Jak odpočívat a světit sobotu?
V minulém článku Den odpočinku jsem se trošku odchýlil a začal psát o talmudu. Problém s židovským zákonem (rozlišujte židovský zákon a Mojžíšův zákon) je v tom, že rabínská ústní tradice s uchyluje k extrémním výkladům. Například zákaz používat elektriku v sobotu mě osobně přijde nesmyslný, protože byste si nemohli ani ohřát vodu nebo zatopit. Podobně však by muselo platit, že byste nemohli ani rozdělat oheň. Jejich tradice se mi zdá až příliš omezující a svazující. Smysl má například to, že v den šabatu nemají židé dělat nákupy, uklízet či pracovat, dokonce ani vařit. Jídlo si připraví o den předem a to si následně ohřejí, nebo si nakrájí zeleninu... Den odpočinku je o tom, že máme odpočívat. Ovšem rabínská tradice dochází až do takových extrémů, že není dovoleno ani psát. A to na základě toho, že Bůh sedmý dech odpočinul od veškeré kreativní (konstruktivní) práce. To však vede k velkému přemýšlení, až si říkám, jestli takové přemýšlení není práce sama o sobě.
Pojďme se zamyslet
Je dovoleno plánovat? Co když v sobotu budu o práci jen uvažovat a nedočkavě přemýšlet a plánovat co budu dělat v neděli? Je to skutečně odpočinek? Já si myslím, že nic se nemá hnát do extrému. Ani by nebylo v pořádku, kdybych celý šabat přemýšlel o tom co budu dělat další den... Na druhou stranu, proč bych si nemohl něco zapsat nebo poznamenat, s ohledem na to, že danou myšlenku později zpracuju, rozpracuju a později z toho něco vznikne? Přijde mi "ujeté", že číst tóru bych podle rabínské tradice mohl, ale dělat si poznámky nikoliv... (Pokud jsem pochopil správně zákaz psát).
Je dovoleno psát? Co když bych chtěl pozvat kamaráda na šabat? Člověk v takovém případě musí napsat předem a ne až na šabat. Ale co když jste na šabat sami a není kolem vás nikdo kdo by ho mohl slavit s vámi, neboť nikdo ve vašem okolí nesdílí váš pohled na svět? Nebylo by nelogické zakazovat lidem, aby mohli spolu zůstat na dálku v kontaktu, když to pomáhá udržovat vztahy? Například napsání emailu, podle mého názoru není práce. Rabíni se sice mohou myslet něco jiného, ale podle mě podstatné je rozlišovat právě to, jestli ona činnost unaví nebo ne. A právě toto rozhodnutí Bůh nechává na každém jednom z nás, abychom na základě bible posoudili nakolik je pro nás jakákoliv činnost únavná, zatěžující a na kolik nám brání v realizování kontaktu s přáteli.
Otázka zdravotního stavu. Nemocný člověk musí odpočívat a ležet a odpočívat nebo se šetřit, kdežto zdravý může udělat i věci jinak "zakázané" pokud jsou v přiměřené míře.
Cestování. Zatímco židé mají o šabatu zákaz cestovat (nemluvě o tahání zavazadel), jako křesťan to zase vidím trochu jinak. Zatímco ideální stav by byl opravdu o šabatu necestovat, ale jelikož žijeme mezi pohany, veškerý časový režim se podřizuje tomu světskému způsobu života, je těžké zorganizovat například křesťanskou akci uctívání na sobotu a říct lidem, že přitom nesmí v sobotu cestovat a musí přijet v pátek a ubytovat se v hotelu. Taková akce by se rázem prodražila a mnoho by jich nepřijelo nebo by se dostavili jen místní.
Nákupy a vaření předem. Židovský zákon je relativně snadno aplikovatelný v židovské komunitě, kde židé drží spolu a jsou ochotni zaměstnávat spoluvěřící navzájem, takže celý jejich týdenní režim je jinak nastavený. V našem světě, ale lidi chodí běžně do práce i v pátek odpoledne a nemají čas se na šabat připravit a to je problém. Představte si člověka, který žije sám nebo s menšími dětmi a když přijde v pátek odpoledne například v pět hodin, měl by ještě jít nakoupit a uvařit? Jenže v podzimním čase se stmívá už ve čtyři hodiny. Takže se to nedá stihnout. Z toho důvodu, ale člověk musí uvažovat předem, a pokusit se jídlo zajistit o den dřív, tedy např. ve čtvrtek.
Přesčasy v práci. Představte si, že po vás v pátek bude šéf chtít přesčas v práci v pátek odpoledne nebo v sobotu, opět jsme vystavení tlaku a nutnosti se rozhodnout, zda chceme opravdu zůstat Bohu věrní a nechat otestovat svou víru, nebo raději budeme ze strachu držet klapačku a poslouchat co si ten pohan vymyslí... Bůh nás opravdu nepovolal k takovému způsobu života, abychom se za svou víru styděli a báli se prosadit svou víru. A podstupovat riziko spjaté s takovým opravdovým vyznáním v Duchu a podle Pravdy, je prostě součástí opravdové víry. Kdo navíc má tyto zvyky zakořeněné a pevně spjaté s oddaností Bohu, bylo by pro něj podřízení se takovému příkazu velmi vážným porušením a selháním. Cožpak jsme otroci, abychom nemohli o svém životě rozhodovat sami a ještě k tomu, když Kristus řekl:
Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní." Jan 8:34-36
A také řekl: "A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden. Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne." Mt 10:38-39
Také řekl "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne. Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? A co dá člověk na oplátku za svou duši?" Mt 16:24-26
Takovéto sebezapření a poctivé vyznání je součástí pravověrného věřícího - Ježíšova učedníka, protože jenom ten kdo bere víru vážně a své rozhodnutí následovat Ježíše dokazuje skutky je pravý věřící. Konec konců není to jenom o svěcení soboty, ale i o půstu* a žen se týká také zakrývání vlasů (což dnes nedodržuje většina křesťanů). "Kdokoli by se totiž styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů." L 9:26* A kdo chce ať si přidá i zákaz jezení vepřového, krve a vepřového, protože Bůh ty věci má v ohavnosti. Podle mě zákaz vepřového je stále platný (a věčný příkaz od Boha) a nelze hřešit takovým způsobem, že jednou vepřové jím pak zase nejím a tak na střídačku jak dostanu chuť. To není žádná víra, žádný "půst". Vím, že však asi bude těžké přesvědčit kohokoliv z křesťanů, protože ti mají svůj vlastní rozum, kterým si odůvodňují proč to či ono není třeba dodržovat a proč to či ono nedodržování přikázání nám Bůh odpouští. Jednou Bůh řekl, že jíst vepřové je prasárna, tak tomu věřím a řídím se tím. A další věc, představte si, že by vám někdo do polívky či na maso kápl trochu močůvky, jedli byste? A přesně vo tom to je! Tak to vidí Bůh. Je to hnus. Hřích je hnus.