Termíny P. P. Quimbyho (r. 1895)
Citace použity v tomto článku jsou od Annetty Gertrude Dresser, která svou knihu Filosofie P. P. Quimbyho vydala v roce 1895.
Shrnutí termínů použitých v Quimbyho filosofii (kapitola 4.)
Quimbyho termíny dělím na dvě skupiny. Nejdříve označení pro hmotné, omezené poznání na bázi lidských smyslů, názorů a víry.
Skupina pojmů tělesného (hmotného) rázu
- "přirozený člověk" = "každodenní člověk" = "osobní já" ("personal self")
- "království z tohoto světa" = "názory, chyby a víry" = "nevědomost"
- "self" = "člověk možností" = "člověk voleb" = "člověk alternativ" = "člověk názorů"
- "víra" (myšleno v negativním smyslu: náboženská, víra v nemoc apod.) = "pověrčivé přesvědčení pravěku" = "falešné interpretace a přesvědčení" (Všimněte si, že Quimby tímto bibli nazývá "falešnou interpretací", jako by bible nebylo Boží slovo) = falešná učení (kromě křesťanského učení o Bohu a o hříchu tak nazývá i lékařské diagnózy; "Svět," říká Quimby,"vykresluje chorobu jako úkaz a hádá její příčinu.")
- strach, špatné přesvědčení a pocity, které drží postiženého v otroctví (tj. opak "smyslů")
- "vědomá mysl", "druhá přirozenost"
Skupina pojmů duchovních (tj. "vědeckých")
- "věda" = tj. duchovno myšleno z pohledu P. P. Quimbyho, nikoliv křesťanského
- "zdroj vedení a inspirace" = "neměnný klid pravdy, dobroty a věčného života"
- "vyšší přirozenost" = "neměnná moudrost" = "vyšší moudrosti" = "moudrost člověka"
- "vnitřní člověk" = "skutečně vědecký člověk" = "skutečná existence"
- "skutečné já" = "duchovní já" ("spiritual self") = "vlastní já"
- "skutečný člověk" = "smysly" = "duchovní identita"
- Kristus = "moudrost v člověku" (Quimby nekladl rovnítko mezi Ježíš a Kristus)
- "nevědomá mysl" = "podvědomá mysl"
- "život", "neviditelná realita", "duchovní hmota"
- "větší já"
Odkaz na strukturovaný popis filosofie P. P. Quimbyho
Zkrácený text, který je strukturovaný, není tedy psaný v přesném pořadí autorky Annetty Gertrude Dresser. Některé méně důležité poznámky jsem odstranil, jiné věci jsem naopak vysvětlil. Celkově je text o něco kratší než u překladu původního díla (4. kapitoly). V tomto článku jsou citace Dresserové uvedené v uvozovkách.
Odkaz na strukturovaný článek (aktuálnější, doporučuji)
Odkaz na překlad původního textu 4. kapitoly Filosofie P. P. Quimbyho
Tento text je obohacen o mnoho poznámek, které jsou v závorkách. Nevydávám dílo bez komentářů, protože jako křesťan se distancuji od tohoto falešného učení.
Závěrem
Quimby tvrdil, že "svou filozofii rozvinul zcela sám, bez jakékoli pomoci", nutno ale dodat, že mesmerismu se naučil od Charlese Poyena.
Podle Annetty Gertrude Dresser "Jeho vnímání sahalo až do samého jádra každého argumentu, do samotného centra života, takže on vlastnil tu věc sám, a vložil ji do svých děl a jeho slov."
Možná jste si položili otázku, odkud pocházelo Quimbyho nepřátelství vůči doktorům a církvi. Quimby byl v mládí nemocný tuberkulózou a doktoři mu nedokázali pomoci. Začal hledat jiné cesty k uzdravení. V té době věděl o mesmerismu neboli animálním magnetismu, který má své kořeny v 18. století. Setkal se s magnetizérem Charlesem Poyenem, který ho prováděl a učil se od něho.
Existuje ještě další, mnohem rozsáhlejší spis z roku 1921, který obsahuje části přímo zaměřené proti křesťanství, kde se uvádí, že toto léčitelské učení údajně pochází od Ježíše Krista. Zde cituji jen jedeno explicitní vyjádření, jen jeden odstavec:
"Poté, co přestal experimentovat s mesmerismem a začal intuitivně studovat nemocné, jeho výchozím bodem byly náboženské záležitosti ze stavu, ve kterém našel své pacienty. Našel mnoho z nich obětí toho, co nyní nazýváme starou teologií. Kněží a služebníci této teologie byli pro něj slepými vůdci. Proto, jak nám říká, vedl válku se všemi náboženskými názory a se všemi církevními služebníky. Ježíš byl pro něj reformátorem, který překonal veškeré své náboženství, než začal zakládat "pravdu nebo Krista". Quimby byl velmi radikální v odporování doktrinálním pojetím Krista. Jednotně nazýval Ježíše "člověkem jako my", aby získal pro Mistra nové uznání jako zakladatele duchovní vědy. Pro něj byla "věda Kristova" větší než náboženství."
Definice mesmerismu podle MedicinNet.com:
Mesmerismus: 1. Původně léčebný systém navrhovaný Mesmerem.
2. Předchůdce hypnotismu, o kterém se Mesmer domníval, že zahrnuje animální magnetismus.
3. Rozšířením, schopnost fascinovat způsobem, který je téměř hypnotický.
Termín mesmerismus je byl zaveden po lékaři Franzem (původně Friedrichem) Antonem Mesmerem (1734-1815), který navrhl svou teorii animálního magnetismu nebo mesmerismu. Mesmer se magnetama dotýkal pacientů - nejprve magnety a později rukama, protože věřil, že si osvojil schopnost animálního magnetismu. Mesmerův terapeutický systém byl předchůdcem moderního hypnotismu.