá, že vkládání rukou nemohlo být omezené jen na apoštoly, protože apoštolové sídlili v Jeruzalémě a bylo jich celkem jen 13. Zatímco Pavel hodně cestoval, církev se velmi rozrůstala. Nebylo by možné, aby se církev mohla rozrůstat bez Ducha Svatého, protože by to znamenalo, že by tato první církev nezachovávala biblické učení. Byl by to protimluv. Z toho vyplývá, že samotní učedníci apoštolů museli předávat dar Ducha Svatého dále - ať už vkládáním rukou nebo modlitbou. Tím, že zůstávali v pravdivém učení byl předáván* také Duch Svatý ostatním učedníkům - neapoštolům.
3. Není možné předat* Ducha Svatého pokud někdo nezůstává v pravdě evangelia. Církve, které nepraktikují křest Duchem svatým, ať už na základě mylného tvrzení, že Dary Ducha Svatého ustaly nebo že skončila apoštolská služba - tedy nezachovávají biblické učení, protože nezůstávají v pravdě. Bez Ducha Svatého nelze zůstat v pravdě. Ježíš přece řekl:
Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít." Jan 16:13
To tedy znamená, že bez křtu Duchem Svatým baptisté apod. - a v tom důsledku i bez duchovních darů mluvení jazyků, prorokování aj. (které jsou důkazem přijetí Ducha Svatého), nekáží celé evangelium.
* - Slovem "předávat", nemyslím že bychom dávali něco ze sebe, ale že to dává Bůh, ale děje se to skrze vkládání rukou staršovstva podobně jak to píše Pavel:
Nezanedbávej dar, který je v tobě, který ti byl dán skrze proroctví s vkládáním rukou staršovstva." 1 Timoteovi 4:14
4. Z listu 1. Timoteovi vyplývá, že staršovstvo tuto praxi křtem Duchem Svatým zachovávalo a nebylo tedy omezeno jen na apoštoly.
Zmatek ohledně toho co je to Duch Svatý
Sleduji jistý kanál na youtube od jisté křesťanky, která se asi před třemi roky stala baptistkou a nyní dělá pořady s různými hosty. Jsou tam často teologicky vzdělaní lidé a apologetici, ale všichni jsou baptisté. V tomto úseku tedy reaguji na to jak oni mluví o Duchu svatém, protože v jejich náboženském vidění světa vidím rozporuplnost. Jednak si teologicky protiřečí, ale také vidím určité pokrytectví v tom jak se vyjadřují o křesťanech z charismatických kruhů.
Duch Svatý nejsou emoce, ani emoční prožitky. Na jednu stranu odsuzují charismatickou hudbu a charismatické projevy jako příliš emoční a na základě toho odsuzují jejich praxi (zejména pokud jde o praxi v uctívání, čili bohoslužby) na druhé straně, když mluví o svoji vlastní tradiční hudbě, o chvalozpěvech a o zpěvnících, tak mluví o tom "že jsou tak emocionální" (ve smyslu, že to mají rádi - že se jim to tak líbí). To je protimluv. Pokud tedy ve svých vlastních bohoslužbách dávají prostor emocí, proč jim vadí to, že v charismatických kruzích se emoce a jejich prožívání dává svobodněji najevo? Toto jednání Ježíš popisuje jako pokrytectví:
Z toho co jsem vysledoval z jejich rozhovoru o hudbě a dalšího rozhovoru o duchovním uzdravení jsem pochopil, že oni ztotožňují Ducha Svatého s emočním prožíváním. To se ale spletli. Z jejich rozhovoru pro mě vyplynulo, že Duch Svatý je pro ně vlastně jen teoretický pojem, protože když dokazují přítomnost Ducha Svatého ve svém životě tak mluví o krásných emocích, které mají během poslechu bohoslužebné hudby. Jenže Duch Svatý je víc než emoce. Emoce jsou pouze reakcí na blízkost Ducha Svatého, ale rozhodně nejsou jeho definicí. Emoce jsou součástí lidské duše, ale Duch Svatý není lidská duše, ale Boží entita. Projevy Ducha Svatého v charismatických kruzích zahrnutí jinou zkušenost, než jakou popsali baptisté v oněch rozhovorech. Charismatická zkušenost s Duchem Svatým je odlišná a je v souladu s tím co o darech Ducha Svatého říká bible. Baptisté však tuto zkušenost a teologii odmítají, protože v tyto dary Ducha Svatého, o kterých mluvím, nevěří. Prostě nevěří bibli. Naše zkušenost tedy mluví o tom, že Bůh dává zjevení a mluví k člověku různými způsoby, někdy skrze vidění, jindy skrze emoce, jindy skrze myšlení, jindy slyšíme hlas, jindy dostaneme porozumění, slovo moudrosti nebo se nám zdá sen od Boha nebo sen ve kterém zažijeme Boží blízkost. Teolog baptista nyní v této fázi může toto všechno shodit a říct, že je to jen produkt lidské duše, jsou to emoce, které nemají nic společného s Duchovními dary nebo s Duchem Svatým. Jenže takové počínání by bylo pokrytecké, zejména, když autorka pořadu veřejně popsala své svědectví o tom, jak se setkala s Ježíšem. Podle jejího popisu seděla před bohoslužbou, neprobíhali žádné písně, jen oznámení, ale najednou se ji ukázal Ježíš, viděla jeho postavu, světlo a dostala určité porozumění ve 4. bodech, které změnili její život. Nyní pokud bych já jako charismatik měl přijmout stejný postoj jako autorka pořadu a jiných baptistů, se kterými se staví proti darům Ducha Svatého a proti Božímu slovu, mohl bych jednoduše prohlásit, že tento prožitek nebyl prožitkem Ducha Svatého a že se jednalo jen o nějaké špatné duševní rozpoložení, projev stresu nebo něco podobného. Rozumíte, že baptisté tímto svým počínáním shazují a odsuzují zkušenost charismatiků, aniž by vůbec rozuměli o čem jejich zkušenost je? Říká se tomu vylití dítěte i s vaničkou.Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra." Matouš 7:5
Odmítají bicí nástroje a kytary, protože jim připadá tato hudba nečistá a od satana. Ale co doopravdy říká písmo?
Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, je to nečisté." Římanům 14:14
Čistým je všechno čisté; poskvrněným a nevěřícím však není čisté nic, ale jejich vlastní mysl i svědomí jsou poskvrněné." Titovi 1:15
To co autorka popsala jako svou zkušenost setkání s Bohem, tomu říkáme prožití Boží blízkosti. Není na tom nic špatného. Proč ale odsuzovat charismatiky za to, že právě toto se u v jejich kruzích děje? Bible nezakazuje projevovat emoce, naopak vyzívá, že Boha máme uctívat hlasitě, tancem a radostnými výkřiky. To je Slovo Boží. Mluví o tom především žalmy. Na některých místech žalmu se vyloženě píše že máme křičet a hlasitě se radovat (v hebrejštině se například vyskytuje slovo ranenná ale vyskytují se i slova v Izajáši, kde je například výraz pronikavě křič!
Tradice ale překládá tyto výrazy tak aby potlačily jejich účinek:
Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně -- ať je to známo po celé zemi. Jásej a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele!" Izajáš 12:5-6 ČSP
Tento výše uvedený překlad je zatím nejlepší z českých překladů, ostatní české jako CEP a zcela Bible 21 vypustily slovo křičet. Důvod? Překládali to katolíci, kteří nechtějí, aby se v kostel křičelo!
"Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele." Izajáš 12:6 CEP
Anglické překlady jako doslovný YLT a King James Version uvádějí výraz vykřiknout nebo křičet nahlas:
"Cry aloud, and sing, O inhabitant of Zion, For great in thy midst is the Holy One of Israel!" Izajáš 12:6 YLT
"Cry out and shout, thou inhabitant of Zion: for great is the Holy One of Israel in the midst of thee. Izajáš 12:6 KJV
Tcahalí wárónní jóševet tcijjón kí-gádól bəqirbéx qədóš jisrá'él (hebrejská výslovnost toho místa)
Doslovný překlad:
"Pronikavě (ječivě) křič a křič radostným výkřikem..."
"Pronikavě křič a křič radostným výkřikem..."
Opravený Český Studijní Překlad by měl vypadat takto,
Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně -- ať je to známo po celé zemi. Pronikavě křič a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele!" Izajáš 12:5-6
varianta:
Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně -- ať je to známo po celé zemi. Hlasitě výskej a křič radostí, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele!"
Takových míst v bibli je ale celá řada. Mnoho veršů bylo přeloženo s ohledem na tradiční pohled katolické církve, případně dalších tradičních církví, které na překladech pracovali. Tento pohled je: potlačovat emoce! Lze tedy odůvodněně tvrdit, že konzervativní pohled baptistické církve je nebiblický, a budeme-li přísně apologetičtí, tak je heretický. Předsudky, které mají ohledně emocionálních projevů a svobodného uctívání v charismatických kruzích nejsou na místě.
Baptisté a jiné tradiční církve neodmítají jen charismatickou hudbu, ale také svobodu a radost, které je v těch křesťanských charismatických kruzích díky zažití Boží blízkosti a nadpřirozenému doteku Božího Ducha Svatého. Tvrdí, že je to všechno příliš velký důraz na emoce a že to je nezdravé, emoční, ale přitom sami (nesprávně) chápou Ducha Svatého jako něco co prožíváte prostřednictvím emocí při zpěvu žalmů během bohoslužby. Rozumím tomu tak, že tedy doopravdy neví co to ten Duch Svatý je, protože mají jen teologickou představu vyčtenou z bible ale nemají k němu přístup ve smyslu každodenní zkušenosti. Odmítání charismatické zkušenosti je nelogické. Stojí na strachu a na nevědomosti. Potvrzením toho, že autorka rozhovoru nemá zkušenost s Duchem Svatým je fakt, že směšuje dohromady mluvení jazyky a "válení se po zemi" (angl. rolling on a floor). Rozdíl je přeci v tom, že dar mluvení v jazycích je biblický, kdežto válení se po zemi není v bibli popsáno jako duchovní dar, ale jako posedlost démonem.
Závěr
Na závěr bych chtěl vyzvat všechny křesťany, aby se zřekli pokryteckých předsudků vůči charismatickým projevům a darů ducha Svatého. Nikdo nemůže být uveden do veškeré pravdy bez Ducha Svatého. Ducha Svatého je možné zažít jedině křtem Duchem Svatým, který se praktikuje vkládáním rukou, konečné sestoupení Ducha Svatého činí Bůh a projevuje se mluvením jazyků a prorokováním. Kromě toho bible popisuje také to, že v přítomnosti Boží blízkosti se mohou projevit démoni* a to se projevuje různými záškuby těla, spontánními nečekanými výkřiky nebo nečekaným nekontrolovaným smíchem a někdy také padání na zem (poslední dva zmiňované projevy ale nejsou spolehlivým rozpoznávacím znakem démonické posedlosti).
Pozn. * - např. Marek 9:21-22
Kdekoli se ho zmocní, trhá jím a on pění a skřípe zuby a vyčerpá se. Řekl jsem tedy tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli!" On mu ale odpověděl: "Ó nevěřící pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně." Přivedli ho tedy k němu, a jakmile ho uviděl, hned jím ten duch začal tak zmítat, že upadl, válel se po zemi a pěnil." Marek 9:18-20