Může mít křesťan démona?
9. Podkopávání víry v Boha
(K prohlášení AOG)
Předchozí články
Úvodní slovo - Křesťan a démoni
II. Jakou roli hraje vyznání víry v uznání argumentů:
Zkušenost s obsazením křesťana démonem
III. K vyjádření Assemblies of God
III. 1. Nezdravý zájem o démonologii
III. 2. Dvě absurdity
III. 5. Co je démon a jak ho poznat?
III. 6. Duchové a nemoci
III. 7. Vymítání nebo uzdravování? Mk 3:15
III. 8. Být posedlý, čili démonizovaný
III. Podkopávání víry v Boha
Podkopávání víry v Boha
"Jiným závažným problémem
vyplývajícím z myšlenky, že křesťan může mít démona, je podkopávání víry
v Boha a ředění výsledků spasení, které nabízí."
Závažnějším problémem je vadné učení, které překrucuje bibli a nabádá k popírání reality a biblické pravdy, způsobem, že nad nepříjemnou pravdou se prohlašují proklamace, které se neshodují s realitou potřeby osvobození. Tím, že nad osobou žijící dlouhodobě pod démonickým útlakem budeme prohlašovat, že tento útlak neexistuje, není správné biblické řešení! K této kritice jsem se již vyjadřoval v části: Absurdita tvrzení o "neobsaditelnosti" křesťana.
Ony proklamace, které uvedlo AOG byly vytrženy z kontextu:
"Bůh je náš Otec. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl nás do království svého milovaného Syna (Kol 1,13). V nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušní vládce nadzemských mocí, ducha, působícího doposud v těch, kteří vzdorují Bohu (Ef 2,2)."
První verš Kol 1:13 nemá nic společného s démonickým obsazením, protože se vztahuje ke spasení člověka a dědictví v Božím království. Navíc tomuto tvrzení předchází jedna velmi důležitá věc: Pavel vyjadřuje svou modlitbu za Koloské:
Proto se i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním porozuměním, abyste chodili, jak je důstojné Pána, k jeho plnému zalíbení, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku, rostli v poznání Boha a byli podle síly jeho slávy posilováni veškerou mocí k veškeré vytrvalosti a trpělivosti s radostí, abyste děkovali Otci, který nás uzpůsobil k účasti na dědictví svatých ve světle." Koloským 1:9-12
Pavel a jeho lidé se modlili za církev v Efezu. Proč? Co by se stalo, kdyby se nemodlili? Z čeho měli obavy? Z té modlitby vyplývá právě to, že tyto věci o které Pavel žádá Boha nejsou něčím jistým a pevně daným. Je nějaký cíl, ke kterému jako křesťané máme směřovat, ale to zda ho dosáhneme závisí na nás. Proto se Pavel modlí, aby tohoto cíle mohli Efezší dosáhnout.
Pavel se v podstatě modlí za dvě věci:
1. Aby Efezští dosáhli duchovního poznání a rozlišení
2. Aby se řídili tím přikázáním, které dostali od Pána, čili, aby nesli ovoce.
Výsledkem takového postoje pak je síla a moc v Duchu Svatém, včetně sklízení pokoje a radosti.
Tyto věci nejsou pevně dané. Křesťan potřebuje tyto věci nejprve získat tím, že je Boží mocí osvobozen od všeho co ho činí zajatcem a nesvobodným, od všeho toho, co nedokáže z vlastní síly porazit, od toho co ho kontroluje a ovládá... Když je osvobozen má v této nové svobodě, poznání a radosti s Pánem chodit a vytrvat, tak jak to popsal Pavel v této modlitbě. Proto je třeba se modlit, aby člověk neuklouzl na nějakém pokušení nebo hříchu a aby zachovával vše, co má křesťan zachovávat. Křesťan, který si jde vlastní cestou a neusiluje o zbožnost a svatost, očividně těmito věcmi o kterých Pavel píše, nedisponuje - a můžete si proklamovat co chcete, nepomůže vám to. Takový člověk, který žije v hříchu nebo nehledá Boha celým srdcem, a vší silou zkrátka není způsobilý pro Boží království (L 9:62). Duchovní pravdu a realitu nelze ignorovat tím, že vezmeme nějaké líbivé verše z písma a začneme prohlašovat svoje duchovní pravdy a tvrdit opak. Toto je učení hnutí víry, není to Boží cesta, ale lidská cesta... To co doopravdy podkopává víru, to je tenhle falešný přístup, kdy se ignoruje realita. To je stavění domu na písku, protože kdokoliv přijme nesprávné učení, žije v klamu. V domnění, že má něco jistého, ale pak to dopadne špatně. Ujede na hříchu, rozpadne se manželství, vyhodí ho se sboru... Rozpadne se sbor. To jsou ty tragické příběhy, které znají příslušníci sekt, které se snaží bojovat s vírou, ale nebyli seznámeni s pravdou. Pravda je, že svázaný člověk, potřebuje nejprve vysvobodit. A předstírat, že to nepotřebuje, protože už to má, mu nijak nepomůže. Jen tím prodlužuje svou agónii. Takové náboženství je mrtvé stejně jako je mrtvá a marná víra Svědků Jehovových a jiných sektářů, kteří nepoznali pravdu.
Ef 2:2 je také vytržen z kontextu. Je tam řeč o tom, že dotyčný už nemá hřešit. Tzn. že člověk, který dál pokračuje v hříchu, na něj se text Ef 2:2 nevztahuje. Vztahuje se i na falešná učení, kterým křesťan nesmí naslouchat, protože pokud to dělá, pak se na něj vztahuje tato část: "chodí podle běhu tohoto světa, podle mocného vládce ovzduší, toho ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti," ... a kdo je syn neposlušnosti, než člověk, která přijímá falešná učení, hereze?
Víra v Boha nemůže být podkopávána, pokud je postavena na zdravém evangeliu a na pravdě. Což není případ zamlčování pravdy a prohlašování věcí, které nejsou v životě toho dotyčného pravdou. Pokud někdo prohlašuje, že je "vzkříšen a mrtvý v proviněních a hříších", ale přitom stále hřeší, tak nemluví pravdu, ale leže. Mrtvý je ten kdo nehřeší, protože ho tělo nezajímá.
Víru je možné podkopat jedině na základě toho, že vám byla sdělena lež nebo na základě toho, že se dobrovolně rozhodnete od pravdy odchýlit tím, že půjdete svou cestou, abyste si mohli žít podle sebe a ne podle Boha. Když si vyberete vlastní cestu před Boží cestou, už to není láska k Bohu a taková víra nemůže obstát. Také manipulace nebo jakékoliv zneužívání může podkopat víru. Projevy nevíry, nedůvěry a špatné chování, může podkopat víru. Co ale víru nemůže podkopat je, když Bůh chce pomoci s vysvobozením a věřící člověk chce toto vysvobození příjmout. Kdo má tuto zkušenost s Božím osvobozováním a dokáže to osvobození šířit jako Boží služebník, není žádný problém v přijetí osvobození!