Tajemství a svobodná volba

Bůh jedná skrze lidi. A když jedná skrze lidi tak to znamená, že má také o lidi zájem. Bůh stvořil člověka v zahradě Eden, ale dal mu svobodu se rozhodnout, zda ho bude zpětně milovat tak, jako on miluje jeho. Bůh nejen že dal přikázání milovat. Kdyby jen dal přikázání milovat, byl by Bůh egoista a despota. Ale on také dal člověku svobodnou vůli se rozhodnout, zda chce na této lásce participovat. Proto Bůh dal člověku svobodnou vůli. Dal mu však také svobodu a soukromý prostor, ve kterém se člověk mohl pohybovat. Umístil ho do zahrady Eden, kde byl sám se svou ženou. Adam a Eva byli nazí, ale nestyděli se. Bůh znal jejich nahotu, ale neřekl jim o ní. A také jim dal prostor k soukromí v zahradě Eden. Svěřil jim zemi, aby o ni pečoval. Dál mu i v tomto svobodu. A dal mu také tajemství, o které může pečovat muž se ženou a Bůh do tohoto tajemství nevstupuje, dokud ho sami nepozvete. A nemusíte se obávat o to, že když by jste ho náhodou nepozvali, že tím hřešíte. Bůh totiž jako spravedlivý rodič, respektuje vaše soukromí a vaše tajemství. Bůh totiž od počátku věděl, že bez tajemství není možné mít důvěru. Zachoval snad Bůh před člověkem tajemství, že ze stromu poznání dobrého a zlého nesmí jíst? Ne. Protože ho miloval, tak mu to řekl. Ale nechal mu svobodnou volbu. Díky tomu, se člověk mohl osamostatnit, udělat samostatný krok. Měl svobodnou volbu, díky které se mohl rozhodnout, zda bude Boha poslouchat / milovat nebo ne. A když zhřešil, uvědomil si tuto hroznou chybu. A proto se před Bohem skrýval. Měl totiž pocit, že má soukromí a tajemství. Proto Bůh člověka hledal v Zahradě se slovy: Kde jsi? Proč si se ukryl? A řekl mu: Kdo ti řekl, že jsi nahý? Bůh totiž nechal člověku prostor pro zachování tajemství, prostor pro důvěru. Důvěru nemůžete nikomu vnutit nebo nařídit, stejně jako nemůžete nařídit lásku. Mojžíšův Zákon byl jen dočasným opatřením, které mělo člověka střežit než dospěje k tomu, že sám touží Boha milovat a sám chce vyhledávat jeho přítomnost. Člověk sám má poznat, že Boha potřebuje a že s ním je dobře. Podobně je to i ve vztazích. Nikoho nemůžete nutit, aby se vám otevřel. Můžete počkat nebo udělat první krok, kdy se svěříte, abyste projevili důvěru. Pokud ten druhý ocení vaší důvěru, i on má možnost projevit svou důvěru vám. Malé děti si navzájem ukazují svoje genitálie, aby si prokázali svou důvěru jeden k druhému a sdělili svá tajemství. Aby poodkryly to co před nimi jejich rodiče skrývají. Nemůžete ale nikoho nutit, aby vám odkryl své genitálie, a pokud se tak stane, považujete takového člověka za úchyla a zavoláte policii :D A podobné je to ve vztazích s důvěrou. Nesvěřujete se příliš, není to zdravé, ale pokud vám někdo důvěru prokáže, můžete zkusit se pootevřít. Svěřování tajemství chce taky cit. Člověk musí vědět kolik toho smí říct o sobě i o druhém a zda je vhodný čas mluvit...

Tajemství tóry

Tóra platí stále, protože Jeho přikázání jsou věčné, Bůh ale změnil pravidla "hry", což se mnoha křesťanům těžko chápe. Jelikož nám dal Bůh Tóru do srdce, neumíráme proto, že v některém z bodů Tóry klopítáme, nebo nedokážeme některé přikázání dodržovat. Právě proto Pavel psal, že již není třeba se obřezávat a kdo se obřezává musí dodržovat celý Zákon. To řekl jen o obřízce a ne jak někteří překrucují, že kdo dodržuje Svatý Šabat, že musí dodržovat celou Tóru. To jen na vysvětlení kontextu. Tóra se ve skutečnosti nelimituje jen na Mojžíšův Zákon, protože slovo Tóra také znamená instrukce a směr. Celou dobu Bůh vyučoval svůj lid od Mojžíše až po proroky a ani tím neskončil, pak poslal Jana Křtitele a Ježíše ... Takže Tóra je Cesta. A co řekl Ježíš? Já jsem ta Cesta. Už chápeme? Hurá :D Tóra nás neodsuzuje, protože Ježíš zemřel za naše hříchy. Máme svobodu v tom jakým způsobem Ježíše následujeme, nejdůležitější z přikázání Tóry, které Ježíš potvrdil a zdůraznil, je desatero ... Ale jistě toho najdete více.