Co znamená nést svůj kříž

Audio-video

Tento článek jsem zčásti nahrál jako audio nahrávku na youtube.

Trpět pro svou víru

Starověcí Římané měli kříž vyhrazený jako popravčí a mučednický nástroj pro zločince. Takže ze světského pohledu by se pojem nést kříž dal chápat jako nesení trestu za vinu, ale správný křesťanský význam by měl být "nesení trestu za vinu někoho jiného, abychom byli poslušni Bohu".

Pro správné pochopení pojmu "nést svůj kříž", se podívejte na odkazy, které Ježíš použil na několika místech v evangeliích (Mt 10:38, 16:24, Mk 8:34, L 9:23, 14:27). V L 9:23 Ježíš řekl, že svůj kříž máme nést každý den. Osobně to chápu takto. L 9:23 je zvláštní v tom, že Ježíš svůj kříž přece nenesl každý den, ale jen den svého ukřižování. Z tohoto úhlu pohledu chápu nesení kříže jako čas kdy jsme vystavení potupě, ponížení kvůli Božímu jménu. Kvůli tomu, že věříme v Boha a ctíme ho. Každý kdo uctívá Boha ho má uctívat v duchu a v pravdě. Bible říká, že všichni spravedliví a Bohu věrní služebníci byli, jsou a budou pronásledování pro Boží jméno. Jedna pasáž, nám může pomoci pochopit toto poslání, ke kterému Ježíš povolává své učedníky:

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království. Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi."
Matouš 5:9-12

I z jiných částí bible se dozvíme, že ten kdo působí pokoj a snaží se jednat spravedlivě, vyvolává ve světě opovržení a nenávist. Tak je tomu s každým, kdo prosazuje spravedlnost podle Božích měřítek. Ten kdo žije podle měřítek a požadavků tohoto světa si chce užívat života, případně chce, aby měl uznání a dobrou pověst u lidí, čili úspěch. Ježíš ale řekl (Mt 16:25, J 12:25), kdo miluje svou duši (nebo: sám sebe, svůj život), ten ji ztratí:

Kdo má rád svou duši, ten ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu." Jan 12:25

Klíč k pochopení tohoto verše je v řeckém slovíčku psyché (ψυχή). Lexikonová definice říká: a) dech života b) lidská duše c) duše jako místo pro city a vůli d) já (angl. self) e) lidská osoba, individuum ... V židovském pojetí hebrejské slovo nefeš (נֶפֶשׁ) má v podstatě identický význam: může znamenat "sebe", osobu, život, duši, emoci.

Znamená to, že středem Ježíšova učedníka nemá být on sám, ale Ježíš a služba Bohu. Vše ostatní lze považovat buďto za modlářství, za hřích nebo nepoddajnost, respektive neposlušnost vůči Bohu. V náboženském prostředí je ale časté, že se i samo náboženství může stát modlářstvím. To je velice snadné. Křesťané si totiž vytvořili mnoho učení a zvyků, které jsou neslučitelné s Ježíšovým učením a s biblí. Pod pojmem bible však rozumím ty knihy, které nejsou deuterokanonické (tyto knihy: Moudrost, Siráchovec, Bárúk, Azarjášova modlitba, Zuzana, Bél a drak, Menašeova modlitba, Knihy Makabejských nejsou součástí bible a neuznáváme je za Boží slovo; mohou být maximálně zajímavou inspirací pro zamyšlení, ale rozhodně ne něčím směrodatným, čím bychom se měli řídit nebo to brát vážně). Právě z takovýchto nedůvěryhodných spisů vznikají různá falešná učení a podporují je, jsou často v rozporu s biblí samotnou. Když se tedy vaše služba ve sboru/církvi/na faře stane důležitější než poslušnost Bohu a popírá Ježíšovo učení o lásce, pokoře, čistotě, pak je to jasně špatně. Hrozí, že samými povinnostmi můžeme vyhořet a ztratit osobní vztah s Ježíšem. V souvislosti s katolickou církví (dále jen KC) jsou známy případy a výpovědi, kdy docházelo ke zneužívání žen nebo dětí ze strany kněží. Taková míra zneužití náboženství je do očí bijící, ale je. Něco tak zvráceného jen dosvědčuje to, že KC nemá s Bohem nic společného. Zlý strom nese zlé ovoce. Je to jasný důkaz, že se nejedná o Bohem založenou organizaci, ale o instituci, která je ovládaná satanem. Náboženských forem ale může být více. Někdo si udělá ze služby Bohu kariéru. Je fajn být placeným "služebníkem", jenže háček je v tom, že jsem-li placený, pak jsem zaměstnanec, ale Ježíš říkal, že je šlechetnější dávat něco ze sebe než dávat z nadbytku. Z některých Ježíšových výroků mám pocit a zdůrazňuji, že je to jen můj pocit, že za skutky, za které jsme v tomto světě sklidili odměnu (např. slávu, uznání, krásný plat, oblibu mezi přáteli) již nebudeme v Božím království nijak odměněni. Bůh je přece spravedlivý. Jestliže jsme však za naše dobré skutky v tomto životě odměnu nesklidili, sklidíme ji v Božím království. Vlastně podobně to platí i s nemocemi, ale naopak. Ježíš se nám snaží říct, že odměna získaná v tomto životě je dočasná a není trvalého charakteru, kdežto odměna, kterou sklidíme pro evangelium, má trvalý ráz v Božím království. S tímto světlem je pak snadnější pochopit spravedlnost získanou skrze utrpení a bezpráví realizované v Mt 5:9-12!

My opravdu potřebujeme myslet na tyto verše a mít je na paměti, když se nám děje nespravedlnost. Ježíš jinými slovy říká, že se nemáme bránit, pokud se nám děje nespravedlnost, ale nést svůj kříž pokorně jako to dělal Ježíš, když ho nesl na Golgotu. S tímto křížem souvisí také to, že neodmlouval když ho bili. Je to těžké, ale je to naše poslání. Blaze tomu, kdo to dokáže přijmout a podřídit se této Boží vůli. Neměli bychom toto bezpráví chápat jako Boží trest za naše hříchy, nebo za Boží výchovu, i když třeba i to by bylo možné.

Nesením kříže rozumím trpět za evangelium. Není to utrpení, které vás stihne za to, že jste zhřešili. Kdysi jsem byl závislý na hraní her, mohl jsem sice přestat, ale množství času, které jsem trávil střílením letadel mě okrádalo o čas, který jsem jinak mohl věnovat hledáním Boha. Ježíš řekl, že nikdo nemůže být sluhou dvou pánů, což je pravda. V tomto smyslu byl čas trávený na hrách (a později na sociálních sítích) hříchem, protože jsem hledal blaho pro svou vlastní duši, hledal jsem radosti tohoto světa, chtěl jsem si užít tu hru. Boha jsem ale nemohl najít, protože jsem ho nehledal dostatečně. Nečetl jsem bibli a tak jsem nemohl vědět jaký je, nemohl jsem znát jeho vůli. Časem mě hra začala frustrovat. Má frustrace z neúspěchu však byla hříchem, který jsem si sám způsobil tím, že jsem se dobrovolně vydal pod vliv těchto světských věcí. Mělo to však pro mě důsledky, zhoršil se mi zrak. Kdybych však nyní říkal: "Toto zlo, které mě postihlo musím snášet, protože mám nést svůj kříž," byla by to samolibost a sebeklam. Musím uznat, že je to spravedlivý důsledek, který následoval za můj hřích, že jsem nehledal Boha. Neboť kdybych netrávil tolik času u počítače, tak by se můj zrak takto nezhoršil. Nemohu však v žádném případě tvrdit, že zdravotní komplikace, které teď mám jsou pro mě křížem! To v žádném případě! Jsou těžkostí, nikoliv křížem. Kříž je nutně spojen s nespravedlností, která se vám děje, přestože světu prokazujete dobro a předáváte lásku a spravedlnost Ježíše Krista.

Křížem jsou komplikace způsobené, kvůli víře. Pokud vám někdo úmyslně vypálí kostel v němž se stýkáte, ano to je kříž. Pokud vás někdo zbije kvůli vaší víře a máte z toho zdravotní komplikace, ano, to je kříž. Ale důsledek hříchu, to není kříž. Stejně tak, pokud jste pod duchovním útlakem, tak to ještě není kříž, ale duchovní útlak. Nutno však zjistit, čím je tento duchovní útlak vyvolán. Pokud je to důsledek toho, že navenek prezentujete svoji víru, ano, může to být kříž. Pokud ji ale prezentujete nesprávně, tak to zase kříž být nemusí. Pokud bych se hádal s katolíkem kvůli víře a byl bych přitom agresivní stejně jako on a oplácel bych mu jeho nenávist svou nenávistí vůči němu, to by bylo špatně. Určitě bych tím nenaplňoval Boží vůli o krotkosti. Vášně, pokud diskutujete nemusí být nutně hříchem. Jenže spíš záleží na tom jakým způsobem člověk mluví, jestli je schopen naslouchat a vnímat situaci z pohledu druhé strany, nebo má jen potřebu zvítězit a porazit nepřítele. V tom případě, člověk selhal a to co potom může následovat může být duchovní útok způsobený vlastní nenávistí či vlastními nezdravými vášněmi - hříchem - tento dopad však křížem není. Pro zvěstování evangelia je nutné si zachovat čisté srdce a nenechat se unést k ponižování nebo dokonce urážení protistrany. Byť tato protistrana srší nenávistí a opovržením, je nutné se naučit sebekontrole. Dokud tuto sebekontrolu nezískáme, vidíme sami na sobě, že jsme se stále neodevzdali Bohu cele a nemáme vítězství nad hříchem.

Ještě mě napadlo, že pokud důsledek hříchu či důsledky světského života vedou k utrpení, nemůžeme jim říkat nesení kříže, protože tento termín je vyhrazen pro lidi, kteří Bohu vydali svůj život. Co to znamená vydat Bohu svůj život jsem popisoval v tomto článku o zpěváčce Simě Martausové, která rovněž tápala co to znamená, tak jsem napsal tento článek na vysvětlení. Pokud ti pojem odevzdat Bohu svůj život nic neříká a neprošel/neprošla si v životě takovým rozhodujícím bodem, kdy by si měla potřebu Bohu vydat všechno, pak vážně doporučuji přečíst onen článek o Simě Marausové.

Pro toho kdo žije v hříchu je nemožné, aby nesl svůj kříž

V životě jsou ale taky situace, kdy je nutné vyjít z těch míst, které člověka svádějí k hříchu. Myslím, že to je očividné, neboť Ježíš říká, že máme opustit staré prostředí a staré věci. Pavel z Tarsu říká: "špatné vztahy kazí dobré mravy" (1 K 15:33). Obrátí-li se prostitutka musí zanechat svého řemesla a oddělit se od ostatních, kteří žijí v hříchu. To samé musí udělat narkoman, který se rozhodl skončit s narkomanií, alkoholik a každý, kdo je v nesprávném prostředí. Pokud se toto oddělení nepovede, tak je nemožné se zcela z hříchu vymanit neboť pod vlivem nesprávných osob bude docházet k problémům a střetům. Podobně je třeba se vymanit z dosahu okultních praktik New Age, jógy, budhismu nebo katolické církve pro katolíka, který se rozhodl skončit s modlářstvím a okultismem. Hinduista musí přestat uctívat cizí božstva, praktikant jógy musí přestat s vizualizací energií a božstev (šiva, šakti, kundalini), spiritista musí přestat uctívat a vzývat anděly (Podle bible nemáme anděly uctívat ani s nimi mluvit nebo k nim volat! Bůh posílá anděly sám, pokud k němu voláme.), buddhista musí přestat opakovat mantry a katolík musí přestat opakovat růženec, což je obdoba buddhistických manter a magie. Kolik bludů jsme přijali pod vlivem katolické církve a pohanských tradic! Andělé nemají křídla. Biblický (hebrejský) pojem pro anděla je posel. A pokud čtete v bibli o andělech, nikde nenajdete, že Boží posel měl křídla! Křídla mají cherubové a serafové! Co je to magie? Magie je snaha zmanipulovat Boha, respektive snaha získat kontrolu nad věcmi či událostmi tím, že praktikujeme nějaký náboženský rituál, který ale nemá nic společného s biblickým uctíváním Boha. Nesmíme jen bezúčelně opakovat prázdnou modlitbu furt dookola, to je modlářství!

Ježíš přece řekl: "Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jim tedy podobní, (...)" Mt 6:7-8

Tento verš je obzvlášť nádherný, protože ve své prostotě usvědčuje všechny buddhisty, mantristy a katolíky praktikující růženec, z těžkého hříchu: z modlářství. Růženec je převzat z pohanského způsobu myšlení, že si lidé myslí, že Bůh je vyslyší pro množství jejich slov. Takový buddhista musí svou mantru zopakovat v určitém počtu cyklů, někdy až tisíc cyklů denně, "aby si pročistil mysl". Dělají to ale i praktikanti jógy. Nejhorší na tom je, že pokud takovou mantru opravdu uslyšíte, může se vám to vetřít do mysli a pak vás to bude opravdu obtěžovat. To si dobře pamatuju, protože jsem tuto praktiku sám prováděl ještě před svým obrácením, tenkrát mi bylo 18-19 let. Po obrácení jsem pak všechny nahrávky s mantrami zničil, ale když jsem pak nějakou zaslechl, tak se mi to přehrávalo v hlavě. Jak nepříjemné. Ale podobný problém vidím i u světských písniček z rádia. To taky není nic příjemného, když se vám v hlavě přehrává nějaká světská hudba. Osobně věřím tomu, že za vším je nějaký duchovní vliv. Vždycky je dobré poslouchat raději kvalitní uctívací hudbu, ve které uctíváme našeho Boha a tuto hudbu si pak prozpěvovat nebo přehrávat v práci, ve škole, než nechat světskou hudbu a světské myšlenky, aby se nám líhly v hlavě. Zde vidíme, že na nás má vliv úplně všechno - pohanská hudba, pohanské filmy, pohanské zvyky... A proto je nejlépe se od nich oddělit. Dneska už nevidím smysl ani v takové hudbě, která se mi kdysi líbila, hudba o vztazích a rozchodech mi nedává nic smysluplného. Smysluplné je uctívat Boha a díky tomu přicházet do jeho přítomnosti, smysluplné je přemýšlet nad tím co poslouchám nebo zpívám nebo co čtu, ale proč bych měl přemýšlet o vztazích někoho jiného? Jestli se někomu rozpadl vztah je to přece jeho věc. Proto ani bulvár nečtu. Klanění se svatým a míti je v úctě po katolickým způsobu nedává smysl. Bůh řekl, že máme mít jeho v úctě, lásku k lidem, což je také úcta, a elementární úctu k mrtvým, ale nikde v Božím Slovu není psáno, že máme uctívat svaté nebo k nim volat. Natož pak prohlašovat o Ježíšově matce, že je matka Boží, což je absurdní, když sama byla jen lidské stvoření. Vrcholem modlářství ke svatým pak je prohlašovat, že Marie je královnou nebes, to je přece jméno pro falešnou bohyni, která je zmíněna v Jeremjáš 44:17-25. Všechny tyto praktiky a nesprávné způsoby uctívání Boha mají na vztah s Bohem destruktivní vliv, neboť uctívají stvoření místo stvořitele a jsou tedy modlářstvím a čarodějnictvím. Tyto věci oddělují věřící lidi od Boha, neboť mezi nimi a Bohem leží hřích, který praktikují stále dokola a tak urážejí Boha. Jak jsem napsal na začátku, Boha je třeba uctívat v duchu a v pravdě, neboť kdo hřeší, Boha nikdy neviděl, ani ho nepoznal (1 J 3:6). Nevěrní a modláři nemají podíl na Božím království. Kdo byl sveden a nezná Boha, není schopen přicházet do Boží přítomnosti, nemůže tedy ani nést jeho kříž. Protože, abychom mohli přijmout tento úděl, musíme nejprve poznat Boha. O Ježíši víme, že znal svého Otce, věděl kam jde a proč má zemřít. Člověk, který nezná Boha, neví ani proč by měl pro Boha trpět či zemřít.

Modlitba na závěr

Pro případ, že jste nikdy v životě ještě nevydali Bohu svůj život: Bůh očekává, že mu dáte celý svůj život a jemu jedinému budete sloužit.

Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, k němu se přimkneš a v jeho jménu budeš přísahat." Dt 10:20

  • Bože, odpust mi prosím, že jsem tě nehledal celým svým srdcem, prosím chci vydat svůj život tobě, a tobě jedinému sloužit, chci přestat hřešit a žít podle tvé vůle. Dej mi poznat svou vůli, dej mi správné pochopení tvého Slova, otevři mi bibli a mé srdce, abych tobě rozuměl a po tvých cestách chodil. Svůj život ti vydávám, protože tě chci následovat kamkoliv půjdeš, a kam mě povedeš. Prosím veď mě!

  • Bože prosím, pomoz mi zvládat těžké situace, ve kterých selhávám a stěžuji si nebo reptám, ve kterých se bráním nebo kde reaguji nepokorně. Pomoz mi k větší víře a dej mi sílu tyto situace zvládat, tvým Duchem.

Ta druhá modlitba platí jen pro ty kdo mají Kristova Ducha. Kdo nebyl pokřtěn ponořením ve vodě, ten nemá Kristova Ducha, protože jediný pravý křest je křest ponořením. Vysvětluji to v mnoha článcích na tomto webu, jak důležitý a klíčový je křest ponořením, aby ve vašem životě mohla nastat změna! Není důležitý křest do nějaké konkrétní církve, ale křest ve jméno Ježíš, který provede člověk, který je znovuzrozený a sám byl pokřtěný ponorem do vody ve jméno Ježíš.

V této souvislosti vás mohou zajímat tyto články:

© 2019-2021 Křesťanské stránky
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky