Šikana na pracovišti - bossing
V tomto článku bych chtěl popsat jak bych řešil situaci na pracovišti ze strany nadřízeného. Podotýkám jen, že nejsem odborník, ani jsem neabsolvoval žádný speciální výcvik či školení na vedení teamu, ale využívám čistě znalostí z bible a aplikování biblických principů v praxi. Jako nekřesťané tedy nemusíte brát má slova za bernou minci, ale pouze jakési nasměrování.
Pokud narazíte na arogantního člověka, který nechce naslouchat a nedá se s ním rozumně komunikovat nebo domluvit, není ochotný si poslechnout jakoukoliv řeč na vaši sebeobranu, i když se týká toho co je zákonné či etické jednání, na co má zaměstnavatel a nadřízený právo. Situace, ze které vycházím z praxe, se týká nadřízené osoby, která působí sebevědomě, až arogantně, má temperamentní charakter, takže se ráda rozčiluje a křičí. Pokud se snažíte něco říct (bránit se, vysvětlit něco apod.) začne zvyšovat tón hlasu nebo zesilovat hlas. Příběh této osoby je takový, že v minulosti pracovala ve firmě, kde vedla kolektiv pracovníků a podle popisu pracovníků jednala arogantně, vyhrožovala, neustále hnala pracovníky do práce, tak že jim nedopřála ani chvilku oddychu a byla velmi pedantní a přísná v hodnocení chyb druhých. Podotýkám, že toto je popis z druhé ruky, takže pochopitelně je jednostranný. Podstatný je však výsledek, který vedl k tomu, že podřízení ji opravdu nesnášeli.
Zamysleme se nyní nad situací takového člověka. Tento člověk pravděpodobně je kariérista a vychutnává si svou nadřazenou pozici. Není mi zcela jasné proč má potřebu křičet, ale vymlouvá se na svoji temperamentí povahu. Může to být například pocit nějakého nedostatku (líbí se mi slovo deficit) nebo ho něco frustruje. Každopádně se jedná o člověka, který si nepřipouští své nedostatky. Máme co do činění s cholerikem (tj. název jednoho ze čtyř temperamentů člověka) nebo-li labilním člověkem. Tento člověk nemá pod kontrolou své emoce a očividně není spokojen sám se sebou a vylévá si to na druhých. Také je hnán přehnanou touhou po uplatňování moci nad lidmi a jedná se tedy o zneužívání moci. Není jasné, jestli ho těší trápit druhé, ale důsledků svého jednání si je vědom. Tento druh vedení se dá stručně shrnout jako vláda strachem, tedy tyranii.
Co se odehrává na pracovišti? Všichni podřízení ho nesnáší a pomlouvají ho. Pracovníci si mezi sebou sdělují co zase komu provedla a co by této osobě nejraději udělala. V důsledku nadřazeného a arogantního jednání se uvolňuje neuvěřitelný nenávistný potenciál, zlost, hněv, neupřímnost. Daná osoba ztrpčuje život nejen sobě, ale i druhým. Mnoho stresu. Ten arogantní přístup se vrací v podobě zla, které působí proti nadřízenému.
Co říká bible?
Bible je kniha knih, která shrnula mnoha generační zkušenosti lidí, kteří žili spravedlivě. Tito lidé vlastně popsali všechny ty principy a zákonitosti, všechny duchovní zákony, jak se zlo navrací zpět ke svému původci a jak se naopak dobro vrací k těm, kdo páchají dobro. Toto je jedna polovina pravdy, ta druhá je, že i když se spravedlivým nedostává spravedlnosti zde na zemi, neznamená to, že se jim nedostane spravedlnosti po smrti. Jelikož Bůh je spravedlivý, nespravedlivé trestá, a ti kdo nebyli potrestání za své hříchy a komu jejich hříchy nebyly odpuštěny během tohoto života, tomu nebudou odpuštěny ani po jeho smrti. A zde se dostáváme právě k onomu problému, že ona osoba, která není znalá těchto duchovních zákonů a nerespektuje Boží spravedlnost dopadne špatně.
Je třeba tuto osobu také vidět ve světle toho, že ona také je oběť prostředí do kterého se narodila, pokud se nenarodila do židovské nebo křesťanské rodiny nebo jiné rodiny, která oplývala láskou, tak tato osoba neví co je to láska a jak tuto lásku předávat druhým. Tato osoba totiž neví co je to respekt a úcta.
Bible je kniha, která učí lidi nejen víře, ale i vzájemnému respektu, úctě a co víc, umožňuje i nadpřirozený zásah Bohem do vašeho života, takže díky víře máte možnost zdarma obdržet lásku, které se vám nedostává. Váš poškozený obraz o sebe-sama (sebe-samé/sebe-samého) Bůh dokáže obnovit a opravit, pokud však jste ochotni Bohu věřit a důvěřovat a řídit se radami v této knize knih uvedenými.
Mluvím tedy o deficitu lásky a deficitu úcty k lidem. V první řadě si musíme uvědomit, že láska je dar. Láska je nadpřirozený dar. Kdo nepoznal lásku, nepoznal ani úctu. Je snad možné uctívat, aniž byste milovali? Nebo milovat bez úcty? S láskou je to jako s penězi. Pokud nemám práci, nemám peníze. Kde mám vzít peníze, jsem-li bez peněz? Snad na ulici? Kdo mi dá? Najde se někdo? Pravděpodobně vám dnes nikdo nedá nic zadarmo a obzvlášť ne, pokud vedle sebe nemáte milujícího člověka, ale pokud tento člověk sám nemá, tak vás může milovat jak chce, ale nepomůže vám to. Proto říkám, že láska je dar. Když nemáš tak nemáš a nemůžeš s tím nic dělat. Ježíš Kristus toto dobře věděl, proto jedno z jeho nejzásadnějších prohlášení, které je základním kamenem pravé víry je: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.´ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují, abyste byli synové svého Otce, který je v nebesích. Vždyť on dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. Když totiž milujete jen ty, kdo milují vás, jakou máte odplatu? Nedělají snad i celníci totéž? A když zdravíte jen své bratry, co mimořádného děláte? Nedělají to snad i celníci?" Evangelium Matouše 5:43-48
Snažím se vám ukázat, že pomluvy a nenávistné řeči proti nadřízenému nic dobrého nemohou přinést a jsou cestou do jámy. Bible vysvětluje, že jediná spravedlnost, která existuje je konání dobra. Ovšem, může se zdát těžko určitelné, kdy zlé jednání je zlem a kdy dobrem. Například bible říká, že nemáme zabíjet. Přesto jsou v bibli popsány situace, kdy bylo třeba někoho zabít. Stejně jako když vidíte teroristu nebo vyšinutého jedince, který chce zabíjet a ohrožuje veřejnost, je třeba ho zabít. Bible popisuje velmi výstižně a do nejmenších jaké jsou důsledky páchání zla (tj. hříchu). Popisuje co je zlem a co dobrem. Právě nenávistné řeči ve vás pěstují jen další nenávist. Hřích za hříchem se nabaluje a koule jménem nenávist roste a páchá ve vaší duši víc a víc škody, až se to projeví na vaší celkové nespokojenosti. Proto Ježíš říká, že máme odpouštět. Je velmi těžké vyjít s člověkem když mu neodpustíte, protože zlo se pak hromadí a násobí. Jakékoliv neodpuštění, pomluvy i vyhrůžky jsou vnímatelné i když nejsou vysloveny ve vaší přítomnosti. Křesťanství by se mělo opírat o staré známé úsloví: "Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem". To je totiž odzbrojující ukázka lásky. Pokud vám někdo vyhrožuje a ukazuje jak moc vás nenávidí a nesnáší, vy přesto můžete ukázat, že máte něco co ten druhý nemá: a to je láska. Samozřejmě jen do té míry do jaké lásku máte; pokud ji nemáte, věřte Bohu, žádejte Boha a bude vám dáno. Ani nevím jestli toto přísloví vzniklo z bible, ale je to přesně podle vzoru dokonalého křesťanského vůdce Ježíše Krista. Ten ukázal svou lásku sám na sobě, že se zapřel a poslouchal Boha, nebránil se když mu nadávali, ponižovali ho a bili. On totiž věděl, že veškeré zlo a nenávist produkuje jen další zlo a nevede k ukončení sporů a nenávisti. Pokud chcete ze začarovaného kruhu konfliktů ven je třeba, aby se někdo aktivně ujal vzoru lásky. Nebo't láska je tou největší zbraní.
Láska k pravdě
Láska k pravdě ano. Ale i ta pravda musí být podána takovým způsobem, aby dotyčný neměl pocit, že mu vyhrožujete, ohrožujete ho, povyšujete se nad něj nebo ho nenávidíte. Jakékoliv další výhružky jsou kontraproduktivní, byť z pohledu oběti máte právo na obranu.
Ale pozor! Nemluvím o tom, že se nemůžete bránit. Mluvím přece o tom, že forma vaší obrany může být jiná a účinnější, nesoucí více ovoce. Ježíš sám sebe pokořil a řekl: "Potom Ježíš řekl svým učedníkům: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne. Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? A co dá člověk na oplátku za svou duši?" Matouš 16:24
Jinými slovy: Ježíš řekl, snášejte bezpráví a nespravedlnost s pokorou a pokorně přijměte svůj úděl. Zdravá sebeúcta a sebedůvěra je nutná, protože pokud jste jako Boží děti poznali Boží lásku, chápete, že váš rod je urozený a nemusíte nechat tupit Božího syna ve vás, zároveň však se můžete rozhodnout kde jsou vaše hranice, co jste ochotni snést, protože Ježíšovo přikázání zní, že máme být světlem světa, tak jako on.
"Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království. Blaze plačícím, neboť oni budou potěšeni. Blaze mírným, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť jim se dostane milosrdenství. Blaze čistým v srdci, neboť oni uvidí Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království. Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi." "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena? Není už dobrá k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Také nerozsvěcují lampu, aby ji postavili pod nádobu, ale na stojan a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak nechte své světlo zářit před lidmi, ať vidí vaše dobré skutky a vzdají slávu vašemu Otci, který je v nebesích." Matouš 5:3-16
Nyní tedy zbývá už jen se rozhodnout zda budu světlem nebo tmou. Ježíš řekl, že pokud milujeme jenom své blízké neděláme nic zvláštního. Je snadné prokazovat dobro těm, kdo lásku mají, ale těžší prokazovat lásku těm kdo ji nemají. Ale Bůh vyzývá ke šlechetnosti, abychom byli takový jako je Otec.
Několik praktických rad
Shrnu to několika praktickými radami. Měli byste se jimi řídit, pokud vás článek přesvědčil o správnosti tohoto řešení.
1. Nepřidávat se k těm, kdo pomlouvají a vedou zlé řeči o druhých lidech, i když jsou formou jejich vlastní sebeobrany nebo formou psychického uvolnění. Snahou o vypořádání se s okolnostmi.
"Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry. Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce. Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou." Přísloví 18:1-3
2. Nešířit negativní řeči ve smyslu, co byste komu udělali... Vaše jednání by nemělo být v duchu "On po mě kamenem, tak já po něm kladivem", to rozhodně ne! To raději mlčte.
Bible říká: "Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí." Přísloví 10:11
3. Neroznášejte a nezasévejte strach, i když vám nějaká osoba není příjemná na základě vaší vlastní zkušenosti, snažte se lidi povzbuzovat dobrými a užitečnými radami, posilujte je slovy uklidňujícími a moudrými radami. Nebuďte zbrklí v šíření strachu. Ve slabších lidech to může vyvolat stres, strach a každopádně by to vyvolalo předpojaté jednání, které by dotyčnému bylo ještě víc na škodu. Když seznamujete nového kolegu s nějakou osobou a začnete ji za zády pomlouvat a očerňovat, pravděpodobně se změní jednání toho kdo těmto řečem naslouchal. Toto jednání pak může celou situaci ještě zhoršit.
"Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk. I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného." Přísloví 17:27-28
4. Po vzoru "On po mě kamenem, já po něm chlebem" se můžete řídit i touto radou:
"Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům." Přísloví 18:16
Má-li někdo potíž zvládnout svou vůdčí roli, můžete mu koupit dárek: nějakou dobrou knihu jak správně zacházet s mocí, totiž v čem spočívá ta pravá moc? V úctě a lásce, ne v šíření strachu.
5. Vyhněte se konfliktům s nařízeným tím, že mu odpovíte s moudrou krotkostí
"Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů. V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů." Přísloví 18:20-21
"Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu? Může snad, bratři moji, fíkovník nést olivy nebo vinná réva fíky? Tak také žádný pramen nevydává slanou i sladkou vodu. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti. Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, přirozená a ďábelská. Kde je totiž závist a svárlivost, tam je také nepokoj a veškerá špatnost. Ale ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj." List Jakubův 3:1-18
6. Pokud váš nadřízený jedná arogantně nebo jedná v rozporu se zákoníkem práce či v rozporu s interními předpisy firmy, ale nedá se s ním komunikovat neboť vás ignoruje, obejděte ho a promluvte si s jeho nadřízeným (je-li to možné). Dobré však je vědět zda se na jeho nadřízeného můžete spolehnout (zda umí naslouchat a chápe principy dobrého vedení kolektivu). Klíčem k tomu, abyste to mohli učinit je, že musíte nejprve porazit strach, který zotročuje lidi. To jak porazit strach je vlastně na další kapitolu, ale je to naprosto klíčové, protože pokud si dotyčný myslí, že vás může ovládat pomocí strachu, vy musíte reagovat klidně, nebát se a jednat podle svého rozumného zvážení, bez toho aniž byste se nechali strachem spoutat.
Jak a proč se nedat zotročit strachem
Kdo se nechává zotročit strachem a jedná na základě strachu, místo toho, aby jednal spravedlivě, ukazuje svůj nedostatek sebeúcty. Vystavuje totiž na obdiv svou neschopnost tím, že zvyšuje hlas. Stejně tak, když vám nadřízený vyhrožuje, můžete ukázat svou převahu tím, že jemně upozorníte, že způsobilost k vedení kolektivu se prokazuje právě schopností ovládat své emoce. Pokud člověk nedokáže zvládnout své emoce jak by mohl vést kolektiv? Stejně toto lze použít v případě, že se stanete obětí nemístných poznámek. Pokud to není ten případ, který by křičel, ale jednal chladně, pak je třeba zvážit zase jiná slova.
Výhodou je pokud máte team pracovníků, který drží při sobě, nepomlouvá jeden druhého, ale důvěřuje si a vzájemně si pomáhá. Pokud takový team drží při sobě, pak může z cesty odstranit arogantního nadřízeného, který zneužívá svou moc, pak můžete využít skupinového nátlaku k tomu, abyste dostali nadřízeného na kobereček. Je však jednat přímo s nadřízeným tohoto nadřízeného. Možná toho nedocílíte hned, ale můžete minimálně snížit důsledky a dopady, jaké by mělo arogantní jednání na vás. Mluvíme samozřejmě o situaci, kdy váš team je nenahraditelný - jste si vědomi své ceny, své důstojnosti a také svého významu pro firmu.
Problematika strachu se s námi táhne už od roků 1938, 1948 a 1968, kdy česká země přišla o svou důstojnost, když ji nejprve obsadili němci (Připojení Sudet nacistickými Němci a následná okupace následujícího roku), v únoru roku 1948 provedli převrat komunisté, kteří plnili příkazy Sovětského svazu, a v roce 1968 proběhl pokus o demokratizaci, který byl následně potlačen poté co Sověti byli pozváni, aby násilně zasáhli. Po mnoho generací si lidé zvykali a smiřovali se s tím, že je vlastně "normální" smířit se s danou situací, když nám někdo vyhrožuje, je jednodušší když nám nic nehrozí a máme svou jistou pozici. Cenou za to byla ztráta důstojnosti. Člověk musel snášet to co si nezasloužil. Kvůli strachu nemohl říct pravdu do očí, nemohl otevřeně vyjádřit svůj názor. Křesťanskou hantýrkou tomu říkáme buďto duch strachu nebo duch komunismu.