Smysl tóry začneme chápat teprve, až se jí začneme řídit!

Záměrně jsem článek pojmenoval jinak než, jsem zvolil jeho nadpis, protože zde vidím rovnítko mezi těmito dvěma větama, které je třeba si zapamatovat: Smysl některých věcí začneme chápat teprve, když se jimi začneme řídit a o tóře to platí stejně tak!

Už jenom pouhá snaha, pouhé načichnutí k "těmto věcem" může mít na člověka blahodárný vliv. A to si prosím nevymýšlím, ale je to citace Pavla z Tarsu, který citoval tóru: "Vždyť cílem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze Zákona, toto: "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ." Ř 10:4 NBK. Asi teď těžko budu vysvětlovat kontext listu Římanům 10, když je to těžký dopis, kteří mají problém chápat i vzdělaní teologové natož obyčejní řádoví křesťané. Ale pojďme se podívat přímo do tóry, cituji z CEP:

18. kapitola knihy Levitikus začíná těmito slovy:

Leviticus 18:2 "Mluv k Izraelcům a řekni jim: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte jednat po způsobu egyptské země, v níž jste sídlili, ani po způsobu kenaanské země, do které vás vedu. Nebudete se řídit jejich zvyklostmi. Budete jednat podle mých řádů a dbát na má nařízení; jimi se budete řídit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin."

Bůh dal Izraelcům Starý Zákon, ale dal ho nejen jim, ale i křesťanům. Neplatí tedy jenom pro židy, ale i pro křesťany. Problém ale je v tom, že mnozí křesťané (mám pocit, že většina) se Starým Zákonem nechtějí řídit. Ačkoliv Pavel řekl, že přikázání je svaté a dobré (Ř 7:12 Zákon je tedy jistě svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré), přesto opakovaně narážím na tvrzení, že SZ byl dán židům a že pokud chceš dodržovat jedno přikázání měl by ses řídit všemi 613-ti přikázáními. Tento argument pak pokládají jako výmluvu, aby se tórou nemuseli řídit vůbec. To je pro mě ale naprosto šokující. Nechápu jak někdo může číst tóru a přitom se ji neřídit. Slýchávám o tom, jak si křesťané dělají plány na to, aby stihli přečíst bibli za celý rok. Někteří zdatní čtenáři ji stihnou přečíst za 3 měsíce, ale mnoho podstatných detailů ji přitom unikne a nestihnou se jí řídit. Ono totiž je snazší něco přečíst, ale hůř se tím řídí. Tím se opět vracím k Ř 10:4. Víra není jen to, že souhlasím s myšlenkou, ale její smysl se naplňuje v tom, že jí podřizuji a přizpůsobuji svůj život. S novým poznáním přichází potřeba nedělat některé věci, o kterých jsem poznal, že jsou pro Boha ohavností.

Mohl bych napsat článek o tom proč nejím vepřové maso a proč chci dodržovat šabat. Je to logický důsledek toho, že Bůh vložil tóru do mého srdce... S vepřovým masem to už mám vyřešené, s dodržováním dne odpočinku podle Hospodinových řádů to už je těžší. Zjistil jsem, že někdy se člověku opravdu nechce a to v době, když má člověk srdce hodně naplněné svými věcmi! Pak je zkouška víry opravdu těžká. Myslím si, že židé, kteří vyrostli ve svých tradicích a praktikují je odmalička to mají jednodušší než věřící z pohanů nebo křesťanů (kromě mesiánských židů). Pro židy je přirozené, že na šabat se mají připravit, aby v sobotu nemuseli nic dělat. Myslím, že každý to může mít jinak ale zřejmě bychom mohli židovskou domácnost rozdělit na dva až tři typy: jedna domácnost, kdy všichni chodí do práce, do školy a nikdo nemá čas nakoupit nebo uvařit. Tito si zajdou do restaurace nebo si to udělají ve čtvrtek odpoledne po práci. Druhá skupina je součástí rodiny, kde minimálně jeden její člen je doma, nakupuje a vaří a ten to může udělat v pátek ráno nebo dopoledne. V pátek odpoledne pak probíhají přípravy a v podvečer před setměním už prakticky začíná odpočinek. Od té doby nikdo nic nedělá, jen se případně ohřeje jídlo, nakrájí pečivo, zelenina, apod. Celkově vzato, je to o životním stylu. Já jsem poznal sám na sobě, že když jsem opravdově uvěřil tóře a začal se jí řídit, změnil se můj životní styl. Bylo to ale teprve poté, co jsem si uvědomil, že je to důležité a kdybych to neudělal, bylo by mé poznání a víra marná. Apoštol Jakub o tom napsal: "Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá." Jakubův 1:25. Vidíte, a zase je tu řeč o tóře. Jak jinak, Jakub byl také žid a žil tórou stejně tak, jako jí žil Pavel i Ježíš. No a pro lidi, co mají potřebu argumentovat stylem, že tóra obsahuje 613 nařízení, takže se nemusím řídit ani jedním (anebo jen deseti, což je totéž), pro ty platí ty dva předchozí verše: "Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle; podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl."

Netvrdím, že je třeba se řídit všemi 613 nařízeními, nejde přece o povinnost. To co se píše v Ezechielovi 36:26 a Jeremiáši 31:33 je, že Bůh dá (dal) do našich srdcí tóru, své nařízení, abychom se jimi řídili a dá nám nového ducha. To znamená, že jeho tórou se budeme řídit dobrovolně. A proč furt používám slovo tóra? Protože ono tam to slovo doopravdy je: Natatí et tórátí bekirbam we al líbám echtovená... Toratí znamená "svou tóru", neboli svou tóru jim dám do vnitřku (tj. do duše nebo do srdce) a na jejich srdce ji napíšu. Je zde řeč ne o smlouvě nové, v tom smyslu, že by Bůh zrušil svá nařízení, ale o nové v tom smyslu, že se změnila její duchovní povaha díky tomu, že jsme přijali odpuštění hříchů skrze víru v Ježíše Krista a jsme tak zadarmo ospravedlněni jeho milostí. Nyní již tedy nečiníme tyto věci podle tóry proto, abychom jimi byli ospravedlněni, což nelze, ale proto, že milujeme Boha a každý kdo dělá tyto věci "Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody." (Jeremjáš 17:8) Vždyť těmito slovy začíná i kniha žalmů! "Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří." Autor tohoto verše dokonce tvrdí, že nemáme ani sedět s posměvači, čímž naznačuje, to co řekl Bůh: že se máme oddělit pro Boha a není možné se pro něj oddělit a posvětit, pokud zůstáváme v pohanských zvycích. Nutnost oddělení světla od tmy je jasná (viz Lukáš 12:51), když jeden člověk uvěří v Ježíše, automaticky to v jeho rodině či práci přinese protivenství okolního světa. Křesťané jsou nenáviděni ze všech stran, všemi menšinami i většinami jenom proto, že jsou odlišní a nechtějí se podílet na věcech tohoto světa. Je dobré si uvědomit duchovní hloubku těchto věcí.

Tak například když v minulém článku (totiž na Davidově stánku) byla řeč o vepřovém mase, argument zněl, že to bylo dáno židům, protože to bylo zdravé. Jakoby to co děláme a čemu věříme bylo postaveno na zdravé životosprávě místo na víře v Ježíše Krista, v Boha a osobní vztah s ním! Nedělám přeci to co dělám, kvůli životosprávě, ale kvůli Bohu! Právě ona křesťanská opozice, které se mi dostalo mě však prospěla k tomu, abych se řídil svou vírou. Byl to jako kopanec do zadku, který mi dodal energii, abych udělal právě to čemu věřím. Přijde mi, že duchovní rozměr přikázání zůstává mezi křesťany absolutně nepochopen. Jakou souvislost má Boží nařízení zbourání pece s nařízením zákazu konzumace vepřového masa? Hodně! Strašně moc! Vždyť fakt, že pec se znečistí a už na ní nemůžeš péct, když na ní položíš hrnec, ve kterém se vařilo znečištěné jídlo nebo se na ní očišťoval znečištěný hrnec, nemá nic společného se zdravou životosprávou! To je jako byste Bohu plivli do tváře, když nevěříte v Boží slovo, že Bůh má ty věci v ohavnosti. Jako by Bůh najednou změnil svůj názor - ale ne, my přece víme, že Bůh je stejný včera, dnes a zítra a své záměry nemění ze dne na den, protože je svatý. Takže podle většinových křesťanů, Bůh dal tóru jen židům a to jenom proto, že chtěl, aby žili zdravě, o duchovní rozměr a vztah s Bohem přitom vůbec nešlo... Jenže já to vidím jinak, Bůh řekl, že se nám stane manželem - tedy někým kdo nás miluje, proč by si nás jinak bral? V manželství pak platí, že ti dva se nepodvádí a že se žena nebude prostituovat na ulici - jak by se pak měl muž na ní dívat? Což by nebyl zahanben? A není ta situace stejná jako tvrdit, že manžel, který zajde za svou prostituující manželkou, aby toho nechala a vrátila se domů, toto dělá jenom proto, že má strach o její zdraví? Pokud by jediný důvod k ukončení prostituce či promiskuity byl neblahý vliv na zdraví, pak motivací není láska. Manžela by přece takové chování ponižovalo a starost by si dělal o ztrátu důstojnosti osoby, kterou miluje.

Zkrátka tady vidíte, jak daleko se většinové křesťanství vzdálilo od Božího slova. Lidi čtou bibli, ale vůbec nechápou její obsah, protože se neřídí tím co čtou. Nemá smysl číst tóru, když se ji nechcete řídit. A opakuji, že neříkám, že je třeba se řídit všemi 613, neboť s vírou v Ježíše Krista přece víme, že on byl dokonalou obětí a není třeba více kněžských nařízení. On se stal nejvyšším knězem podle Melkítcedekova řádu.