Víra vs. náboženství

Definice slova víra, jak ji chápe křesťanství.

Víra = důvěra

Víra se základní stavební silou potřebnou k životu. Je to stavební kámen či základna stavby. Víra má mnoho podob. Můžete si vybrat co nebo kdo bude předmětem vaší víry. Vybíráte si mezi dobrem a zlem a za tím co jste si zvolili jdete. Víra, jak ji popisuji v tomto článku je opakem beznaděje, je tedy tím pozitivním pólem.

Když se narodíš, automaticky se rodíš s vírou a důvěrou ke svoji matce. Věříš ji a cítíš se u ní bezpečně (pokud tě neodmítne). Z toho nám vyplývá, že víra = přijetí = láska = pouto.

Víra z pohledu matky je ochota obětovat svůj život pro život dítěte, je to optimismus a naděje, že má smysl si pořídit dítě a vychovat jej. Je to odvaha udělat rozhodující krok. Závazek starat se o někoho. V některých rodinách, kde lidi mají nedostatek lásky, to funguje tak, že rodič dítě peskuje a jen kritizuje, neumí ho ocenit. Takové ženy se pak cítí nemilované, odmítnuté a rozpolcené. V duši to vytvoří takový zmatek, že začnou pochybovat o své vlastní identitě, k tomu se ještě přidává manipulace společností, masivní vymývání mozků, manipulace jakou známe například z islámu, Islámského "státu" - dáeš, manipulace za komunismu, stalinismu, manipulace v dnešní době se týká například evoluční teorie a gendrové neutrality nebo politické korektnosti. Děti jsou tedy oklamáni a naočkovány různými ideologiemi, které vytváří zmatek ohledně jejich identity. Takto jsou položeny základy společnosti, která je prostoupena zlem od prvopočátku.

Víra z Božího pohledu tak jak ji popisuje zejména Nový Zákon je láska, ale i závazek a také spravedlnost a věrnost. Ochrana. Když máš partnera očekává se, že mu budeš věrná. Když máš dítě, očekává se, že ho nakrmíš a budeš ho chránit. Tomu se říká víra. Víra je tedy nutná pro všechny.

Pak se dostáváme k tomu, že každý věří něčemu jinému. Z logiky výše uvedené je jasné, že rozdělujeme věci na dobré a zlé. Můžeš se tedy rozhodnout jestli chceš věřit ve zlo nebo v dobro. Spravedlnost spočívá v tom, že chráníš své dítě.

Víra je také vztahem dvou nebo více osob. Máme víru, tj. důvěru dítěte k rodiči ve smyslu, že se jím nechá vychovávat a podřídí se. Máme zde přizpůsobivost, poslušnost, ochota nechat se ovlivnit nebo prostoupit tím co vyzařuje z člověka, kterému důvěřujeme. Podobně i ve škole: víra je nutná při výuce, protože bez víry, tj. důvěry je nemožné výchovu přijímat. Víra je zároveň respektem k druhé straně. Pokud žák patří ke vzpurným jedincům a nepovažuje zmiňovanou látku za sobě prospěšnou - když vidí ve výchově/výuce manipulaci nebo omezování své osobní svobody, pak mu nejspíš bude chybět i respekt.

Respekt je nutný k vzájemnému soužití osob. Lidé ve městech jsou schopny spolu žít jen díky zákonům a dohledu orgánů, protože jsou zde jedinci, kteří nevěří tobě a nezáleží jim na tobě, mohli by tě okrást, vykrást, znásilnit, kdykoliv by se jim zlíbilo, kdybychom neměli policii, zákony a pořádek. O čem to vypovídá? Že mezi lidmi skutečně existuje víra i nevíra, důvěra i nedůvěra, respekt i nerespekt, cizáctví i vlastenectví, přátelství a nepřátelství. Víra se projevuje ve všech aspektech života.

Navíc je tu víra jako schopnost vidět smysl života, mít životní cíl a chuť k životu. Když nemáš smysl života, ztratila si chuť žít. Pokud máš chuť žít, nějaký smysl života mít musíš. Víra je motor, který tě neustále žene v před. Někoho to žene, aby vyhledával kamarády, přátelé, lidi, seznamoval se s novými lidmi. Takový člověk je otevřený, přístupný, respektující, protože věří v dobro a věří v lidi. Ale člověk, který nevěří v nic a už nemá víru, ten už nemá chuť žít. Stává se to tak, že vnímá už jen zlo kolem sebe, nevěří lidem, vidí už jen zlo, které mu druhé napáchali. Nemá komu důvěřovat.

Co je tedy náboženství, když ne víra?

Mrzí mě, že lidé nechápou takhle základní věci a spojují víru s náboženstvím. Víra v Boha a náboženství jsou něco docela jiného. Já bych řekl, že náboženství je životní styl, který má za cíl kontrolovat lidi. Náboženství je jedním z produktů víry a může se zde jednat o víru v dobré, ale i zlé věci. Pokud někdo věří, že pro záchranu světa je nutné zabíjet nebo prosazovat náboženství či výchovu násilím, rozhodl se stavět na zlu, ne na dobru. Pokud věříte, že pro záchranu člověka je nutné mít nad věřícím lidmi kontrolu, stal se z vás náboženský člověk, protože vás nemotivuje láska, ale vaše představa o spravedlnosti, případně jiné zájmy (moc, peníze, touha být středem zájmu). Z toho důvodu inkvizice, znásilňování či zneužívání dětí nemá nic společného s vírou v Ježíše Krista a náboženské instituce, ve kterých se takové věci vyskytují jsou pod vládou satana. Ježíš řekl, že máme rozlišovat ovoce podle stromu. Ovocem ducha je láska, pokoj a radost. Také svoboda. Víra, kterou hlásá evangelium je založena na respektování svobodné vůle člověka, i z tohoto důvodu jsou křty novorozeňat něco, co je v rozporu s evangeliem a s biblí. Křty novorozeňat nikdy nebyly součástí Ježíšova učení nebo učení apoštolů; ti kněží, kteří se toho dopouštějí nepracují pro Boží království (pro Boha), ale pro náboženskou instituci, která je pod vládou antikrista. Bible jasně říká, že se nikdo nemůže stát Božím dítětem na základě těla nebo krve, pokrevní příbuzenství tedy nehraje v obrácení na víru roli. Pokud jste byli pokřtěni jen jako dítě (jako novorozenec), pak jste neprošli křesťanským křtem, který je ale nutný pro spasení. Co hraje roli je jestli člověk uvěřil a dostal možnost odvrátit se od svých zlých skutků (To děti udělat nemohou. ) a pak byl pokřtěn ponořením do vody. Ježíš říká, že dětem patří Boží království (z toho důvodu nepotřebují křest).

Evangelium, poselství Ježíše Krista a jeho učedníků je víra, ne náboženství. Je to podstata. Evangelium oznamuje, že na svět přišlo Světlo. Mluví o Světle a předává jeho poselství. Máš na výběr jestli se rozhodneš tomu Světlu věřit. Když uvěříš, toto Světlo změní tvůj život. Tvůj život prostoupí Světlo, ponoříš se do Světla, staneš se světlem pro ostatní lidi. Tvá představa o tom, že náboženství, tedy lidé tvořící církevní organizaci jsou to světlo je mílná. Protože ne všichni se nechali prostoupit světlem.

Pozor! Učení Ježíše Krista nemá nic společného s New age, mysticismem nebo spiritismem. Tyto praktiky vás oddělí od Boha.

Rozdíl mezi učením Ježíše Krista a náboženstvím

Můžete říct, že každý kdo používá bibli má své vlastní náboženství. Ale zde definuji náboženství na základe potřebě kontrolovat lidi. Náboženství se v první řadě projevuje mocenskou hierarchií. Je obrovský rozdíl mezi vaší osobní vírou, kterou si postavíte na základě důvěry v Boží slovo (bibli) a náboženstvím, které ovládají jen lidé. Ti mají svá pravidla, ústavy, tradice, které jsou nepřekonatelnou překážkou pro lidi, kteří chtějí jít opravdu za Bohem. Slouží jen těm, kdo ty pravidla a tradice ustanovují. Bohu nejvíce vadí to, že náboženští učitelé povyšují své tradice a pravidla nad Boží přikázání, které zní milovat bližního (Mt 15:33).

Bible ani tak nedefinuje zvyky, jako spíš popisuje to jaký je Bůh a co je třeba dělat, aby člověk byl spasen. Kromě dodržování desatera se od křesťanů očekává, že budou svědčit o Ježíši Kristu v každodenním života i za cenu pronásledování a vlastní ztráty. Křesťané jsou prostředníky mezi Bohem a lidmi, kteří ho neznají, mají činit zázraky ve jménu Ježíše Krista, takové zázraky, které pomohou lidem uvěřit a poznat, že evangelium je pravdivé učení.