Čistým je všechno čisté, poskvrněným a nevěřícím však není čisté nic (Tim 1:15)
Tento článek je věnován spíše lidem, kteří chtějí zůstávat věrní v přikázáních Tóry ohledně svěcení dne odpočinku a zdržování se vepřového masa. Jestliže toto není váš případ, pak nejste cílovou skupinou. Cílovou skupinou jsou lidé, kteří se zaměřují na rozlišování čistého a nečistého podle toho jak je uvedeno v Tóře. S tímto článkem souvisí článek SZ přikázání pro křesťany a Dualita přátelství a nepřátelství ve světě, které rozebírají některá přikázání, které se v církvích nekážou.
Tento Pavlův výrok zazněl v kontextu bezuzdného hřešení, s důrazem na židy, kteří za peníze vyučovali věci, které byly Tórou zakázané. Pavel psal Timoteovi proto, aby ustanovil biskupy a dal si pozor, aby vůdcové Božího lidu šli příkladem ve vší čestnosti a spravedlnosti, aby žili skromně a nepřecpávali se jako to dělali Kréťané. Snad právě proto jsem dříve rozuměl tomuto textu tak, že poskvrněnými a nevěřícími myslí hříšníky, včetně židů a křesťanů, kteří samolibě hřeší v domnění, že jim to před Pánem projde. Dnes však více než kdy jindy chápu to, že Pavel byl židem každým coulem a jako žid pod pojmem čistý nebo poskvrněný rozuměl doktrínu o rozlišování čistých a nečistých věcí, jak učí Mojžíšův Zákon. K této doktríně se vyjadřuje také v listu Římanům, 14. kapitole. Než se však začnu zabývat touto kapitolou, podívejme se co řekl Ježíš o zmíněné doktríně.
Marek 7:14-16 Potom svolal všechen zástup a řekl jim: "Slyšte mne všichni a rozumějte. Nic, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže pošpinit. Člověka ale špiní to, co vychází z něj! Má-li kdo uši k slyšení, ať slyší."
Marek 17-23 Když pak odešel od zástupu do domu, jeho učedníci se ho vyptávali na to podobenství. A on jim řekl: "Vy jste také tak nechápaví? Copak nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenčí, ho nemůže pošpinit, protože to nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází to do stoky?" Tak očistil všechny pokrmy. Potom řekl: "Co z člověka vychází, to člověka špiní. Z nitra lidského srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilnění, vraždy, krádeže, lakomství, ničemnost, lest, nestydatost, závist, urážky, pýcha, bláznivost. Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a pošpiňují člověka."
Proto Pavel z Tarsu mohl směle tvrdit: "Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, je to nečisté." Ř 14:14
Ježíš tedy v podstatě vyučoval, že prioritně je třeba si ohlídat vlastní srdce, abychom neměli zlé myšlenky. Zlé myšlenky se stávají kamenem úrazu - vedou k hříchu. Pochopitelně současně mluvil o té židovské doktríně rozlišování čistých a nečistých věcí a potravin.
Jak mám rozumět, že v Tóře, která je neměnná a věčná, Bůh říká, že je třeba rozlišovat mezi čistým a nečistým a v Nové smlouvě najednou obrátí, a říká, že není třeba to rozlišovat? Rozumím tomu tak, že pro člověka, jehož mysl a srdce je čisté a spravedlivé a nepomýšlí na hřích a jemuž byly jeho minulé hříchy odpuštěny, se ony nečisté věci nestávají nečisté a nemohou ho znečistit nebo mu jakkoliv ublížit. Kdežto pro ty, kdo jsou svedeny ke zlým myšlenkám a nemají vítězství nad hříchem se tyto věci stávají pastí a zhoubou, proto Bůh řekl, že nemají dělat ty věci, tj. nejíst nečisté a nedotýkat se nečistého. Pokud by nám křesťanům nebyly odpuštěny hříchy a nepřijali bychom Ducha Svatého, který se udílí skrze vkládání rukou těmi kdo ho mají, pak bychom byli znečištěni stykem s nevěřícími, ale i s hříšnými křesťany a nemohli bychom mít mezi sebou společenství, neboť bychom jeden druhého znečišťovali pouhým podáním ruky! Ale, protože nám byly odpuštěny hříchy, zvlášť pokud své hříchy vyznáváme, pak se můžeme považovat za čisté a Boží Duch, který v nás přebývá je větší než ten, který je ve světě, takže nám dává vítězství nad hříchem. Nemůže nás tedy znečistit nic nečistého co pochází z venčí.
A přesto o Ježíši vím, že byl žid, nikdy nezhřešil a žil v souladu s Tórou, aby ho nikdo nemohl obvinit z toho, že dělá něco co se nemá. Vím, tedy že Ježíš nikdy neporušil den odpočinku, ani nejedl vepřové maso, protože Bůh prohlásil "Je nutno rozlišovat mezi nečistým a čistým, mezi živočichy, kteří se smějí jíst, a těmi, kteří se jíst nesmějí." Leviticus 11:47 a také řekl: "Nebudete se řídit zvyklostmi pronároda, který před vámi vyháním. Zprotivil jsem si je, protože se toho všeho dopouštěli." Lv 20:23. Podobně se Bůh staví proti konzumaci krve slovy: "Jenom rozhodně odmítej jíst krev, neboť krev je život; proto nebudeš jíst s masem i život." Dt 12:23. Podobně "rozhodně" (chazaq חֲזַ֗ק H2388) je zakázané jíst maso zdechlin Lv 7:24. Slovo chazaq znamená: Buď silný (pevný ve víře) a rozhodný.
Jestliže tedy Ježíš žil takto, pak já chci žít jako on a je to moje svobodná volba, že se rozhodnu řídit se nějakým dalším přikázáním Tóry, které je nad přikázání desatera. Zároveň ale vím, že mám v tomto svobodnou volbu a že to nemusím dělat, ale přitom vím, že pokud bych se vrátil ke starým zvykům, jež jsem (jako křesťan z pohanů) již opustil, musel bych čelit zažívacím problémům, které mi za to nestojí. Mám tedy hned čtyři důvody, proč nechci jíst vepřové: 1) Chci být a žít jako on 2) Chci být věrný věčné Tóře, kterou mi Hospodin vložil do nitra a vepsal do srdce 3) Nechci čelit zažívacím problémům 4) Nechci se řídit zvyky pohanských národů a chci se oddělit a posvětit pro Boha. Pak je jen jeden důvod proč bych mohl toto vše opustit a to: protože "čistým je všechno čisté". Takto jsem si to přebral já a jak si to přeberete vy, záleží jen na vaší svobodné volbě.
Pavel pak ve 14. kapitole Římanům zmiňuje svobodu, kterou máme v Kristu:
Římanům 14:5-8 Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu. Kdo zachovává den, zachovává ho Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
Přestože Pavel v těchto verších dává k sobě protiklady ohledně zachovávání a nezachovávání šabatu a ohledně rozlišování a nerozlišování čistých a nečistých pokrmů, výsledek je očividně stejný: všichni dojdeme k Pánu. To podstatné oč běží je totiž to, zda zachováváme své srdce čisté před zlými myšlenkami a hledáme Boží spravedlnost. Každý jinak prožíváme svou víru, každý je veden jiným způsobem, někdo aby jed, jiný aby nejedl, jeden aby světil, druhý aby nesvětil. Každý má odlišnou zkušenost.
To nejhorší co by se mohlo stát by bylo, kdyby se někdo z nás snažil druhé přimět, aby jednali stejně jako my. Soudit podle sebe a poměřovat druhé podle sebe není dobré. Každý jsme jiný, každý jsme originál a každý máme odlišné povolání a odlišné vedení. Nejhorší pak je násilí, které vůbec není z Boha, ať už jde o manipulaci a překrucování Božího slova nebo vyhrožování a dokonce manipulací se zbraní (např. v Brazílii "křesťanští vojáci" takto vyhrožují a zabíjí lidi, tito však nemají se skutečným Ježíšem nic společného protože slouží satanovi).
Nedávno jsem také přemýšlel nad tím, že první křesťané, pokud byli drženi v římském zajetí neměli na výběr v tom zda budou jíst čisté nebo nečisté (ale pochybuji, že by jim jejich věznitelé vůbec nabídli nějaké maso). Přesto je možné, že se dostali do styku s nečistými potravinami. Právě proto Pavel Filipským píše:
"Umím být pokořen, umím také mít hojnost. Jsem zasvěcen do všeho a každým způsobem: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje." Fil 4:12-13
To je velmi pěkný verš a velmi pravdivý. Bude dobré si ho zapamatovat.
Proto Pavel píše:
"(...) neboť větší je Ten, který je ve vás, nežli ten, který je ve světě." 1 Janův 4:4