Slyšení Božího Hlasu
"Budeš-li se zájmem naslouchat a uposlechneš hlas Hospodina Boha tvého, a budeš-li dělat to co je správné v jeho očích, a nakloníš-li ucho své k jeho přikázáním a budeš střežit a dodržovat jeho předpisy a nařízení, každá nemoc, kterou jsem poslal na Egypt se ti vyhne, protože já jsem Hospodin, tvůj Bůh."
Toto je můj osobní volnější překlad podle doslovného překladu, který jsem uvedl na této stránce. Dalo by se to přeložit ještě mnoha různými způsoby, vždy by vám ale mělo vyjít, něco v tom smyslu, že Bůh od vás očekává, že budete dodržovat jeho přikázání a nemoci, kterými byl Egypt postižen, se vám vyhnou. Egypt je v podstatě synonymum pro pohanský národ, protože v blízkosti starověkého žida byly především tyto národy, které byly v jeho blízkosti jako Kenaanci(původní obyvatelstvo země zaslíbené), Pelištejci(Filištíni),Moábci,Amónovci,Midjánci a Egypt. Když Bůh prohlašuje toto zaslíbení o Egyptu, lze se domnívat, že na všechny okolní pronárody to platí stejně. Jakkoliv Bůh postihl pohany kvůli jejich hříchům nemocemi, je jasné, že Bůh žehná spravedlivým a chrání ty, kdo setrvávají v jeho přikázáních. Hebrejská bible je psána specifickým způsobem, kdy v mnoha knihách, jako například v Žalmech se jinými slovy opakují části věty za spojkou waw, ale mluví o téže věci, jako já v předchozí větě. Druhá část věty dovysvětluje tu předchozí část. Osobně tento způsob mluvy také velmi rád používám, kdy za spojkou dovysvětluji a upřesňuji význam již řečeného, proto i v mém překladu je to znát. Ve skutečnosti jsem ve svém překladu na začátek zkopíroval to co je zřejmé ze třetí části, abych dovysvětlil význam slovesa li'šmóá(לִשְׁמֹעַ - slyšet), totiž, že kdo se zájmem naslouchá (ha'azanta) jeho přikázáním je ten kdo uposlechl Boží hlas. Z verše je tak jasné to, že Bůh klade rovnítko mezi slyšení Božího hlasu a uposlechnutí Božích přikázání. Vyplývá mi z toho to, že schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem, ne podle mých očí (měřítek), ale podle Božích měřítek (v textu je "v jeho oku" či-li "v jeho očích"), které jsou uvedeny v bibli, se pěstuje díky tomu, že prokazujete každodenní zájem o bibli, Boží slovo, o jeho přikázání a usilujete o to tyto přikázání dodržovat. Starozákonní bible pro to používá více výrazů např. "chodit po jeho stezkách". Pokud by tento zájem někdo pouze předstíral, například z náboženských důvodů, že je členem nějaké náboženské společnosti nebo že ve svém sociálním postavení se od něj očekává, že bude jednat určitým způsobem, nebude schopen Boží přikázání dodržovat, neboť jeho srdce tíhne jiným směrem, než aby stálo cele při Hospodinu. Přitom právě západní pojem srdce má v biblické hebrejštině mnohem širší význam, který stojí za to zmínit. Slovo lév (לֵב) a podobně slovo léváv (לֵבָב) nepopisuje jen emocionální stránku, ale celou mysl člověka, schopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým. Tak například frázi "každý výplod jeho srdce je zlý" (kdybychom ji měli před sebou v původním znění v hebrejštině) by bylo možné přeložit také takto: "každý výplod jeho mysli je zlý" nebo "přemýšlí o zlých věcech" či "má zlé úmysly". Slyšení Božího hlasu je tedy úzce spjato právě s postojem člověka vůči Božímu slovu, s jeho srdcem či myslí.
Slyšení Božího hlasu neznamená jen slyšet hlas ve formě audioakustického signálu v mysli nebo jen vnímání myšlenek o dobru, které přichází od Boha, ale i Slovo Boží, které čteme a které můžeme chápat a porozumět jeho obsahu. Díky tomuto slyšení se náš život proměňuje, slovo, které povzbuzuje nás zbavuje strachů, obav a starostí a dává nám sílu překonat životní překážky. Boží slovo nám ukazuje směr. Navíc, když se jim řídíme a důvěřujeme mu, tak můžeme tvrdit, že slyšíme Boží hlas neboť vykonáváme to co je správné v jeho očích - stali jsme se slyšícími.
V novém zákoně pak máme několik zmínek, které dobře doplňují tuto tématiku:
"Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení toho dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni. Jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne." A David říká: "Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou. Dej, ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni."" Římanům 11:7-10
Kdo je zatvrzelý "v srdci" a nemá opravdový zájem o Boha nedokáže dodržovat Boží přikázání, protože o to ve skutečnosti nestojí. Je uchvacován a spalován tělesnou, tedy hříšnou touhou a sveden z cesty. Zatvrzelost srdce v hebrejském jazyku je vlastně zatvrzení mysli neboli upevnění nesprávných postojů, které se nepodřizují Božím záměrům s člověkem. Takže opět vidíte, že řeč je spíš o postojích a vůli člověka, než o emocích. Jistě David popisuje v žalmech emocionální stav svého srdce, avšak, tam kde bible mluví "o vnitřku" (např. beqirbam - dovnitř jejich nitra - Jr 31:33) je vlastně řeč o vůli člověka následovat Hospodina a dodržovat jeho přikázání (Tóru).
"Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství je marné. Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa." Jakubův 1:25-27
Jinými slovy Jakub vlastně psal o "slyšení" Božího slova.
Dále zajimavé je čtení z Žalmu 119, které o Božím slově (o Tóře neboli o "učení") mluví a popisuje jeho charakter:
Žalmy 119:97 Jak jsem si tvou Tóru zamiloval! Každý den o ní přemýšlím.
98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
Ačkoliv většina překladů bible překládá slovo Tóra jako Zákon, význam tohoto slova je širší a znamená naučení, učení, instrukce, nasměrování. Dále pak Přísloví 31:26 popisuje Tóru jako nauku plnou laskavosti a dobroty (חֵסֵד chesed). Zatímco západní myšlení tíhne k tomu vypisovat Tóru jako Zákon - soupis omezení a nařízení, které je nutno dodržovat, ucelenější pohled na Boží slovo je takový, že je to nauka či směr poskytující člověku vedení k Bohu, nalezení spravedlnosti a hojnosti pro svůj život. Moderní člověk by místo slova hojnost použil slovo štěstí, ale pojem štěstí je víc o emocích, kdežto Tóra je víc o správném rozlišování v konání dobrého a zlého.
Když se Pavel z Tarsu modlil za Efezské v listu Ef 1:17-18, žádal "ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho a osvícené oči vaší mysli", což jsou vlastně tři slovní spojení, které mají ekvivalentní význam. Hebrejsky mluvící žid by použil slovo lév nebo léváv a myslí tím mysl neboli srdce. Obrat "osvícené oči" pak znamená schopnost vidět neboli chápat touto osvícenou myslí či rozlišovat dobré od zlého, rozlišovat Boží vůli. Určitě nemyslí doslovně oči jako fyzické orgány neboť ve starověké hebrejštině se právě slovo "oko" (עַיִן ajin) či "oči" používá jako pomocné slovíčko při popsání postoje. Např. verš Ex 15:26 používá obrat be'enaw ve větě "konej co je správné v jeho očích"- konej co je správné podle toho jak to vidí on (Bůh). Římanům 11:8 pak pomocí očí popisuje stav srdce neboli mysli léváv. Podobným způsobem se v biblické hebrejštině používá slovo ucho, ve frázi "nakloň ke mě svoje ucho" žalmista vlastně říká: Naslouchej mi.
Ono je celkově zajímavé, jak starověcí židé používali tělesné orgány k vyjádření toho co by moderní člověk řekl abstraktně. Např. Ř 11:10 recitujíce Davida: "Dej, ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni." a v žalmech se objevují tyto výskyty sehnutých zad:
"Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka." Ž 35:14 "Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím." Ž 38:7 "Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje." Ž 145:14, jak napovídá 35:14 tak sehnuté záda vlastně znamenají sklíčenost, smutek, starosti, těžkosti a celkové pokoření člověka před jiným člověkem a je to vlastně jednak vyjádření popisu stavu srdce či pocitů duše, ale také každodenních potíží v životě člověka. Podle Ř 11:10 David vlastně popisoval, aby Bůh dopřál Davidovi spravedlnost v tom smyslu, že pokoří jeho nepřátelé, ty kdo mu škodí.