Nejsou všichni apoštolové

V letech 2019-2020 jsem nosil růžové brýle. Proto dnes 26.1.2020 opravuji tento rok starý článek.

Krátké zamyšlení o jedinečnosti Božího povolání pro každého z nás a také o předsudcích, které se týkají služby Bohu.

Všichni dobře známe Ježíšovo povolání, které Pán určil svým učedníkům:

Marek 16:15-18 Potom jim řekl: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a bude jim dobře."

V tomto úryvku jsem zvýraznil ty části, které se týkají služby Bohu. Mluvení v jazycích a nějaké incidenty se netýkají služby Bohu. Mluvení v jazycích se týká komunikace s Bohem a vedení Božím Duchem v modlitbě. Co se týče služby, Ježíš zde přikazuje kázat evangelium (viz Lukáš 10. kapitola: kažte: "Boží království se přiblížilo"). Je to z toho důvodu, že celé evangelium je o lásce. Kdo miluje Boha a zároveň bližního, cítí také potřebu navést lidi do Božího království, neboť Boží království je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. Když vidíte kolik utrpení si lidé přivozují tím, že nenásledují Boží cestu, mělo by nás to přimět nejen k zamyšlení a soucitu, ale především k akci. Nedávno (asi 6.1.2020) jsem sdílel s jednou svou kolegyní v práci evangelium, protože mi Bůh ukázal, že má v srdci mnoho bolesti a velmi se trápí věcmi, ze své minulosti, se kterými se neumí vypořádat. Bolest se snaží vyřešit alkoholem, ale ta bolest zůstává. Řekl jsem ji, že není třeba, aby podstupovala tyto muka, protože Ježíš tyto věci vzal na sebe a chce ji říct, ať svou bolest uvrhne na něj. Člověk se musí zaměřit od sebe na Krista a požádat ho o pomoc. Jen tak můžeme vyřešit svou bolest. Bůh rozhodně nechce, abychom se trvale nebo dlouhodobě trápili a utápěli v bolesti. Když tedy vidíme, pak máme mluvit tak, abychom druhým předali naděj a živé slovo, které Ježíš zprostředkovává, pokud jsme ovšem* byli pokřtěni ponořením pod vodu ve jméno Ježíše Krista a přijali jsme Ducha Svatého. Kdo totiž neumřel hříchu a hřeší dál a kdo nehledá Boha a nechodí ve světle, nemá v sobě Světlo, které by předal dál. Kdo ale nehřeší a modlí se, ten najde odvahu nebýt lhostejný k utrpení druhých a zvěstuje živého Krista. O tom je Mk 16:15. Součástí této služby je i připravenost k modlitbě za ty, kdo jsou připraveni modlitbu přijmout. Modlitba skrze vkládání rukou na tělo je základem, neboť spoléhá na to, že skrze dotek Duch svatý, který je v nás Duch Svatý uzdraví nemocného. Je to znamení víry. Pro toho kdo je uzdraven či osvobozen je pak znamením Boží moci to, že se stal zázrak. Zázraky však nejsou věci nemožné či nevysvětlitelné, ale velké věci, které vzbuzují úžas a bázeň před Bohem.

Pozor na předsudky

Setkávám se ale s křesťany z různých církví a ti často tvrdí, že ta jejich jediná církev je ta pravá nebo že je třeba se řídit určitými postupy... Například tvrzení, že pokud nevyháníš démony, tak děláš něco špatně a měl bys to dělat, jinak nejsi pravý křesťan. Takové tvrzení je absurdní, protože Pavel z Tarsu řekl, že každý má své jedinečné povolání:

1 Korintským 12:28-30 "A Bůh ustanovil v církvi některé takto: za prvé apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom zázraky, potom dary uzdravování, potom pomoci, vedení, rozličné druhy jazyků. Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Činí snad všichni zázraky? Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?"

Je to velmi zajímavé, protože Pavel zde přiznává, že není vždy nutné, aby člověk mluvil jazyky. I když Ježíš mluvil o tom, že je to znamení, že se člověk obrátil, a konkrétně zde Pavel dále napsal, že máme mít horlivou touhu po lepších darech, abychom poznali ještě mnohem vyšší cestu, tedy aby naše služba Bohu byla účinnější. Neexistuje tedy přesně dané měřítko co vše by měl člověk dělat, aby se poznalo jestli dotyčný je spasen. Bůh totiž má pro každého z nás své vlastní povolání a každý má dělat svou vlastní službu podle toho v čem je jedinečný. Bylo by tedy nelogické chtít být jako někdo jiný a dělat stejné věci, na stejném místě nebo stejným způsobem. Co funguje jednomu nemusí fungovat druhému. Svou roli může sehrát i to, že při kázání či sdílení evangelia se někdo může opírat o svou životní zkušenost a sdílet své zážitky s Bohem. Torben Søndergaard z The Last Reformation například ve svých svědectvích mluví o tom, jak uviděl světlo, Todd White z LifeStyle Christianity zase mluví o tom jak byl postřelený a v nemocnici se setkal s Ježíšem, který ho navštívil a taky uzdravil. To jsou velká svědectví (editace 26.1.2021: T. Søndergaard bohužel nemá zdravou křesťanskou doktrínu a omylem jsem na čas podlehl klamnému učení o křesťanově dokonalosti, nesprávně vyučované... Nyní ho už nedoporučuji ke sledování; Todd White zase učí jiné nebezpečné hereze, je z Hnutí víry a podporuje evangelium prosperity. Vyhněte se mu obloukem.). Jiný člověk zase může sdílet svou zkušenost o bolesti a utrpení a jak ho Bůh uzdravil, zbavil bolesti a dal mu radost a pokoj (editace: 26.1.2021: Další klam, kterému jsem na čas podlehl je, že můžeme modlitby za uzdravení použít jako prostředek evangelizace. To ne. Tohle nikdy nesmí být na prvním místě. je to slibování uzdravení a jiná forma evangelia prosperity. Akorát to není ve formě něco za něco, jako uzdravení za peníze... Ale je to stavení na nesprávných základech, totiž stavení víry na marné naději v uzdravení, které v případě, že je psychosomatické, může následně zcela zmařit víru člověka! Buďme odpovědní za víru, kterou v druhých svým jednáním můžeme vzbudit! Nedávejme jim falešné naděje. Hlavní je kázat evangelium, to má být priorita.). Někdo nemá ani to, protože Bůh mu celý život žehná a nic mu neschází, ale i tento člověk může Bohu sloužit například když od Boha obdrží slovo poznání nebo prorocké slovo přímo od Boha, které může druhého povzbudit a dokázat mu tímto, že Bůh je skutečný, živý a mocný (editace: 26.1.2021 Za rok 2020 co jsem "studoval" hnutí víry a Nové apoštolské reformace jsem odhalil tolik falešných nadějí vkládaných do věřících i nevěřících lidí ať už skrze falešné sliby o uzdravení nebo falešné proroctví, že jsem došel k závěru, že tyhle věci jsou v 99.99% duševní, emocionální ba tělesné a nejsou z Boha, zejména pokud to je ve spojitosti s (neo-)charismatickým hnutím; u hnutí víry je patrná tahle touha falešně povzbuzovat a říkat lidem věci, které jsou pozitivní, ačkoliv nejsou pravda; Bůh ale neříká lež, Bůh vždy říká pravdu. Bůh je pravda, jak by mohl mluvit věci, které nesedí? Nebo které se nesplní?).

Někteří lidé ale uváznou v pasti, kdy se zaměřují jen na ten svůj (zaběhnutý) způsob evangelizace či služby a snaží se ho vnutit druhým, aniž by respektovali odlišné povolání toho člověka, se kterým mluví. Když ho neznají a neví o jeho darech nebo se domnívají, že jeho dar by měl být použit způsobem podle jejich představ, ale Bůh má pro každého připravenou vlastní cestu. Můj názor je takový, že každý kdo si není jistý v jaké oblasti Bohu sloužit, by se měl modlit za to, aby mu Bůh sám otevřel dveře a zařídil to tak, že poznám v jaké oblasti budu sloužit. Jsou totiž různá období, která se střídají. Je například čas kdy je třeba hodně číst Boží slovo a nechat se vyučovat a vést druhými, ale pak může být zase jiné období, kdy budeme sloužit druhým samostatně a nebudeme k tomu potřebovat radu nebo vedení druhých, protože Bůh nám otevřel dveře a je s námi. A ten okamžik každý z nás pozná, když taková situace nastane, že nastane naše příležitost, kdy smíme využít svůj potenciál, můžeme mluvit o tom čemu rozumíme nebo dělat to co umíme nebo prostě to, k čemu mi Bůh v tu chvíli dal odvahu, abych to udělal. To vše samozřejmě za předpokladu, který jsem uvedl výše (viz hvězdička *), že máme osobní vztah s Bohem, stále si připomínáme jeho slovo a pamatujeme na něj každý den. 1. Rozhodnutí přestat hřešit a vydat svůj život Bohu 2. ponoření pod vodu učiněné na základě vlastního rozhodnutí a 3. křest Duchem Svatým - to jsou tři věci, bez kterých se pravá víra a osobní vztah s Bohem neobejdou.

Předsudky druhých lidí vás mohou ovlivnit tak, že minete své povolání, pokud podlehnete. Je třeba naslouchat Boží hlas a důvěřovat Bohu a to prioritně. Dalším předsudkem, se kterým jsem se nedávno setkal je podle Židům 10:25 vytržený z kontextu:

Židům 10:25 "a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den."

Někteří křesťané nerozumí tomu, proč nechodím do žádné církve. Vysvětlování je ale složitější a na delší dobu, takže zde bych jen upozornil, že ta osoba, která přišla s tímto veršem v domnění, že je odpovědí na můj "problém" nechození do sboru je Žd 10:25. Problém je ovšem v tom, že verš byl přinejmenším dvakrát vytržen z kontextu. Jednak zde se mluví o opouštění společných shromáždění, je tedy nejspíš řeč o tom, že starší sboru či kazatel má kázání a vy ho v polovině opustíte. Nebo zůstanete na chvály, ale na kázání nezůstanete. Není zde tedy řeč o nechození do církve či do sboru. Předpoklad ke správnému pochopení kontextu je, že verš je určen lidem, kteří chodí do určitého kruhu přátel v Kristu (tj. bratrů, sester, matek a otců v Kristu, kteří se navzájem potřebují ujistit o správnosti své cesty - proto ve sboru mají kázání a vyučování). Je zde tedy předpoklad, že takovýto kruh přátel cvičí nějaké nové učedníky k tomu, aby byli schopni jednat samostatně v Kristu, aby byli schopni dorůst do plnosti v Kristu. Jak píše Pavel z Tarsu, cílem takového kruhu přátel (ecclesia - ἐκκλησία) je "aby Kristus přebýval skrze víru ve vašich srdcích a abyste, zakořeněni a založeni v lásce, mohli se všemi svatými postihnout, jaká je šířka a délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku, přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré Boží plnosti." Efezským 3:17-19

Těm kdo takovouto lásku a milost ještě nepoznali, pak takový kruh přátel prospívá. Nyní však, protože každý máme specifické povolání a musíme Bohu sloužit tělem i duší tam kde jsme, každý je v jiné situaci a ne všichni dělají jedno a to samé. Někdo tedy chodí do sboru, kde je vyučován, jiný tam chodí proto, aby vyučoval a vedl, třetí tam chodit nemusí, protože každý den hledá Boha a studuje Boží slovo samostatně a čtvrtý třeba ve svém okolí nemá žádnou vhodnou církev a církvím, ve které odpadli od pravého evangelia se chce přirozeně vyhnout. Další možnost je, že i když církve v okolí kážou pravdivé evangelium, nejsou aktivní v misii nebo sice jsou aktivní v misii, ale jejich služba je zaměřena jiným směrem, než ke kterému byl povolán jednotlivec. To je jen nástín možností, které vyplývají z faktu, že každý jsme jedinečný a Bůh každého povolává k jiné službě na jiném místě.

K Židům 10:25 bych ještě dodal, že další kontext se týká hříchu, neboť pokračuje slovy: Židům "Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň jeho horlivosti, který má pohltit nepřátele." Takže moje zkušenost vlastně byla o tom, že dotyčná osoba byla přesvědčena o tom, že ji Bůh ukazuje že hřeším a to jmenovitě na internetu. Nejsem už s tou osobou v kontaktu, abych to s ní dořešil, ale mám pocit, že mluvila o nebezpečích na internetu proto, že se domnívala, že sám takovému hříchu čelím, což je ale absurdní, protože tyhle věci mám vyřešené. Sám velmi často používám citaci z bible: Jan 8:34-36 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní." Jak bych tedy mohl používat takovéto citace aniž bych ten problém měl vyřešený? Sám jsem toho názoru, že kdo nechodí duchem nedokáže ani kázat evangelium. Tím myslím sdílení evangelia o Ježíši s lidmi a zprostředkovávání jim té naděje a spásy, kterou Ježíš představuje. Vždyť to není jen prázdný pojem o nějakém spasení v budoucnosti, ale řešení pro nalezení klidu, pokoje a radosti pro tento čas.