Opakování

V první kapitole Pavel řekl, že Korintští mají být dokonale spojeni v téže mysli a v tomtéž úsudku. Ve druhé kapitole Pavel napsal:

Ale přirozený člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně. Kdo však je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho. Neboť: "Kdo poznal Pánovu mysl, aby ho poučil?" A my máme mysl Kristovu!" 1 K 2:14-16

To dokonale osciluje s Jakupovým stanoviskem, že muž, který je "dokonale" seznámen s Božím slovem a neselhává v něm je dokonalý a nehřeší, neboť ovládá celé své tělo. Takový člověk je schopen posuzovat, rozlišovat, porovnávat, zkoušet - čili je kompetentní k vynášení soudu.

Řekli jsme si, že slovíčka dokimazejn a pejrazejn znamenají zkoušet, testovat, ověřovat. S tím rozdílem, že dokimazejn je vhodnější slovíčko pro rozlišet, porovnávat či zkoumat, kdežto pejrazejn je vhodnější pro pokusit, pokoušet, ale výsledek je stejný: ověřit, vyzkoušet. 

Tyto dvě vlastnosti jsou zcela zásadní a potřebuje je mít každý křesťan. Tyto vlastnosti vylepšujeme s tím, jak se učíme rozumět Božímu slovu, a to nejen překladu, ale i významu řeckým či hebrejských slovíček.

Slovíčko krinejn (κρίνειν) se zdá mít významů podstatně víc, ale jeho hlavní definice odlišovat, rozlišovat nebo oddělit. Všechny tři řecká slovíčka se používají v kognitivním procesu odlišování pravdy od lži a poznávání hříchu či pravdy. Pravda je vědomí či uznání reálného stavu v němž se nacházíme: v hříchu nebo v nevinnosti. Abychom to mohli posoudit porovnáváme s Božím slovem. I když krinejn znamená také soud, není to nic negativního, neboť cílem soudu je poznání pravdy. Stejná role soudu je i u hebrejského slovíčka pro soud: mišpat. Slovíčko mišpat jsem vysvětlil v dodatku u tohoto článku (je tam obrázek - schéma).

Další význam slovíčka krinejn podle Thayer's Greek Lexicon je: hodnotit, myslet, vybrat si, považovat, určit, vyřešit, rozsoudit a vládnout.

Soud je tedy základní věc, která se očekává od každého křesťana, který má dostatečnou znalost Božího slova a to především v záležitosti posuzování vlastního hříchu; kdo má však dostatečně hlubokou znalost Božího slova, může také pomáhat nemluvňatům k tomu, aby se probraly ze svých klamů a omylů (protože veškeré písmo je vhodné k vyučování a nápravě).

Rozsuzování sporů

Slovo soud se také používá pro situaci, kdy dva lidé mají mezi spor a potřebují, aby je někdo rozsoudil, někdo kdo je nad věcí a má dostatečnou znalost Zákona, aby dokázal vynést spravedlivý rozsudek. V šesté kapitole, ale Pavel upozorňuje, že pro křesťany je lepší, pokud umí trpět škodu když se neumí dohodnout, než aby museli být rozsuzováni někým jiným. Očividně tyto lidské soudy nejsou vždy dokonalé a pro každého soudce je lepší, pokud se dva lidé dokáží dohodnout, než aby musel řešit dilema s tím, že v některých situacích řešení soudní řešení nepřinese dokonalou spravedlnost.

Ohledně Pavlovy vítky, že se nemáme soudit před nevěřícími, máme-li spor s členy vlastní církve, k tomu není co dodat. To je jasné. Avšak podstata nám nesmí uniknout, že je zde stále řeč o souzení. Zastánci tvrzení, že se křesťané nemají soudit, tedy nemají pravdu. Pavel zde legalizuje soud.