Důsledky

Pokud někdo vznáší nepohodlné otázky, je mu dáno najevo, že je třeba respektovat autoritu, protože má vždy pravdu. Oběť sekty se může stát oběti slovního napadení. V minulém díle jsem mluvil o negativním působení duchovních sil jakožto přímý důsledek manipulativního kázání. Ovšem existují i jiné prostředky, kterými členové kultu mohou napadnout člověka s odlišným uvažováním. Ale pokud se nejedná přímo o explicitní slovní napadení či výhružku, stále je ve hře možnost odsadit vás "ze hry", takže se stanete outsiderem. I to je forma manipulativního chování, to jak se chová společnost. Je to cena za odlišný názor, cena za to, že se nepřizpůsobíte společnosti ve věcech, o kterých víte, že nejsou správné. Abyste mohli zvládnout takový tlak tak je třeba znát Boží slovo opravdu dobře a mít s Bohem důvěrný vztah, který je založen na tom, že opravdu důvěřujete jeho Slovu. Proto se vyplatí znát biblické jazyky a mít vlastní teologii, která je postavena na pravdě a nepřizpůsobuje se heretickým přesvědčením, ať už je hereze ve společnosti v jakkoli kvantitativním měřítku. To je opravdu zkouška víry v Boha, ne v lidi. Mějte na paměti, že hereze a manipulace jde ruku v ruce a tlak bude jak z kazatelny, tak z řad obyčejných věřících. Když se dostanete do sekty, logicky není lehké najít někoho komu se dá svěřit a vytváří to atmosféru tajných konverzací a případného bonzáctví. Tato atmosféra opravdu nemá nic společného s Boží rodinou, a pastorem přivlastněný titul "otec" je neoprávněný, protože Ježíš řekl: "A nikoho si na zemi nenazývejte `otcem´, protože máte jednoho Otce, který je v nebi." Mt 23:9. Slovo důvěra v kultu může existovat jen mezi oddanými stoupenci, podobně jako měl Hitler svoje věrné kolem sebe, a je založeno na jednotném uvažování, že nikdo se nesmí odchylovat v názorech. 

Přemýšlení nad biblí

Příklad napadnutí může být ten, že vás označí za člověka, který má náboženského ducha nebo ducha kritiky, což by od obyčejného člena nemusel být problém, je to jen názor jednoho člena, ale horší následky to pro vás může mít pokud je to autorita, učitel, starší či pastor, nebo když byste byli označeni jako že máte ducha kritiky, nebo i když by to nebylo vyřčené, stačí jen během kázání zmínit "cítím tu ducha kritiky". Aniž by cokoliv bylo vzneseno z publika, duch kritiky podle mého názoru žádný není, ale tito heretikové prostě takto reagují na přítomnost Ducha Svatého u zdravě uvažujícího křesťana, který přemýšlí nad tím co řečník říká. Není nutné se slovně vyjadřovat - každý heretik je pod působením nějakého démona, který mu brání vidět pravdu a tento démon se v přítomnosti pravého Ducha Svatého necítí dobře. 

Ještě před tím, než jsem se vůbec začal zajímat o falešná učení a trochu hlouběji o tyhle duchovní věci jsem byl na jednom kázání a jako znalec hebrejštiny a řečtiny prostě přemýšlím trochu jinak nad běžnými citacemi a vidím souvislosti a věci víc uceleně, které lidi jež se nezajímají o biblické jazyky nemusí vidět. Poslouchám řeč a přemýšlím a napadlo mě, že tam něco nesedí. Věřím, že mi tyhle věci ukazuje Duch Svatý. Vyučování mě znepokojovalo, znepokojovaly mě některé detaily, kterých si jiný nevšimne a bez rozlišování pokračuje dál. A pak najednou řečník říká z ničeho nic: Je tu duch či démon kritiky, nemohu kázat, musím se modlit nebo budeme se modlit. No tak chápete to? Na základě čeho dochází k takovému přesvědčení? Co ho rozhodilo? Nic se v publiku nedělo. Nikdo ho nerušil. Navíc žádný takový démon kritiky není, existují různí duchové, kteří způsobují nevíru, atd. Ale říct takovou věc jakoby člověk reagoval jen na to, že v publiku je někdo kdo přemýšlí a je znepokojen tím co vidí nebo slyší? Na základě čeho? No tak jasně, že jediné vysvětlení je, že démoni, kteří se usídlili v daném člověku jsou znepokojeni, protože se cítí ohroženi, protože lidi, kteří mají rozlišování duchů a jsou vnímaví na biblické pravdy, je prostě ohrožují. Představte si takového Pavla jak vyhnal démona z otrokyně, která měla věšteckého ducha. Ne že bych si dělal ambice na něco takového, ale démonům se očividně přítomnost Božího Ducha nelíbí. 

Jistě se podvědomě cítí v ohrožení, i když navenek toto ohrožení nepřizná. Ale není to právě arogantní jednání, které svědčí o strachu z otevřené komunikace? Já si všiml, že přítomnost takových lidí takového služebníka vykolejí. Necítí se dobře v přítomnosti lidí, kteří mají dar rozlišování duchů nebo jsou znají bibli hluboko a do základů, takže by mohli zpochybnit jejich znalost bible nebo jejich postavení. Služebník, který působí v relativně zdravé církvi, kde je otevřenost bavit se o duchovní tématice a o bibli nebo i možnost ke kritickému vyjádření, má možnost duchovního růstu otevřenou, ať už patří ke starším a kazatelům nebo ne. Není důvod, proč by se pastor či kazatel měl cítit zahanbeně, pokud něco neví, může se poučit od člověka z jiné církve nebo od člena vlastní církve, ale u sekty, vůdce je neomylný, tam to možné není.

V sektě není kritika a samostatné uvažování vítáno. Jde o to slepě a nekriticky přijímat vyučování a rady autorit. Případné slovní napadení má duchovní charakter, například označení "Máš ducha Jezábel" proti komukoliv, kdo chce používat mozek a porovnávat přijaté slovo s biblí. Nebo: "Jsi farizej," jenom proto, že ve sboru zkritizujete něco nezdravého, něco co je nápadně odlišné s tím co čteme v bibli. Pro lidi se taková situace stane velmi nepohodlnou, takže raději sami odejdou. Poté však co tito lidé odejdou budou za zády pomluveni jako lidé, kteří měli náboženského ducha, ducha Jezábel nebo něco podobného, ačkoliv k tomu nebyl důvod. Tzn. že klidně takto mohou označit i člověka milujícího, laskavého jenom proto, že měl otázky, na které chtěl znát odpověď, uvažoval, ale byl nepohodlný. Nebo protože chtěl po pastorovi, aby se navrátil zpátky k tomu co je v bibli. 

Tuto tématiku monitorovali například Holly Pivec (univerzita Biola, napsala 2 knihy s tématikou NAR, jedna z nich se jemnuje God's super-apostles) (spiritoferrordot.org), PhD Doug Geivett (univerzita Biola a škola teologie v Talbotu, prezident evangelické filoszofické společnosti, napsal několik knih poslední Testimony of The Spirit).

Zdravé evangelium, zdravá církev

Jsem si jist, že to pravé a zdravé evangelium, zaručuje to, že lidé se od něj nebudou odchylovat, ale bude to postaveno na rovnocenné konverzaci nad Písmy. Určitě by měla být i zdravá tolerance k herezím, neboť člověk, který trvá na herezích ačkoliv mu bylo písmo důkladně vysvětleno se všemi smysluplnými argumenty, nemůže být v církvi vítán v zájmu zachování jednoty. Vemte si třeba takového člověka, který vám bude tvrdit, že existují ještě jiné evangelia jako Tomášovo evangelium nebo evangelium Maří Magdaleny. Chce mít otevřenou cestu a mysl i pro tyto evangelia a odmítá věřit vašemu tvrzení, že gnosticismus je proti pravému evangeliu Ježíši Krista. V tomto článku se o gnosticismu píše: "esoterická učení se zaměřují na 'transcendenci', na prožívání Boha versus chtějí být s ním v posmrtném životě. Gnostická cesta je subjektivní, vnitřní bez hranic a pouze konečná vlastní zkušenost slouží jako konečný průvodce." Když tedy pastor a staršovstvo rozlišuje, že se jedná o falešné učení, a člen církve odmítá vzdát se ho, pak není jiná možnost než se s tímto členem rozloučit. To je biblické řešení, a kdo podle něho nejedná sám odpadává od pravého evangelia, protože stojí mimo pravdu. Má snad pastor dopustit rozvracení sboru? Kompromisy s pravým evangeliem vždy vedou jen k formování dalších herezí. Proto byl apoštol Pavel nekompromisní a jasně vyjádřil svou netoleranci jiných učení v církvi.

Nikdy to, ale nebude důvod k arogantnímu a povýšeneckému jednání. Pavel vyčítal Korintským, že se nebrání a tolerují hereze: 2 Kor 11:4 a očekával, že se budou bránit a nenechají si líbit jiné evangelium, než které hlásal Pavel. Exkomunikace je řešení ať už se jedná o sektu nebo ne. Pravda je jen jedna a nemohou mít pravdu obě strany. Pokud se mýlí obě strany, nic se neděje, horší je pokud by církev měla pravdu, ale tiše by ignorovala fakt, že členové sboru přijímají jiné učení... To je pak jen otázka času, kdy se celá církev zvrhne a bude šířit jiné evangelium. Teď řeknete: ale dnes to je všude, v každé církvi je nějaká hereze. Pokud je to tak, pak nezbývá než jít svou vlastní cestou a rozloučit se a nechat se vést. Nikdy nesmíme podlehnout špatnému vlivu společnosti. Pavel citoval řeckého dramatika Menandros (4. stol. př. Kr.): 

také "Špatné společenské styky, ničí dobré mravy." Takže opravdu, odchod ze sekty člověka může zachránit a osvobodit, aby mohl zůstat věrný Pravdě. Ježíš přece řekl: 

Věřím, že Ježíš to řekl v souvislosti s Duchem Svatým - J 16:13; pokud někdo káže jiné evangelium než Ježíš Kristus a apoštol Pavel, tak vám garantuji, že přijal jiného Ducha a může mít velkolepá proroctví o tom, jak byl vytržen do nebe a že mluvil se samotným Ježíšem, ale pokud se tyto poselství z nebe - nebo jejich praktické důsledky - odlišují od toho co vidíme v Nové smlouvě a na příkladném životě apoštola Pavla, tak tento Duch není Duch Svatý a tyto dary nejsou od Boha, ale jsou od vládce temnoty, pochází od duchovních mocností zla v nebesích (Ef 6:12). Vyvarujte se falešných proroků, je jich mnoho, ale za zmínku zde stojí jen jeden.