Ženský terorismus v církvi
Řeknete si co má terorismus společného s křesťanstvím. Je to jinotaj. Nedávno mě totiž napadla zajímavá paralela mezi terorismem ve Francii páchaným stoupenci islámu a oblékáním žen v církvi.
Ocituji nejprve kousek ze zajímavého článku na idnes.
Prvním "závadným" článkem byl komentář íránsko-francouzského sociologa Farhada Khosrokhavara.
Vyšel poslední říjnový den na portálu Politico s titulkem "Nebezpečné francouzské náboženství sekularismu". Autor se v něm zamýšlí, proč džihádisté cílí na Francii o tolik víc než na Dánsko, Německo či Velkou Británii, kde také ve velkém žijí muslimové.
Míní, že Francie až příliš lpí na dodržování světskosti ve veřejném prostoru a je "oddaná rouhání". Odkázal tak na karikatury proroka Mohameda v týdeníku Charlie Hebdo, které pobouřily vyznavače islámu po celém světě. Nová vlna teroru, která trvá dodnes, začala atentátem právě na redakci satirického časopisu. Právě jeho tvorba vyvolala debatu o svobodě slova.
"Stigmatizují a ponižují i ty nejumírněnější nebo sekulární muslimy. Mnozí z nich nerozumějí, proč se francouzská laicita tak obsesivně zaměřuje na islám, zahalování, denní modlitby nebo islámské učení," domnívá se sociolog a dodává, že radikalizace na obou stranách jen uvrhává Francii do začarovaného kruhu útoků a reakcí na ně. Nabádá k umírněnosti.
Komentář schytal vlnu kritiky, podle níž svaluje vinu za teroristické útoky na oběti těchto zločinů.
To co nám středoevropanům přijde zcela samozřejmé, že nevhodným chováním člověk může provokovat protistranu a vyvolávat v ní negativní a agresivní reakci, Francouzi mají problém pochopit. Vidí to jako něco závadného pokud jim kritik řekne, že svoboda projevu má své hranice a končí tam, kde svým chováním urážíte nebo zraňujete jiného člověka. Poslední tučně zvýrazněná věta je pak paralelou k feminismu a liberalismu proniknuvšího do církve. Učení, že ženy se mají oblékat cudně a tak, aby svým chováním nedráždili mužskou představivost a touhu je zakotveno v bibli. Bible říká, že hříchem je i to, pokud víš, že můžeš jednat jinak, tak aby si svým chováním nesváděl druhého člověka k hříchu nebo k pokušení. Proto netolerance volného stylu oblékání (zkrátka cokoliv co odhaluje ramena, potažmo ruce, nohy, ať už stehna nebo lýtka, nemluvě o výstřihu, kterým je vidět "dovnitř" a zahalování vlasů se dneska považuje za útok na svobodu. Problém se otočí proti muži, který "má problém". Je to přece "jeho problém". Takže vyžadování biblického, tj. cudného oblékání, je vlastně schvalování toho "zlého jednání" a netolerance, totiž obviňování žen za to, že jsou krásné a přitažlivé...
Feminismus a liberalismus proniknuvší do církve však není vůbec náhodný a není to jen způsobeno tím, že žijeme v moderní době a ženy (i muži) jsou ovlivněny světským prostředím ve kterém žijeme společně s nevěřícími... Všichni jsme přece ovlivněni svým prostředím ať chceme a nechceme. Je tu ale ještě něco víc. Je tu systematická tolerance liberalismu a ekumenismu, řízená a záměrně tolerovaná z nejvyšších míst. České církve totiž přijali nebiblické učení o tom, že se mají líbit světu a že jejich posláním je změnit tento svět. Tato indoktrinace probíhá na všech úrovních od vedoucích až po mládež už řadu generací pod vedením jisté organizace, která je součástí Nové Apoštolské Reformace (NAR). Víc v tomto článku neprozradím, protože téma NAR je rozsáhlé a ne každý chce znát detaily. Doufám, však, že snad ona paralela s terorismem a vyvolávání náboženské nesnášenlivosti může posloužit jako příměr k tomu, jak se věci doopravdy mají.
Závěrem jedna anekdota, která mně přijde úsměvná. V diskusi k tomuto článku se rozvinula menší diskuse. Jistá žena mi po přečtení tohoto článku řekla či naznačila, že Ježíš řekl, že muži by si měli vyloupnout oči, aby nebyli pokoušeni ženami. Já na to odpověděl, ale není to kruté očekávat takové zacházení? A jak by potom ti muži mohli číst bibli? Zkrátka, abych to vysvětlil, myslím si, že paradoxem je, že tato žena navrhovala ještě přísnější formu prosazování doslovného výkladu Nového zákona, než je sama ochotna dodržovat. A tak pochopitelně má reakce byla: Neměly by nejprve ženy přistoupit na doslovný výklad listů apoštola Pavla a řídit se jeho radami, než začnou mužům dávat rady, aby se řídili doslovným výkladem bible? Je to pro mě úsměvná situace, která mě pobavila, ale zároveň obohatila, protože mi poodhaluje, že liberalismus i emancipace jsou plné pokrytectví a dvojakosti (tj. jsou dvojího metru). Další zvláštní argumenty, které padly v diskusi byly: srovnávání měřítek bible s měřítky světskými (to vůbec nechápu jak by pravověrný křesťan mohl používat světská měřítka místo bible)... Nás jako křesťany opravdu nemusí zajímat co si myslí pohané. Nemusíme se srovnávat s muslimy a nevěřícími. Jestli by nás měly zajímat názory odborníků, tak jedině, jsou-li v souladu s pravověrným křesťanstvím. Stejně tak statistiky nenávisti mezi nekřesťany nelze uplatňovat ve srovnání nenávistí mezi pravověrnými křesťany. Je to jako snažit se porovnávat práci včel a práci mravenců... Prostě tam není společný základ, na kterém by se dalo stavět.