Krása, nahota a hanba

(Boží péče o člověka)

Předchozí článek od Anne Elliott mě inspiroval k tomu, abych se zamyslel nad tím co Tóra píše o nahotě a hanbě. Vycházejme nyní z předposlední části jejího článku o zakrytí hanby člověka (v článku specificky o zakrytí hanby ženy). Přiznávám, že ten článek byl pro mě značně inspirující a obohacující a doplnil tak pro mě Pavlovo novosmluvní nařízení o ženské cudnosti a zahalování vlasů do nových rozměrů. Pavlovo učení v tomto světle dává hlubší smysl neboť stojí na pevných základech toho, co již bylo dříve napsáno v Písmech.

Zmíněná část článku se hodně zaobírala příběhem stvoření člověka a jeho rolí v zahradě Eden, tedy že člověk byl nahý a nestyděl se, ale teprve poté co zhřešil, se ukázala jeho hanba (tj. rozpoznal svou hanbu). Aby se člověk nestyděl, opatřil jim kožené suknice. Člověk se bál Boha, protože zhřešil, neuposlechl Boha a cítil hanbu. Já bych si troufl říct, že cítil vinu, za to že zhřešil, což je ten známý pocit, který cítíme, když selžeme v něčem, čemu věříme, že je správné, když selžeme tím, že sejdeme z cesty, kterou nám Bůh vytyčil. Bývá tak většinou pro naší neznalost, nepoučenost, nezkušenost a smysl těchto selhání je, abychom se poučili, abychom poznali, co děláme špatně a jak se těchto chyb příště vyvarovat. Abychom měli větší pokoru před Bohem a větší úctu a lásku k lidem neboť Bůh když řekl "Miluje Boha svého" myslel tím vlastně: "Miluj bližního svého"... Zdá se vám to troufalé? Já mám za to, že právě v tom je dovršena Boží láska, když milujeme jedny druhé i s jejich vadami a nedostatky, což se snad lehce říká, hůře dělá...

Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali; neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon." Ř 13:8

Boží milosrdenství a láska k nám

Nevím proč, ale mám větší potřebu psát o lásce než obvykle. Bůh působí skrze lidi. Nepleťte si to s humanismem, ten se obejde bez Boha a je většinou motivován světskými zájmy (peníze, prosazování politických zájmů apod.). Můžeme rozpoznávat Boží milost a jeho lásku právě díky milosrdným a laskavým činům konkrétních lidí... Dokonce i skrze nevěřící Bůh kolikrát působí, že někdy obrátí jejich srdce, aby projevili milost k těm, kdo ji potřebují. A někdy, a to je zajímavé, dokonce pomate jejich mysl, jen aby nám Bůh vyšel vstříc a pomohl nám nebo našim blízkým. Bůh tak zachraňuje životy nás a našich blízkých a to mě fascinuje. Kolikrát pomatený nevěřící člověk udělá něco, neví proč, něco špatně vyměří, špatně odhadne nebo v něčem selže, a právě v tomto jejich podivném počínání později je možné najít Boží zásah - jakoby srze ten čin mluvil Bůh do našeho srdce. Bůh o všem ví už celé roky napřed a ví co se stane a tak něco naplánuje, aby se něco stalo, a když se to stane, třeba i v tragédii, Bůh je s námi, aby ukázal, že nás chytí do své ruky. Co nás oddělí od Boží lásky? Snad soužení, úzkost, pronásledování? (Ř 8:35). Nic z toho. To co nás může oddělit od jeho lásky je zatvrzení srdce, neodpuštění, nenávist, ale také pýcha a či nedůvěra. Je nedůvěra je nevíra a o tu lze kolikrát přijít, když nám někdo ublíží, proto musíme odpouštět a usilovat o usmíření (2 Kor 5:20, L 12:58). Pýcha je také nebezpečná, kdo usiluje o slávu, uznání u lidí a o úspěch, může si také vytyčit vysoké cíle, ale s tím je spojeno nebezpečí pýchy. Přiznám se, že v posledních několika dnech, byly to asi dva dny, jsem ve svém srdci zpozoroval nežádoucí pocit, když někdo na mé příspěvky na Facebooku začal posílat lajky. Byl to takový hnusný a nebezpečný pocit pýchy až jsem se toho zlekl, a tak si říkám, tak na to si musím dát pozor, a přestal jsem těm věcem věnovat pozornost. A to bylo jenom posílání lajků. Představte si jak snadné je upadnout do pokušení pokud někdo posílá například videa s kázáním nebo písněmi nebo jiné věci, které sám dělá a zveřejňuje to na internetu. Při psaní svých článků sice potřebuju vědět jestli je někdo čte, abych věděl zda má smysl to dělat, ale nevím zda by mé srdce nezpyšnělo, kdyby za mnou chodili lidi a začali mě chválit o tom jak povedené stránky to jsou. Naštěstí však existuje dost odpůrců a podrážděných lidí, kteří po přečtení některých sekcí, které jsou věnované Tóře nebo falešným učením, jaksi jsou podrážděni natolik, aby mi sdělili, že kážu bludy. Křesťanské učení už je tak dost rozštěpeno na stovky a tisíce vyznání, takže když přijde někdo, kdo chce výklad nové smlouvy ověřovat Tórou a naopak, tak se jim tyto "nové" pohledy nějak nezamlouvají. Zkrátka vše nekonvenční si vyžaduje odsouzení. Já však nepocházím z tradičních církevních kruhů, takže mám oči otevřeny; nejsem svázán výklady teologických škol a církevními ohrádkami (neboť vedení každého sboru se zaměřuje na specifickou tématiku, a jiné důležitost nepřikládá). Naštěstí tu je taky satanův trn, kterým jsem týrán, v časech zkoušek, který člověka srazí jakmile si myslí, že je něco. I když bych si přál, aby odešel, a když na chvíli pomine, jsem štěstím bez sebe, že se mohu zase svobodně nadechnout...

Vykupujte čas, protože dny jsou zlé." Efezským 5:16

Choďte v moudrosti před těmi, kdo jsou venku, a vykupujte čas." Koloským 4:5

Nevěstka v bibli

Připomenu text, se kterým jsme se již seznámili:

Sestup a seď v prachu, panno, dcero babylónská! Seď na zemi, připravena o trůn, kaldejská dcero! Už tě nebudou nazývat změkčilou a zhýčkanou. Vezmi mlýnské kameny* a mel mouku! Odkryj závoj, zvedni vlečku, odkryj nohy, přebroď řeky! Ať se odkryje tvá nahota, ať se ukáže tvá hanba. Vykonám pomstu, nikdo mi nezabrání." ( Izajáš 47: 1-3) * frázi "chop se mlýnku" jsem nahradil za doslovný "vezmi mlýnské kameny" protože původní fráze evokuje dojem nějakého moderního přístroje na mletí mouky, ale židé té doby na to používali ruční kameny, pp.

Tato velmi specifická definice nahoty a hanby je natolik protikladem toho, co vidíme v naší kultuře, že se mi to jen těžko chápe. Pokrývky hlavy jsou extrémně výjimečné; kdo nosí sukni a stehna má odkrytá tak si často myslí, že je to normální! Hospodin nazývá naši nahotu hanbou, protože je to připomínka hříchu Adama a Evy, hříchu, který vnesl kletbu smrti a zkázy do našeho světa." Anne Elliott.

Další velmi silný text, kde se píše o hanbě a nahotě je tento:

Veďte spor proti své matce, veďte spor, vždyť ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať odstraní ze své tváře znamení smilství, zprostřed svých ňader znak cizoložství! (5) Jinak ji svléknu do naha, vystavím ji, jak byla v den svého zrození. Učiním z ní poušť, obrátím ji v suchopár, umořím ji žízní. (6) Ani nad jejími syny se neslituji, jsou to synové smilstva. (7) Smilstva se dopouští jejich matka, hanebnosti jejich rodička; říká: "Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají vodu a chléb, vlnu a len, olej a nápoje." (8) Proto zahradím tvou cestu hložím. Postavím před ni zeď, aby nenašla své stezky. (9) Bude se honit za svými milenci, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak si řekne: "Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži, tehdy mi bývalo lépe než teď." (10) Nechce pochopit, že já jsem jí dával obilí, mošt i čerstvý olej, že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem - a oni to dávali Baalovi. (11) Proto vezmu své obilí zpět v jeho době, i mošt v příhodný čas; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jež měly přikrývat její nahotu. (12) Tehdy odkryji její hanbu před zraky jejích milenců. Žádný ji nevytrhne z mé ruky. (13) Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem. (14) Zpustoším její révu i fíkovník, o nichž říká: "To je má odměna, kterou mi dali moji milenci." Proměním je v divočinu, bude je požírat polní zvěř. (15) Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův." Ozeáš 2:4-15

Hospodin tu podle mého názoru nepíše konkrétně o nějaké ženě (i když to by mohlo v nějakém konkrétním případě platit také), ale o národu Izrael, který je nazván matkou. To, že Hospodin řekl, že není jejím mužem znamená, že Izrael byl nevěrný, dopouštěl se velmi závažného hříšného jednání - modloslužby, cizoložství, prostituce. Jasnějšího textu snad již v bibli nenajdeme, kde se píše o tom, že nahotou Bůh trestá smilstvo. Ocitnout se na veřejnosti nahý je velké ponížení, člověk utrpí takovou hanbu, že se pak neodváží mezi lidmi objevit. Každý člověk od chvíle co si začne uvědomovat svou nahotu, touží být oblečen a touží líbit se lidem. Proto se ženy krásně oblékají a líčí. Zde Hospodin metaforicky strhává toto oblečení, aby ponížil svou nevěrnou ženu - Izrael. Rozluka je to pomyslná a znamená, že Boží sláva odstoupila z Izraele a Jeho ochranná ruka, přestala se o něj starat a chránit ho. Když Bůh mluví o rodičce, nemyslí jen abstraktní obraz, ale konkrétní lidi, kteří se dopouštějí konkrétních hříchů. Co může být horšího než odkrytí hanby člověka? V 7. verši jsem fialově jsem vyznačil větu, která ukazuje na to, že Izraelský lid si počínal lehkomyslně... Je to počínání, kdy člověk si neváží sebe sama, nabízí své tělo k sexuálním službám nebo ukojení ať už svých nebo cizích potřeb za protislužbu. Toto je tedy činnost, kterou Bůh opovrhuje. Bůh potrestal všechno nemorální zlo v Izraeli tím, že zrušil slavnosti a radování. Problémem bylo také to, že nevěrné ženy se zdobily pro falešné bohy (nebo cizí muže) a jim pálili kadidlo. Nahota v tomto popisu je tedy trestem za neposlušnost a nemravnost a je zde rovnítko mezi nahotou a nemravností.

Další zmínka o nahotě, kde se píše o tom, že Hospodin zvedne sukni a vyhrne ji až přes tvář je v kapitole, která je výrokem proti městu Ninive:

Běda městu, jež se brodí v krvi! Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce. Slyš! Bičů svist, dunění kol! Dusot koní, hřmot vozby! Útok jezdců, zášlehy mečů, blýskání kopí! Přemnoho skolených, hromady mrtvých těl, bezpočet mrtvol, až přes ně klopýtají! To všechno pro mnohá smilstva Nevěstky, přesvůdné mistryně kouzel. Svým smilstvem kupčí s pronárody, svými kouzly kupčí s čeleděmi. Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Až přes tvář ti vyhrnu sukni a ukáži tvou nahotu pronárodům, královstvím tvou hanbu. Nakydám na tebe neřád, potupím tě, postavím na pranýř. Kdokoli tě spatří, prchne od tebe. Řekne: "Ninive propadlo záhubě, kdo se nad ním ustrne?" Kde vyhledám ty, kdo by tě potěšili? Jsi snad lepší, než byly Théby Amónovy, trůnící mezi proudy, obklopeny vodami? Moře jim bylo valem, jejich hradby se zdvihaly z moře. Kúš tak mocný, Egypt nekonečný, Pút i Lúbim byly tvými pomocníky. I Théby byly přesídleny, odešly do zajetí. Jejich nemluvňata byla drcena na rozích všech ulic; o je ich slavné se losovalo, všichni jejich velmožové byli spoutáni řetězy. I ty se opojíš a budeš omámeno. I ty budeš hledat záštitu před nepřítelem. Všechny tvé pevnosti však budou jako fíkovníky s ranými plody: až se jimi zatřese, spadnou do úst tomu, kdo je chce jíst. Tvůj lid uprostřed tebe jsou baby. Brány tvé země se dokořán otevřou tvým nepřátelům, tvé závory pozře oheň. Navaž si vodu, než budeš obleženo! Zpevni svá opevnění! Šlapej jíl, hněť hlínu, chop se formy na cihly! Oheň tě tam pozře, vytne meč, pozře tě jako brouci. Byť vás bylo spousta jako brouků, byť vás bylo spousta jako kobylek, byť tvých překupníků bylo víc než nebeských hvězd, brouci se vykuklí a odlétnou. Tvoji strážci jsou jak kobylky, tvoji úředníci jak hejna sarančat: v zimním čase zalezou do škvír zídek, ale jak vysvitne slunce, ulétnou a nevíš, kam se poděly. Již dřímou tvoji pastýři, asyrský králi, ulehli tvoji vznešení. Tvůj lid je rozehnán po horách, nikdo jej neshromáždí. Nikdo neošetří tvé těžké poranění, bolestná zůstane tvá rána. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají nad tebou v dlaně. Vždyť na koho nedoléhala bez přestání tvá zloba?" Nahum 3:1-19

V úryvku tedy šlo o přetvářku, loupeže a (jistě také) plenění. Ninive bylo Asyrské hlavní město, dá se tedy předpokládat, že Bůh se rozhodl toto město ztrestat pro jeho krutost nad národy, kterým vládl. I zde je řeč o nahotě, jakožto protikladu k cudnosti, důstojnosti a čestnému jednání.

Všimněte si, že problém nahoty a neřestného jednání se nevztahuje jen na soukromí. Bůh odhaluje a odkrývá nepravost, ať už se děje v utajení nebo veřejně. Co byla do očí bijící prostituce a modlářství na veřejnosti, Bůh tvrdě ztrestal na veřejnosti. Všechno zlo má své hranice, když míra něčí nepravosti dosáhne svých hranic, Bůh jedná, bije a trestá, dopřeje ponížení těm, kdo nedbali na jeho smlouvu, případně těm, kdo ponižovali jeho lid (pohanské národy)... Tímto nechci, říct, že by manželé měli mít pocit studu při svých radovánkách, pocit, že je Bůh hlídá a šmíruje, to jistě ne. Bůh dopřává člověku soukromí. Co ale neztrpí je nevěra a smilstvo, tedy ve vztahu k někomu cizímu (když někdo třetí nabourává jejich vztah).

Také si všimněte, že cílem odkrytí nahoty je nejen ponížení, ale také vyvolání pohrdání v okolí. V níže uvedeném textu z Ezechiele se píše o smilstvu a odplatě za pýchu a výsměch:

"(13) Byla jsi ozdobena zlatem a stříbrem, tvé oděvy byly z jemného plátna, hedvábí a pestrých látek, jedla jsi pokrmy z bílé mouky, medu a oleje. Stala ses nesmírně krásnou a dosáhla jsi královských poct. (14) Tvé jméno proniklo mezi pronárody pro tvou krásu; byla dokonalá pro důstojnost, kterou jsem na tebe vložil, je výrok Panovníka Hospodina. (15) Ty jsi však spoléhala na svou krásu a zhanobila jsi své jméno smilstvím. Zahrnovala jsi svým smilstvím každého, kdo šel kolem, ať to byl kdo byl. (16) A vzala jsi část svých rouch a křiklavě sis jimi vyzdobila posvátná návrší. Na nich jsi smilnila, jak tomu nikdy nebylo a nebude. (17) Vzala jsi překrásné předměty z mého zlata a stříbra, které jsem ti dal, udělala sis obrazy mužského pohlaví a smilnila jsi s nimi. (18) Vzala jsi svá pestrá roucha a přikrývala jsi je jimi a kladla jsi před ně můj olej a mé kadidlo. (19) Můj chléb, který jsem ti dal, bílou mouku, olej a med, jimiž jsem tě živil, jsi kladla před ně jako libou vůni. Tak to bylo, je výrok Panovníka Hospodina. (20) Vzala jsi také své syny a dcery, které jsi mi porodila, a jim jsi je obětovala za pokrm, jako by bylo tvého smilstva málo. (21) Zabíjela jsi mé syny v oběť a jim jsi je vydávala tím, že jsi je prováděla ohněm. (22) Při všech svých ohavnostech a smilstvech sis nevzpomněla na dny svého mládí, jak jsi byla docela nahá a jak ses třepala ve své krvi. (23) Po všech tvých zločinech se stalo, běda, běda tobě, je výrok Panovníka Hospodina, (24) že sis vybudovala modlářskou svatyňku a udělala sis vyvýšené místo na kdejakém prostranství. (25) Na každém rozcestí sis vybudovala své vyvýšené místo, a tak jsi zohavila svou krásu. Své nohy jsi roztahovala pro každého, kdo šel kolem, a tak jsi množila své smilstvo.(26) Smilnila jsi s Egypťany, se svými sousedy statného těla; tak jsi množila své smilstvo a urážela mne. (27) Hle, napřáhl jsem na tebe ruku, snížil tvůj příděl a vydal tě rozvášnění těch, kdo tě nenávidí, dcer pelištejských, které se stydí za tvou mrzkou cestu. (28) Smilnila jsi také s Asyřany a neměla jsi nikdy dost. Smilnila jsi s nimi, a přece jsi neměla dost. (29) Rozmnožila jsi své smilstvo po zemi kenaanské i kaldejské a ani tak jsi neměla dost. (30) Jak zchátralo tvé srdce, je výrok Panovníka Hospodina, tím, že to všechno děláš, řemeslo nevázané nevěstky, (31) když sis vybudovala modlářskou svatyňku na kdejakém rozcestí a udělala sis vyvýšené místo na kdejakém prostranství. Ale na rozdíl od nevěstky jsi nedbala o mzdu. (32) Jako cizoložná manželka brala sis cizí místo svého muže. (33) Všem nevěstkám se dává dar, tys však dávala dary všem svým milencům a odměňovala jsi je za to, že k tobě vcházeli z celého okolí a smilnili s tebou. (34) Tím se lišíš ve svém smilstvu od jiných žen, ani to po tobě žádná nevěstka neudělá, že dáváš mzdu a nedává se mzda tobě; to je ten rozdíl. (35) Proto slyš, nevěstko, slovo Hospodinovo! (36) Toto praví Panovník Hospodin: Protože byla rozhazována tvá měď a při tvém smilstvu byla odkrývána tvá nahota před tvými milenci, před všemi tvými hnusnými, ohavnými modlami, a pro krev tvých synů, které jsi jim dala, (37) proto hle, já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ti bylo tak příjemně, všechny, které miluješ, i všechny, které nenávidíš. Shromáždím je u tebe z celého okolí a odkryji před nimi tvou nahotu, takže tě uvidí v celé tvé nahotě. (38) Budu tě soudit podle právních ustanovení o cizoložnicích a vražedkyních a vydám tě krveprolití v rozhořčení a žárlivosti. (39) Vydám tě do jejich rukou; tvoji modlářskou svatyňku zboří a tvá vyvýšená místa strhnou, vysvléknou tě z tvých šatů, seberou tvé překrásné šperky a zanechají tě zcela nahou. (40) Pak na tebe přivedou shromáždění, budou tě kamenovat kameny a sekat svými meči. (41) Tvé domy spálí ohněm a vykonají nad tebou soudy před zraky mnoha žen. Tak učiním přítrž tvému smilství a nebudeš už dávat mzdu. (42) Upokojím své rozhořčení proti tobě a moje žárlivost se od tebe vzdálí, uklidním se, už se nebudu urážet. (43) Protože jsi nepamatovala na dny svého mládí, ale popouzela jsi mě tím vším, teď já uvalím tvou cestu na tvou hlavu, je výrok Panovníka Hospodina, nebudeš páchat své mrzkosti u všelijakých svých ohavných model. (44) Hle, každý, kdo užívá přísloví, užije o tobě tohoto: »Jaká matka, taková dcera«. (45) Jsi dcerou své matky, která si zprotivila vlastního muže i syny, jsi sestrou svých sester, které si zprotivily své muže i své syny. Vaše matka byla Chetejka a váš otec Emorejec. (46) Tvou větší sestrou je Samaří se svými dcerami; ta sedí po tvé levici. Tvou menší sestrou je Sodoma se svými dcerami; ta sedí po tvé pravici. (47) Ale ty jsi nechodila jen jejich cestami, ani jsi nepáchala jen jejich ohavnosti; to ti bylo málo. Na všech svých cestách jsi byla horší než ony. (48) Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, tvá sestra Sodoma se svými dcerami nenapáchala tolik zla jako ty se svými dcerami. (49) Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. (50) Povyšovaly se, páchaly přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné. (51) A Samaří, to nehřešilo ani z polovice jako ty. Tys však rozhojnila své ohavnosti víc než ony, takže jsi ospravedlnila své sestry všemi ohavnostmi, které jsi páchala. (52) Nes tedy svou hanbu, za níž jsi odsuzovala své sestry. Pro tvé hříchy, že jsi jednala ohavněji než ony, jeví se spravedlivějšími než ty. Styď se a nes svou hanbu, vždyť jsi ospravedlnila své sestry. (53) Změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejich dcer, úděl Samaří a jeho dcer, a mezi nimi změním i tvůj úděl, (54) ale poneseš svou hanbu a budeš zahanbena za všechno, co jsi páchala; tím budou potěšeny. (55) Tvá sestra Sodoma i se svými dcerami se navrátí k tomu, čím bývaly kdysi, též Samaří se svými dcerami se navrátí k tomu, čím bývaly kdysi, i ty se svými dcerami se navrátíš k tomu, čím jste bývaly kdysi. (56) Což nebylo o tvé sestře Sodomě slyšet z tvých úst v době tvé pýchy, (57) dokud nebyla odhalena tvá špatnost? Teď nastal čas, kdy dcery Aramu a celého jeho okolí tě tupí a okolní dcery pelištejské tebou pohrdají. (58) Svou mrzkost a své ohavnosti poneseš sama, je výrok Hospodinův." (59) Toto praví Panovník Hospodin: "Budu zacházet s tebou, jako jsi ty zacházela se mnou, když jsi pohrdla přísahou a porušila smlouvu. (60) Avšak rozpomenu se na svou smlouvu s tebou za dnů tvého mládí a ustavím s tebou smlouvu věčnou. (61) Vzpomeneš si na své cesty a budeš zahanbena, až dostaneš své sestry, ty větší i menší než ty. Dám ti je za dcery, ale nebudou účastny tvé smlouvy. (62) Já ustavím svou smlouvu s tebou. I poznáš, že já jsem Hospodin, (63) a budeš si to připomínat a stydět se a už neotevřeš ústa pro svou hanbu, až tě smířím se sebou přes všechno, co jsi páchala, je výrok Panovníka Hospodina." Ezechiel 16:13-63

Za zmínku ještě stojí, že ono rozhazování "tvé mědi" nejspíš neukazuje ani tak na hodnotu kovu, jako spíš na to, co se udělalo s těžce vydobitým produktem, který nejspíš někde v dolech museli dělníci s vypětích všech svých fyzických sil vynaložit, za těžkých pracovních podmínek. Místo, aby tedy tento produkt byl vynaložen k něčemu užitečnému, smysluplnému, zde byl rozhazován - snad jako platidlo za sexuální služby. Nevěstka si tedy nevážila práce druhých, protože si nevážila těch, kdo tyto produkty vyráběli.

Zdobení těla

Šperky a ozdoby tedy patří ke člověku ctnostnému, mají vyjadřovat vznešenost charakteru, charakter by měl odrážet Boží slávu. Pokud tomu tak není, měli bychom šperky sundat. V Nové smlouvě je výzva ke skromnosti, aby snad někdo nepodlehl pýše. Pavel i Petr vyzvali ke skromnému oblékání a zdobení vlasů ...

Podobně také, aby se ženy zdobily upraveným oděvem, s cudností a rozvahou, ne zaplétáním vlasů, zlatem, perlami nebo drahým rouchem, ale dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí ke zbožnosti. Ať se žena učí v tichosti a s veškerou poddaností. Ženě pak nedovoluji učit ani ovládat jejího muže, ale ať je v tichosti." 1 Timoteovi 2:9-11

Vaší ozdobou ať není to, co je vnější - zaplétání vlasů, ověšování zlatem nebo navlékání šatů - ale ten skrytý člověk srdce oděný nepomíjivostí krotkého a pokojného ducha, jenž je velmi drahý před Bohem. Vždyť takto se také kdysi zdobily ty svaté ženy doufající v Boha, když byly poddány svým manželům, jako Sára, která poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. Vy jste se staly jejími dcerami, činíte-li dobře a nebojíte se žádného zastrašení." 1 Petrův 3:3

Proč se ženy podle apoštolů nemají oblékat do šatů, které působí příliš skvostně a vznešeně? Snad proto, že Bůh chce, abychom působili skromně, abychom nepůsobili na druhé vysokým společenským postavením, ale měli rovnost mezi sebou jak bohatí, tak chudí... Pro chudé (a nejen v nich), příchozí ze světa, může být bohatství tohoto světa svodem a šalbou, může v nich podnítit závist a opovržení. Může opovržení a žárlivost vyvolat v někom, kdo nemá ještě srdce plně obrácené a pokorné před Pánem. Máme jednat tak, abychom nikomu nedali záminku k tomu, aby se pohoršoval (podobně se píše v 1 Kor 8:13 - s jinou tématikou, ale tentýž princip). Verši 1 Tim 2:9 rozumím tak, že ne že by snad bylo zakázáno zaplétání vlasů, ale že se do těch vlasů nemají zaplétat drahé ozdoby, pouze skromné zdobení. Osobně věřím, že právě zaplétání vlasů do copů apod. je biblické a je v pořádku, jak již bylo naznačeno v předchozím článku (neboť právě rozpuštěné vlasy odkazují na hanbu a svobodomyslnost - když odvodíme více, tak i na lhostejnost či lépe řečeno na lhostejnost... Zdá se, že Bohu záleží na člověku, aby o sebe pečovat... Což je vidět i na četných nařízeních a řádech, které byly dány židům ohledně hygieny. Se střídmostí a rozumnou péčí o tělo lze spojit i verš Efezským 5:15: "Dbejte tedy pečlivě na to, jak máte chodit: ne jako nemoudří, ale jako moudří."). Vzhled člověka, vzhled dcery či manželky očividně reprezentoval rodinu a říkal, že dotyčná dcera či žena pochází ze spořádané rodiny. Nejde o to odkazovat na to, že pochází z bohaté rodiny, ale z rodiny, která se řídí Božím slovem a záleží ji na Božích pořádcích. Nevím proč se tak velký důraz na toto klade právě u žen... U mužů se toto nepíše, o nějakém "fintění".