Může mít křesťan démona?
Dva extrémy
Předchozí články
Úvodní slovo - Křesťan a démoni
Dva extrémy
V době, když tyto stránky začínaly, to bylo někdy v roce 2018, jsem byl jednoznačného názoru, že křesťan může mít démona a jsem toho názoru dodnes. V tomto článku budu hojně citovat stanovisko "Assemblies of God" (ohledně možnosti posedlosti křesťanů démony), které jsem našel v českém překladu na stránce apologet.cz ...
Úvodem bych chtěl říct, že existují asi tři skupiny křesťanů. Jedna v démony nevěří nebo podceňuje nauku o démonech a jejich význam a v praxi neprovádějí vymítání a osovozování vůbec. Vlastně bych měl upřesnit, že nevěří v to, že by bylo nutné se v této věci modlit za křesťana, protože křesťan byl již osvobozen. Říkám to po laicku, nejsem teolog. Je to skupina lidí, která nemá potřebu bojovat s démony nebo rozkazovat démonům aby odešli.
Druhý extrém je tam kde vidím Hnutí víry, jmenovitě, z těch, které znám - Slovo života, Sbory víry, Oáza, Triumfální církev víry a mnoho jiných... Tam je problém s vadnou teologií, či s mnoha herezemi. Sám jsem ve Slově života uvěřil, ale nic jsem nevěděl o jejich učení nebo o zdravém evangeliu. S odstupem mnoha let to ale vidím jinak. Vyjádřil bych to raději postojem Aleše France, se kterým se ztotožňuji ve věci pohledu na Hnutí víry:
Z hlediska učení jsou pro mne např. nepřijatelné doktríny o pozitivním vyznávání, prosperitě, božském zdraví, moci církve nad satanem, o člověku jako duchu žijícím v těle nebo Kristově duchovní smrti. Podrobnější rozbor přikládám ve studii "Postřehy k hnutí Víry" a kapitole z knihy "Cizí oheň". (Aleš Franc, V Brně dne 29. 5. 2003 )
Jelikož už o těchto věcech mám něco nastudováno, tak mohu říct, že se s tímto výrokem plně ztotožňuji, ale sám chci a potřebuji tuto tématiku Hnutí víry studovat více do hloubky, dá-li Pán čas, v budoucnu... Nyní 15.8.2020 se chci věnovat víc křesťanské víře a bibli než teologickým sporům a rozporům.
Takže měl bych vysvětlit tu druhou skupinu, čím se charakterizuje jejich postoj. Jenže ono to vlastně není třeba dělat, protože Aleš Franc to už popsal ve svém brilantně napsaném článku o Slově života. Budu tedy raději citovat vzdělaného teologa.
Duchovní boj (Ve hnutí víry, Slovu života)
"Důraz na 'duchovní autoritu' věřícího člověka je jednou z klíčových myšlenek teologie prosperity. Člověk je zde chápán jako duchovní bytost. Proto je pro něho možné vstupovat do duchovního světa, ze kterého podnikají své bojové operace démoni, a může se odvážit vést válku proti satanově armádě duchů. Tím je věřícímu člověku dána i pravomoc lámat moc zlých duchů, kterou ovládali buď jednotlivou osobu nebo geografickou oblast, či dokonce abstraktnější fenomén, jako jsou například vysoké daně atp.
Zvláštním druhem vedení duchovního boje jsou takzvané modlitební porodní bolesti. K těm patří také i ničím neomezované a nezadržované křičení, vřískání nebo hlasitý 'svatý' smích modlící se osoby. Pro Ulfa Ekmana je dokonce tento druh modlitby důležitější než mluvení jazyky. Říká doslova toto: 'V takové chvíli vkládá Duch svatý na lidi něco, co člověk prožívá jako fyzickou bolest; něco podobného, jako když žena rodí dítě. Když nás Pán vede touto cestou, může nám třeba přijít na mysl i to, že jsme ztratili zdravý rozum'... Převalujeme se po zemi, vřískáme úzkostí anebo kvičíme, jako když zabíjejí prase. To je ohromně mocná přímluvná modlitba, kterou ďábel nenávidí. Proto na nás křičí, že jsme blázni a fanatikové".
Církev Slovo života a hnutí víry - Aleš Franc